V minulém čísle Osmičky jsme zveřejnili první část osvětového tématu týkajícího se výchovy psů a jejich pohybu ve veřejném prostoru. O své zkušenosti se podělila slečna Kristýna, která se léta věnuje výcviku a výchově psů. Její zkušenosti nyní doplňuje slečna Jitka.

Opět se budeme snažit odpovědět na otázku, jak zajistit soužití se čtyřnohým přítelem tak, aby bylo o radosti a bez konfliktů vůči druhým.

Jitko, vaše psí smečka je jako noc a den, malý a velký, ještě by se chtělo říct, ten s velkýma očima a ten s malýma očima – jak se dají skloubit v jedné domácnosti rozdílné psí povahy? Cvičíte například každého psa zvlášť a každého vedete nějakou speciální cestou? A i přesto, nemusíte sem tam řešit nějakou jejich rozepři?  

Nejen každé psí plemeno, ale také každý konkrétní pes je při výcviku jiný. Proto je práce se psy tak rozmanitá a krásná. Takže je pro mě přirozené pracovat s každým psem trochu jinak. Každý z mých dvou psů má oblíbenější disciplíny, které mu jdou lépe. Lara, kříženka německého ovčáka, je vášnivá stopařka, a už když připravuji vybavení na stopy, sedne si ke dveřím a nikdo by ji nepřesvědčil o změně programu. Když byla mladší, závodně běhala Dog racing (rovinný a překážkový sprint na krátkou vzdálenost za umělou návnadou, pozn. red.), což můj belgický gifonek Ozzy chápal spíš jako divnou procházku po písčité dráze. Prostě neběžel. 

Ozzy miluje cvičení poslušnosti a také všechny aktivity, u kterých si musí takzvaně lámat hlavu. Při výcviku poslušnosti ráda využívám jejich přirozenou rivalitu nebo žárlivost, chcete-li, a cvičím většinou s oběma dohromady tak, že jeden z nich je odložen a druhý pracuje. Průběžně je vyměňuji. Pracují ale v tu chvíli vlastně oba, protože vydržet se v klidu dívat na toho druhého, jak se při plnění povelů baví, je opravdu velmi náročné. Oba v těchto situacích podávají lepší výkony. 

Doma se respektují. Mají každý své zóny, místa, rituály. Nikdy nedošlo na vážnější rozepři, přirozeně chápou mě a mého partnera jako rozhodující osobnosti v domácnosti. My zase dbáme na to, aby třecí plochy nevznikaly. Domácnost se psy, a s více psy obzvlášť musí mít jasná, čitelná a jednoduše splnitelná pravidla. Pak budou všichni spokojení. 

Vzít si psa z útulku je velmi ušlechtilé, je to ale cesta pro každého? 

Adopce psa z útulku je nejen ušlechtilé, ale velmi odvážné rozhodnutí, které ač bych si to moc přála, skutečně není pro každého. Pokud se pro psa z útulku rozhodnete, je dle mého názoru podstatný výběr toho pravého právě pro vás. Nedoporučuji vybírat jej pouze podle fotografie. 

Je bezpodmínečně nutné otevřeně komunikovat s organizací, u které je opuštěný pes aktuálně v péči. Pouze její pracovníci znají konkrétní zvíře nejlépe a mohou vám i sdělit, že vybraný pes není vhodný zrovna pro vás, ale nabídnou jiného chlupáče, s kterým si sednete raz dva. Jako účel adopce vidím záchranu dvou opuštěných duší, jednu lidskou a jednu zvířecí. Aby se našly ty pravé, je potřeba odvést nějakou práci. Upřímně zhodnotit a sdělit pečující organizaci své životní podmínky, kde bydlím, jaké mám časové a finanční možnosti a tak dále. Zejména psí senioři vyžadují častější veterinární péči a někdy i intenzivní péči z důvodu vážného onemocnění.  

Zamyslet se, zda jsem ochoten a schopen přijmout fakt, že si pes z útulku v sobě nese často velmi špatné zkušenosti z dřívějška, které se promítnou do jeho chování v budoucnosti. Nebude potřebovat pouze péči ve smyslu krmení, venčení a podobně, ale také práci na jeho psychické stránce. Pokud ale začátek nepodceníme, získáme toho nejlepšího parťáka a on nejlepšího páníčka. Vztah se psem je opravdu založen na bezpodmínečné lásce a z vlastní zkušenosti si troufnu říct, že adopcí psa z útulku si sice přiděláte hodně práce, ale stojí to za to. 

Jitko, v rámci 3. ročníku Srdce osmičky jste plnila přání osamělého seniora, který si přál krmivo pro psa. A vím, že jste měla doplňující dotazy na věk, plemeno, zdravotní stav. Co vás k tomu vedlo? 

V první řadě bych ráda poděkovala místostarostce Vladimíře Ludkové za tento skvělý projekt, díky kterému nám všem dává příležitost splnit někomu i prostinké přání. Třeba udělat radost knihou nebo, jak zmiňujete v otázce, přilepšit pejskovi osamělého seniora. 

Moje doplňující dotazy zazněly proto, aby bylo přání splněno efektivně, to je, aby tento konkrétní pes dostal to, co opravdu vzhledem k svému věku a velikosti potřebuje. Co se výživy psa týká, máme naštěstí už dávno mnoho informací a možností, jak všem domácím mazlíčkům poskytnout dobrou výživu. S úsměvem vzpomínám na doby, kdy jsme vařili psovi maso z nuceného výseku a podávali například s rýží, vločkami či zeleninou. 

Neměli jsme ponětí o vyvážené dávce a poměrech bílkovin, sacharidů, no ale taky se žilo. Dnes víme, že psi mají jiné potřeby ve štěněčím věku, kdy je jejich organismus v růstu a stavbě, než psí senioři, kteří už nechodí na mnohakilometrové procházky a mají mnohdy od veterináře předepsané různé diety. Já mohu za sebe hovořit pouze o průmyslově vyráběných krmivech, protože nemám osobní zkušenosti s krmením syrovou stravou. 

Na trhu je opravdu velmi široká nabídka krmiv, takže máme jako majitelé psů poměrně jednoduchý život. Zlaté pravidlo praví, že to, čím psa krmíme v prvním roce života, se nám na stáří vrátí. U štěněte záleží na tom, jakého je plemene. U velkých plemen se například hodně dbá na to, aby byly správně vyživovány kosti a klouby, protože předpokládáme, že jednou ponesou významnou hmotnost psa. V dospělosti zase například zohledňujeme aktivity psa, sportovce budeme živit trochu odlišně než společníka. 

Častým tématem je i nadváha psů…

Tady zejména bych apelovala na majitele, jejichž psi mají sklony k nadváze. Psí senioři, psi s nadváhou a psi s krátkým čumákem, tedy Brachycefalická plemena, mohou mít velmi vážné problémy s dýcháním, srdcem a pohybovým aparátem. Proto je nutné pro jejich dlouhý, spokojený, ale hlavně zdravý život vybrat třeba společně s veterinářem to pravé krmení pro ně a držet se krmné dávky. Já vím, ale ty oči… Je to těžké, ale věřte, že se správně zvoleným krmivem nebude pes hladový, takže můžete mít čisté svědomí. 

No a nakonec veterinární diety a psí senioři. Může se to rovnat, ale veterinární dietu může mít překvapivě předepsánu i mladý pes. Díky velkým pokrokům ve veterinární medicíně lze v dnešní době odhalit poměrně široké spektrum nemocí psů, takže to vypadá, že jsou více nemocní než dřív. Řekla bych, že se o tolika nemocech prostě jen nevědělo, nemohli jsme je diagnostikovat, ale také jsme je bohužel nemohli efektivně léčit. Dnes je možné řešit některé, to podtrhuji, zdravotní problémy předepsanou dietou, což hodnotím jako skvělou zprávu. Přeji každému majiteli psa zdravý, šťastný a dlouhý společný život.

Výcvik můžete zpestřit používáním různých targetů, je to i dobrý tip na domácí cvičení, když je venku nevlídno a tma. Pejsky tato činnost baví.

Co vložíte do štěněte během prvních měsíců života, bude vám vracet celý život.

 (red)