14

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / duben 2018 

www.praha8.cz

Rozhovor

Josef Vojta, Sportovní legenda Prahy 8:

Titul od fanoušků

je velkou poctou

nnŘíkalo se mu dělník fotbalového hřiště. Uměl všechno:

útočit, bránit, přihrávat, střílet, hru zrychlovat, zpomalovat

i dramatizovat. V anketě časopisu Kopaná byl označen za

nejtvrdšího hráče ligy. Má stříbro z OH 1964, bronz z ME

1960, dva domácí tituly, dvě čtvrtfinále v Poháru mistrů

evropských zemí (předchůdce dnešní Ligy mistrů). To je

stručná bilance libeňáka Josefa Vojty (* 1935), který nyní do

své síně slávy přidal i čestný titul Sportovní legenda Prahy 8.

Gratuluji, jak se cítíte coby

Sportovní legenda Prahy 8?

Úžasně. Vůbec jsem nevěděl, že

takovou anketu děláte. A nejvíc

mě překvapilo a potěšilo, že mě

za legendu zvolili samotní

sportovní fanoušci. Právě proto

si toho titulu cením velmi

vysoko. Kolik z nich si mě tak

může pamatovat ze hřiště?

Jaký byl váš vztah k fanouškům?

Výborný. Většina z nich byli

tenkrát študáci. Na Spartě

vždycky skvěle fandili, zároveň

se ale chovali z dnešního

pohledu velice decentně. Mezi

hráči a fanoušky byl soulad.

Když jsem ještě hrál, nikdo se

nechoval tak, jak se někteří

fandové chovají dnes. Co už

Sparta, a nejen ona, musela

zaplatit za některé incidenty,

je fakt hrozný. A hrát zápasy

před uzavřeným stadionem bez

diváků je obrovská škoda

hlavně pro ty věrné a slušné

fanoušky.

Právě titul Sportovní legenda

Prahy 8 svědčí o tom, že jste se do

paměti fanoušků zapsal vskutku

nesmazatelně. Co se naopak vám

nejvíce vrylo do paměti?

Těch báječných vzpomínek

je ohromná spousta. Mezi ty

nejkrásnější bezesporu patří

olympiáda v Tokiu. Stříbrná

medaile, to byl opravdu úspěch.

Ve skupině jsme porazili

i Brazilce a v semifinále Němce!

Až ve finále nás zastavili tehdy

skvělí Maďaři, se kterými jsme

prohráli 1:2.

A co se vám vybaví, když se řekne

Pohár národů v roce 1960, tedy

první mistrovství Evropy?

Taky skvělá věc – první velká

reprezentační akce a hned třetí

místo! V týmu jsem se setkal

třeba s Vlastou Bubníkem,

mimořádně talentovaným

obojživelníkem, který se

prosadil nejen ve fotbale, ale

i v hokeji. V zápase o bronz

s Francií, který jsme vyhráli 2:0,

dokonce dal první branku!

Jaké byly začátky vaší kariéry?

Narodil jsem se v Plzni, jako

malý kluk jsem chodil na

Viktorku a moc jsem obdivoval

záložníka Vladimíra Bínu. Když

mi bylo 10 let, přestěhovali jsme

se do Ústí nad Labem a právě

tam jsem začal s fotbalem.

Za Armaturku jsem hrál

dorosteneckou ligu. Vojnu jsem

začal v ČH Bratislava a po roce

přešel do RH Brno. Vykopali

jsme dokonce ligu! Pak jsem se

vrátil do Ústí, které naopak ligu

neudrželo, a já dostal nabídku

na přestup do Sparty. Taková

nabídka se ani dnes neodmítá.

To jste dojížděl na tréninky z Ústí

do Prahy?

Kdepak. Sparta mi dala v Libni

dvoupokojový byt, do kterého

jsme se s manželkou v prosinci

1959 nastěhovali. Byli jsme dva

roky svoji a byli jsme šťastní.

Bydlíme tu dodnes a vidíte, za

chvíli to bude už 60 let, co jsme

spokojení Libeňáci!

Kam jste chodili jako mladí

manželé na procházky?

Po pravdě řečeno nikam. Měli

jsme na sebe moc málo času.

Manželce musím poděkovat,

že se starala o rodinu, měli jsme

postupně dvě děti, a že to se

mnou vydržela až dodnes.

Pro mě existoval jen fotbal,

před každým zápasem jsme měli

jednodenní soustředění,

s reprezentací jsme měli

soustředění až třítýdenní.

Nestěžuji si, byla jiná doba…

Dva diplomy, kterých si Josef Vojta velice cení – za 2. místo na olympiádě

v Tokiu a nominace do sparťanské Dvorany slávy. Foto: Vladimír Slabý

Z Libně jste jezdil na Letnou,

na Spartu.

Do Sparty jsem spolu s Andrejem Kvašňákem přišel v zimě

Josef Vojta

(* 19. dubna 1935, Plzeň)

je bývalý fotbalista,

československý reprezentant.

Tvrdý univerzál, dovedl hrát

na všech postech od útoku

až po obranu.

Úspěchy: Bronz z ME 1960,

stříbro z OH 1964 v Tokiu.

Reprezentace: 13 zápasů,

3 branky. Se Spartou Praha

titul v letech 1965 a 1967,

2x čtvrtfinále PMEZ, Čs.

pohár 1964, Středoevropský

pohár 1964. Celkem za

Spartu 351 zápasů, 77 gólů.

Člen sparťanské Dvorany

slávy (2010). Sportovní

legenda Prahy 8 (2017).

Kluby: ZSJ Armaturka Ústí

nad Labem, ČH Bratislava,

RH Brno, Spartak Ústí nad

Labem, Sparta Praha, FK

Chomutov, Meteor Praha VIII,

Mělník, Nespeky.

1959, kdy byla Sparta se sedmi

body poslední. Náš první zápas

v Hradci jsme sice prohráli,

ale pak přišla úspěšná šňůra

a nakonec jsme to dotáhli

na 5. místo.

Lize tehdy vládla pražská Dukla,

a Sparta se potácela u dna...

Je to tak, i další rok jsme se

zachraňovali – v rozhodujícím

zápase baráže na neutrální půdě

v Brně jsme porazili 2:0 Žilinu.

Nechtěl jsem do Prahy letět

letadlem, tak mě vzali kamarádi

autem. Ta cesta z Brna byla

nezapomenutelná. To byla

jenom Sparta, nic jinýho.

Nejcennější medaile

jsem měl ve sklepě

ve starém dřevěném

kufru. V roce 2002

si všechno odnesla

velká voda.

Pak přišel trenér Ježek a s ním

v roce 1965 i titul.

Po deseti letech čekání! A za dva

roky další! Jen v roce 1966 jsme

o titul přišli nějakou levárnou.

Na konci ligy jsme hráli s Lokomotivou Košice, a rozhodčí nám

dvě minuty před koncem

neuznal regulérní vyrovnávací

gól na 2:2. Nakonec jsme prohráli

1:3, a byli bez titulu. Hlavně,

že se Lokomotiva zachránila.

Lumpárny byly, jsou a budou...