Strana 28
Osmička / ZPRAVODAJ MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / ČERVENEC–SRPEN 2023 www.praha8.cz28
Zdravotní asociální péče
Veřejné opatrovnictví funguje na obcích již desítky let.
Přesto je zpohledu státu stále opomíjenou popelkou.
Slibovaný zákon oveřejném opatrovnictví ani po devíti
letech nezískal konkrétní podobu astále není ani jasné,
pod které ministerstvo tato agenda spadá. Oto větší
odpovědnost leží na obcích, které opatrovnictví
vykonávají. Nejen proto, že se jedná náročnou
asložitou činnost, ale také proto, že se týká jedné
znejzranitelnějších skupin obyvatel – lidí sezávažným
duševním onemocněním.
Městská část Praha vnímá
potřebu veřejné opatrovnictví
modernizovat asystematicky
posilovat jeho kvalitu vsoula-
du sprobíhající reformou
psychiatrické péče vČR. Od .
července proto dochází kvyčle-
nění samostatného Oddělení
veřejných opatrovníků vrámci
Odboru sociálních věcí
azdravotnictví.
OBEC, NEJČASTĚJŠÍ
OPATROVNÍK
Opatrovník je fyzická nebo
právnická osoba, která zastupu-
je člověka somezenou svépráv-
ností. Jedná za něj všude tam,
kde toho nesvéprávný sám není
schopen. Například pomáhá
hospodařit snancemi, uzavírá
různé smlouvy nájemní, osoci-
álních službách, pracovní,
spravuje majetek, řeší dluhy
adalší.
Nenajde-li se vhodná fyzic-
ká osoba příbuzný, přítel,
která by mohla člověku some-
zenou svéprávností dělat
opatrovníka, jmenuje soud
opatrovníka veřejného. Tím je
nejčastěji obec, kde dotyčný
člověk bydlí.
Městská část Praha aktuálně
zastupuje bezmála opatro-
vanců. Pověření pracovníci
kromě toho vykonávají tzv.
kolizní opatrovnictví tedy
zastupují nesvéprávné osoby
např. vdědických řízeních, kde
hrozí střet zájmů sjejich trva-
lým opatrovníkem. Nedílnou
součástí práce veřejných opat-
rovníků je také odborné sociální
poradenství, které poskytují
zejména soukromým opatrovní-
kům nebo různým sociálním
službám.
OMEZENÍ SVÉPRÁVNOSTI
JAKO OCHRANA,
NIKOLI TREST
Opatrovníci nejčastěji zastupují
lidi, kterým byla soudem ome-
zena svéprávnost. Ačkoli to tak
na první pohled nemusí vypa-
dat, omezení svéprávnosti je
nástrojem ochrany lidí se závaž-
ným duševním onemocněním.
Zároveň však představuje nato-
lik závažný zásah do práv asvo-
bod člověka, že by mělo být
používáno jen vtěch nejnutněj-
ších případech.
Pod pojmem vážné duševní
onemocnění si lze představit
celou řadu diagnosticky značně
odlišných chorob či postižení.
Nejčastěji se jedná oonemocně-
ní zokruhu psychóz např.
schizofrenie, demencí, mentál-
ních retardací, organických
duševních onemocnění či těž-
kých poruch osobnosti. Často se
můžeme setkat skombinací
různých duševních onemocně-
ní. Zkrátka klienti VO mívají
pořádně „naloženo“.
Takto handicapovanému
člověku může soud omezit
svéprávnost, pokud nelze jeho
ochranu zajistit jinak apokud je
mu to ku prospěchu. Prakticky
to znamená, že soud dotyčné-
mu odebere právo samostatně
právně jednat vurčitých oblas-
tech života asvěří toto právo
třetí osobě – opatrovníkovi.
Nabízí se otázka, zda je nutné
brát nemocnému člověku jeho
práva. Zda by nestačilo dát
opatrovníkovi právo jednat
jménem klienta, ale opatrovanci
zároveň ponechat možnost
jednat samostatně.
Takové řešení také existuje,
ale nelze použít vpřípadě, kdy
hrozí, že by si opatrovaný vlast-
ním právním jednáním mohl
uškodit. Pokud je totiž někdo
snadno zneužitelný, nedokáže
dobře posoudit své potřeby
amožnosti, nebo je třeba velmi
pasivní, mohla by mu vlastním
nejednáním vzniknout závaž-
ná újma.
Představme si člověka sleh-
kou mentální retardací, kterému
prodejce nabídne nový mobilní
telefon za korunu. Zákazníkovi
kvůli jeho handicapu zcela
unikne informace, že podmín-
kou pro získání telefonu za
jednu korunu je smlouva na tarif
za korun měsíčně. Anedo-
káže si zároveň spočítat, co bude
takový každoměsíční výdaj
navíc obnášet azda vůbec zbude
na jídlo anájem. Apromyslet
důsledky takového závazku
třeba na další dva roky je už
úplně mimo možnosti dotyčné-
ho. Omezení svéprávnosti vta-
kovém případě umožňuje ozna-
čit jednání klienta za neplatné
azmírnit jeho důsledky.
ROZHODUJÍCÍ
JE SKUTEČNÝ POBYT
Po malém exkurzu do problema-
tiky omezení svéprávnosti
člověka se vraťme zpět kopat-
rovníkům. Tedy ktěm, kteří
zastupují nesvéprávné lidi při
všech jednáních, kterých oni
sami nejsou zdůvodu vážného
duševního onemocnění schopni.
Opatrovníka hledá soud
nejprve mezi opatrovancovými
příbuznými nebo jinými blízký-
mi osobami. Tzv. soukromý
opatrovník musí se jmenováním
do funkce souhlasit, nikdo ho
nemůže kopatrovnictví nutit.
Pokud se žádná vhodná osoba
nenajde, jmenuje soud tzv.
veřejného opatrovníka. Tím je
obec, kde opatrovaný bydlí.
Rozhodující je přitom skutečný
pobyt, který se nemusí nutně
shodovat strvalým evidenč-
ním pobytem uvedeným vob-
čance. Obec nemůže na rozdíl
od soukromé osoby opatrov-
nictví odmítnout. Musí se oopa-
trovance postarat, ikdyž na to
nemá dostatečné personální
kapacity nebo materiální zabez-
pečení. To může být problém
nejen pro malé obce kde opat-
rovnictví často vykonává staros-
ta, ale ipro ty velké, jako je
městská část Praha .
STÁT PLATÍ MÁLO
Veřejné opatrovnictví je totiž
dlouhodobě podnancováno. Do
OPATROVNICTVÍ
Jak je to spéčí onesvéprávné?
VÝZVA OBČANŮM
„Jestli někdo umí vpřeneseném slova smyslu
vytvořit zničeho všechno, tak jsou to veřejní
opatrovníci. Jsem pyšná na svůj tým, pozitivní
přístup mých kolegyň je ipro mě nesmírně
motivující. Každý den jim e-mail nebo datová
zpráva přinese další nálož akolegyně mnohdy,
nevím zjakých rezerv, začnou dávat
sobrovským zápalem do pořádku cizí životy.
Aiproto spolu snimi prosíme, pokud se
zbavujete funkčního nábytku, pračky, lednice
ajiných užitečností, kontaktujte mě (Facebook,
e-mail, telefon), stále něco sháníme,“ vyzývá
místostarostka Vladimíra Ludková (ODS).