14
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / duben 2018
www.praha8.cz
Rozhovor
Josef Vojta, Sportovní legenda Prahy 8:
Titul od fanoušků
je velkou poctou
nnŘíkalo se mu dělník fotbalového hřiště. Uměl všechno:
útočit, bránit, přihrávat, střílet, hru zrychlovat, zpomalovat
i dramatizovat. V anketě časopisu Kopaná byl označen za
nejtvrdšího hráče ligy. Má stříbro z OH 1964, bronz z ME
1960, dva domácí tituly, dvě čtvrtfinále v Poháru mistrů
evropských zemí (předchůdce dnešní Ligy mistrů). To je
stručná bilance libeňáka Josefa Vojty (* 1935), který nyní do
své síně slávy přidal i čestný titul Sportovní legenda Prahy 8.
Gratuluji, jak se cítíte coby
Sportovní legenda Prahy 8?
Úžasně. Vůbec jsem nevěděl, že
takovou anketu děláte. A nejvíc
mě překvapilo a potěšilo, že mě
za legendu zvolili samotní
sportovní fanoušci. Právě proto
si toho titulu cením velmi
vysoko. Kolik z nich si mě tak
může pamatovat ze hřiště?
Jaký byl váš vztah k fanouškům?
Výborný. Většina z nich byli
tenkrát študáci. Na Spartě
vždycky skvěle fandili, zároveň
se ale chovali z dnešního
pohledu velice decentně. Mezi
hráči a fanoušky byl soulad.
Když jsem ještě hrál, nikdo se
nechoval tak, jak se někteří
fandové chovají dnes. Co už
Sparta, a nejen ona, musela
zaplatit za některé incidenty,
je fakt hrozný. A hrát zápasy
před uzavřeným stadionem bez
diváků je obrovská škoda
hlavně pro ty věrné a slušné
fanoušky.
Právě titul Sportovní legenda
Prahy 8 svědčí o tom, že jste se do
paměti fanoušků zapsal vskutku
nesmazatelně. Co se naopak vám
nejvíce vrylo do paměti?
Těch báječných vzpomínek
je ohromná spousta. Mezi ty
nejkrásnější bezesporu patří
olympiáda v Tokiu. Stříbrná
medaile, to byl opravdu úspěch.
Ve skupině jsme porazili
i Brazilce a v semifinále Němce!
Až ve finále nás zastavili tehdy
skvělí Maďaři, se kterými jsme
prohráli 1:2.
A co se vám vybaví, když se řekne
Pohár národů v roce 1960, tedy
první mistrovství Evropy?
Taky skvělá věc – první velká
reprezentační akce a hned třetí
místo! V týmu jsem se setkal
třeba s Vlastou Bubníkem,
mimořádně talentovaným
obojživelníkem, který se
prosadil nejen ve fotbale, ale
i v hokeji. V zápase o bronz
s Francií, který jsme vyhráli 2:0,
dokonce dal první branku!
Jaké byly začátky vaší kariéry?
Narodil jsem se v Plzni, jako
malý kluk jsem chodil na
Viktorku a moc jsem obdivoval
záložníka Vladimíra Bínu. Když
mi bylo 10 let, přestěhovali jsme
se do Ústí nad Labem a právě
tam jsem začal s fotbalem.
Za Armaturku jsem hrál
dorosteneckou ligu. Vojnu jsem
začal v ČH Bratislava a po roce
přešel do RH Brno. Vykopali
jsme dokonce ligu! Pak jsem se
vrátil do Ústí, které naopak ligu
neudrželo, a já dostal nabídku
na přestup do Sparty. Taková
nabídka se ani dnes neodmítá.
To jste dojížděl na tréninky z Ústí
do Prahy?
Kdepak. Sparta mi dala v Libni
dvoupokojový byt, do kterého
jsme se s manželkou v prosinci
1959 nastěhovali. Byli jsme dva
roky svoji a byli jsme šťastní.
Bydlíme tu dodnes a vidíte, za
chvíli to bude už 60 let, co jsme
spokojení Libeňáci!
Kam jste chodili jako mladí
manželé na procházky?
Po pravdě řečeno nikam. Měli
jsme na sebe moc málo času.
Manželce musím poděkovat,
že se starala o rodinu, měli jsme
postupně dvě děti, a že to se
mnou vydržela až dodnes.
Pro mě existoval jen fotbal,
před každým zápasem jsme měli
jednodenní soustředění,
s reprezentací jsme měli
soustředění až třítýdenní.
Nestěžuji si, byla jiná doba…
Dva diplomy, kterých si Josef Vojta velice cení – za 2. místo na olympiádě
v Tokiu a nominace do sparťanské Dvorany slávy. Foto: Vladimír Slabý
Z Libně jste jezdil na Letnou,
na Spartu.
Do Sparty jsem spolu s Andrejem Kvašňákem přišel v zimě
Josef Vojta
(* 19. dubna 1935, Plzeň)
je bývalý fotbalista,
československý reprezentant.
Tvrdý univerzál, dovedl hrát
na všech postech od útoku
až po obranu.
Úspěchy: Bronz z ME 1960,
stříbro z OH 1964 v Tokiu.
Reprezentace: 13 zápasů,
3 branky. Se Spartou Praha
titul v letech 1965 a 1967,
2x čtvrtfinále PMEZ, Čs.
pohár 1964, Středoevropský
pohár 1964. Celkem za
Spartu 351 zápasů, 77 gólů.
Člen sparťanské Dvorany
slávy (2010). Sportovní
legenda Prahy 8 (2017).
Kluby: ZSJ Armaturka Ústí
nad Labem, ČH Bratislava,
RH Brno, Spartak Ústí nad
Labem, Sparta Praha, FK
Chomutov, Meteor Praha VIII,
Mělník, Nespeky.
1959, kdy byla Sparta se sedmi
body poslední. Náš první zápas
v Hradci jsme sice prohráli,
ale pak přišla úspěšná šňůra
a nakonec jsme to dotáhli
na 5. místo.
Lize tehdy vládla pražská Dukla,
a Sparta se potácela u dna...
Je to tak, i další rok jsme se
zachraňovali – v rozhodujícím
zápase baráže na neutrální půdě
v Brně jsme porazili 2:0 Žilinu.
Nechtěl jsem do Prahy letět
letadlem, tak mě vzali kamarádi
autem. Ta cesta z Brna byla
nezapomenutelná. To byla
jenom Sparta, nic jinýho.
Nejcennější medaile
jsem měl ve sklepě
ve starém dřevěném
kufru. V roce 2002
si všechno odnesla
velká voda.
Pak přišel trenér Ježek a s ním
v roce 1965 i titul.
Po deseti letech čekání! A za dva
roky další! Jen v roce 1966 jsme
o titul přišli nějakou levárnou.
Na konci ligy jsme hráli s Lokomotivou Košice, a rozhodčí nám
dvě minuty před koncem
neuznal regulérní vyrovnávací
gól na 2:2. Nakonec jsme prohráli
1:3, a byli bez titulu. Hlavně,
že se Lokomotiva zachránila.
Lumpárny byly, jsou a budou...