20

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / červenec 2019 

www.praha8.cz

Historie

Sídliště naší městské části I.

Invalidovna

měla být

vzorové bydlení

nnExperimentální sídliště Invalidovna v Praze – Karlíně je

nejmenším z pražských sídlišť. Bylo navrženo roku 1959

Pražským projektovým ústavem pod vedením architektů

Josefa Poláka a Vojtěcha Šaldy. Rozkládá se na ploše bývalého vojenského cvičiště o rozloze asi 13 hektarů.

Panelová sídliště byla zamýšlena

jako řešení bytové nouze různých sociálních skupin po 2. světové válce. Požadavek na urgentní řešení bytového problému

a nutnost rychle postavit nové

byty podnítil tzv. experimentální výstavbu, při níž měli architekti navrhnout a vyzkoušet

řadu prvků, které by se daly

vyrábět sériově a které by umožnily i při typizované výstavbě

velkou variabilitu. Nezastavěný

prostor u barokní budovy Invalidovny patřil pro svou polohu

mezi plochy, které byly po 2. světové válce mezi prvními určeny

k hromadné výstavbě. Ve své

době se jednalo o nejrozsáhlejší

volné území v bezprostředním

navázání na městské centrum.

Problém řady pražských sídlišť,

nedostatečná dopravní obslužnost tu byla vyřešena tramvajovou tratí, která byla vedena

z historického centra Prahy

směrem k Palmovce.

V roce 1958 vypsal Ateliér

územního plánu soutěž na

urbanistické řešení sídliště,

kterou vyhrál tým pracovníků

Pražského projektového ústavu.

Tento tým lidí z různých oborů

(architekti, statici, odborníci na

zařízení instalační, zdravotní,

topenářské, na vzduchotechniku

včetně rozpočtářů) zpracoval jak

urbanistické řešení, tak i projekci jednotlivých staveb. V letech

1960–1964 došlo k první etapě

výstavby, kdy byly postaveny

obytné domy a hotelový dům.

Občanská vybavenost, tzv.

okrskové středisko, mateřská

škola s jeslemi, základní škola,

mazutová výtopna, byla dokončována v druhé etapě mezi lety

1965–1967. Poslední stavbou byl

hotel Olympik stavěný v letech

1967–1971.

modulární systém T 08 B

Při stavbě obytných domů na

Invalidovně byla nově vyzkoušena technologie předepjatých

panelů s rozponem šest metrů.

Byla tak použita jedna z nejpokrokovějších panelových stavebnic, která vedla k nevšední

variabilitě panelových domů.

Šestimetrový modul vedl zároveň ke snížení váhy bytové

jednotky na polovinu, čímž

došlo k tolik potřebnému zvýšení efektivity stavebnictví. Nejviditelnějším příkladem využití

revoluční technologie na celém

sídlišti je pětipodlažní dům na

vnějším okraji sídliště, souběžný

se Sokolovskou ulicí. Šestimetrový modul umožňoval budovu

proložit z obou stran souvislým

Sídliště Invalidovna

Realizace: Pražský projektový ústav

Autoři urbanistického řešení:

Jiří Novotný, František Šmolík,

Stanislav Horák

objekty Prefa Praha – výroba prvků

pro bytové objekty

Investor: Výstavba hlavního města

Prahy, výstavba sídlišť

Hlavní architekti: Josef Polák,

Vojtěch Šalda

Výsledek: 1274 bytů pro

4265 obyvatel

Architekti: Václav Havránek, Jiří

Lasovský, Vladimír Němeček, Jiří

Novotný, František Šmolík, Miroslav

Růžička, František Urbánek, Stanislav

Horák, Josef Šedivý, Jan Zelený

Autor osazovacího plánu zeleně:

Zdeněk Kozák, Středisko zakládání

zeleně

Realizace: Konstruktiva, n. p. – inženýrské sítě a občanská vybavenost

Montované stavby Praha – bytové

Autoři umělecké výzdoby: Eleonora

Haragsimová, Eva Heřmanská, Lydie

Hladíková, Ludvík Kodym, Děvana

Mírová, Jiří Novák, Marie Rychlíková,

Jaroslav Vacek, Miloš Zet

Sídliště Invalidovna, 80. léta 20. století. Foto: Archiv MČ P8

pásem oken a uvnitř bytů poskytoval možnost využít mobilní

příčky, a přizpůsobit tak prostor

aktuálním potřebám rodiny

zvětšením či zmenšením počtu

místností.

Na sídlišti se však nezkoušely

pouze nové konstrukce a materiály. Inovativní přístup se týkal

také vybavení bytů. Pracovníci

Ústavu bytové a oděvní kultury

v Praze (ÚBOK) měli za úkol

dokázat, že i malý byt v panelovém domě lze zařídit účelně

a vkusně. Pro využití každého

volného místa bylo třeba vytvořit nábytek nového typu a drobnějších rozměrů. V celkové

koncepci návrhů vzorových

interiérů se odrazila inspirace

skandinávským stylem, je však

velká škoda, že většina prototypů z Invalidovny se sériové

výroby nikdy nedočkala.

Stavby občanské

vybavenosti

Inovativní řešení se na sídlišti

Invalidovna týkalo také obchodů a služeb. Využil se zde koncept centralizovaného tzv. okrskového střediska, kde se

nacházely všechny jednotky

obchodu a služeb na jednom

místě, čímž byl nahrazen koncept sídlišť 50. let, kdy samoobsluhy byly často umístěny do

přízemních prostor bytových

objektů. Okrskové středisko

podél Sokolovské ulice s centrálním atriem se skládá z většího

objektu, kde byla restaurace

a samoobsluha, druhý objekt

určený pro menší obchody

obsahoval kadeřnictví, řeznictví,

opravnu bot či poštu.

Inovace se nevyhnuly ani

základní škole, která vznikala

v zázemí experimentálních prací

představujících nejprogresivnější vývoj školních budov u nás.

Celý provoz školy byl situován

do pěti nízkých dvoupodlažních

pavilonů, které jsou proloženy

atrii a zelenými prolukami.

Poprvé v Československu zde

byly pavilony propojeny kovovými přístřešky z vlnitého plechu

a na stavbu bylo také poprvé

použito tehdejší novinky – prosklených závěsových obvodových panelů. V duchu reformy

školních budov šlo v návrhu

zároveň o maximální propojení

učeben a školy s přírodou.

Všechna okna mají výhled do

zeleně a areál školy obsahuje

exteriérová zákoutí uzpůsobená

pro venkovní výuku i rekreaci.

Propojení staveb s přírodou se

týkalo také velkoryse koncipované mateřské školy, u které

právě z tohoto důvodu nedošlo

k oplocení. Po připomínkách ze

strany vedení školy byl pozemek

po obvodu alespoň osázen keři.

Co však přinesl život byly vykopané růže, pondělní úklidy

předmětů intimní potřeby lidí

i psů. Impulzem k vybudování

plotu se stala až víkendová

přítomnost maringotky a její

obyvatelé, peroucí prádlo v dětském brouzdališti. Takže plotu

se škola dočkala až třináct let

po zahájení provozu.

Veřejný prostor

Také veřejný prostor sídliště byl

ukázkou toho, jak by nový typ

našich sídlišť mohl vypadat.

Mezi panelovými domy a pro

areál mateřské školy byla realizována velkorysá individuálně

řešená dětská hřiště, která byla

doplněna dětskými prolézačkami se zoomorfní tematikou.

Sochy byly sice určeny především pro dětské uživatele, byly

však navrženy i jako moderní

umělecké objekty. Kromě dětských prolézaček byly pro sídliště a hotelové objekty vytvořeny

také volné výtvarné artefakty,