20
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / červenec 2019
www.praha8.cz
Historie
Sídliště naší městské části I.
Invalidovna
měla být
vzorové bydlení
nnExperimentální sídliště Invalidovna v Praze – Karlíně je
nejmenším z pražských sídlišť. Bylo navrženo roku 1959
Pražským projektovým ústavem pod vedením architektů
Josefa Poláka a Vojtěcha Šaldy. Rozkládá se na ploše bývalého vojenského cvičiště o rozloze asi 13 hektarů.
Panelová sídliště byla zamýšlena
jako řešení bytové nouze různých sociálních skupin po 2. světové válce. Požadavek na urgentní řešení bytového problému
a nutnost rychle postavit nové
byty podnítil tzv. experimentální výstavbu, při níž měli architekti navrhnout a vyzkoušet
řadu prvků, které by se daly
vyrábět sériově a které by umožnily i při typizované výstavbě
velkou variabilitu. Nezastavěný
prostor u barokní budovy Invalidovny patřil pro svou polohu
mezi plochy, které byly po 2. světové válce mezi prvními určeny
k hromadné výstavbě. Ve své
době se jednalo o nejrozsáhlejší
volné území v bezprostředním
navázání na městské centrum.
Problém řady pražských sídlišť,
nedostatečná dopravní obslužnost tu byla vyřešena tramvajovou tratí, která byla vedena
z historického centra Prahy
směrem k Palmovce.
V roce 1958 vypsal Ateliér
územního plánu soutěž na
urbanistické řešení sídliště,
kterou vyhrál tým pracovníků
Pražského projektového ústavu.
Tento tým lidí z různých oborů
(architekti, statici, odborníci na
zařízení instalační, zdravotní,
topenářské, na vzduchotechniku
včetně rozpočtářů) zpracoval jak
urbanistické řešení, tak i projekci jednotlivých staveb. V letech
1960–1964 došlo k první etapě
výstavby, kdy byly postaveny
obytné domy a hotelový dům.
Občanská vybavenost, tzv.
okrskové středisko, mateřská
škola s jeslemi, základní škola,
mazutová výtopna, byla dokončována v druhé etapě mezi lety
1965–1967. Poslední stavbou byl
hotel Olympik stavěný v letech
1967–1971.
modulární systém T 08 B
Při stavbě obytných domů na
Invalidovně byla nově vyzkoušena technologie předepjatých
panelů s rozponem šest metrů.
Byla tak použita jedna z nejpokrokovějších panelových stavebnic, která vedla k nevšední
variabilitě panelových domů.
Šestimetrový modul vedl zároveň ke snížení váhy bytové
jednotky na polovinu, čímž
došlo k tolik potřebnému zvýšení efektivity stavebnictví. Nejviditelnějším příkladem využití
revoluční technologie na celém
sídlišti je pětipodlažní dům na
vnějším okraji sídliště, souběžný
se Sokolovskou ulicí. Šestimetrový modul umožňoval budovu
proložit z obou stran souvislým
Sídliště Invalidovna
Realizace: Pražský projektový ústav
Autoři urbanistického řešení:
Jiří Novotný, František Šmolík,
Stanislav Horák
objekty Prefa Praha – výroba prvků
pro bytové objekty
Investor: Výstavba hlavního města
Prahy, výstavba sídlišť
Hlavní architekti: Josef Polák,
Vojtěch Šalda
Výsledek: 1274 bytů pro
4265 obyvatel
Architekti: Václav Havránek, Jiří
Lasovský, Vladimír Němeček, Jiří
Novotný, František Šmolík, Miroslav
Růžička, František Urbánek, Stanislav
Horák, Josef Šedivý, Jan Zelený
Autor osazovacího plánu zeleně:
Zdeněk Kozák, Středisko zakládání
zeleně
Realizace: Konstruktiva, n. p. – inženýrské sítě a občanská vybavenost
Montované stavby Praha – bytové
Autoři umělecké výzdoby: Eleonora
Haragsimová, Eva Heřmanská, Lydie
Hladíková, Ludvík Kodym, Děvana
Mírová, Jiří Novák, Marie Rychlíková,
Jaroslav Vacek, Miloš Zet
Sídliště Invalidovna, 80. léta 20. století. Foto: Archiv MČ P8
pásem oken a uvnitř bytů poskytoval možnost využít mobilní
příčky, a přizpůsobit tak prostor
aktuálním potřebám rodiny
zvětšením či zmenšením počtu
místností.
Na sídlišti se však nezkoušely
pouze nové konstrukce a materiály. Inovativní přístup se týkal
také vybavení bytů. Pracovníci
Ústavu bytové a oděvní kultury
v Praze (ÚBOK) měli za úkol
dokázat, že i malý byt v panelovém domě lze zařídit účelně
a vkusně. Pro využití každého
volného místa bylo třeba vytvořit nábytek nového typu a drobnějších rozměrů. V celkové
koncepci návrhů vzorových
interiérů se odrazila inspirace
skandinávským stylem, je však
velká škoda, že většina prototypů z Invalidovny se sériové
výroby nikdy nedočkala.
Stavby občanské
vybavenosti
Inovativní řešení se na sídlišti
Invalidovna týkalo také obchodů a služeb. Využil se zde koncept centralizovaného tzv. okrskového střediska, kde se
nacházely všechny jednotky
obchodu a služeb na jednom
místě, čímž byl nahrazen koncept sídlišť 50. let, kdy samoobsluhy byly často umístěny do
přízemních prostor bytových
objektů. Okrskové středisko
podél Sokolovské ulice s centrálním atriem se skládá z většího
objektu, kde byla restaurace
a samoobsluha, druhý objekt
určený pro menší obchody
obsahoval kadeřnictví, řeznictví,
opravnu bot či poštu.
Inovace se nevyhnuly ani
základní škole, která vznikala
v zázemí experimentálních prací
představujících nejprogresivnější vývoj školních budov u nás.
Celý provoz školy byl situován
do pěti nízkých dvoupodlažních
pavilonů, které jsou proloženy
atrii a zelenými prolukami.
Poprvé v Československu zde
byly pavilony propojeny kovovými přístřešky z vlnitého plechu
a na stavbu bylo také poprvé
použito tehdejší novinky – prosklených závěsových obvodových panelů. V duchu reformy
školních budov šlo v návrhu
zároveň o maximální propojení
učeben a školy s přírodou.
Všechna okna mají výhled do
zeleně a areál školy obsahuje
exteriérová zákoutí uzpůsobená
pro venkovní výuku i rekreaci.
Propojení staveb s přírodou se
týkalo také velkoryse koncipované mateřské školy, u které
právě z tohoto důvodu nedošlo
k oplocení. Po připomínkách ze
strany vedení školy byl pozemek
po obvodu alespoň osázen keři.
Co však přinesl život byly vykopané růže, pondělní úklidy
předmětů intimní potřeby lidí
i psů. Impulzem k vybudování
plotu se stala až víkendová
přítomnost maringotky a její
obyvatelé, peroucí prádlo v dětském brouzdališti. Takže plotu
se škola dočkala až třináct let
po zahájení provozu.
Veřejný prostor
Také veřejný prostor sídliště byl
ukázkou toho, jak by nový typ
našich sídlišť mohl vypadat.
Mezi panelovými domy a pro
areál mateřské školy byla realizována velkorysá individuálně
řešená dětská hřiště, která byla
doplněna dětskými prolézačkami se zoomorfní tematikou.
Sochy byly sice určeny především pro dětské uživatele, byly
však navrženy i jako moderní
umělecké objekty. Kromě dětských prolézaček byly pro sídliště a hotelové objekty vytvořeny
také volné výtvarné artefakty,