OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / srpen 2019
Kino Moskva, 1985. Foto: Archiv MČ P8
sídliště, Viktora Tučka, bylo
záměrně použito nízkých budov
mimo jiné z důvodu, že: „Centrum
se stává cílem nejen nákupů, ale
i procházek a plní v podstatě
funkci náměstí starých měst.“
Obytné domy se v jižní části
sídliště seskupují do tří polouzavřených bloků z deskových
objektů o 11 a 14 podlažích
akcentované třemi věžovými
sedmnáctipodlažními domy
s atypickou kaskádovitou podnoží. Plánována byla i vyšší
zástavba, jejíž realizace však
z důvodu náletové hladiny
letového koridoru ruzyňského
letiště nepřicházela v úvahu.
V severní části sídliště architekti
umístili čtyři souběžné dvojice
deskových domů, kolmo na ulici
Žernoseckou a podélně s pěší
osou Burešovy ulice. Oblast
severně od ulice Žernosecké
u Ďáblického háje autoři zastavěli nižšími šesti- a čtyřpodlažními bodovými domy.
Atypické prvky
Sídliště Ďáblice sice není experimentálním sídlištěm, kde by
se zkoušely nové technologie,
dispozice a materiály, přesto
se Viktoru Tučkovi a jeho týmu
podařilo prosadit nespočet
atypických řešení jak v oblasti
konstrukcí, tak v dispozicích
bytů či v parteru sídliště. Většina
novátorských, a zřejmě i těžce
vybojovaných, detailů je dodnes
funkčních.
Deskové obytné domy mezi
ulicemi Žernosecká a Střelničná
jsou postaveny v technologii
T 08 B s rozponem šest metrů,
která se použila prvně na sídlišti
Invalidovna. Architekti však
tento modulární systém použili
při úpravě dispozice bytů tak, že
byty nabízejí hlubší lodžie či větší
plochu vestavěných skříní.
Kromě řady dalších inovativních
prvků použitých na sídlišti stojí
za zmínku věžové domy s předstupující terasovitou podnoží,
které byly postaveny pouze na
sídlišti Ďáblice. Právě takováto
atypická řešení odlišují jednotlivá sídliště a nabourávají vžitou
představu o jejich uniformitě.
Umění na sídlišti
Co na sídlišti Ďáblice dále zaujme, jsou velice kvalitní umělecká díla. V exteriéru se nachází
pouze pět drobných zahradních
plastik, za to však vše bylo
nahrazeno v interiérech. Umělecká díla se uplatnila ve veřejných budovách, inovačně ve
vstupních halách bytových
domů, ve vnitřních atriích, nebo
jako doplněk architektury v podobě reliéfů, mozaik, keramických obkladů, stěn nebo domovních znamení. Najdeme zde díla,
která vycházejí z tzv. bruselského stylu, jedná se o experimenty
s novými materiály či odvážně
pojaté abstraktní řezby.
Tento rozkvět umění ve veřejném prostoru souvisel s normalizační podporou výtvarného
umění, které bylo zakotveno
v tzv. hlavě V stavebního zákona
z roku 1965, která stanovila, že
v každé nové výstavbě musí být
realizovaná umělecká díla, na
která půjdou 4 procenta z celkového rozpočtu.
www.praha8.cz
2006–2008 k řadě akcí a intervencí, které měly upřít pozornost veřejnosti ke kvalitám
bydlení na ďáblickém sídlišti.
V obytné části sídliště došlo
k postupnému zateplení budov,
k výměně oken za plastová,
k zasklení lodžií, zastavění některých průchodů, někde byly
realizovány dokonce i nástavby.
I když většinu bytových domů
dnes nalezneme v jiném než
původním stavu, nejedná se o nic
dramatického. Nejdrastičtějšími
úpravami totiž prošly některé
veřejné a obchodní budovy.
Pavilonové obchodní centrum
u stanice Ládví postrádá mnohé
z původního lesku, o osudu kina
Moskva, které bylo ve své době
nejmodernějším kinem v Praze
se dvěma sály a s klimatizací, ani
nemluvě. Právě devalvace dříve
hodnotných prostor bývá nakročením k devalvaci celého obytného celku. Dnes vlivem změny
vlastnictví a konkurence několika supermarketů v okolních
čtvrtích centrum upadá a výstavbou věžáků na místě přízemních
objektů tří nákupních center
může dojít k totální degradaci
sídliště, jehož architektonická
kvalita je založena na silném
Sídliště dnes
Zub času je však patrný a neúprosný i na tomto sídlišti. Za více
jak čtyřicet let existence zanikly
mnohé původní prvky. Do dnešních dní se dochovalo přibližně
75 % z původního počtu uměleckých děl a prvků. Lhostejnost
k uměleckým dílům v prostoru
sídliště vyprovokovala uměleckou skupinu Ládví v letech
Jezírko, 1975. Foto: Archiv MČ P8
21
prostorovém konceptu sídliště
jako celku.
Sídliště Ďáblice patří mezi
nejhodnotnější realizované
sídlištní soubory u nás. V odborných kruzích se již delší dobu
opakovaně mluví o kvalitách
tohoto souboru, který si zasluhuje památkovou ochranu.
Jedná se o koncepční celek,
na který se již v době realizace
jezdily dívat výpravy odborníků
ze zahraničí. Architekt Tuček
hovořil o přibližně patnácti
návštěvách ročně s cílem zhlédnout průběh výstavby, a to se
jednalo pouze o oficiální zájezdy
architektů.
Kdy si konečně dovolíme
přiznat, že v době komunistické
totality vzniklo i kvalitní urbanistické řešení sídlištních celků
a bytové výstavby, které je
zapotřebí zachovat pro budoucí
generace? Návrh na památkovou ochranu sídliště byl Ministerstvem kultury zamítnut,
vlastně na zaslaný odborný
návrh nebylo ani zahájeno řízení
ve věci prohlášení souboru
sídliště Ďáblice za kulturní
památku.
Pavla tomšíková