OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / PROSINEC 2020 

www.praha8.cz

17

PSYCHOLOGIE

Zkuste hledat

malé radosti

každý den

nnK lidské přirozenosti patří řešit nepříjemné a život ohrožující situace. Útok-únik (primárně pudové reakce) jsou vždy

lepší, než ustrnutí (paralýza). Když se něco zásadního děje,

snažíme se dohledat co nejvíce seriózních informací a na

jejich základě konat.

V mnoha domácnostech pak

v nouzovém stavu běží televize

či jiná informační média od rána

do noci, a to i v přítomnosti dětí.

Tento fenomén má však

zásadní dopad na dětskou psychiku. Nedávno jedna kolegyně

sdílela zážitek s pětiletým chlapcem a jeho maminkou v obchodu u regálu s pamlsky: „Maminko, víš, co je hrozný? Že letos

nepřijde Mikuláš, protože je

v karanténě. Ale víš, co je ještě

horší? Že ono to spadne i na

Ježíška.“ Historka úsměvná

a zároveň alarmující. Ano, i takto

malé děti řeší po svém stejná

témata jako my dospělí.

V naší psychologické praxi se

od června navýšil výskyt dětí

s úzkostmi, panickými ataky,

fobiemi. Ve většině těchto akutních případů šlo o následek

informační kanonády a následného strachu rodičů a okolí dětí

v rámci nouzového stavu. Když

má strach rodič, má strach dítě.

Pokud se cítí rodič nejistě, dítě

na to reaguje: smutkem, vztekem, agresí, úzkostí, strachem.

Děti jsou nejspolehlivějším

barometrem emocí nás dospělých. Ne nadarmo říkal jeden

z největších dětských psychologů ČR profesor Matějček: „Spokojená maminka – spokojené

dítě.“ Platí to však i opačně:

strachující se rodič – strachující

se dítě.

Co tedy můžeme udělat pro

sebe a pro naše děti v této nejisté době, kdy máme jedinou

jistotu, a to že žijeme v nejistotě?

Vyhledávání informací omezte na 10 až 15 minut denně, to

stačí. Televizi či jiná média

zapínejte cíleně, dejte si záležet

na výběru.

S dětmi mluvte o současné

situaci přiměřeně jejich věku.

Pomozte jim zpracovat informace emočně.

Po skončení online výuky,

online práce vypněte počítače,

nezapínejte jiná média. Běžte se

projít, pošlete děti ven. I když

máte děti, nebo sami jste lidé,

kteří se raději drží doma, obejít

alespoň pár bloků je v této době

nutnost. Za normálních okolností vy i vaše děti absolvujete cestu

do školy, ze školy, do práce,

z práce či na pracovní schůzky.

Změna prostředí a pohyb jsou

důležité pro zachování duševního zdraví.

Hledejte si malé radosti každý

den. Stačí 20vteřinová sekvence

v rámci dne, kdy vám bylo příjemně, něco pozitivního jste

zažili, zahlédli, byli jste svědky.

Je důležité tyto maličkosti

fixovat a večer před usnutím si

je třeba i s dětmi připomenout.

Je vždy lepší usínat s pocitem, že

jsme něco příjemného zažili, než

s frustrací, kdy ta nejistota

skončí. Je na vás, z čeho si poskládáte mozaiku vašeho života.

Pokud se necítíte dobře, neostýchejte se vyhledat odbornou

pomoc. Vždy je lepší řešit nastalé situace v jejich zárodku než

v pokročilém stádiu.

Lucie Čelikovská,

Centrum Hladina

DĚTI V PRŮBĚHU DISTANČNÍ VÝUKY potřebují zvýšenou péči.

Jeden den maminky Lucie

Budík zvoní v 7.30. V 7.35 mi volá šéf – jako

každý den – a místo pozdravu se ptá, jestli

už nespím. „Nespím“ skoro nelžu a jsem

ráda, že používám jen audio. Pak se snažím

udělat co nejvíc práce do práce, když už

mám ten home office a děti ještě spí. Naštěstí vstávají až kolem desáté a teprve pak

začíná ten běžný koronavirový den, kdy se

od matky očekává:

– 8 hodin home office

– 6 hodin výuky (samozřejmě - zajímavou

formou)

– 5x denně chutné a zdravé jídlo (z toho

aspoň 2x teplé)

– řešení sourozeneckých sporů (v módu

24-7)

– non stop zábava

Předešlé body vynásobte koeficientem

odpovídajícím počtu dětí v rodině.

Já to mám pestré:

Dcera (8. třída ZŠ) dostává velmi kreativní

úkoly, zejména z dějepisu. Za poslední dva

týdny jsme spolu mimo jiné zpracovaly

(a spolu neznamená, že jsem to zpracovala

já, to by totiž bylo mnohem jednodušší):

- smyšlený příběh z napoleonských válek

(min. dvě strany textu A4 v ich-formě)

- dopis osobnosti z českého národního

obrození (min. 1 strana A4)

- prezidentův diář (jen tabulka, ale zpracováno dle Ústavy ČR)

vše podloženo fakty o daných údobích

a odzdrojováno dle pravidel Univerzity

Karlovy.

Starší syn (1. ročník VŠ) nerozumí geodézii.

Naštěstí nemají tu vyšší, ale komu by se

chtělo vzpomínat byť jen na tu nižší. Dnešní

úkoly jsme nakonec dali dohromady, uf,

ještěže jsem ing. a mám z dob studií kupodivu fungující kalkulačku s funkcí arctan

i v grádech.

Mladší syn (3. ročník gymnázia) zatím

chce jen, abych s ním cvičila podle videa

házenkářského trenéra (bolí to jako čert,

jako bych ani necvičila pravidelně v Sokole).

Jeho zákeřné otázky z on-line školních testů,

třeba zda je více Inuitů v Kanadě nebo

v Grónsku, odbývám odkazem na Wikipedii.

A do toho manžel, který učí na základní

škole, nepřetržitě „skypuje“ se svými žáky

a snaží se do nich na dálku nacpat rovnice

i další učivo.

No, což. Třeba budeme na tuto divnou

dobu vzpomínat jednou s úsměvem. Vlastně,

my dříve narození (jak se eufemisticky říká),

ji dobře známe. Asi jako v tom aktuálním

vtipu: „Všechno je jako dřív – prázdné obchody, fronty na toaleťák, nikde žádní cizinci,

zavřené hranice a každý večer…“ nekorektní

pokračování vtipu si vyhledejte na internetu.

Anebo radši ne.

Maminka Lucie

PS: Psáno s nadsázkou. Vlastně jsem až

příjemně překvapena, že to jde všechno

zvládnout a že nijak přehnaná ponorka

u nás doma nevládne. Přeji všem, aby jejich

koronavirové dny byly aspoň takové, jako ty

moje.