14

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / srpen 2019 

www.praha8.cz

Rozhovor

Boxer a výtvarník Rostislav Osička:

Box a malování jsou

energie, které se doplňují

nnČekám na Karlínském

náměstí na setkání s Rostislavem Osičkou (* 1956).

Bývalý úspěšný boxer, držitel bronzu z ME v roce 1979,

mnohonásobný mistr republiky, později filmový kaskadér, se dnes věnuje své boxerské škole ve Form Factory

v Praze 8, ale především své

velké lásce – malování a příležitostnému psaní básní.

Vidím ho přicházet jeho typickou boxerskou houpavou chůzí

za doprovodu jeho věrného

společníka kernteriéra Quadra.

Cestou ho zdraví kolemjdoucí,

se kterými prohodí pár slov.

„Dobrý den, pane Osičko!

To jsem rád, že vás potkávám.

Musíme něco udělat s tím naším

jezírkem v Kaizlových sadech.

Asi nefunguje čerpadlo, zůstává

tam kalná voda.“ Osička reaguje:

„Ono by celkově stálo za úvahu,

aby se parky oživily zavodněním, kašnami a fontánami tak

jako například v Paříži. Těch

období horkých letních suchých

dnů je čím dál tím víc, možná by

bylo dobré vytvořit na Rohanském ostrově vodní nádrž jako

zásobník vody.“ Chvilku ještě

debatují a rozloučí se. Osička na

mě šibalsky pomrkává a jde mi

naproti.

Na kávu po Karlíně

„Jak se dnes máte?“ Udiveně na

mě pohlédne: „No doufám, že po

těch letech, co se známe, mi snad

nebudeš vykat, ty borče. S každým si sice netykám, ale v boxerně si taky nevykáme,“ směje se

a podává mi ruku. „Pojd’ se projít

a popovídat. Koukám, že tady

máte vystavené nějaké fotografie staré Prahy 8.“ Hned se začne

zajímat o historické fotografie,

které jsou ten den na Karlínském náměstí vystaveny.

Pokračujeme v procházce

Karlínem a zastavujeme v Křižíkově ulici na pěší zóně na kávu.

Sedneme si a hned slyším: „Aáá,

dobrý den, pane Osička, jak se

dnes máme, dáte si kávičku?“

Přátelsky se zdraví s kavárníkem

a objednává kávu.

Poprvé jsme se potkali v roce

1991. Za tu dobu se jeho hvězda

stvím, a já budu jedním z aktérů,

tak se na to těším,“ usmívá se.

Zvoní mu telefon. „Promiň, to

je kvůli tréninku.“ Něco si upřesňuje s volajícím a pak vysvěluje:

„To byl můj svěřenec Matůš

Juráček, včera měl po téměř

dvou letech pauzy druhý profesionální boxerský zápas, který

vyhrál. Musíme se teď soustředit

na další přípravu a další utkání,

které je sice až v říjnu, ale stále je

co zlepšovat.“

Máš celoživotní vztah ke sportu.

Co ti box v životě dal?

„Box mi přinesl hodně zkušeností s mnoha lidmi jak z oblasti

sportu, kultury, tak i ze světa

filmového a uměleckého.“

Trenérská práce s dětmi a mládeží ve Form Factory. Foto: archiv R. Osičky

pohybovala nahoru, ale i dolů.

Původně pochází z Valtic, ale

už 38 let žije v Praze v Karlíně.

Z jižní Moravy

do Karlína

„Narodil jsem se sice v porodnici

ve Valticích, ale vyrůstal jsem

kousek dál, v Moravském Žižkově. To je vinařská obec, krásná,

malebná, ale já jsem pak šel s tím

mým sportem dál do různých

měst jako Hodonín, Skalice,

Olomouc – úžasné historické

město, kde jsem trénoval v Dukle pod známým vynikajícím

trenérem Alexandrem Bögim,

odtud mám pěkné zážitky.

A nakonec Praha, kde už jsem

zůstal. Dneska bydlím v Karlíně

a jsem tomu moc rád, neboť

Karlín je pro mě nejhezčí část

Prahy, v tom se shoduji s názory

jiných obyvatel Karlína a myslím

si, že díky nám všem je dnes

Karlín takový, jaký je.“

Rozhlédne se, chvilku se

zasní, jako by si promítal v duchu všechny ty vzpomínky,

které se mu připomínají. „Nejlepší tady je ta spousta zeleně.

Jsou tu Kaizlovy sady, park

u kostela svatého Cyrila a Metoděje, a jak ti koukám přes

rameno, tak taky zelená oáza

kopce Vítkov...“

Karlín ale nebyla vždy zelená

oáza klidu, to ostatně ukazuje

i zmíněná výstava historických

fotek. Po zbourání městských

hradeb v 70. letech 19. století patřily pozemky v dnešním

Karlíně k nejlevnějším. Proto

zde také vyrostla řada průmyslových závodů… A pak v době už

docela nedávné Karlín zpustošila povodeň.

Karlín měl vždycky

kouzlo a jsem

přesvědčen, že je

to jedna z nejlepších

čtvrtí v Praze.

„Karlín od povodní v roce

2002 vzkvétá. On měl vždycky

nějaké kouzlo, ale dnes jsem

přesvědčen, že je to jedna z nejlepších čtvrtí v Praze. To určitě

potvrdí i ostatní spoluobčané,

s kterými se na toto téma budete

bavit. Hodně zeleně. Ještě bych

osázel víc Křižíkovu ulici. Ale

jinak se mi Karlín líbí a dobře se

tu žije. Spousty kaváren a vinárniček pro příjemné posezení.

Škoda jen, že do některých

nepouštějí pejsky,“ povzdychne

si Osička. Skloní se pod stůl,

naleje do misky Quadrovi vodu

a podrbe ho za ušima.

„Jinak je tady hodně kultury.

Karlínské divadlo nebo Fórum

Karlín. Tam, pokud se vše povede, se bude konat jedna velká

akce, která je zatím ještě tajem-

Mluvíš o svých kaskadérských

zkušenostech?

„To ani úplně ne. Pro mne byla

zajímavá spolupráce s režisérem

Jaroslavem Soukupem, bývalým

šéfem kaskadérů Jardou Tomsou, kdy jsme připravovali Marka Vašuta pro filmovou roli

Vildy Jakše ve film Pěsti ve tmě.“

To musela být zajímavá zkušenost.

Ale bylo to už hodně dávno, film

měl premiéru v roce 1987. Jsi ještě

v kontaktu s některými aktéry?

„No samozřejmě, že ano. Vlastní

natáčení filmu trvalo skoro tři

čtvrtě roku a za tu dobu jsme

měli všichni možnost se docela

dobře poznat osobně a dodnes

jsme spolu v kontaktu a přátelíme se. Rád v souvislosti s natáčením vzpomínám na Pavla

Nového. On je takovej sportovec

a samorost. Proto si asi rozumíme. Občas se tady v Karlíně

potkáme, když jde moderovat

svůj pořad do rádia Regina. Taky

se točilo tady na Praze 8 v Libni.“

Dopijeme kávu a Rosťa požádá o účet. „Mohli bychom pomalu jít, co říkáš? Pojď se podívat

na to, co teď maluju.“

Co v současné době maluješ?

„Nyní mám rozmalovaný obraz

našeho mučedníka Jana Nepomuckého. Zajímám se o jeho

život, který mne velmi zaujal.

Proto jsem se rozhodl ho namalovat. Jsem v kontaktu se Svatojanským spolkem Navalis. Také

v současné době maluju obrazy

se sociální tematikou jako feťáky,

bezdomovce, ale i další problémové situace, jako jsou třeba přírodní katastrofy, anebo naši politici.

Mám za to, že lidem dneska

všeobecně chybí více víry a pokory. Většina jich žije velmi

konzumně a spotřebitelsky.

Dnešní doba jim v tom jenom