14

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / listopad 2019 

www.praha8.cz

Rozhovor

Čestný občan Zdeněk Bašný:

nnOtec Zdeňka Bašného

(18. září 1955) byl psychiatr,

matka studovala FTVS.

K jeho zálibám již od dětství

patřily sportovní aktivity,

do svých 20 let působil jako

brankář v házené v klubu

Dukla. Po studiích na střední

škole se rozhodoval mezi

FTVS a studiem medicíny.

Už za studií začal pracovat

v areálu psychiatrické léčebny

Bohnice. V letech 1958 až 1985

byl primářem lůžkového oddělení. Po roce 1990 se přihlásil

do výběrového řízení na funkci

ředitele léčebny, uspěl a v čele

ústavu stál do května 2005.

V době jeho působení se uskutečnil první ročník dnes oblíbeného festivalu Mezi ploty, první

ročník proběhl v říjnu 1992.

V současnosti pracuje jako

psychiatr na poliklinice Prosek.

V září jste se stal Čestným

občanem Prahy 8. Jak toto

ocenění vnímáte? Vystavil jste

si ocenění?

Ocenění ve mně vyvolalo příjemný pocit spojený s ostychem

a vědomím, že mne někdo

navrhl a byl jsem radou schválen, a to znamená, že jsem svojí

životní snahou být prospěšný

ostatním lidem někoho zaujal.

Současně si uvědomuji, že

v Praze 8 žije mnoho lidí, kteří

v průběhu dvou totalitních

režimů minulého století prokázali velkou morální integritu

a statečnost se těmto totalitám

postavit i za cenu osobních

ztrát. Většina z nich není veřejnosti známa a takové ocenění

by zasloužila. I ve vztahu k nim

jsem přijal ocenění s velkou

pokorou. Ocenění jsem vložil

mezi nejdůležitější listiny, které

dokumentují můj dosavadní

životní vývoj.

Jedno funkční období jste byl

v zastupitelstvu Prahy 8 a současně v zastupitelstvu hlavního města

Prahy. Jak na tu dobu vzpomínáte

a sledujete politické dění i dnes?

Psychiatrii

jsem dělat

nechtěl

Festival Mezi ploty vznikl právě z iniciativy Zdeňka Bašného. Foto: Mezi Ploty

Byla to pro mne velká zkušenost s poznáním, jak se politika

na jednotlivých úrovních dělá,

a to v pozitivním i negativním

smyslu. Moje nastavení bylo

modifikováno pochopitelně tím,

že jsem v obou zastupitelstvech

byl v opozici. Poznání jednotlivých dějů v této oblasti mi

potvrdilo, jak je důležité, koho si

do vedení města zvolíme, a rozhodneme se tak, kdo náš život

v dané lokalitě budě ovlivňovat.

Proto je škoda, že většina spoluobčanů si to neuvědomuje

a nevyužívá možnost svůj vliv

uplatnit ve volbách. Mimo

předvolební období, vyjma

obvyklé mediální prezentace,

dění na radnici zevrubněji

nesleduji.

Zač byste osmou městskou část

pochválil?

V Praze 8 žiju šedesát let a vnímám u sebe i svého okolí, že

většina lidí život zde vnímá jako

dobrý, řada lidí se sem vrací. Ze

svého profesního hlediska jsem

vždy oceňoval a oceňuji, že obec

se vždy stavěla vstřícně k oblasti sociální problematiky a jejího

řešení, a to i ve vztahu k lidem

s hendikepem pro společnost

stigmatizujícím, jako jsou lidé

trpící duševní poruchou. Díky

tomu pozitivnímu nastavení

obec před více než dvaceti lety

umožnila pronájmem objektů

v lokalitě pod Čimickým hájem

a K Dráháni Nadaci Bona, která

zde vybudovala největší projekt

chráněného a podporovaného

bydlení v České republice.

Přitom se podařilo zachovat

lukrativnost bydlení v uvedených lokalitách i pro ostatní

občany Prahy 8. Proto věřím,

že tato spolupráce a pronájem

objektů Nadaci Bona bude

pokračovat i po roce 2024, kdy

dosavadní smlouva o pronájmu

končí.

Nárůst osob trpících

duševní poruchou

v posledních letech

má až epidemický

charakter, především

v oblasti poruch nálady

a úzkostných stavů.

A kde naopak vidíte slabiny?

Mám vlastní zkušenost, že

slabiny a nedostatky se objektivně špatně hodnotí, když

nemáte veškeré informace, jaké

všechny vlivy je podmínily. Ale

abych se otázce nevyhnul, často

mne mrzí, že obec investuje

nepochybně nemalé prostředky

do zkrášlení veřejných prostranství a rozšiřování potřebné

zeleně. Často pak s odstupem

času pozoruji, že nemají zajištěnou potřebnou údržbu, v současných klimatických podmínkách nacházím nově zasazené,

ale po čase uschlé stromy a tak

dále. To je mi líto.

Napadlo vás někdy se do komunální politiky vrátit?

Byl jsem několikrát osloven

k tomuto návratu, ale odmítl

jsem. V politice jsem dostal

šanci v přiměřeném věku, který

již nemám. Díky této zkušenosti jsem si ověřil, jaké schopnosti

a vlastnosti by měl dobrý politik mít. Řadu z nich díky svému

osobnostnímu nastavení nemám. O politiku se však dále

zajímám, rád diskutuji různé

názory, rád prezentuji svůj

pohled, a tímto způsobem

dál politicky žiji.

Co vás přimělo k tomu, že se

budete věnovat psychiatrii?

Otec byl psychiatr a díky změně

jeho působení jsme se v roce

1954 přestěhovali z psychiatrické léčebny v Dobřanech do

psychiatrické léčebny v Bohnicích. V tomto areálu jsem následně prožil přes padesát let.

Prostředí psychiatrie tak bylo

v podstatě mým domovem. Ale

medicínu a následně psychiatrii

jsem dělat nechtěl. Protože jsem

aktivně sportoval a mé dvě

starší sestry absolvovaly Fakultu tělesné výchovy a její náplň

včetně dalšího uplatnění ve

sportu mě lákalo, chtěl jsem jít

na stejnou školu. Po základní

škole jsem měl jít na sportovní

gymnázium ve Vršovicích, ale to

bylo pro mne moc daleko, a na

gymnázium v Libni jsem se

nedostal. Vzali mě však na již

neexistující nádhernou střední

zdravotnickou školu v Povltavské ulici, která nelimitovala mé

další sportovní aktivity, a tak

jsem tam zůstal až do maturity.

V průběhu školy jsem si chodil

přivydělávat jako ošetřovatel,

dostal se do kontaktu s pacienty

za jiných okolností, než jsem byl

zvyklý, jejich problematika mě

čím dál více zaujímala. Proto

jsem změnil názor a rozhodl

se pro studium medicíny

a psychiatrii.

Obrací se na vás více klientů než

dříve, nebo je stále v očích lidí

něco divného vyhledat psychiatrickou pomoc?