OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / prosinec 2019
www.praha8.cz
Vedle kytary nedáte dopustit
na rybaření...
Chytám od čtyř let. První plotici
jsem lapil na přehradě ve Vraném nad Vltavou. Ještě teď
vidím, jak se ten obrovský splávek začal hýbat, já ji vytáhl, to
víte, ta sláva. Táta ji oškrábal,
maminka upekla, já myslel, že
jím ambrozii. Od té doby chytám
pořád. Nejdřív na černo, pstruhy,
těch bylo plné pohraničí, pak na
povolenky, v Hlinsku, na Seči,
kde máme chalupu. Tam byli
dravci, hlavně candáti. Já jsem
fanatik, rybář.
Foto: Tomáš Kňourek
Milan Zelenka nejraději hraje skladby Johanna Sebastiana Bacha.
který pomáhal při atentátu na
Heydricha, otec spálil všechny
doklady, abychom přežili. Po
letech se vynořil jakýsi příbuzný, který vyhrál soud o vlastnictví vily, museli jsme tedy najít
jiné bydlení. Tady žijeme od
roku 1994. Manželka ten byt
objevila na inzerát. Já stojím
tady u Rokytky, říkám si, to je
mi nějak povědomý dům, až mi
došlo, že jsem se tu narodil.
Miluju to tady, udělali nám
pěkné náměstí dr. Holého,
procházet se alejí podél Vltavy,
co může být hezčího.
Je něco, co byste současnému
vedení obce vytknul?
Chtěl bych posílení pořádkové
služby. Ten bordel kolem Rokytky je až nehorázný. Sice to uklízejí, na to bych si nestěžoval, ale
ten dobytek, co tady bydlí. Současné vedení městské části ale
chválím. Já nejsem na to dekorování, ale předávání ocenění se
mně líbilo. Žádné zbytečné kecy,
střídmost, jednoduchost, a přitom úcta a pozornost.
Čím se udržujete v kondici? Vaše
paní říkala, že pes byl váš nápad,
abyste s ním chodil na vycházky.
A teď s ním chodí ona. Chudina.
Já mám handicap. Vypadá to, že
je všechno ok, ale třeba schody
jsou můj velký nepřítel.
Kromě první plotice, je nějaký jiný
úlovek, který vás nejvíc potěšil?
Na chalupě mám candátí ploutev. Z Hostivařské přehrady.
Ryba měřila 83 centimetrů, můj
největší úlovek. To byla nádhera.
A pochutnáte si na vlastnoručně
chycené rybě?
Většinou všechno pouštím zpátky do vody. Jedině dravce si
necháváme. Mrzí mě, když vidím,
jak někteří rvou ryby do pytlů,
kolikrát ani nemají povolenku.
Kde máme porybné, policisty?
Já bych jim ten vercajk sebral.
Máte čas na jiného koníčka?
Jsem člověk, který miluje přírodu. Tak mě vychoval tatínek.
Když mě budete zkoušet, znám
každý strom, dokonce i každou
luční květinu. To se nevytahuju.
Je to moje vášeň. Rád chodím na
houby.
A co ty obrazy, kterých máte plný
obývák?
19
To jsou skvosty. Sbíral jsem je,
když mě postihlo to zdravotní
neštěstí. Některé už měl tatínek.
Ale některé mi ukradli, protože
jsem byl předtím dvakrát ženatý.
Dvakrát mi vybílili byt.
Jeden z vašich synů se tak říkajíc
potatil, co se rybaření týče. Jdou
ve vašich šlépějích i v umělecké
sféře?
Jeden syn absolvoval ČVUT, ale
je tak hudebně nadaný, že se
jeho skladby hrají na koncertech, které pořádá Svaz skladatelů. Taky mi napsal koncert pro
kytaru a orchestr. Druhý syn je
umělecký kovář.
Co děláte přes den?
Když je ošklivo jako teď, přiznám
se, ven nechodím. Třeba něco
píšu. Paměti ne. To by bylo
porno. Něco málo literárního.
Komponuju. Ted jsem napsal
opravdu hezkou skladbu, kterou
jsem nazval Padesát ve stínu.
Bohužel mi zemřel letitý kamarád, který kdysi složil básničku,
jež začínala Padesát ve stínu,
tam není naděje. Padesát ve
stínu, tam štěstí nepřeje… V těch
Strašnicích jsem bydlel v ulici
Ve Stínu. Já jsem si to vzal jako
motto a napsal kompozici.
Za chvíli máme Vánoce. Těšíte se?
To jsou pro mě nejkrásnější
svátky v roce. Vánoce pro mě
znamenají pohodu duchovního
charakteru, byť nejsem věřící.
Velikonoce mám taky rád, protože se probouzí příroda.
Lucie Filová
placená inzerce