14

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / září 2019 

www.praha8.cz

Rozhovor

PEDAGOG Michal Orság:

Naučme se

učit se

nnMichal Orság je ředitelem

vzdělávacího centra EDUkační LABoratoř, kde se věnuje

inovacím ve školství, vydávání publikací pro učitele

a popularizaci učitelského

povolání.

Vystudoval jste strojní průmyslovku a po maturitě jste se rozhodl

pro pedagogickou fakultu. Co vás

k tomu přimělo?

Není jednoduché se ve čtrnácti

či patnácti rozhodnout, co

budete v životě dělat. Podle

mého názoru je to dost brzo.

Buďto rozhodují za děti rodiče,

kteří vidí, že by se kariéra jejich

dětí mohla ubírat nějakým

směrem, nebo se dítě k něčemu

upne a řekne si, co by chtělo

studovat, ale po čase zjistí, že ho

to vůbec nebaví. Mezi středními

školami lze přecházet, ale moc

často se to neděje. Já jsem si

vybral technologie, protože

jsem se chtěl věnovat počítačům, ale vůbec jsem nevěděl, co

studium obnáší. Ve škole jsem

zjistil, že se jedná především

o strojírenství, rýsování a matematiku. Nakonec obrovskou roli

zde sehrála moje učitelka českého jazyka, která mne přivedla

k literatuře, a poté jsem se

dostal k pedagogice. Po maturitě jsem se hlásil rovnou na

pedagogickou fakultu.

Rozhodl jste se pro studium

češtiny..

Studoval jsem český jazyk

a angličtinu na Univerzitě

Palackého v Olomouci. Už

v posledním ročníku studií jsem

nastoupil na obchodní akademii,

kde jsem začal učit anglický

jazyk. Už v té době byl nedostatek učitelů, proto jsem ještě jako

student dostal stálé místo a učil

jsem budoucí maturanty téměř

bez praxe.

Bavila vás při studiích víc čeština,

angličtina, nebo pedagogika?

Mě nejvíc bavila katedra českého jazyka, která je v Olomouci

opravdu skvělá s velkými osobnostmi. Už během studia mě

začalo bavit školství, vzdělávání

a to, jakým způsobem řeší učitelé

míru volnosti svého povolání.

Primárně to byla tedy čeština,

ale věděl jsem, že chci učit.

Vzpomínáte si na svou první

hodinu jako vyučující?

Malinké zkušenosti jsem měl ze

studentské praxe, ale tam byl

vždy někdo se mnou. Na obchodní akademii jsem měl pak první

hodinu úplně sám. To je paradox

českého školství. Hodně studentů skončí v květnu studium a po

létě v září se ocitnou na opačné

straně barikády a nikdo jim

neřekne, co mají dělat. Musí se

sami postarat o to, aby těch třicet

lidí látka bavila, aby k nim neměli moc kamarádský vztah a zároveň na ně nebyli moc přísní.

První hodiny učitele jsou fyzicky

i psychicky opravdu náročné.

S EDUkační LABoratoří komunikujete s akademickou obcí

a vytváříte praktické semináře

pro učitele. Cítíte se být víc

akademiky, nebo praktiky?

Nacházíme se někde mezi, ale

tíhneme víc k praxi. Náš tým je

tvořen především učiteli z praxe

a zároveň spolupracujeme

s aktivními učiteli, kteří ve

školách pracují. Společně vytvoříme vzdělávací kurz a ten poté

učitelé realizují pro kolegy

z různých škol. Vedle toho také

spolupracujeme s univerzitami,

momentálně na tématu formativního hodnocení. Vidíme se víc

v praxi, ale neznamená to, že

bychom ignorovali akademické

prostředí. Čím dál tím víc dbáme

na to, aby věci, které děláme,

byly založené na výzkumu.

Jak jsou staré vaše výzkumy?

Výzkumů je obecně poměrně

hodně. Náš poslední je zaměřen

na syndrom vyhoření učitelů

mateřských škol. A třeba naše

třetí kniha Co funguje ve třídě

se týká témat, která jsou všechna podpořena výzkumem.

Existuje víc pedagogických

směrů, které mohou učitelé

používat?

Pedagogické vzdělání lze získat

několika způsoby. Pedagogických fakult je u nás devět. Vedle

toho můžete navštěvovat několik desítek jiných fakult, které

Michal Orság nabízí nový pohled na školství. Foto: Tomáš Škoda

nabízí učitelské obory, a může se

z vás stát učitel. Nebo lze vystudovat úplně jinou vysokou školu

a dodělat si pedagogické minimum. Kvalifikovaných učitelů je

u nás mnoho, jen bohužel často

nejsou ve školách. Jsou učitelé,

kteří jsou velmi tradiční. Tradiční škola vypadá tak, že učitel

dělá tzv. frontální výuku. Vykládá svou látku, studenti ho poslouchají a pak se píše test, kde

společně zjistí, jestli tomu žáci

rozumí. Tím nechci říct, že je

frontální výuka špatná. Didaktický výklad do škol patří, a pokud je učitel kvalitní, tak je

takový přístup vždy vítaný.

Vedle toho jsou inovativní

učitelé, kteří hledají různé zdroje, jak věci dělat trochu jinak

a být kreativní. U nás se snažíme

přinést něco nového. Teď je naše

téma formativní hodnocení

a efektivita výuky.

První hodiny učitele

jsou fyzicky i psychicky

opravdu náročné.

V čem je formativní lepší než to

tradiční?

Tradiční, tedy sumativní hodnocení, je vždy konečným hodnocením. Žák předvede nějakou

aktivitu, za kterou dostane

známku podle nějakých pravidel. Ta ale sama o sobě žáka

nikam moc neposune.

Formativní hodnocení je

nastavené tak, že žák dostává

zpětnou vazbu po celou dobu

vzdělávacího procesu. Učitel

zjistí, že celkovou známku nakonec ani nepotřebuje. Vy jako

učitel hodnotíte tím, že žákovi

hodnocení řeknete. Důležité je

uvědomit si, že jako učitel poskytujete zpětnou vazbu neustále.

Tím, jaká slova řeknete, jakým

tónem či jaký u toho máte výraz.

Je to velmi komplexní téma,

které lidé často zaměňují se

slovním hodnocením. Není to

úplně pravda, protože i formativní hodnocení může obsahovat

známky a zároveň je tvořeno

i hodnocením slovním. Jen si

musíme dát pozor, aby slovní

hodnocení nebylo sumativní,

tam totiž přidanou hodnotu

nevidím. Formativní hodnocení

zahrnuje i jiný způsob výuky.

Není důležité, jakou dáme studentům známku, ale hodnotíme

pořád, a proto musíme změnit

i styl výuky. Zpětná vazba je

základ k tomu, aby výuka byla

efektivní. Důležité je, co žáky

naučíme, a ne jakou dostanou

známku.

Ve své přednášce na platformě

TEDx jste řekl, že je důležité,

abychom se naučili učit…

Já si myslím, že je to ta nejzákladnější kompetence, kterou

bychom se měli naučit. Pokud ve

vás učitelé dokážou vzbudit

zájem, tak si vždy informaci

najdete. Hodně to souvisí s

kritickým myšlením, tedy s

možností najít si několik zdrojů

a zjistit, který názor je mi nejbližší. V době fake news, polopravd a konspirací je to velmi

důležité.