Možná řada z vás netuší, že na bohnickém sídlišti již delší dobu funguje minipivovar Šedivák. Přitom je do značné míry unikátní. Sídlí v paneláku, což je i v České republice rarita. 

Majitel minipivovaru Roman Šedivý ho provozuje už osm let. A nelituje. „Naštěstí jsem se tehdy takto rozhodl. Je to úplně jiná liga, než mít jen hospodu s kupovaným pivem,“ říká. 

Vlastně celá produkce minipivovaru se tu i prodá, říká majitel bohnického podniku

V Bohnicích podnikáte už léta. Máte i jinou vazbu k Praze 8?

Absolutní. Bydlel jsem 40 let u Velké skály, na základní školu jsem chodil do Ústavní ulice. Takže tu znám každý kámen. Teď sice bydlím ve Zdibech, ale napůl vlastně stále v Bohnicích. 

Co vás přesvědčilo pořídit si minipivovar? To zrovna není levná záležitost…

U Odry po revoluci provozoval hospodu už můj táta. Točili jsme Gambrinus, měli jsme jednu z prvních tankoven v zemi. Ale cena se zvyšovala, a na tak velkou kapacitu výtoč klesala. A to jsme ještě podnikali v jiném oboru, kterému se příliš nedařilo. A přišla chvíle, kdy jsme tanky museli demontovat, a v tom mě to napadlo. 

Pivo jste před tím nikdy nevařil. Nebyl to pověstný skok do neznáma?

Ne tak úplně. Zprostředkovaně jsem znal dnes už slavného pivovarníka Josefa Krýsla, který působil v Prazdroji a poté se zaměřil i na stavby minipivovarů. Hodně mi pomohl. Doporučil mi i sládka, Jiřího Nováka, mladého kluka, který vymyslel recepty, podle nichž vaříme dodnes. Dnes dělá sládka v Hostivaru. Poslední rok a půl vařím pivo sám, občas i můj syn. Stále ho učím, protože na jaře příštího roku musím na složitou operaci. Ale už mu to jde. Před dvěma lety jsem si udělal pivovarnický kurs. Nejen proto, abych to uměl, ale také pro dobrý pocit a s touhou vědět o pivu víc. 

Předpokládám, že mezi hosty patří hlavně místní…

Určitě. Ale v létě je tu dost turistů a cyklistů, co svět minipivovarů objevují. Včetně sběratelů tácků či sklenic.

Nelze se nezeptat na nynější situaci s razantním růstem nákladů, hlavně za energie. Jak to zvládáte?

Začínal jsem na desítce za 18 korun. Teď je po osmi letech na 35 korunách. Nejhorší je elektřina, která skočila o stovky procent. Používá se na vaření piva a jeho chlazení v tancích. Drahá voda a jiné energie se zatím celkem zvládnout dají. K tomu třeba slad zdražil o třetinu od začátku roku. A pak máte dilema, zda permanentně zvyšovat ceny, nebo zákazníky udržet. Mojí politikou je druhá cesta. Naposledy jsem totiž zdražil v dubnu. 

Předpokládám, že největší zájem je o desítku…

Ano. Té vaříme nejvíc. V nabídce je i nějaký ten speciál nebo dvanáctka. Na nic si nehrajeme, vše je o pivu. Proto máme jen studenou kuchyni, k tomu kulečník či projekci.   

Dodáváte vaše pivo i jinam?

V podstatě ne. Jde o příležitostné akce, na některé občas jezdíme se synem se stánkem.

„Pokazili“ jste někdy pivo tak, že jste ho museli vylít?

Nestrašte. Zatím nikdy. Víte, pracujeme s potravinami, vše je o čistotě a hygieně. Když ji dodržujete, jste v pohodě. 

Jak do vašeho podnikání zasáhl covid?

Docela jsme ho zvládli. Lidé se naučili kupovat pivo v okénku v PET láhvích. Také přišly nějaké peníze od státu. Takže bych chtěl moc poděkovat zákazníkům za podporu, a také vedení družstva, od kterého si prostory pronajímáme. Snížilo nám nájem, bez toho bychom se do problémů asi dostali. 

Počítáte s rozšířením výroby?

Zvažujeme nějaké technologické změny. Ale hlavně bychom příští rok chtěli rozšířit zahrádku, vybudovat tam i zázemí typu dětského hřiště včetně obsluhy. Což může být problém, protože v gastronomii lidé zkrátka nejsou. V době covidu si našli jistější zaměstnání a už se nechtějí vracet.

Z hospody vám ale obsluha „neprchla“?

Jsme v podstatě rodinný podnik. Za pípou se střídá má sestra Petra Davidová s mým bratrem Vladimírem. V tomto podnikání je to obrovská výhoda, mohu jim věřit, což je pro provoz restaurace zásadní. 

Roman Šedivý ve spilce kontroluje desítku, kterou uvařil jeho syn

(tk)