OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / duben 2018 

www.praha8.cz

15

Když přijedou na chatu, můžou

se podívat. Mám tam něco jako

soukromou síň slávy. Brácha

František mi po celou mou

kariéru dělal výstřižkovou

službu, díky němu mám skvělý

archív. Ale ty nejcennější věci,

jako byla stříbrná medaile

z olympiády v Tokiu, už nemám.

Jak to?

Měl jsem je doma ve sklepě

v takovém starém dřevěném

kufru. Nechtěl jsem je mít na

chatě, co kdyby nás vykradli.

A vidíte – z chaty se nikdy nic

neztratilo. Zato náš sklep v Libni

navštívila v roce 2002 velká voda

a všechno si odnesla.

Mladičký Josef Vojta (druhý zprava) v československém národním dresu. Foto: Archiv Josefa Vojty

vracíme se vždy 28. října.

S chlapama jsme si tam udělali

nohejbalové hřiště, a jakmile je

možnost, hrajeme. A pak jsem

vášnivý houbař, někdy chodím

do lesa i dvakrát denně. Mám

několik tajných mist, kde

vždycky rostou…

Jak jste tedy zvládnul let na

olympiádu do Tokia?

Měl jsem povolenou štamprličku

na přebití strachu… Sparta na

zápasy do Prešova nebo do Košic

létala, ale já jsem jezdil o den

dřív vlakem. Moje nechuť lítat

stála nakonec i za mým odchodem ze Sparty, která létala čím

dál častěji. Nechtěl jsem mít

žádné výjimky, a tak jsem ve

33 letech přestoupil do

Chomutova.

A na Spartu nebo na Meteor

chodíte?

Na Spartu mám dokonce

permanentku, vstup do VIP,

musím říct, že se Sparta o nás

veterány stará dobře, a toho si

opravdu vážím.

A pak přišla v roce 1970 nabídka

snů hrát za libeňský Meteor?

(smích) To bylo něco! Nikam

jsem nemusel lítat a hrál jsem

na hřišti, které mám doslova

přes ulici. Bylo mi pětatřicet,

měl jsem své odkopáno, takže mi

to vyhovovalo. Hráli jsme tehdy,

tuším, pod trenérem Mizerou

třetí ligu.

Po skončení kariéry jste hrál přes

třicet let za starou gardu Sparty.

Jak jste na tom se sportováním

dnes?

Dobře! (smích) Každé ráno si

dojdu do nedalekého kiosku

pro noviny. A v sobotu, kdy mají

zavřeno, dojdu až na Palmovku.

Jenom? Nevěřím, na tak málo se

pohybujete velice dobře.

Musím to zaklepat, žádné větší

problémy s nohama nemám.

Každý rok koncem dubna

odjíždíme na chatu do Nespek,

Čím jste se po konci kariéry živil?

Byl jsem autojeřábník. Velký dík

patří mému kamarádovi

Mirkovi Bíbovi, že si troufnul

mě zaměstnat. Později jsem si

dokonce pořídil vlastní

autojeřáb. Jsem ale vyučený

dřevomodelář, ovládal jsem

frézu, soustruh, hoblovku...

Práce se dřevem mě bavila, ale

fotbal dostal brzy přednost.

Na chatě jsem si pár věcí ze

dřeva udělal, jinak je to, jak říká

manželka – mám dvě pravé

nohy a dvě levé ruce (smích).

Byl jste pověstný svou tvrdostí –

časopis Kopaná vás dokonce

vyhlásil nejtvrdším hráčem ligy.

Tvrdý jsem byl, to je pravda,

ale nikdy jsem nehrál zákeřně.

V lize byli větší brusiči než já –

třeba kladenští Rys a Linhart.

Když jsem fauloval, tak vždycky

zepředu, nikdy zezadu. Do zákroku jsem na férovku nesl

i své vlastní riziko.

Předal jste někomu fotbalové geny?

Synovi šel odmalička hokej.

Také se skvěle učil. Dlouho mě

přemlouval, abych ho přihlásil

na fotbal do Sparty. Nakonec

jsem povolil, hrál dorosteneckou

ligu, ale byl spíš hračička.

Chyběla mu trošku zdravé

ctižádosti a rvavost. Dcera nám

bohužel před rokem zemřela.

Ale mám ještě tři vnoučata a tři

prvnoučata a hlavně u nich se

teprve uvidí.

Vladimír Slabý

celý rozhovor

najdete na

www.praha8.cz

Ukazujete jim své medaile?

Městská část

Praha 8

Městská část Praha 8 a Restaurace Meteor pořádají

MÁJOVÝ

N HEJBALOVÝ

TURNAJ

TROJIC

KDY: sobota

19.

května 2O18

od 1O.OO hodin

KDE: hřiště SK Meteor

Možnost bezplatného tréninku

12. května 2O18

Soutěž je určena pro všechny

rekreační sportovce

Přihlášky do turnaje zasílejte na email:

nohejbalRM@seznam.cz, nebo telefonicky

na mobil: 776 835 OO6

Turnaj proběhne pod záštitou

radní pro sport Jany Solomonové

Z akce bude pořízena foto a video dokumentace, která může být zveřejněna.

Proč jste po tom zápase v Brně

jel do Prahy autem?

Bojím se lítat. Když třeba

několik hodin kroužíte nad

Chicagem, a pak to pilot na risk

pustí dolů… Nebo když čekáte, že

přistanete v Praze, a kvůli počasí

se ocitnete v Bratislavě…

Jaké bylo vaše fotbalové krédo?

Vyznával jsem vždy tvrdou, ale

férovou hru. A uznával jsem

a respektoval soupeře. Na hřišti

jsem neznal bratra, ale po zápase

jsme všichni kamarádi, a tak by

to mělo být.