OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / únor 2019
www.praha8.cz
31
Kultura
Divadlo Kámen
Hrát se dá
i o výrobě
automobilů
nnKarlínské Divadlo Kámen letos opět nabídne desítky
představení a také přednášky, debaty a vycházky
Prahou. Při příležitosti premiéry hry Přesně 42 zubů,
která se konala letos 23. ledna, nám na pár otázek
odpověděl umělecký šéf divadla Petr Odo Macháček.
Vaše nová hra Přesně 42 zubů
se zabývá výrobou automobilů
a automobilismem. Co vás
přivedlo právě k tomuto tématu?
„Zázraky průmyslu jsou v divadlech poněkud zanedbávané.
Už jsme si zvykli, že továrna je
něco běžného. V této hře upozorňujeme na to, že všechno kolem
průmyslu až tak běžné a pochopitelné není. Další důvod: vycházíme z románu současného
ruského spisovatele Viktora
Pelevina Svatá kniha vlkodlaka.
Zabývá se v něm masivní těžbou
ropy jako rozhodujícím průmyslovým odvětvím pro Rusko. Pro
Česko je to ovšem jinak, pro naši
ekonomiku je rozhodující právě
výroba aut. Proto jsme děj
přenesli do automobilky.“
Pro tuto divadelní sezonu jste
vyhlásili, že se budete „otevírat
světu“. Co to znamená?
„Divadlo Kámen hraje dosti
vyhraněnou moderní činohru.
Dosud na nás pravidelně chodí
hlavně lidé, kteří mají s moderním uměním zkušenosti a vyhledávají ho. Ovšem už pár let
vyvíjíme postupy, díky kterým
si náš způsob divadla užijí
i méně zkušení diváci, aniž by
ti dosavadní byli o něco podstatného ochuzeni. Zjednodušeně se
dá říci, že nyní diváky představeními ‚provádíme‘, poskytujeme
jim jakéhosi ‚průvodce‘.“
Jak se vám tyto nápady osvědčují?
„V loňském roce výborně, hra
OK plus F podle všeho oslovovala
Hromadné vytí ve hře Přesně 42 zubů.
jak fajnšmekry, tak lidi, kteří
u nás ani v jiném podobně zaměřeném divadle nikdy nebyli.
V tomto směru chceme pokračovat, je to zajímavé dobrodružství.
A hlavně vnímáme, že se mnozí
lidé o umění nezajímají, protože
mu takzvaně ‚nerozumí‘. Chceme
jim pomoci, aby mu ‚rozuměli‘,
aby jim dávalo radost a energii,
kterou zatím dává ‚fajnšmekrům‘.
To se týká nejen našeho divadla,
a nejen divadla, jde i o výtvarné
umění, literaturu, hudbu…“
Nejde o to, uměleckému
dílu plně rozumět,
ale čerpat z něj radost,
sílu a energii.
Souvisí to s tím, že nabízíte i jiné
akce než divadelní?
„Určitě. Jsme malý podnik, který
nemůže obsáhnout všechny
žánry a směry, tak jsme si vybrali aspoň některé. V divadle
máme malou galerii. Pořádáme
debaty a kurzy. Organizujeme
přednášky o architektuře a dějinách umění. A vycházky po
uměleckých dílech ve veřejném
prostoru, například na sídlištích
Invalidovna a Ďáblice.“
Co mají přednášky o architektuře
společného s moderním divadlem?
„Člověk, který něco tuší například o funkcionalismu nebo
brutalismu nebo jakémkoli
jiném architektonického směru,
už vlastně pronikl do moderního umění jako celku, a potom
si může lépe užít naše divadelní
události. A naopak.“
Dětská skluzavka „slepička“, na jejíž záchraně se Divadlo Kámen podílelo.
Ze stejného důvodu propagujete
umělecká díla ve veřejném
prostoru?
„Ano, podle našeho názoru jsou
nezbytnou součástí městské
krajiny. Když v ní chybí, hrozí, že
ta krajina bude bezduchá. Když
člověk – od dětí až po starce –
potká cestou do školy, do práce
nebo do hospody několik uměleckých děl, která se mu ani
nemusí líbit a kterým vůbec
nemusí ‚rozumět‘, už jenom díky
tomu vnímá svět trochu jinak,
bohatěji, různoroději. A je potom
aspoň trochu připraven čerpat
svou životní sílu z jakéhokoli
dalšího druhu umění. Zajímavé
je, že mnoho uměleckých děl
ve veřejném prostoru vznikalo
před rokem 1989. Chtěli bychom
přispět k tomu, aby i teď vznikala nová díla a ta starší nezanikala. Jedním z našich drobných
počinů byla záchrana velké
betonové plastiky – dětské
skluzavky ‚slepička‘ v bruselském stylu ze šedesátých let
autorky Eleonory Haragsimové,
která teď stojí hezky renovovaná před novým rezidenčním
komplexem Karlin Park poblíž
Divadla Kámen.“
Co byste radil lidem, kteří se
chtějí o moderní umění začít
zajímat?
„Aby se nebáli něco zkusit. Není
to nebezpečné, nemohou nic
ztratit, mohou jen mnoho získat. A aby jim nevadilo, když
něčemu ‚neporozumí‘. Porozumění přichází postupně, a hlavně: všemu porozumět nelze
a vůbec to nevadí. Nerozumíme
ani svému životu, proč bychom
si tedy měli myslet, že plně
porozumíme nějakému konkrétnímu uměleckému dílu? Nejde
o to, rozumět mu, ale čerpat
z něj radost, sílu, inspiraci.“
Vladimír Slabý
Foto: Divadlo Kámen