16 Osmička / ZPRAVODAJ MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / LISTOPAD 2022
www.praha8.cz
Historie
VODÁRENSTVÍ
Bohnická vodárna
skončila před 50 lety
V letošním roce uplynulo 115 let od spuštění, a zároveň
50 let od uzavření Bohnické úpravny vody, jedné
z mnoha lokálních pražských vodáren, které tvořily
složitý pražský vodárenský systém.
Úpravna vody určená pro Královský Český ústav pro choromyslné (dnešní Psychiatrická
nemocnice Bohnice) byla pro
historii pražské obce důležitá
nejen jako využití originální
vodárenské technologie, ale
především jako funkční provoz,
který zajišťoval dodávky vody
až do roku 1972.
LÉČEBNA ZVÝŠILA SPOTŘEBU
Bohnická obec, vesnice daleko
za okrajem tehdejšího hlavního
města, až do začátku 20. století
využívala obecní studánky
a soukromé studně. Se založením léčebny se situace dramaticky změnila. Náhlý nárůst
spotřeby vody bylo nutno vyřešit a tehdejší místní zdroje vody
k tomu nestačily. Nebo alespoň
ne zcela. Nový ústav, navržený
architektem Václavem Roštlapilem, měl oproti původnímu
osídlení enormní spotřebu,
a proto již od samého počátku
využíval dva různé zdroje vody.
Od roku 1907 byla na břehu
Vltavy u Tříkrálky spuštěna
úpravna vody na užitkovou
vodu. Ta byla jímána z osmi
filtračních studní na břehu řeky
a dále čerpána dvěma rourami
profilu 150 mm do areálu léčeb-
Pohled na tehdejší otevřené filtry
ny. Zde jeden řad končil v pozemním vodojemu o objemu
300 m3 a druhý od roku 1909
v místním věžovém vodojemu.
Věž bohnického ústavu je
dodnes na území hlavního
města určitou zvláštností.
Uvnitř těla věže se totiž nachází
rovnou tři nádrže pro vodu
různého určení. Voda z čerpací
stanice byla nejprve akumulována v horní nádrži na studenou
vodu o obsahu 290 m3. Odtud
byla přečerpávána přes dvě
expanzní nádrže o objemu dva
krát pět m3 do nádrže o obsahu
90 m3 dvě patra níže. Zde se po
ohřátí výdechovou parou z parních strojů akumulovala o teplotě 70 °C. O další patro níže se
nachází nádrž o obsahu 56 m3
na vodu o teplotě 40 °, která
vznikala smícháním vody studené a horké, a sloužila pro
potřeby ústředních lázní.
Pitnou vodu ústav zajišťoval
od roku 1908 čerpáním vody ze
tří studní, které se dodnes
nachází v parku před ústavním
komplexem, a ze studny v Čimicích. Z vodojemu umístěného
u vrátnice byla voda vedena do
centrální a závodní kuchyně
v objektu divadla a do přilehlého pavilonu. Do zbylých míst
Věžový vodojem nyní reguluje tlak v tepelné soustavě ústavu
bylo nutno vodu přenášet z výtokových stojánků, umístěných
v areálu.
VĚŽOVÝ VODOJEM FUNGUJE
Systém postupně přestával
stačit, a to jak kapacitou, tak
kvalitou čerpané vody. Filtrační
schopnost vsakovacích studní
postupně klesala, podobně jako
v případě podobných zařízení
používaných na území města.
Zároveň byla užitková voda
nejspíše od roku 1912 dodávána i do přilehlé vesnice. Z toho
důvodu došlo v roce 1925 ke
spuštění nové úpravny vody,
umístěné těsně vedle původní
čerpací stanice na Tříkrálce.
Jednalo se o moderní provoz
využívající filtrační systém
Puech-Chabal, široce využívaný
pro jímání užitkové vody.
Úpravna vody byla založena na
čištění vody z jímacích studní
přes trojici otevřených filtračních komor sestávajících z hrubého a jemného štěrku a provzdušňované rozstřikem vody
na jejich ploše. Po přidání chloru byla voda opět čerpána do
areálu léčebny. Výsledný produkt byl tak kvalitní, že se po
převaření dal používat i jako
voda pitná, nicméně k tomu se
nikdy nepřikročilo. Nová úpravna vody zároveň sloužila jako
experimentální provoz pro
zkoušky systému v malém
měřítku před tím, než byl uveden do provozu v Podolské
vodárně.
Celý popisovaný systém byl
v provozu až do roku 1972, kdy
byla léčebna a vesnice Bohnice
přepojeny na městský rozvod
vybudovaný pro sídliště Bohnice. Původní studny na pitnou
vodu jsou v parku stále k vidění,
budovy úpravny vody u řeky ale
prošly zásadní změnou. Původní čerpací stanice z roku 1907
byla přebudována na byty, nová
stanice je využívána místními
technickými provozy. Její strojní
vybavení bylo odstraněno, zbylé
budovy a samotné filtry byly
postupně zničeny a zavezeny
a dnes by je na jejich místě již
nikdo nehledal. Věžový vodojem funguje nadále, byť jsou
v provozu jen jeho dvě původní
expanzní nádrže, které zajišťují
regulaci tlaku v tepelné soustavě ústavu.
Kryštof Drnek, historik Pražských
vodovodů a kanalizací