12

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / únor 2019 

www.praha8.cz

Rozhovor

Gerontopsychiatr

Mudr. Richard Krombholz:

Demence není

nevyhnutelná

perspektiva

stárnutí

nn„Patříš do Bohnic!“ můžete co chvíli někde slyšet. Bohnice jsou v lidové mluvě dlouhodobě spojené s blázincem

– ve zdejší Psychiatrické nemocnici má péče o duševně

choré více než stoletou tradici. Jedním z těch, kdo se

o pacienty starají, je i MUDr. Richard Krombholz, primář

Akutního gerontopsychiatrického oddělení.

Můžete vyvrátit běžnou představu, že psychiatr i ve vlakovém

kupé pozoruje a diagnostikuje své

náhodné spolucestující?

„Ale jo, když si jedu někam

odpočinout, pracovní nastavení

mozku vypínám. I když na

druhou stranu… Jeli jsme s rodinou na nějaký zámek, a když

jsme si kupovali vstupenky, tak

se z autobusu vyhrnul zástup

mentálně handicapovaných.

Manželka se mi smála, že před

prací nikam neuteču.“

Fajn. Přibližte tedy laikům vaši

specializaci, kterou je gerontopsychiatrie.

„Velmi stručně řečeno, je to

psychiatrie seniorů, nebo ještě

lépe psychiatrie stáří.“

Senioři jsou přece staří lidé…

„Jak se to vezme. Úředně stanovená věková hranice pro seniory

je 65 let, což celkem odpovídá změnám, které v organismu probíhají a nezvratně ohlašují stáří.

Ale biologicky je nástup stáří

u každého individuální – někdo

je stařec už ve čtyřiceti, a jiný je

i po sedmdesátce mladík.“

V čem se liší psychiatrie stáří od

psychiatrie jiných věkových

skupin?

„Tak jako dítě není zmenšenina

dospělého, tak ani senior nestůně stejně jako dospělý. Všechny

tři kategorie potřebují své. Čtyři

základní nemoci seniorů z pohledu psychiatra jsou demence,

deprese, závislosti a deliria.“

Já myslel, že jsou to Alzheimer,

Parkinson a podobně.

„Mnohým to splývá. Ale je v tom

rozdíl – Alzheimerova nebo

Parkinsonova choroba jsou

příčiny, demence je příznak.

Demenci zapříčiňuje asi šedesát

nemocí, z nichž právě Alzheimer

je nejčastější, ale demence provází i další, jako třeba Parkinsonovu nemoc.“

Dají se choroby, vedoucí k demenci, léčit?

„Současná medicína je neumí

vyléčit, jen zpomalit průběh

nebo v nejlepším případě stabilizovat stav. Návrat do úplně

zdravého stavu je zatím nemožný a je otázka, jestli právě tyto

problémy nebudou limitujícím

faktorem prodlužování života.“

Chápu, že zlomená noha se dá

zafixovat a sroste, ale co probíhá

v organismu při postupující

demenci?

„Začínají odumírat nervové

buňky, nervová spojení. Mozek je

již neobnovuje. Pacienti přestávají dělat věci, které pro ně byly

do nedávna naprosto samozřejmé, anebo naopak začínají dělat

věci, které by za normálních

okolností nikdy neudělali.“

Například?

„Třeba když babička chodí

každý den do obchodu a pokaždé koupí kilo cukru. Nebo

v negližé vyrazí v noci ven

a tvrdí, že jede za tetičkou do

Kardašovy Řečice, přičemž

tetička už dávno nežije. Těch

situací je nekonečné množství

a je velmi pravděpodobné, že se

s nimi setká dříve nebo později

každý – podle toho, jak mu

budou stárnout nejbližší

příbuzní.“

MUDr. KrombholZ v zahradě bohnické nemocnice...

Je tedy demence nevyhnutelná

perspektiva stárnutí?

„Vůbec ne. Demence se objevuje

většinou po sedmdesátce, ale to

neznamená, že starý rovná se

dementní! V Česku jí trpí asi

200 tisíc osob, z toho 150 tisíc

Alzheimerovou nemocí a častější

je u žen než u mužů.“

Muži jsou proti demenci víc

imunní?

„Muži v průměru dřív umřou.

Čím vyšší věk, tím častější výskyt. Zajímavé je, že se rodí

o chlup více kluků než dívek,

odborně se tomu říká index

feminity. Kolem 50 let se stav

vyrovnává, a mezi seniory je

už převaha žen. V Praze je mezi

starými lidmi poměr 4:1 ve prospěch žen.“

Platí ten poměr i u vás na

oddělení?

„Ano. Máme 108 lůžek, z toho

je jen 27 obsazeno muži.“

Říkal jste, že demence je nevyléčitelná. Pacienti jsou u vás tedy na

dožití?

„Někdy to tak dopadne. Demence má tři fáze – lehkou, střední

a těžkou, a proto hodně záleží

na tom, v jaké fázi k nám pacienta přivezou. Ale vždy se snažíme

stav natolik stabilizovat, aby se

pacient mohl vrátit tam, odkud

přišel – domů, do rodiny, do

domova pro seniory a podobně.

Zhruba v 50 procentech případů

se nám to na našem oddělení

daří.“

Jak může rodina poznat, že

u dědečka propukla demence?

„To je poměrně obtížné. První

fáze je pro laika neznatelná.

Dědeček si občas nevzpomene,

začne hledat, co si kam položil.

Nechce se učit novým věcem,

třeba používat nový mobil.

Řeknete si, že stárne, takže je to

normální. Přesto bych doporučoval, abyste dědečka přivedli.

Jenže vy si řeknete – dědeček

přece není blázen! A přijdete

s ním ve druhé fázi, kdy už

potřebuje dohled – zanedbává

hygienu, má problémy s hospodařením s penězi, začíná být

vztahovačný, což často odskáčou

jeho nejbližší. Ve třetím stádium

demence pacient už jen leží,

nemluví, nekomunikuje, nepoznává příbuzné ani sám sebe.“

Takže se k vám dostávají pacienti

pozdě?

„Bohužel stále přetrvává názor,

že jít k psychiatrovi je špatně,

že je to stigma. A pacienta přivedou, až když se vydá do té Kardašovy Řečice... Přitom čím dřív

se na pacienta můžeme podívat

a zahájit léčbu, tím větší je šance

na zlepšení a prodloužení jeho

života.“

Říkal jste, že demenci nelze

vyléčit. Je tedy smrtelná?

„Demence samotná zprostředkovaně. Pacient umírá na nemoc,

která je s ní spojená. Může to být

zápal plic, mrtvice, proleženiny…

Pacient postupně ztrácí i ty

nejzákladnější schopnosti a reflexy, které vědomě nedokážeme

ani ovlivnit, ale mozek je přesto

řídí – třeba schopnost polykat

nebo odkašlat. Tím, jak nervové

spoje odumírají, mozek už nedokáže polykací svaly ovládat.

Prostě k nim nevyšle pokyn.“