OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / duben 2018
www.praha8.cz
15
Když přijedou na chatu, můžou
se podívat. Mám tam něco jako
soukromou síň slávy. Brácha
František mi po celou mou
kariéru dělal výstřižkovou
službu, díky němu mám skvělý
archív. Ale ty nejcennější věci,
jako byla stříbrná medaile
z olympiády v Tokiu, už nemám.
Jak to?
Měl jsem je doma ve sklepě
v takovém starém dřevěném
kufru. Nechtěl jsem je mít na
chatě, co kdyby nás vykradli.
A vidíte – z chaty se nikdy nic
neztratilo. Zato náš sklep v Libni
navštívila v roce 2002 velká voda
a všechno si odnesla.
Mladičký Josef Vojta (druhý zprava) v československém národním dresu. Foto: Archiv Josefa Vojty
vracíme se vždy 28. října.
S chlapama jsme si tam udělali
nohejbalové hřiště, a jakmile je
možnost, hrajeme. A pak jsem
vášnivý houbař, někdy chodím
do lesa i dvakrát denně. Mám
několik tajných mist, kde
vždycky rostou…
Jak jste tedy zvládnul let na
olympiádu do Tokia?
Měl jsem povolenou štamprličku
na přebití strachu… Sparta na
zápasy do Prešova nebo do Košic
létala, ale já jsem jezdil o den
dřív vlakem. Moje nechuť lítat
stála nakonec i za mým odchodem ze Sparty, která létala čím
dál častěji. Nechtěl jsem mít
žádné výjimky, a tak jsem ve
33 letech přestoupil do
Chomutova.
A na Spartu nebo na Meteor
chodíte?
Na Spartu mám dokonce
permanentku, vstup do VIP,
musím říct, že se Sparta o nás
veterány stará dobře, a toho si
opravdu vážím.
A pak přišla v roce 1970 nabídka
snů hrát za libeňský Meteor?
(smích) To bylo něco! Nikam
jsem nemusel lítat a hrál jsem
na hřišti, které mám doslova
přes ulici. Bylo mi pětatřicet,
měl jsem své odkopáno, takže mi
to vyhovovalo. Hráli jsme tehdy,
tuším, pod trenérem Mizerou
třetí ligu.
Po skončení kariéry jste hrál přes
třicet let za starou gardu Sparty.
Jak jste na tom se sportováním
dnes?
Dobře! (smích) Každé ráno si
dojdu do nedalekého kiosku
pro noviny. A v sobotu, kdy mají
zavřeno, dojdu až na Palmovku.
Jenom? Nevěřím, na tak málo se
pohybujete velice dobře.
Musím to zaklepat, žádné větší
problémy s nohama nemám.
Každý rok koncem dubna
odjíždíme na chatu do Nespek,
Čím jste se po konci kariéry živil?
Byl jsem autojeřábník. Velký dík
patří mému kamarádovi
Mirkovi Bíbovi, že si troufnul
mě zaměstnat. Později jsem si
dokonce pořídil vlastní
autojeřáb. Jsem ale vyučený
dřevomodelář, ovládal jsem
frézu, soustruh, hoblovku...
Práce se dřevem mě bavila, ale
fotbal dostal brzy přednost.
Na chatě jsem si pár věcí ze
dřeva udělal, jinak je to, jak říká
manželka – mám dvě pravé
nohy a dvě levé ruce (smích).
Byl jste pověstný svou tvrdostí –
časopis Kopaná vás dokonce
vyhlásil nejtvrdším hráčem ligy.
Tvrdý jsem byl, to je pravda,
ale nikdy jsem nehrál zákeřně.
V lize byli větší brusiči než já –
třeba kladenští Rys a Linhart.
Když jsem fauloval, tak vždycky
zepředu, nikdy zezadu. Do zákroku jsem na férovku nesl
i své vlastní riziko.
Předal jste někomu fotbalové geny?
Synovi šel odmalička hokej.
Také se skvěle učil. Dlouho mě
přemlouval, abych ho přihlásil
na fotbal do Sparty. Nakonec
jsem povolil, hrál dorosteneckou
ligu, ale byl spíš hračička.
Chyběla mu trošku zdravé
ctižádosti a rvavost. Dcera nám
bohužel před rokem zemřela.
Ale mám ještě tři vnoučata a tři
prvnoučata a hlavně u nich se
teprve uvidí.
Vladimír Slabý
celý rozhovor
najdete na
www.praha8.cz
Ukazujete jim své medaile?
Městská část
Praha 8
Městská část Praha 8 a Restaurace Meteor pořádají
MÁJOVÝ
N HEJBALOVÝ
TURNAJ
TROJIC
KDY: sobota
19.
května 2O18
od 1O.OO hodin
KDE: hřiště SK Meteor
Možnost bezplatného tréninku
12. května 2O18
Soutěž je určena pro všechny
rekreační sportovce
Přihlášky do turnaje zasílejte na email:
nohejbalRM@seznam.cz, nebo telefonicky
na mobil: 776 835 OO6
Turnaj proběhne pod záštitou
radní pro sport Jany Solomonové
Z akce bude pořízena foto a video dokumentace, která může být zveřejněna.
Proč jste po tom zápase v Brně
jel do Prahy autem?
Bojím se lítat. Když třeba
několik hodin kroužíte nad
Chicagem, a pak to pilot na risk
pustí dolů… Nebo když čekáte, že
přistanete v Praze, a kvůli počasí
se ocitnete v Bratislavě…
Jaké bylo vaše fotbalové krédo?
Vyznával jsem vždy tvrdou, ale
férovou hru. A uznával jsem
a respektoval soupeře. Na hřišti
jsem neznal bratra, ale po zápase
jsme všichni kamarádi, a tak by
to mělo být.