14
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / listopad 2019
www.praha8.cz
Rozhovor
Čestný občan Zdeněk Bašný:
nnOtec Zdeňka Bašného
(18. září 1955) byl psychiatr,
matka studovala FTVS.
K jeho zálibám již od dětství
patřily sportovní aktivity,
do svých 20 let působil jako
brankář v házené v klubu
Dukla. Po studiích na střední
škole se rozhodoval mezi
FTVS a studiem medicíny.
Už za studií začal pracovat
v areálu psychiatrické léčebny
Bohnice. V letech 1958 až 1985
byl primářem lůžkového oddělení. Po roce 1990 se přihlásil
do výběrového řízení na funkci
ředitele léčebny, uspěl a v čele
ústavu stál do května 2005.
V době jeho působení se uskutečnil první ročník dnes oblíbeného festivalu Mezi ploty, první
ročník proběhl v říjnu 1992.
V současnosti pracuje jako
psychiatr na poliklinice Prosek.
V září jste se stal Čestným
občanem Prahy 8. Jak toto
ocenění vnímáte? Vystavil jste
si ocenění?
Ocenění ve mně vyvolalo příjemný pocit spojený s ostychem
a vědomím, že mne někdo
navrhl a byl jsem radou schválen, a to znamená, že jsem svojí
životní snahou být prospěšný
ostatním lidem někoho zaujal.
Současně si uvědomuji, že
v Praze 8 žije mnoho lidí, kteří
v průběhu dvou totalitních
režimů minulého století prokázali velkou morální integritu
a statečnost se těmto totalitám
postavit i za cenu osobních
ztrát. Většina z nich není veřejnosti známa a takové ocenění
by zasloužila. I ve vztahu k nim
jsem přijal ocenění s velkou
pokorou. Ocenění jsem vložil
mezi nejdůležitější listiny, které
dokumentují můj dosavadní
životní vývoj.
Jedno funkční období jste byl
v zastupitelstvu Prahy 8 a současně v zastupitelstvu hlavního města
Prahy. Jak na tu dobu vzpomínáte
a sledujete politické dění i dnes?
Psychiatrii
jsem dělat
nechtěl
Festival Mezi ploty vznikl právě z iniciativy Zdeňka Bašného. Foto: Mezi Ploty
Byla to pro mne velká zkušenost s poznáním, jak se politika
na jednotlivých úrovních dělá,
a to v pozitivním i negativním
smyslu. Moje nastavení bylo
modifikováno pochopitelně tím,
že jsem v obou zastupitelstvech
byl v opozici. Poznání jednotlivých dějů v této oblasti mi
potvrdilo, jak je důležité, koho si
do vedení města zvolíme, a rozhodneme se tak, kdo náš život
v dané lokalitě budě ovlivňovat.
Proto je škoda, že většina spoluobčanů si to neuvědomuje
a nevyužívá možnost svůj vliv
uplatnit ve volbách. Mimo
předvolební období, vyjma
obvyklé mediální prezentace,
dění na radnici zevrubněji
nesleduji.
Zač byste osmou městskou část
pochválil?
V Praze 8 žiju šedesát let a vnímám u sebe i svého okolí, že
většina lidí život zde vnímá jako
dobrý, řada lidí se sem vrací. Ze
svého profesního hlediska jsem
vždy oceňoval a oceňuji, že obec
se vždy stavěla vstřícně k oblasti sociální problematiky a jejího
řešení, a to i ve vztahu k lidem
s hendikepem pro společnost
stigmatizujícím, jako jsou lidé
trpící duševní poruchou. Díky
tomu pozitivnímu nastavení
obec před více než dvaceti lety
umožnila pronájmem objektů
v lokalitě pod Čimickým hájem
a K Dráháni Nadaci Bona, která
zde vybudovala největší projekt
chráněného a podporovaného
bydlení v České republice.
Přitom se podařilo zachovat
lukrativnost bydlení v uvedených lokalitách i pro ostatní
občany Prahy 8. Proto věřím,
že tato spolupráce a pronájem
objektů Nadaci Bona bude
pokračovat i po roce 2024, kdy
dosavadní smlouva o pronájmu
končí.
Nárůst osob trpících
duševní poruchou
v posledních letech
má až epidemický
charakter, především
v oblasti poruch nálady
a úzkostných stavů.
A kde naopak vidíte slabiny?
Mám vlastní zkušenost, že
slabiny a nedostatky se objektivně špatně hodnotí, když
nemáte veškeré informace, jaké
všechny vlivy je podmínily. Ale
abych se otázce nevyhnul, často
mne mrzí, že obec investuje
nepochybně nemalé prostředky
do zkrášlení veřejných prostranství a rozšiřování potřebné
zeleně. Často pak s odstupem
času pozoruji, že nemají zajištěnou potřebnou údržbu, v současných klimatických podmínkách nacházím nově zasazené,
ale po čase uschlé stromy a tak
dále. To je mi líto.
Napadlo vás někdy se do komunální politiky vrátit?
Byl jsem několikrát osloven
k tomuto návratu, ale odmítl
jsem. V politice jsem dostal
šanci v přiměřeném věku, který
již nemám. Díky této zkušenosti jsem si ověřil, jaké schopnosti
a vlastnosti by měl dobrý politik mít. Řadu z nich díky svému
osobnostnímu nastavení nemám. O politiku se však dále
zajímám, rád diskutuji různé
názory, rád prezentuji svůj
pohled, a tímto způsobem
dál politicky žiji.
Co vás přimělo k tomu, že se
budete věnovat psychiatrii?
Otec byl psychiatr a díky změně
jeho působení jsme se v roce
1954 přestěhovali z psychiatrické léčebny v Dobřanech do
psychiatrické léčebny v Bohnicích. V tomto areálu jsem následně prožil přes padesát let.
Prostředí psychiatrie tak bylo
v podstatě mým domovem. Ale
medicínu a následně psychiatrii
jsem dělat nechtěl. Protože jsem
aktivně sportoval a mé dvě
starší sestry absolvovaly Fakultu tělesné výchovy a její náplň
včetně dalšího uplatnění ve
sportu mě lákalo, chtěl jsem jít
na stejnou školu. Po základní
škole jsem měl jít na sportovní
gymnázium ve Vršovicích, ale to
bylo pro mne moc daleko, a na
gymnázium v Libni jsem se
nedostal. Vzali mě však na již
neexistující nádhernou střední
zdravotnickou školu v Povltavské ulici, která nelimitovala mé
další sportovní aktivity, a tak
jsem tam zůstal až do maturity.
V průběhu školy jsem si chodil
přivydělávat jako ošetřovatel,
dostal se do kontaktu s pacienty
za jiných okolností, než jsem byl
zvyklý, jejich problematika mě
čím dál více zaujímala. Proto
jsem změnil názor a rozhodl
se pro studium medicíny
a psychiatrii.
Obrací se na vás více klientů než
dříve, nebo je stále v očích lidí
něco divného vyhledat psychiatrickou pomoc?