28

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / září 2019 

www.praha8.cz

Historie

Sídliště naší městské části III.

Kompromis

obklopený

přírodou

nnSídliště Bohnice, které

svojí rozlohou 147 ha odpovídá měřítkem a také počtem

obyvatel menšímu krajskému

městu, je rozděleno do dvou

katastrálních území – severní

část se nachází v katastru

Bohnice, jižní část pak v katastru Troja.

Sídliště se rozkládá na svazích

severního okraje Prahy na třetí

zvýšené terénní pražské terase,

po Vyšehradu a Letné, která

bezprostředně navazuje na

Vltavu. Předtím, než tu započala

svou práci stavební technika,

zde byla pole a dle přání otce

vlasti, Karla IV., se tu na svazích

pěstovala vinná réva. Stavby

Trojských vinic (Havránka,

Salabka) se stále nachází na jižní

straně sídliště, kde je také areál

Botanické zahrady či přírodní

památka Velká skála. Ze západu

a severozápadu obklopují sídliště přírodní památky Podhoří či

Bohnické údolí, z východu pak

Čimický háj. Dalo by se říci,

a úplně bez nadsázky, že z kteréhokoli domu je to tak pět, deset

minut do lesa nebo alespoň do

parku. Sídliště Bohnice tak není

jen beton, ale také místo s nádhernou přírodou a s výhledy do

dalekého okolí či na skalnaté

údolí s meandrující Vltavou.

Z náhorní plošiny mají navíc

obyvatelé vyšších pater zdejších

paneláků krásný panoramatický

výhled na Prahu.

Bohnická legenda

Tak jak doba Rudolfa II. dala

vzniknout legendě o Golemovi

a Staré Město pražské s klikatými, dlážděnými uličkami a stin-

nými zákoutími vytvořilo kulisu

pro magické příběhy o zlatém

pokladu, bezhlavém templáři či

duchu mlynářovy dcery, tak

i sídliště Bohnice má svoji legendu. Z pohledu z pražského centra totiž vytváří iluzi jakýchsi

novodobých ježatých „hradeb“

na okraji Prahy. V době studené

války tak vznikla historka o tom,

že toto panelákové „opevnění“

bylo postaveno jako bariéra pro

případný atomový útok na

hlavní město. Tato domněnka

však nemá žádné reálné opodstatnění a je výsledkem stavu

politického a vojenského napětí

mezi komunistickými státy – zejména Sovětským svazem a západními státy – zejména Spojenými státy americkými.

Plán výstavby splněn

Na sever od Prahy se rozsáhlejší

výstavba zvažovala již koncem

19. století. Po vzniku psychiatrické léčebny byla tato myšlenka načas opuštěna, aby se pak

v době komunistického plánovaní a výstavby opět oživila a také

realizovala. Soutěž na urbanistické řešení sídliště Bohnice byla

vypsána roku 1964 a zúčastnilo

se jí celkem 35 návrhů. Vítězný

návrh zpracoval Milan Jarolím,

který však po okupaci v roce

1968 emigroval, a do další přípravné práce na projektu výstavby sídliště tak již nezasáhl.

Sídliště se začalo stavět v roce

1972 podle návrhu architekta

Václava Havránka z ateliéru

ETA. První obyvatelé se nastěhovali do svých nových domovů

v roce 1977 a jejich děti zde

prožívaly svá první dobrodružství na hromadách zbytků

Sídliště bohnice

Investor: Výstavba hlavního města

Prahy, výstavba sídlišť; letňanský

Letov

Generální projektant: Pražský

projektový ústav hl. m. Prahy –

ateliér ETA

Autoři urbanistického řešení:

Milan Jarolím, Jiří Schwaller

Realizace: Pozemní stavby Praha,

n. p., generální dodavatel

Hlavní architekt: Václav Havránek

(vedoucí ateliéru ETA)

Výsledek: 9 567 bytů a 146 rodinných domů, realizovaných v rámci

družstevní výstavby, pro

33 000 obyvatel

Architekti: Petr Frolík, L. Kepka

a další z ateliéru ETA

Bohnice, obchodní dům a ubytovna Prior, 80. léta 20. století.

stavebních materiálů a za doprovodu rozježděného bláta. Sídliště bylo dokončeno v roce 1980

a celkový náklad na výstavbu

činil tři miliardy československých korun.

Stavební systém

Na příkladu sídliště Bohnice je

vidět, jak je dlouhá a trnitá cesta

od návrhu na papíře k samotné

realizaci. Úskalím při realizaci

tohoto sídliště byly dlouho

trvající neshody mezi architekty,

dodavatelskými firmami a investorem. Diskuse nad stavbou

probíhaly ještě v průběhu realizace první, severovýchodní části

sídliště.

Jednou z třecích ploch se stal

stavební systém, ze kterého

mělo být sídliště vybudováno.

V původních plánech se počítalo

se sestavou T08b. Architekt

Václav Havránek však trval na

novém stavebním panelovém

systému pojmenovaném VVÚ-ETA (název je zkratkou Výzkumný vědecký ústav a jména

arch. ateliéru ETA, kde nový

systém vznikl). Tento systém

umožňoval architektům větší

variabilitu, co se dispozic budov

týče, pro stavební firmy však

byla přijatelnější zavedená

a osvědčená sestava TO8b. Na

tomto sídlišti tak nakonec byly

použity postupně tři konstrukční systémy. Kromě již dvou

zmíněných to byl také dánský

stavební systém Larsen-Nielsen,

který byl využit při stavbě

budov, které byly vyprojektovány jako jedny z posledních na

jihovýchodním konci sídliště.

Peníze, peníze…

Kromě určitého podlehnutí

a ustupování firmám se zde

projevil ve větší míře také požadavek investora na ekonomič-

nost výstavby, který však ve

svém důsledku vedl k větší

uniformitě místní zástavby.

Kvůli vyšším nákladům se

nerealizovala podzemní parkoviště pod obytnými domy, která

byla v původním plánu. V něm

se také počítalo s velmi pestrou

občanskou vybaveností – například s bazénem a kinem v okolí

kulturního domu Krakov. Z těchto plánů se postupně ustupovalo

a kvůli seškrtání rozpočtu, který

postihl i kapitolu umění, se řada

věcí nerealizovala. Právě na

příkladu tohoto sídliště je vidět

markantní rozdíl v přístupu, kdy

do detailu dotažené sídliště

Ďáblice vděčí mnohému svému

architektu Viktoru Tučkovi za

jeho vyjednávání se staveními

firmami a nesmlouvavými

postoji, díky nimž dokázal plně

realizovat svou vizi.

Od návrhu k realizaci

Vítězný urbanistický návrh

počítal se čtyřmi bytovými

okrsky, jejichž základ tvořily

soubory deskových domů, které

byly poskládané do tvaru kříže.

Možná z důvodu, že měly stát na

větrné terénní terase, se jim

pracovně říkalo větrníky. Do

středu těchto „větrníků“ byly

umístěny stavby občanské

vybavenosti – obchodní centra,

poliklinika, prostory pro

kulturu.

Nejvíce se této prvotní myšlence při samotné realizaci

výstavby přiblížil severovýchodní „větrník“ v ulici Lodžská

v okolí nákupního centra Odra,

který byl nejméně při realizaci

„osekán“, a je tak nejblíže původní ideji. Uplatnil se zde původně

navržený systém T08b a stavba

vykazuje nespornou architektonickou kvalitu s prvky brutalismu. Navíc dům mezi ulicemi