OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / PROSINEC 2020
www.praha8.cz
17
PSYCHOLOGIE
Zkuste hledat
malé radosti
každý den
nnK lidské přirozenosti patří řešit nepříjemné a život ohrožující situace. Útok-únik (primárně pudové reakce) jsou vždy
lepší, než ustrnutí (paralýza). Když se něco zásadního děje,
snažíme se dohledat co nejvíce seriózních informací a na
jejich základě konat.
V mnoha domácnostech pak
v nouzovém stavu běží televize
či jiná informační média od rána
do noci, a to i v přítomnosti dětí.
Tento fenomén má však
zásadní dopad na dětskou psychiku. Nedávno jedna kolegyně
sdílela zážitek s pětiletým chlapcem a jeho maminkou v obchodu u regálu s pamlsky: „Maminko, víš, co je hrozný? Že letos
nepřijde Mikuláš, protože je
v karanténě. Ale víš, co je ještě
horší? Že ono to spadne i na
Ježíška.“ Historka úsměvná
a zároveň alarmující. Ano, i takto
malé děti řeší po svém stejná
témata jako my dospělí.
V naší psychologické praxi se
od června navýšil výskyt dětí
s úzkostmi, panickými ataky,
fobiemi. Ve většině těchto akutních případů šlo o následek
informační kanonády a následného strachu rodičů a okolí dětí
v rámci nouzového stavu. Když
má strach rodič, má strach dítě.
Pokud se cítí rodič nejistě, dítě
na to reaguje: smutkem, vztekem, agresí, úzkostí, strachem.
Děti jsou nejspolehlivějším
barometrem emocí nás dospělých. Ne nadarmo říkal jeden
z největších dětských psychologů ČR profesor Matějček: „Spokojená maminka – spokojené
dítě.“ Platí to však i opačně:
strachující se rodič – strachující
se dítě.
Co tedy můžeme udělat pro
sebe a pro naše děti v této nejisté době, kdy máme jedinou
jistotu, a to že žijeme v nejistotě?
Vyhledávání informací omezte na 10 až 15 minut denně, to
stačí. Televizi či jiná média
zapínejte cíleně, dejte si záležet
na výběru.
S dětmi mluvte o současné
situaci přiměřeně jejich věku.
Pomozte jim zpracovat informace emočně.
Po skončení online výuky,
online práce vypněte počítače,
nezapínejte jiná média. Běžte se
projít, pošlete děti ven. I když
máte děti, nebo sami jste lidé,
kteří se raději drží doma, obejít
alespoň pár bloků je v této době
nutnost. Za normálních okolností vy i vaše děti absolvujete cestu
do školy, ze školy, do práce,
z práce či na pracovní schůzky.
Změna prostředí a pohyb jsou
důležité pro zachování duševního zdraví.
Hledejte si malé radosti každý
den. Stačí 20vteřinová sekvence
v rámci dne, kdy vám bylo příjemně, něco pozitivního jste
zažili, zahlédli, byli jste svědky.
Je důležité tyto maličkosti
fixovat a večer před usnutím si
je třeba i s dětmi připomenout.
Je vždy lepší usínat s pocitem, že
jsme něco příjemného zažili, než
s frustrací, kdy ta nejistota
skončí. Je na vás, z čeho si poskládáte mozaiku vašeho života.
Pokud se necítíte dobře, neostýchejte se vyhledat odbornou
pomoc. Vždy je lepší řešit nastalé situace v jejich zárodku než
v pokročilém stádiu.
Lucie Čelikovská,
Centrum Hladina
DĚTI V PRŮBĚHU DISTANČNÍ VÝUKY potřebují zvýšenou péči.
Jeden den maminky Lucie
Budík zvoní v 7.30. V 7.35 mi volá šéf – jako
každý den – a místo pozdravu se ptá, jestli
už nespím. „Nespím“ skoro nelžu a jsem
ráda, že používám jen audio. Pak se snažím
udělat co nejvíc práce do práce, když už
mám ten home office a děti ještě spí. Naštěstí vstávají až kolem desáté a teprve pak
začíná ten běžný koronavirový den, kdy se
od matky očekává:
– 8 hodin home office
– hodin výuky (samozřejmě - zajímavou
6
formou)
– x denně chutné a zdravé jídlo (z toho
5
aspoň 2x teplé)
– ešení sourozeneckých sporů (v módu
ř
24-7)
– non stop zábava
Předešlé body vynásobte koeficientem
odpovídajícím počtu dětí v rodině.
Já to mám pestré:
Dcera (8. třída ZŠ) dostává velmi kreativní
úkoly, zejména z dějepisu. Za poslední dva
týdny jsme spolu mimo jiné zpracovaly
(a spolu neznamená, že jsem to zpracovala
já, to by totiž bylo mnohem jednodušší):
- smyšlený příběh z napoleonských válek
(min. dvě strany textu A4 v ich-formě)
- dopis osobnosti z českého národního
obrození (min. 1 strana A4)
- prezidentův diář (jen tabulka, ale zpracováno dle Ústavy ČR)
vše podloženo fakty o daných údobích
a odzdrojováno dle pravidel Univerzity
Karlovy.
Starší syn (1. ročník VŠ) nerozumí geodézii.
Naštěstí nemají tu vyšší, ale komu by se
chtělo vzpomínat byť jen na tu nižší. Dnešní
úkoly jsme nakonec dali dohromady, uf,
ještěže jsem ing. a mám z dob studií kupodivu fungující kalkulačku s funkcí arctan
i v grádech.
Mladší syn (3. ročník gymnázia) zatím
chce jen, abych s ním cvičila podle videa
házenkářského trenéra (bolí to jako čert,
jako bych ani necvičila pravidelně v Sokole).
Jeho zákeřné otázky z on-line školních testů,
třeba zda je více Inuitů v Kanadě nebo
v Grónsku, odbývám odkazem na Wikipedii.
A do toho manžel, který učí na základní
škole, nepřetržitě „skypuje“ se svými žáky
a snaží se do nich na dálku nacpat rovnice
i další učivo.
No, což. Třeba budeme na tuto divnou
dobu vzpomínat jednou s úsměvem. Vlastně,
my dříve narození (jak se eufemisticky říká),
ji dobře známe. Asi jako v tom aktuálním
vtipu: „Všechno je jako dřív – prázdné obchody, fronty na toaleťák, nikde žádní cizinci,
zavřené hranice a každý večer…“ nekorektní
pokračování vtipu si vyhledejte na internetu.
Anebo radši ne.
Maminka Lucie
PS: Psáno s nadsázkou. Vlastně jsem až
příjemně překvapena, že to jde všechno
zvládnout a že nijak přehnaná ponorka
u nás doma nevládne. Přeji všem, aby jejich
koronavirové dny byly aspoň takové, jako ty
moje.