24
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / srpen 2019
www.praha8.cz
Ulice naší městské části
Buďte hrdi na místo, kde žijete
názvosloví ulic
Na Dlážděnce Touto cestou jezdili čeští panovníci
v 16. a 17. století do Staré Boleslavi a na své letní sídlo v Brandýse nad Labem. Cesta proto
byla upravena a částečně vydlážděna, proto se začala lidově
nazývat Dlážděnka. Název ulice
od roku 1920.
Na Hájku Hájek, strmý vrch
nad potokem Rokytkou, staré pomístní jméno celé lokality, na němž v době 1. čs. republiky vznikla kolonie dělnických
domků Na Hájku.
Na Hrázi Ulice vybudovaná v místech, v nichž vedla cesta po hrázi zrušeného rybníka,
který se nad bývalým libeňským pivovarem rozprostíral
směrem k říčce Rokytce. Jedna z nejstarších libeňských ulic,
která vznikla před rokem 1888,
název ulice je od roku 1904.
Na Jílu Název ulice souvisí
s místní cihelnou a výskytem
jílu.
Na Kindlovce Kindlovka, bývalá vinice, pak hospodářská
usedlost. Ulice pojmenována po
svém vzniku roku 1925.
Na Kopanině Ulice, která přejala tamní starší přírodní pomístní název, byla pojmenována roku 1947.
Na Kopečku Starý název lokality, kterou ulice prochází, odvozený podle její polohy na vyvýšeném místě.
Na Korábě Koráb, místní jméno pro tamní dům, který vynikal svou výraznou architekturou a velikostí nad tehdy ještě
nesouvislou drobnou zástavbou pod ním ležící stráně.
Na Košince Košinka, původně
vinice, později usedlost. V roce
1875 se dostala do majetku bratří Grabů, kteří zde vybudovali továrnu na voskování plátna
a u ní vilu č. p. 502.
Na Kozlovce Kozlovka, bývalá vinice, později usedlost zvaná
po majiteli Janu Kozlovi.
Na Labuťce I–IV Labuťka,
vrch nad Libní, v době 1 čs. republiky zde vznikla dělnickozahrádkářská kolonie. Ulice
byla pojmenována v roce 1988.
Na Malém klínu Ulice pojmenována po svém vzniku podle původního tvaru pozemků,
přes které dnes prochází.
Na Okrouhlíku Ulice nese
název dle místního dvouvrší
Okrouhlík, Hora Okrouhlá.
Na Rokytce Rokytka, potok pramenící jihovýchodně
od Prahy, protékající postupně pražskými městskými částmi Praha 10, 9, a 8, kde se pod
Thomayerovými sady vlévá do
Vltavy.
Na Rozhraní Ulice tvořila
v době zavedení dnešního názvu v roce 1925 rozhraní mezi
katastry Libně a Proseka.
Na Rozvodí Ulice přejala
starší pomístní jméno, které
vyjadřuje, že směřuje po vrcholové vrstevnici, jež je v orientaci severovýchodní a jihozápadní rozvodím.
Na Slovance Slovanka, sídliště vybudované před rokem 1925 stavitelem Vavrouškem a pojmenované na návrh
písmáka Josefa Schneidra-Krejčího, který stál v čele tamní
stolní společnosti Slovanka.
Na Srázu Název vyjadřuje polohu ulice ve srázném svahu
spadajícím k řece Vltavě, pojmenována v roce 1925.
Na Stráži Současné pojmenování ulice bylo odvozeno od jejího staršího názvu. Podle pověsti zde ustupovala po prohrané
bitvě u Kolína (18. 6. 1757)
pruská vojska, která urychleně skončila dosavadní obléhání
Prahy, tak kvapně, že zde zapomněla svého vojáka na stráži.
Na Sypkém Název odvozen
od písčité půdy, která tvořila
povrch této lokality před jejím
zastavěním.
Na Šedivé Na Šedivé, druhý,
méně používaný název pro vinici a pak hospodářskou usedlost Kundratka. Ulice byla po
svém vzniku bezejmenná, podle své polohy byla pojmenována roku 1947.
Libeň, 2. díl
nnTak jak název Kobylisy nabízí několik výkladů původu svého jména, tak i Libeň nezůstává v tomto nijak
pozadu. Často tradovaná etymologická konstrukce
uvádí, že jméno vzniklo jako označení libého, krásného
místa, což je určitě velmi lichotivé. Toto tvrzení má
navíc i racionální jádro, Libeň opravdu patřila do doby
průmyslového rozmachu k nejhezčím místům v okolí
Prahy. Můžeme se však s tímto výkladem spokojit?
Odkaz na název obce nacházíme
v kronice Václava Hájka z Libočan, který přináší první, avšak
velmi nespolehlivou zprávu
o Libni vážící se k roku 720:
„I rozkázala jest Libuše ještě
jeden dvůr nad řekou Vltavou
postaviti a od svého jména
Libeň jemu jméno dáti.“ Tento
výklad o založení Libně kněžnou
Libuší, a tedy i původ názvu této
obce, je však neudržitelný.
Další výklad názvu uvádí, že
se jedná o odvozeninu od osobního jména Ľuben či Liben
(s významem „milovaný“).
Od tohoto staročeského vlastního jména tak vznikl přivlastňovací tvar Ľubeň či Libeň =
Libenův, tj. Libenovo panství,
osada nebo tvrz. Záhada názvu
se tak zdá býti rozluštěna. Ve
jménu této městské čtvrti tak
zřejmě přežívá dávný držitel
zdejšího dvora či tvrze, jakýsi
vladyka nebo rytíř Ľuben.
Osoba tohoto jména, jak uvedl
Ladislav Hejtmánek, libeňský
učitel, historiograf a autor
dosud nejrozsáhlejšího díla
o starších libeňských dějinách,
není však v souvislosti s Libní
doložena. Písemné prameny
o mytickém vladykovi mlčí,
první písemná zmínka o Libni je
až z roku 1363, kdy Libeň vlast-
nili Rotlevové, tedy poměrně
pozdě, uvážíme-li, že například
první zmínka o Karlínu je z 10.
století, o Střížkovu z roku 1228
a o Kobylisích z roku 1305.
Máme tu však i jinou teorii,
která uvádí, že Libeň se nazývá
podle jistého Žida Liebena.
Židovské město zde vzniklo
v 16. století a rozprostíralo se
v oblasti dnešní Dolní Libně.
Početnou komunitu libeňských
Židů do dnešních dní připomíná
budova Nové libeňské synagogy
na Palmovce ale také názvy ulic
Koželužská, Tkalcovská, které
odkazující na způsob obživy
místní židovské komunity. Navíc
na historických mapách nalezneme označení Lieben. Že by?
Mapy však byly psány německy a v němčině Lieben znamená
milovat, mít rád, a proto ano,
etymologický výklad, který
uvádí, že jméno vzniklo jako
označení libého, krásného
místa, je nasnadě, vždyť Libeň
je místo, které si tak zamiloval
Bohumil Hrabal, který Libeň
spolu s místními obyvateli
mnohokrát zvěčnil ve svém
literárním díle. Co by však
Bohumil Hrabal napsal o výkladu názvu této městské čtvrti
a co by tomu všemu řekl Jan
Tleskač… ?
Na Štěpnici Na štěpnici, pomístní jméno nepochybně podle charakteru ovocného sadu
původní lokality, na níž vznikla
stejnojmenná ulice.
Na Truhlářce Truhlářka, bývalá vinice a později hospodářská usedlost. Ulice pojmenována v roce 1930.
Na Úbočí Ulice pojmenována po svém vzniku v roce
1930 podle polohy na jednom
Ulice Na Hrázi, Bohumil Hrabal bydlel v prostém příbytku sestávajícím
z jediné, nikterak prostorné místnosti, jež dříve sloužila jako kovářská dílna ve
dvoře domu č. p. 326/24 (první dům vlevo), 1988. Foto: Archiv MČ P8