OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / červenec 2019 

www.praha8.cz

neměly co dělat. Pro námořníka

nic lepšího není.

Kolem námořníků se kromě

příběhů točí také spousta pověr.

Vzpomenete si na nějaké?

Je jich opravdu mnoho, ale tak

namátkou. Na lodi se nesmí

pískat. Kdo zapíská, dostane pár

facek, protože přivolává na loď

špatné počasí. Na lodi se také

nesmí sedět na pacholeti, kam

se vážou úvazná lana, protože

tím „sedíš boatsmanovi na

hlavě“. Jsou to prastaré pověry.

Karel Zeman na dlouhé plavby vždy rád vzpomíná.

ník, a tak jsem se mohl řádně

věnovat poznávání Havany. Ale

nejen té. Vozili jsme tehdy kusový materiál z Československa.

Lopaty, novinové kiosky, pneumatiky a celková nakládka

trvala hodně dlouho. Loď kotvila

ve Štětíně klidně i měsíc. Pak

jsme byli čtrnáct dní na moři.

V Havaně nás ale hned do přístavu nepustili. Zakotvili jsme i na

tři týdny na vnitřní rejdě a čekali na místo u nábřeží. No a pak

nás ještě další měsíc čekala

vykládka. Za tu dobu poznáte

pevninu moc dobře.

V Rudém moři nás

napadaly i kobylky

Jaká byla Kuba?

Nádherná. Naše sedmitisícové

„Blaníky“ (lodě s nosností

7000 tun, pozn. red.) se vešly

ponorově i rozměrově do malých

přístavů, kde byly cukrovary

ještě z Batistovy éry. No a my

jsem ten cukr s naší lodí sbírali.

Mám na to období ty nejlepší

vzpomínky. Dokonce jsem se

tehdy naučil trochu španělsky.

Jeden námořník se skamarádil

s Kubánkou, která se v Havaně

učila češtinu na univerzitě.

Ta obratem přivedla spolužačky

a hned bylo v přístavu veselo.

V malinkatých přístavech na

Kubě zažijete kubánský folklor,

který v Evropě nikde nepoznáte.

Jaká další země na vás zanechala

dojem?

Určitě to byl Vietnam. Jeli jsme

kdysi s lodí Třinec pro uhlí

(antracit). Je tam zátoka Ha-long, která je vyhlášenou turistickou atrakcí. Kotvili jsme

daleko od břehu, protože dál

bylo už mělko a nepustili nás

blíž. Byli jsme tam v zimním

období, venku bylo asi plus

12 stupňů, pro turisty okurková

sezona.

Na pevnině kemp, do kterého

jezdí turisté, ale nikde nikdo.

Nás ale vozili na břeh člunem.

V místní hospůdce námořníci

hodovali a vysedávali. Když pak

najednou přijel z prázdného

kempu vedoucí s mikrobusem

a řekl: Na loď už vás dneska

nikdo neodveze, pojďte k nám

do kempu. A tam čekala samozřejmě spousta místních slečen,

které v té zimě bez turistů

Máte nějakou oblíbenou námořní

píseň?

Určitě to bude La Paloma,

kterou u nás Marta Kubišová

nazpívala s textem Volám na

shledanou. To je čistě námořnická písnička. A pak třeba německá „Námořníku, tvým domovem

je moře“ (Seeman, deine Heimat

ist das Meer) od vídeňské zpěvačky Lolity.

Podle námořnické tradice si mohl

dát zlatou náušnici do ucha ten,

který obeplul mys Dobré naděje.

Existují nějaké rituály, které se

dodržují dodnes?

Každá loď, která přeplouvá

rovník, křtí při té příležitosti

námořníky nováčky novým

jménem od vládce moří Neptuna. Je to rituál, při kterém se

nováčkům dějí vskutku ukrutné

věci. Taková zkušenost se těžko

předává a ani se na ni nedá

připravit. Kromě toho musí

novokřtěnec Neptunovi

za obřad řádně zaplatit lahvemi

whisky a kartony piva, které

pak Neptun ze svého skladu

postupně uvolňuje pro celou

posádku během dlouhých

oceánských přejezdů.

Kdyby se někdo jako malý kluk

chtěl stát námořníkem jako vy,

co pro to musí udělat?

Vím, že existují německé ná-

Červená loď Dunaj patřila ve své době mezi špičková nákladní plavidla.

15

mořní společnosti, které mladým lidem financují studium

v Polsku na námořní škole.

Ti potom na oplátku musí

pracovat nějaký čas pro ně. Lidé

si mohou také zaplatit studium

sami, pokud opravdu chtějí na

moře.

Jezdíte také v Čechách po vodě?

Po povodni 2002 jsem byl za

povodně přijat do služeb Státní

plavební správy. Deset let jsem

byl inspektorem bezpečnosti

plavby, protože jsem měl praxi

a vysokou školu. Jezdil jsem po

našich vnitrozemských vodních

cestách a moc mě to bavilo.

Udělal jsem si kapitánské zkoušky i pro vnitrozemskou plavbu.

Dnes máme u Nymburka chalupu. Když tam spadla lávka, tak

jsem tam dělal přívozníka na

záskok. Tady v Praze se plout

nesnažím, protože zde na vodě

panuje pro mne nepřijatelný

Kocourkov.

Máte nějaké rekreační lodě

na volný čas?

Měl jsem dvě krásné rekreační

lodě. Nejprve dvanáctimetrovou,

amatérskou stavbu, která byla

moc hezká a prostorná. Bohužel

měla motor z Avie, takže tam

nebylo slyšet vlastního slova.

Poté jsem ji vyměnil za amerického Baylinera 24, kde byl Fordův osmiválec s objemem 5,6 litru a spotřebou půl litru benzínu

na kilometr(!). Parkoval jsem obě

lodě v jacht klubu na Libeňském

ostrově.

Když se narodil náš první

vnuk, tak moje paní (v duchu

hesla „Každý kapitán má svého

admirála“) usoudila, že se loď

musí prodat a je na čase koupit

chalupu. Vnukovi je letos dvanáct a já jsem už dvanáct let

spokojeným chalupářem

v Polabí.

Ondřej Chytil