OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / červenec 2019
www.praha8.cz
neměly co dělat. Pro námořníka
nic lepšího není.
Kolem námořníků se kromě
příběhů točí také spousta pověr.
Vzpomenete si na nějaké?
Je jich opravdu mnoho, ale tak
namátkou. Na lodi se nesmí
pískat. Kdo zapíská, dostane pár
facek, protože přivolává na loď
špatné počasí. Na lodi se také
nesmí sedět na pacholeti, kam
se vážou úvazná lana, protože
tím „sedíš boatsmanovi na
hlavě“. Jsou to prastaré pověry.
Karel Zeman na dlouhé plavby vždy rád vzpomíná.
ník, a tak jsem se mohl řádně
věnovat poznávání Havany. Ale
nejen té. Vozili jsme tehdy kusový materiál z Československa.
Lopaty, novinové kiosky, pneumatiky a celková nakládka
trvala hodně dlouho. Loď kotvila
ve Štětíně klidně i měsíc. Pak
jsme byli čtrnáct dní na moři.
V Havaně nás ale hned do přístavu nepustili. Zakotvili jsme i na
tři týdny na vnitřní rejdě a čekali na místo u nábřeží. No a pak
nás ještě další měsíc čekala
vykládka. Za tu dobu poznáte
pevninu moc dobře.
V Rudém moři nás
napadaly i kobylky
Jaká byla Kuba?
Nádherná. Naše sedmitisícové
„Blaníky“ (lodě s nosností
7000 tun, pozn. red.) se vešly
ponorově i rozměrově do malých
přístavů, kde byly cukrovary
ještě z Batistovy éry. No a my
jsem ten cukr s naší lodí sbírali.
Mám na to období ty nejlepší
vzpomínky. Dokonce jsem se
tehdy naučil trochu španělsky.
Jeden námořník se skamarádil
s Kubánkou, která se v Havaně
učila češtinu na univerzitě.
Ta obratem přivedla spolužačky
a hned bylo v přístavu veselo.
V malinkatých přístavech na
Kubě zažijete kubánský folklor,
který v Evropě nikde nepoznáte.
Jaká další země na vás zanechala
dojem?
Určitě to byl Vietnam. Jeli jsme
kdysi s lodí Třinec pro uhlí
(antracit). Je tam zátoka Ha-long, která je vyhlášenou turistickou atrakcí. Kotvili jsme
daleko od břehu, protože dál
bylo už mělko a nepustili nás
blíž. Byli jsme tam v zimním
období, venku bylo asi plus
12 stupňů, pro turisty okurková
sezona.
Na pevnině kemp, do kterého
jezdí turisté, ale nikde nikdo.
Nás ale vozili na břeh člunem.
V místní hospůdce námořníci
hodovali a vysedávali. Když pak
najednou přijel z prázdného
kempu vedoucí s mikrobusem
a řekl: Na loď už vás dneska
nikdo neodveze, pojďte k nám
do kempu. A tam čekala samozřejmě spousta místních slečen,
které v té zimě bez turistů
Máte nějakou oblíbenou námořní
píseň?
Určitě to bude La Paloma,
kterou u nás Marta Kubišová
nazpívala s textem Volám na
shledanou. To je čistě námořnická písnička. A pak třeba německá „Námořníku, tvým domovem
je moře“ (Seeman, deine Heimat
ist das Meer) od vídeňské zpěvačky Lolity.
Podle námořnické tradice si mohl
dát zlatou náušnici do ucha ten,
který obeplul mys Dobré naděje.
Existují nějaké rituály, které se
dodržují dodnes?
Každá loď, která přeplouvá
rovník, křtí při té příležitosti
námořníky nováčky novým
jménem od vládce moří Neptuna. Je to rituál, při kterém se
nováčkům dějí vskutku ukrutné
věci. Taková zkušenost se těžko
předává a ani se na ni nedá
připravit. Kromě toho musí
novokřtěnec Neptunovi
za obřad řádně zaplatit lahvemi
whisky a kartony piva, které
pak Neptun ze svého skladu
postupně uvolňuje pro celou
posádku během dlouhých
oceánských přejezdů.
Kdyby se někdo jako malý kluk
chtěl stát námořníkem jako vy,
co pro to musí udělat?
Vím, že existují německé ná-
Červená loď Dunaj patřila ve své době mezi špičková nákladní plavidla.
15
mořní společnosti, které mladým lidem financují studium
v Polsku na námořní škole.
Ti potom na oplátku musí
pracovat nějaký čas pro ně. Lidé
si mohou také zaplatit studium
sami, pokud opravdu chtějí na
moře.
Jezdíte také v Čechách po vodě?
Po povodni 2002 jsem byl za
povodně přijat do služeb Státní
plavební správy. Deset let jsem
byl inspektorem bezpečnosti
plavby, protože jsem měl praxi
a vysokou školu. Jezdil jsem po
našich vnitrozemských vodních
cestách a moc mě to bavilo.
Udělal jsem si kapitánské zkoušky i pro vnitrozemskou plavbu.
Dnes máme u Nymburka chalupu. Když tam spadla lávka, tak
jsem tam dělal přívozníka na
záskok. Tady v Praze se plout
nesnažím, protože zde na vodě
panuje pro mne nepřijatelný
Kocourkov.
Máte nějaké rekreační lodě
na volný čas?
Měl jsem dvě krásné rekreační
lodě. Nejprve dvanáctimetrovou,
amatérskou stavbu, která byla
moc hezká a prostorná. Bohužel
měla motor z Avie, takže tam
nebylo slyšet vlastního slova.
Poté jsem ji vyměnil za amerického Baylinera 24, kde byl Fordův osmiválec s objemem 5,6 litru a spotřebou půl litru benzínu
na kilometr(!). Parkoval jsem obě
lodě v jacht klubu na Libeňském
ostrově.
Když se narodil náš první
vnuk, tak moje paní (v duchu
hesla „Každý kapitán má svého
admirála“) usoudila, že se loď
musí prodat a je na čase koupit
chalupu. Vnukovi je letos dvanáct a já jsem už dvanáct let
spokojeným chalupářem
v Polabí.
Ondřej Chytil