28
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / září 2019
www.praha8.cz
Historie
Sídliště naší městské části III.
Kompromis
obklopený
přírodou
nnSídliště Bohnice, které
svojí rozlohou 147 ha odpovídá měřítkem a také počtem
obyvatel menšímu krajskému
městu, je rozděleno do dvou
katastrálních území – severní
část se nachází v katastru
Bohnice, jižní část pak v katastru Troja.
Sídliště se rozkládá na svazích
severního okraje Prahy na třetí
zvýšené terénní pražské terase,
po Vyšehradu a Letné, která
bezprostředně navazuje na
Vltavu. Předtím, než tu započala
svou práci stavební technika,
zde byla pole a dle přání otce
vlasti, Karla IV., se tu na svazích
pěstovala vinná réva. Stavby
Trojských vinic (Havránka,
Salabka) se stále nachází na jižní
straně sídliště, kde je také areál
Botanické zahrady či přírodní
památka Velká skála. Ze západu
a severozápadu obklopují sídliště přírodní památky Podhoří či
Bohnické údolí, z východu pak
Čimický háj. Dalo by se říci,
a úplně bez nadsázky, že z kteréhokoli domu je to tak pět, deset
minut do lesa nebo alespoň do
parku. Sídliště Bohnice tak není
jen beton, ale také místo s nádhernou přírodou a s výhledy do
dalekého okolí či na skalnaté
údolí s meandrující Vltavou.
Z náhorní plošiny mají navíc
obyvatelé vyšších pater zdejších
paneláků krásný panoramatický
výhled na Prahu.
Bohnická legenda
Tak jak doba Rudolfa II. dala
vzniknout legendě o Golemovi
a Staré Město pražské s klikatými, dlážděnými uličkami a stin-
nými zákoutími vytvořilo kulisu
pro magické příběhy o zlatém
pokladu, bezhlavém templáři či
duchu mlynářovy dcery, tak
i sídliště Bohnice má svoji legendu. Z pohledu z pražského centra totiž vytváří iluzi jakýchsi
novodobých ježatých „hradeb“
na okraji Prahy. V době studené
války tak vznikla historka o tom,
že toto panelákové „opevnění“
bylo postaveno jako bariéra pro
případný atomový útok na
hlavní město. Tato domněnka
však nemá žádné reálné opodstatnění a je výsledkem stavu
politického a vojenského napětí
mezi komunistickými státy – zejména Sovětským svazem a západními státy – zejména Spojenými státy americkými.
Plán výstavby splněn
Na sever od Prahy se rozsáhlejší
výstavba zvažovala již koncem
19. století. Po vzniku psychiatrické léčebny byla tato myšlenka načas opuštěna, aby se pak
v době komunistického plánovaní a výstavby opět oživila a také
realizovala. Soutěž na urbanistické řešení sídliště Bohnice byla
vypsána roku 1964 a zúčastnilo
se jí celkem 35 návrhů. Vítězný
návrh zpracoval Milan Jarolím,
který však po okupaci v roce
1968 emigroval, a do další přípravné práce na projektu výstavby sídliště tak již nezasáhl.
Sídliště se začalo stavět v roce
1972 podle návrhu architekta
Václava Havránka z ateliéru
ETA. První obyvatelé se nastěhovali do svých nových domovů
v roce 1977 a jejich děti zde
prožívaly svá první dobrodružství na hromadách zbytků
Sídliště bohnice
Investor: Výstavba hlavního města
Prahy, výstavba sídlišť; letňanský
Letov
Generální projektant: Pražský
projektový ústav hl. m. Prahy –
ateliér ETA
Autoři urbanistického řešení:
Milan Jarolím, Jiří Schwaller
Realizace: Pozemní stavby Praha,
n. p., generální dodavatel
Hlavní architekt: Václav Havránek
(vedoucí ateliéru ETA)
Výsledek: 9 567 bytů a 146 rodinných domů, realizovaných v rámci
družstevní výstavby, pro
33 000 obyvatel
Architekti: Petr Frolík, L. Kepka
a další z ateliéru ETA
Bohnice, obchodní dům a ubytovna Prior, 80. léta 20. století.
stavebních materiálů a za doprovodu rozježděného bláta. Sídliště bylo dokončeno v roce 1980
a celkový náklad na výstavbu
činil tři miliardy československých korun.
Stavební systém
Na příkladu sídliště Bohnice je
vidět, jak je dlouhá a trnitá cesta
od návrhu na papíře k samotné
realizaci. Úskalím při realizaci
tohoto sídliště byly dlouho
trvající neshody mezi architekty,
dodavatelskými firmami a investorem. Diskuse nad stavbou
probíhaly ještě v průběhu realizace první, severovýchodní části
sídliště.
Jednou z třecích ploch se stal
stavební systém, ze kterého
mělo být sídliště vybudováno.
V původních plánech se počítalo
se sestavou T08b. Architekt
Václav Havránek však trval na
novém stavebním panelovém
systému pojmenovaném VVÚ-ETA (název je zkratkou Výzkumný vědecký ústav a jména
arch. ateliéru ETA, kde nový
systém vznikl). Tento systém
umožňoval architektům větší
variabilitu, co se dispozic budov
týče, pro stavební firmy však
byla přijatelnější zavedená
a osvědčená sestava TO8b. Na
tomto sídlišti tak nakonec byly
použity postupně tři konstrukční systémy. Kromě již dvou
zmíněných to byl také dánský
stavební systém Larsen-Nielsen,
který byl využit při stavbě
budov, které byly vyprojektovány jako jedny z posledních na
jihovýchodním konci sídliště.
Peníze, peníze…
Kromě určitého podlehnutí
a ustupování firmám se zde
projevil ve větší míře také požadavek investora na ekonomič-
nost výstavby, který však ve
svém důsledku vedl k větší
uniformitě místní zástavby.
Kvůli vyšším nákladům se
nerealizovala podzemní parkoviště pod obytnými domy, která
byla v původním plánu. V něm
se také počítalo s velmi pestrou
občanskou vybaveností – například s bazénem a kinem v okolí
kulturního domu Krakov. Z těchto plánů se postupně ustupovalo
a kvůli seškrtání rozpočtu, který
postihl i kapitolu umění, se řada
věcí nerealizovala. Právě na
příkladu tohoto sídliště je vidět
markantní rozdíl v přístupu, kdy
do detailu dotažené sídliště
Ďáblice vděčí mnohému svému
architektu Viktoru Tučkovi za
jeho vyjednávání se staveními
firmami a nesmlouvavými
postoji, díky nimž dokázal plně
realizovat svou vizi.
Od návrhu k realizaci
Vítězný urbanistický návrh
počítal se čtyřmi bytovými
okrsky, jejichž základ tvořily
soubory deskových domů, které
byly poskládané do tvaru kříže.
Možná z důvodu, že měly stát na
větrné terénní terase, se jim
pracovně říkalo větrníky. Do
středu těchto „větrníků“ byly
umístěny stavby občanské
vybavenosti – obchodní centra,
poliklinika, prostory pro
kulturu.
Nejvíce se této prvotní myšlence při samotné realizaci
výstavby přiblížil severovýchodní „větrník“ v ulici Lodžská
v okolí nákupního centra Odra,
který byl nejméně při realizaci
„osekán“, a je tak nejblíže původní ideji. Uplatnil se zde původně
navržený systém T08b a stavba
vykazuje nespornou architektonickou kvalitu s prvky brutalismu. Navíc dům mezi ulicemi