OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / srpen 2019 

Kino Moskva, 1985. Foto: Archiv MČ P8

sídliště, Viktora Tučka, bylo

záměrně použito nízkých budov

mimo jiné z důvodu, že: „Centrum

se stává cílem nejen nákupů, ale

i procházek a plní v podstatě

funkci náměstí starých měst.“

Obytné domy se v jižní části

sídliště seskupují do tří polouzavřených bloků z deskových

objektů o 11 a 14 podlažích

akcentované třemi věžovými

sedmnáctipodlažními domy

s atypickou kaskádovitou podnoží. Plánována byla i vyšší

zástavba, jejíž realizace však

z důvodu náletové hladiny

letového koridoru ruzyňského

letiště nepřicházela v úvahu.

V severní části sídliště architekti

umístili čtyři souběžné dvojice

deskových domů, kolmo na ulici

Žernoseckou a podélně s pěší

osou Burešovy ulice. Oblast

severně od ulice Žernosecké

u Ďáblického háje autoři zastavěli nižšími šesti- a čtyřpodlažními bodovými domy.

Atypické prvky

Sídliště Ďáblice sice není experimentálním sídlištěm, kde by

se zkoušely nové technologie,

dispozice a materiály, přesto

se Viktoru Tučkovi a jeho týmu

podařilo prosadit nespočet

atypických řešení jak v oblasti

konstrukcí, tak v dispozicích

bytů či v parteru sídliště. Většina

novátorských, a zřejmě i těžce

vybojovaných, detailů je dodnes

funkčních.

Deskové obytné domy mezi

ulicemi Žernosecká a Střelničná

jsou postaveny v technologii

T 08 B s rozponem šest metrů,

která se použila prvně na sídlišti

Invalidovna. Architekti však

tento modulární systém použili

při úpravě dispozice bytů tak, že

byty nabízejí hlubší lodžie či větší

plochu vestavěných skříní.

Kromě řady dalších inovativních

prvků použitých na sídlišti stojí

za zmínku věžové domy s předstupující terasovitou podnoží,

které byly postaveny pouze na

sídlišti Ďáblice. Právě takováto

atypická řešení odlišují jednotlivá sídliště a nabourávají vžitou

představu o jejich uniformitě.

Umění na sídlišti

Co na sídlišti Ďáblice dále zaujme, jsou velice kvalitní umělecká díla. V exteriéru se nachází

pouze pět drobných zahradních

plastik, za to však vše bylo

nahrazeno v interiérech. Umělecká díla se uplatnila ve veřejných budovách, inovačně ve

vstupních halách bytových

domů, ve vnitřních atriích, nebo

jako doplněk architektury v podobě reliéfů, mozaik, keramických obkladů, stěn nebo domovních znamení. Najdeme zde díla,

která vycházejí z tzv. bruselského stylu, jedná se o experimenty

s novými materiály či odvážně

pojaté abstraktní řezby.

Tento rozkvět umění ve veřejném prostoru souvisel s normalizační podporou výtvarného

umění, které bylo zakotveno

v tzv. hlavě V stavebního zákona

z roku 1965, která stanovila, že

v každé nové výstavbě musí být

realizovaná umělecká díla, na

která půjdou 4 procenta z celkového rozpočtu.

www.praha8.cz

2006–2008 k řadě akcí a intervencí, které měly upřít pozornost veřejnosti ke kvalitám

bydlení na ďáblickém sídlišti.

V obytné části sídliště došlo

k postupnému zateplení budov,

k výměně oken za plastová,

k zasklení lodžií, zastavění některých průchodů, někde byly

realizovány dokonce i nástavby.

I když většinu bytových domů

dnes nalezneme v jiném než

původním stavu, nejedná se o nic

dramatického. Nejdrastičtějšími

úpravami totiž prošly některé

veřejné a obchodní budovy.

Pavilonové obchodní centrum

u stanice Ládví postrádá mnohé

z původního lesku, o osudu kina

Moskva, které bylo ve své době

nejmodernějším kinem v Praze

se dvěma sály a s klimatizací, ani

nemluvě. Právě devalvace dříve

hodnotných prostor bývá nakročením k devalvaci celého obytného celku. Dnes vlivem změny

vlastnictví a konkurence několika supermarketů v okolních

čtvrtích centrum upadá a výstavbou věžáků na místě přízemních

objektů tří nákupních center

může dojít k totální degradaci

sídliště, jehož architektonická

kvalita je založena na silném

Sídliště dnes

Zub času je však patrný a neúprosný i na tomto sídlišti. Za více

jak čtyřicet let existence zanikly

mnohé původní prvky. Do dnešních dní se dochovalo přibližně

75 % z původního počtu uměleckých děl a prvků. Lhostejnost

k uměleckým dílům v prostoru

sídliště vyprovokovala uměleckou skupinu Ládví v letech

Jezírko, 1975. Foto: Archiv MČ P8

21

prostorovém konceptu sídliště

jako celku.

Sídliště Ďáblice patří mezi

nejhodnotnější realizované

sídlištní soubory u nás. V odborných kruzích se již delší dobu

opakovaně mluví o kvalitách

tohoto souboru, který si zasluhuje památkovou ochranu.

Jedná se o koncepční celek,

na který se již v době realizace

jezdily dívat výpravy odborníků

ze zahraničí. Architekt Tuček

hovořil o přibližně patnácti

návštěvách ročně s cílem zhlédnout průběh výstavby, a to se

jednalo pouze o oficiální zájezdy

architektů.

Kdy si konečně dovolíme

přiznat, že v době komunistické

totality vzniklo i kvalitní urbanistické řešení sídlištních celků

a bytové výstavby, které je

zapotřebí zachovat pro budoucí

generace? Návrh na památkovou ochranu sídliště byl Ministerstvem kultury zamítnut,

vlastně na zaslaný odborný

návrh nebylo ani zahájeno řízení

ve věci prohlášení souboru

sídliště Ďáblice za kulturní

památku.

Pavla tomšíková