16 Osmička / ZPRAVODAJ MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / LISTOPAD 2022 

www.praha8.cz

Historie

VODÁRENSTVÍ

Bohnická vodárna

skončila před 50 lety

V letošním roce uplynulo 115 let od spuštění, a zároveň

50 let od uzavření Bohnické úpravny vody, jedné

z mnoha lokálních pražských vodáren, které tvořily

složitý pražský vodárenský systém.

Úpravna vody určená pro Královský Český ústav pro choromyslné (dnešní Psychiatrická

nemocnice Bohnice) byla pro

historii pražské obce důležitá

nejen jako využití originální

vodárenské technologie, ale

především jako funkční provoz,

který zajišťoval dodávky vody

až do roku 1972.

LÉČEBNA ZVÝŠILA SPOTŘEBU

Bohnická obec, vesnice daleko

za okrajem tehdejšího hlavního

města, až do začátku 20. století

využívala obecní studánky

a soukromé studně. Se založením léčebny se situace dramaticky změnila. Náhlý nárůst

spotřeby vody bylo nutno vyřešit a tehdejší místní zdroje vody

k tomu nestačily. Nebo alespoň

ne zcela. Nový ústav, navržený

architektem Václavem Roštlapilem, měl oproti původnímu

osídlení enormní spotřebu,

a proto již od samého počátku

využíval dva různé zdroje vody.

Od roku 1907 byla na břehu

Vltavy u Tříkrálky spuštěna

úpravna vody na užitkovou

vodu. Ta byla jímána z osmi

filtračních studní na břehu řeky

a dále čerpána dvěma rourami

profilu 150 mm do areálu léčeb-

 Pohled na tehdejší otevřené filtry

ny. Zde jeden řad končil v pozemním vodojemu o objemu

300 m3 a druhý od roku 1909

v místním věžovém vodojemu.

Věž bohnického ústavu je

dodnes na území hlavního

města určitou zvláštností.

Uvnitř těla věže se totiž nachází

rovnou tři nádrže pro vodu

různého určení. Voda z čerpací

stanice byla nejprve akumulována v horní nádrži na studenou

vodu o obsahu 290 m3. Odtud

byla přečerpávána přes dvě

expanzní nádrže o objemu dva

krát pět m3 do nádrže o obsahu

90 m3 dvě patra níže. Zde se po

ohřátí výdechovou parou z parních strojů akumulovala o teplotě 70 °C. O další patro níže se

nachází nádrž o obsahu 56 m3

na vodu o teplotě 40 °, která

vznikala smícháním vody studené a horké, a sloužila pro

potřeby ústředních lázní.

Pitnou vodu ústav zajišťoval

od roku 1908 čerpáním vody ze

tří studní, které se dodnes

nachází v parku před ústavním

komplexem, a ze studny v Čimicích. Z vodojemu umístěného

u vrátnice byla voda vedena do

centrální a závodní kuchyně

v objektu divadla a do přilehlého pavilonu. Do zbylých míst

 Věžový vodojem nyní reguluje tlak v tepelné soustavě ústavu

bylo nutno vodu přenášet z výtokových stojánků, umístěných

v areálu.

VĚŽOVÝ VODOJEM FUNGUJE

Systém postupně přestával

stačit, a to jak kapacitou, tak

kvalitou čerpané vody. Filtrační

schopnost vsakovacích studní

postupně klesala, podobně jako

v případě podobných zařízení

používaných na území města.

Zároveň byla užitková voda

nejspíše od roku 1912 dodávána i do přilehlé vesnice. Z toho

důvodu došlo v roce 1925 ke

spuštění nové úpravny vody,

umístěné těsně vedle původní

čerpací stanice na Tříkrálce.

Jednalo se o moderní provoz

využívající filtrační systém

Puech-Chabal, široce využívaný

pro jímání užitkové vody.

Úpravna vody byla založena na

čištění vody z jímacích studní

přes trojici otevřených filtračních komor sestávajících z hrubého a jemného štěrku a provzdušňované rozstřikem vody

na jejich ploše. Po přidání chloru byla voda opět čerpána do

areálu léčebny. Výsledný produkt byl tak kvalitní, že se po

převaření dal používat i jako

voda pitná, nicméně k tomu se

nikdy nepřikročilo. Nová úpravna vody zároveň sloužila jako

experimentální provoz pro

zkoušky systému v malém

měřítku před tím, než byl uveden do provozu v Podolské

vodárně.

Celý popisovaný systém byl

v provozu až do roku 1972, kdy

byla léčebna a vesnice Bohnice

přepojeny na městský rozvod

vybudovaný pro sídliště Bohnice. Původní studny na pitnou

vodu jsou v parku stále k vidění,

budovy úpravny vody u řeky ale

prošly zásadní změnou. Původní čerpací stanice z roku 1907

byla přebudována na byty, nová

stanice je využívána místními

technickými provozy. Její strojní

vybavení bylo odstraněno, zbylé

budovy a samotné filtry byly

postupně zničeny a zavezeny

a dnes by je na jejich místě již

nikdo nehledal. Věžový vodojem funguje nadále, byť jsou

v provozu jen jeho dvě původní

expanzní nádrže, které zajišťují

regulaci tlaku v tepelné soustavě ústavu.

Kryštof Drnek, historik Pražských

vodovodů a kanalizací