14
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / srpen 2019
www.praha8.cz
Rozhovor
Boxer a výtvarník Rostislav Osička:
Box a malování jsou
energie, které se doplňují
nnČekám na Karlínském
náměstí na setkání s Rostislavem Osičkou (* 1956).
Bývalý úspěšný boxer, držitel bronzu z ME v roce 1979,
mnohonásobný mistr republiky, později filmový kaskadér, se dnes věnuje své boxerské škole ve Form Factory
v Praze 8, ale především své
velké lásce – malování a příležitostnému psaní básní.
Vidím ho přicházet jeho typickou boxerskou houpavou chůzí
za doprovodu jeho věrného
společníka kernteriéra Quadra.
Cestou ho zdraví kolemjdoucí,
se kterými prohodí pár slov.
„Dobrý den, pane Osičko!
To jsem rád, že vás potkávám.
Musíme něco udělat s tím naším
jezírkem v Kaizlových sadech.
Asi nefunguje čerpadlo, zůstává
tam kalná voda.“ Osička reaguje:
„Ono by celkově stálo za úvahu,
aby se parky oživily zavodněním, kašnami a fontánami tak
jako například v Paříži. Těch
období horkých letních suchých
dnů je čím dál tím víc, možná by
bylo dobré vytvořit na Rohanském ostrově vodní nádrž jako
zásobník vody.“ Chvilku ještě
debatují a rozloučí se. Osička na
mě šibalsky pomrkává a jde mi
naproti.
Na kávu po Karlíně
„Jak se dnes máte?“ Udiveně na
mě pohlédne: „No doufám, že po
těch letech, co se známe, mi snad
nebudeš vykat, ty borče. S každým si sice netykám, ale v boxerně si taky nevykáme,“ směje se
a podává mi ruku. „Pojd’ se projít
a popovídat. Koukám, že tady
máte vystavené nějaké fotografie staré Prahy 8.“ Hned se začne
zajímat o historické fotografie,
které jsou ten den na Karlínském náměstí vystaveny.
Pokračujeme v procházce
Karlínem a zastavujeme v Křižíkově ulici na pěší zóně na kávu.
Sedneme si a hned slyším: „Aáá,
dobrý den, pane Osička, jak se
dnes máme, dáte si kávičku?“
Přátelsky se zdraví s kavárníkem
a objednává kávu.
Poprvé jsme se potkali v roce
1991. Za tu dobu se jeho hvězda
stvím, a já budu jedním z aktérů,
tak se na to těším,“ usmívá se.
Zvoní mu telefon. „Promiň, to
je kvůli tréninku.“ Něco si upřesňuje s volajícím a pak vysvěluje:
„To byl můj svěřenec Matůš
Juráček, včera měl po téměř
dvou letech pauzy druhý profesionální boxerský zápas, který
vyhrál. Musíme se teď soustředit
na další přípravu a další utkání,
které je sice až v říjnu, ale stále je
co zlepšovat.“
Máš celoživotní vztah ke sportu.
Co ti box v životě dal?
„Box mi přinesl hodně zkušeností s mnoha lidmi jak z oblasti
sportu, kultury, tak i ze světa
filmového a uměleckého.“
Trenérská práce s dětmi a mládeží ve Form Factory. Foto: archiv R. Osičky
pohybovala nahoru, ale i dolů.
Původně pochází z Valtic, ale
už 38 let žije v Praze v Karlíně.
Z jižní Moravy
do Karlína
„Narodil jsem se sice v porodnici
ve Valticích, ale vyrůstal jsem
kousek dál, v Moravském Žižkově. To je vinařská obec, krásná,
malebná, ale já jsem pak šel s tím
mým sportem dál do různých
měst jako Hodonín, Skalice,
Olomouc – úžasné historické
město, kde jsem trénoval v Dukle pod známým vynikajícím
trenérem Alexandrem Bögim,
odtud mám pěkné zážitky.
A nakonec Praha, kde už jsem
zůstal. Dneska bydlím v Karlíně
a jsem tomu moc rád, neboť
Karlín je pro mě nejhezčí část
Prahy, v tom se shoduji s názory
jiných obyvatel Karlína a myslím
si, že díky nám všem je dnes
Karlín takový, jaký je.“
Rozhlédne se, chvilku se
zasní, jako by si promítal v duchu všechny ty vzpomínky,
které se mu připomínají. „Nejlepší tady je ta spousta zeleně.
Jsou tu Kaizlovy sady, park
u kostela svatého Cyrila a Metoděje, a jak ti koukám přes
rameno, tak taky zelená oáza
kopce Vítkov...“
Karlín ale nebyla vždy zelená
oáza klidu, to ostatně ukazuje
i zmíněná výstava historických
fotek. Po zbourání městských
hradeb v 70. letech 19. století patřily pozemky v dnešním
Karlíně k nejlevnějším. Proto
zde také vyrostla řada průmyslových závodů… A pak v době už
docela nedávné Karlín zpustošila povodeň.
Karlín měl vždycky
kouzlo a jsem
přesvědčen, že je
to jedna z nejlepších
čtvrtí v Praze.
„Karlín od povodní v roce
2002 vzkvétá. On měl vždycky
nějaké kouzlo, ale dnes jsem
přesvědčen, že je to jedna z nejlepších čtvrtí v Praze. To určitě
potvrdí i ostatní spoluobčané,
s kterými se na toto téma budete
bavit. Hodně zeleně. Ještě bych
osázel víc Křižíkovu ulici. Ale
jinak se mi Karlín líbí a dobře se
tu žije. Spousty kaváren a vinárniček pro příjemné posezení.
Škoda jen, že do některých
nepouštějí pejsky,“ povzdychne
si Osička. Skloní se pod stůl,
naleje do misky Quadrovi vodu
a podrbe ho za ušima.
„Jinak je tady hodně kultury.
Karlínské divadlo nebo Fórum
Karlín. Tam, pokud se vše povede, se bude konat jedna velká
akce, která je zatím ještě tajem-
Mluvíš o svých kaskadérských
zkušenostech?
„To ani úplně ne. Pro mne byla
zajímavá spolupráce s režisérem
Jaroslavem Soukupem, bývalým
šéfem kaskadérů Jardou Tomsou, kdy jsme připravovali Marka Vašuta pro filmovou roli
Vildy Jakše ve film Pěsti ve tmě.“
To musela být zajímavá zkušenost.
Ale bylo to už hodně dávno, film
měl premiéru v roce 1987. Jsi ještě
v kontaktu s některými aktéry?
„No samozřejmě, že ano. Vlastní
natáčení filmu trvalo skoro tři
čtvrtě roku a za tu dobu jsme
měli všichni možnost se docela
dobře poznat osobně a dodnes
jsme spolu v kontaktu a přátelíme se. Rád v souvislosti s natáčením vzpomínám na Pavla
Nového. On je takovej sportovec
a samorost. Proto si asi rozumíme. Občas se tady v Karlíně
potkáme, když jde moderovat
svůj pořad do rádia Regina. Taky
se točilo tady na Praze 8 v Libni.“
Dopijeme kávu a Rosťa požádá o účet. „Mohli bychom pomalu jít, co říkáš? Pojď se podívat
na to, co teď maluju.“
Co v současné době maluješ?
„Nyní mám rozmalovaný obraz
našeho mučedníka Jana Nepomuckého. Zajímám se o jeho
život, který mne velmi zaujal.
Proto jsem se rozhodl ho namalovat. Jsem v kontaktu se Svatojanským spolkem Navalis. Také
v současné době maluju obrazy
se sociální tematikou jako feťáky,
bezdomovce, ale i další problémové situace, jako jsou třeba přírodní katastrofy, anebo naši politici.
Mám za to, že lidem dneska
všeobecně chybí více víry a pokory. Většina jich žije velmi
konzumně a spotřebitelsky.
Dnešní doba jim v tom jenom