OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / listopad 2019 

www.praha8.cz

27

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI LIBEŇSKÉHO HŘBITOVA

Brabec Jindřich (1933–2001)

Hudební skladatel, dramaturg, autor

scénické, muzikálové a populární

hudby, hudební kritik a publicista

a v mnoha případech i objevitel

nových zpěváckých talentů,

dramaturg Čs. rozhlasu v Praze, člen

řady orchestrů, uplatnil se i jako

sbormistr a pedagog.

Cikánek Alois (1844–1899)

Kupec, starosta a majitel domu

v Libni.

Černý Vilém (1864–1913)

Rakouský a český politik Českoslovanské sociálně demokratické

strany dělnické, poslanec Říšské

rady. Profesí byl vrchním montérem

v Praze, pracoval v karlínské továrně

firmy Akciová společnost, dříve

Breitfeld, Daněk a spol. a patřil mezi

autority ve svém oboru. I v průběhu

poslanecké dráhy si udržoval

kontakt se svou profesí a byl

opakovaně odvoláván z jednání

parlamentu kvůli technickým

konzultacím.

Famíra Emanuel (1900–1970)

Sochař, malíř a tanečník, choreograf,

ve všech oborech tvorby samouk.

Vyučil se nožířem a v Libni

provozoval nožířskou živnost. Jako

tanečník byl v letech 1922–1933

sólistou baletu Národního divadla,

v letech 1945–47 balet řídil a vedl

dětskou přípravku. V letech

1957–1962 byl ředitelem Střední

odborné školy výtvarné v Praze

na Hollarově náměstí.

Filip František (1865–1926)

Rakouský a český podnikatel,

starosta Sokola v Libni, politik,

městský radní a obecní starší hl. m.

Prahy, poslanec Českého zemského

sněmu. V Libni se angažoval v

podnikatelských a veřejných

spolcích. Zasadil se o připojení Libně

ku Praze. Předsedal pražské Městské

spořitelně. Angažoval se ve snahách

o postavení pomníku Janu

Podlipnému v Libni.

Divadla Semafor, kde působil jako

kapelník, byl autorem hudby

úspěšné hry Kytice.

Hejtmánek Ladislav (1860–1919)

Libeňský učitel, dějepisec,

historiograf a překladatel z francouzštiny, autor dosud nejrozsáhlejšího

díla o starších libeňských dějinách

Libeň, historický nástin (1896).

Hlaváček Karel (1874–1898)

Významný básník a výtvarník,

představitel českého symbolismu

a dekadence, přispíval svými

ilustracemi, výtvarnými kritikami

a básněmi do Moderní revue, Nivy,

Vesny, Rozhledů a také psal do

časopisu Sokol.

Jarolímek František (1903–1986)

Hostinský, člen libeňského Sokola

a zároveň člen sboru starších české

pravoslavné církve, po dobu tří týdnů

se staral o zásobování sedmi

parašutistů, kteří provedli atentát na

R. Heydricha, potravinami, nikdo jej

neprozradil, a tím se dočkal konce

II. světové války.

Krištof Jan (1862–1915)

Architekt a stavitel, majitel domu,

obecní starší Královského hl. m.

Prahy, zakládající člen Sokola v Libni

a v Nové Říši.

Krofta Václav Karel (1896–1974)

Novinář, básník, spisovatel a kulturní

historik, většinu života pracoval

v Úrazové pojišťovně dělnické,

v závěru kariéry jako její ředitel (do

roku 1946). K jeho rozsáhlejším

dílům patří románový cyklus

zachycující život Libně coby

dělnického předměstí (Oklamaný

bůh, Život začíná dnes, Rudé

granáty).

Lašťovka Vlasta (1900–1949)

Čestný předseda a režisér Besedy

Tyl; na pomníku je rovněž nápis:

Našemu milému členu a zakladateli

Antonínu Kropáčkovi věnuje Beseda

Tyl v Libni dne 2. VII. 1899.

Filip Ladislav (1898–1986)

Lékař, kardiolog, dietolog a docent

Univerzity Karlovy. Byl zakladatelem

kardiologického sanatoria

v Poděbradech. Aktivní sportovec,

skaut a vedoucí Svojsíkova oddílu.

Jeho skautská přezdívka byla

„Brácha“. Za druhé světové války

spolupracoval s protinacistickým

odbojem, kvůli čemuž byl v letech

1943–1944 vězněn v Norimberku

a v terezínské Malé pevnosti.

Lojda František (1882–1944)

Čestný předseda spol. Svépomoc,

sportovního klubu Čechie VIII,

čestný člen a předseda spolku děl.

truhlářských.

Gruzín Vladimír (1902–1967)

Slavista, autor knihy Slovanský svatý

Václav (1929), obsahující staroslověnské literární památky věnované

sv. Václavu, (v hrobě rodiny

Radvanovy).

Rodina Světova

Tradiční statkářská libeňská rodina,

Antonín a Jan Svět byli starosty

Libně. Antonín byl i pražským

zastupitelem (1901–1905).

Havlík Ferdinand (1928–2013)

Klarinetista, hudební aranžér,

skladatel, kapelník, dirigent

divadelního orchestru, příležitostný

filmový herec a spoluzakladatel

Páv Jan (1844–1900)

Duchovní správce v Libni, který roku

1886 vysvětil druhou část

libeňského hřbitova.

Pech Josef (1887–1925)

Člen České filharmonie.

Voctář Josef (1823–1908)

Majitel domu, dlouholetý a poslední

starosta města Libně, majitel

zlatého záslužného kříže s korunou,

zakládající a čestný člen mnohých

vlasteneckých spolků.

POSTRANNÍ ALEJ I. HŘBITOVA, vlevo náhrobek rodiny Utěšilovy.

navštěvovat redakci. Když jej

přišli přátelé z Moderní revue

navštívit, byli překvapeni, v jakých nuzných podmínkách

Karel Hlaváček žil. Libeňský

aristokrat totiž o své tíživé

finanční situaci mlčel a o neutěšeném bytí libeňského proletáře

neměli tušení ani jeho nejbližší

přátelé.

Modlitba pro Martu

Po první světové válce byla

za druhým hřbitovem založena

ještě jeho třetí část. V roce 1946

byly podél zdí druhého a třetího

hřbitova, kde zbývalo místo,

zřízeny urnové hroby. V této

třetí části, s nádherným výhledem přes hřbitovní zeď na

Prahu, se nachází hrob významného skladatele písňových

melodií Jindřicha Brabce, který

složil hudbu k písni Modlitba

pro Martu. Text na motivy Jana

Amose Komenského napsal

Petr Rada.

Tato píseň z roku 1968 zpívaná Martou Kubišovou se po

vojenské okupaci 21. srpna stala

symbolem odporu českého

národa proti vpádu vojsk

Varšavské smlouvy do komunistického Československa. V době

normalizace bylo zcela zakázáno

její vysílání v rozhlase a v televizi. Píseň se stala nejen jedním ze

symbolů Pražského jara 1968,

ale později i Sametové revoluce

1989 poté, co ji Marta Kubišová

zazpívala 21. listopadu z balkonu Melantrichu pro zcela zaplněné Václavské náměstí v Praze.

Možná tato píseň zazní i letos

17. listopadu, kdy si připomeneme třicetileté výročí pádu komunistického režimu.

Pavla tomšíková

foto: Antonín Střížek

Večer u Libeňského hřbitova

Karel Hlaváček

Slunce svit padl v snítek klín,

každý rov stápěl se v jasu,

křížů řad vrhl temný stín

po zídce do pole klasů.

Zachvěl se všecek klasný lán,

v úděsu zavlnil stébly,

jak z moře dna když bouřný van

vyrve hrst chaluh a škeblí...

Poslední paprs'k v mraku snil

křížů stín v temnu kdes bloudil,

ke klasu klas se naklonil,

s chrpou se v obětí snoubil.

S hvězd se teď line k zemi mír,

klasný lán v spánku již dýchá;

v dálce jen bleskne z mraků vír

-- blýskání na časy -- z ticha...

Výklenkový náhrobek rodiny

Möldnerovy, u zdi dělící I. a II. hřbitov.