34
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / LISTOPAD 2017
www.praha8.cz
Územní rozvoj
VEŘEJNÉ PROSTRANSTVÍ
Celková vize by měla být
nadřazena dílčím pohledům
n Co je jedním z největších
problémů ulic a náměstí
v Praze? Skutečnost, že péče
o každou ulici a náměstí je
rozdrobena mezi desítky
různých správců (viz infografika na vedlejší straně).
Pojďme se na to podívat blíže.
Každý ze správců pak má
pochopitelně vliv na to, jak
veřejná prostranství vypadají.
Tu se přidá stožár, tady se zalátá
díra v asfaltu, přidají se zábradlí,
tu se rozkope chodník kvůli
přípojce plynu, tamhle zase
kvůli pokládání kabelů s internetem. Výsledkem je, že podoba
veřejných prostranství je
určována desítkami dílčích
zásahů bez zřetelu k celku.
Jednotlivé záměry navíc
projektují pouze techničtí
specialisté, kterým nejde
o výsledné estetické kvality
anebo uživatelskou příjemnost
prostoru, ale jen o technické
řešení. Dílčí úpravy jednotlivých
správců navíc často nejsou
koordinovány ani mezi sebou
navzájem. Utrácí se tak mnoho
prostředků, které by – pokud by
se vše udělalo najednou
a promyšleně – mohly přinést
mnohem výraznější zlepšení
celkové kvality prostranství.
Množství správců je ovšem
problém i v situaci, kdy se
připravuje rekonstrukce daného
prostoru. O to se v posledních
letech snaží IPR Praha: pokud se
v některé ulici plánuje více
jednotlivých záměrů, snažíme se
připravovat tzv. koncepční studii,
která by zajistila, že se ulice skutečně změní k lepšímu, a to jako
celek. I zde ovšem narážíme na
problém rozdrobeného správcovství: Plány je totiž potřeba
projednat s každým jednotlivým
správcem, což bývají desítky
a desítky schůzek a jednání.
Každý ze správců přitom
obvykle trvá na naplnění
příslušné normy, ať už jde
o doporučené odstupy sítí, délky
tramvajových ostrůvků,
rozmístění sloupů či cokoli
jiného. Příprava projektu se pak
logicky stává především snahou
všechno poskládat tak, aby
všichni dotčení souhlasili.
VÍTE, KDO A CO má ve vaší ulici – i pod ní – na starost? Foto: Vladimír Slabý
Výsledek je pak sice podle
norem, z pohledu uživatelů
– obyvatel města – ale často
postrádá logiku. Situace je
přitom o to absurdnější, že
normy ve své většině vůbec
nejsou zákonným opatřením,
ale jen nezávazným doporučením – určují optimální řešení,
nikoli nutné minimum. Kdyby
byli zúčastnění ochotni z norem
slevit, mnohdy by to umožnilo
realizovat mnohem praktičtější
řešení. Síla, která by jednotlivé
hráče motivovala či nutila vzít
ohled i na obecnější hodnoty,
jako je například uživatelská
příjemnost veřejného prostoru,
však v hlavním městě chybí.
„V Praze to dnes mnohdy
probíhá tak, že je podoba
veřejných prostranství výsled-
kem licitování mezi čtyřiceti
dílčími úhly pohledu. Lpěním na
naplňování nepovinných norem
a dalších technokratických
požadavků přitom přívětivé
město nevznikne," říká Ondřej
Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje Prahy. „Mnohem spíš
je potřeba držet vizi, jak mají
veřejná prostranství vypadat
– a teprve u toho pak zohledňovat oněch čtyřicet dílčích
pohledů,“ dokončuje Boháč.
NA OKRAJ:
• Rozpočet hl. m. Prahy neobsahuje samostatnou kapitolu
investičních výdajů na veřejná
prostranství. Zvyšování kvality
veřejných prostranství je tak
v rozpočtu, a tedy i politice hl.
města v podstatě redukováno na
KDO ZA CO DLE VLASTNICTVÍ ODPOVÍDÁ
Chodníky: Městské části,
magistrát nebo TSK.
Stožáry tramvají: DPP.
Přístřešky MHD: JC Decaux
nebo DPP.
Skříně a sloupky
s elektrotechnikou: PRE,
Eltodo, TSK, DPP, Pražská
plynárenská nebo magistrát.
Vozovka: Městská část,
magistrát nebo TSK.
Lavičky: Městské části,
magistrát, TCP nebo soukromý
majitel.
Stromy v ulici: TSK nebo
městská část.
Stromy v parku: Magistrát
nebo Lesy hl. m. Prahy.
Lampy: Magistrát nebo TCP.
Podzemí: Pod povrchem
chodníku se rozkládá
specifický svět kabelů, potrubí
a kanalizace – a v některých
ulicích je až 34 takových
správců působících „pod
chodníkem“.
technické a infrastrukturní
investice. Plánované výdaje na
veřejná prostranství jsou
rozptýleny do různých kapitol
většinou technického charakteru a jsou alokovány přímo
na správcovské organizace
(zejména Technickou správu
komunikací a Dopravní podnik
hl. m. Prahy), což často znemožňuje celostní přístup. Výše
plánovaných investic do kvality
veřejných prostranství je současně minimální.
• V posledních letech probíhá
proměna různých příspěvkových organizací města na
akciové společnosti (DPP, TSK…).
Z pohledu IPR je to nesystémový krok, kvůli kterému město
ztrácí důležitý vliv na správu
a provoz důležitých součástí
veřejných prostranství.
• Kvůli technickým sítím pod
chodníkem, respektive kvůli
ochranným pásmům jednotlivých kabelů či potrubí v podzemí už často nezbývá místo pro
kořeny stromů. Často nastává
i situace, že za pokácený strom
není možné vysadit nový,
protože pod chodník byly
položeny nové sítě a na kořeny
již tak podle norem nezbývá
místo a není možné výsadbu
povolit. Kdyby ovšem pokládání
sítí někdo koordinoval, většinou
by se daly vedle sebe poskládat
tak, aby na stromy místo zbylo.
(red)