OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / BŘEZEN 2021 

www.praha8.cz

13

FILIP RUBÍNEK se pravidelně účastní akcí pořádaných osmou městskou částí.

způsobilosti strážníka před

komisí ministerstva vnitra

k získání osvědčení a odznaku

strážníka. Poté se dostáváte do

řízené praxe, která trvá dva

měsíce. Zde se učíte pokročilejší

profesní sebeobranu, kterou

opět vyučuji já s kolegy (práce

s teleskopickým obuškem, taktika zákroku ve dvojicích, modelové situace...) a pak se učíte taktické postupy u kolegů instruktorů

z taktiky, jako je zastavování

vozidel, psaní úředního záznamu, vypsání pokuty a oznámení,

zastavování vozidel, ale i nácvik

střeleckých situací s náboji

s barvivem, taktika vstupu do

objektu, komunikace s pachatelem pod hrozbou služební zbraně... A v neposlední řadě ještě

proškoluji strážníky, které denně

potkáváte v ulicích v sebeobraně

a taktice zákroku. Ale to jsou již

vyškolení profesionálové.

Tudíž hodně čerpám z předchozích zkušeností a ze zákroků,

které jsem zažil, abych mohl

předávat své znalosti dále.

Jaký je zájem?

Zájem o práci u městské

policie hodně poklesl oproti

minulým rokům. Spousta lidí

během náročného výcviku dá

výpověď nebo neprojde výběrovými testy.

A co fyzická vybavenost

uchazečů o práci a také širší

veřejnosti u vašich dalších

sportovních aktivit?

Celkově všeobecně fyzička

hodně klesla, a to i před koronavirovou dobou. Co se týče uchazečů o službu u městské policie,

Spousta lidí během

náročného výcviku dá

výpověď nebo neprojde

výběrovými testy

byl jsem velice překvapen, že

lépe jsou na tom fyzicky ženy

než muži. Anebo naopak starší

ročníky chlapů kolem 50 let strčí

do kapsy i dvojnásobně kluky

třeba kolem 20 let věku. Samozřejmě se to promítá i do sportu.

V oddíle často narážím na to, že

děti neumí základní dovednosti

(kotouly, přemety, stojky), které

jsme my běžně dělali na základní

škole. Doba se hodně změnila. Je

to vidět i u dospělých. Mohu to

teď posoudit jak profesně, tak

i jako trenér. Dnešní lidi, ať děti,

či dospělí, se neumí kousnout.

Neumí se zapřít a makat. Chybí

jim vůle, disciplína, motorika,

koordinace. Najdou se samozřejmě výjimky, ale je jich málo

oproti našemu dětství. Dnes

vzhledem ke koronavirové

situaci je to horší. Ale věřím, že

se vše zase zlepší.

Existuje nějaká cesta, jak

z toho ven?

Snažím se cvičence namotivovat v rámci výuky, aby se ve

volném času věnovali svému

rozvoji. Některé lidi z oddílu

jsem dovedl k černému pásu,

některé děti, z nichž vyrostli

muži, se dostaly k policii, jedno

z nich dokonce i do zásahové

jednotky. Dotyčný psal, že mi

děkuje za dobrý základ v sebeobraně. Některým se zlepšily

zdravotní problémy, zesílilo se

jim svalstvo, zbavily se disbalance nebo křivých zad. To mě

vždy potěší, když vidíte, že to

co děláte, má smysl. To je největší odměna pro trenéra.

Asi to všichni tušíme, obzvláště dnes, ale čím to je, že

je fyzická připravenost

zejména mladých na tak

žalostné úrovni?

Těžko říci. Ve školách se

změnily osnovy výuky, tělocvikáři nemohou to, co kdysi bylo

běžné. Výchova v rodině na to

má také vliv. Dnešní rodiče mají

velmi benevolentní způsob

výchovy, což také není dobře.

Jsem již také rodič a jsem tedy

přísný. Ale vše musí být v rozumné míře a vyvážené nebo by

mělo.

Kdo a jak by se měl postarat

o to, aby měli mladí větší chuť

lépe a intenzivněji pečovat

o své tělo a zdraví?

Myslím si, že na toto si musí

přijít každý individuálně sám.

Vzory jsou určitě rodiče, přátelé,

sportovci, umělci. Mě třeba

motivoval Chuck Norris a jeho

kopy, nebo Bruce Lee. Dnes, když

se zeptám svého 23letého žáka,

tak pomalu ani neví, kdo tito lidé

jsou. Nutím je pak dívat se na

filmy, jinak je nepustím ke

zkouškám na vyšší technické

(jf)

stupně.