OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / BŘEZEN 2021
www.praha8.cz
13
FILIP RUBÍNEK se pravidelně účastní akcí pořádaných osmou městskou částí.
způsobilosti strážníka před
komisí ministerstva vnitra
k získání osvědčení a odznaku
strážníka. Poté se dostáváte do
řízené praxe, která trvá dva
měsíce. Zde se učíte pokročilejší
profesní sebeobranu, kterou
opět vyučuji já s kolegy (práce
s teleskopickým obuškem, taktika zákroku ve dvojicích, modelové situace...) a pak se učíte taktické postupy u kolegů instruktorů
z taktiky, jako je zastavování
vozidel, psaní úředního záznamu, vypsání pokuty a oznámení,
zastavování vozidel, ale i nácvik
střeleckých situací s náboji
s barvivem, taktika vstupu do
objektu, komunikace s pachatelem pod hrozbou služební zbraně... A v neposlední řadě ještě
proškoluji strážníky, které denně
potkáváte v ulicích v sebeobraně
a taktice zákroku. Ale to jsou již
vyškolení profesionálové.
Tudíž hodně čerpám z předchozích zkušeností a ze zákroků,
které jsem zažil, abych mohl
předávat své znalosti dále.
Jaký je zájem?
Zájem o práci u městské
policie hodně poklesl oproti
minulým rokům. Spousta lidí
během náročného výcviku dá
výpověď nebo neprojde výběrovými testy.
A co fyzická vybavenost
uchazečů o práci a také širší
veřejnosti u vašich dalších
sportovních aktivit?
Celkově všeobecně fyzička
hodně klesla, a to i před koronavirovou dobou. Co se týče uchazečů o službu u městské policie,
Spousta lidí během
náročného výcviku dá
výpověď nebo neprojde
výběrovými testy
byl jsem velice překvapen, že
lépe jsou na tom fyzicky ženy
než muži. Anebo naopak starší
ročníky chlapů kolem 50 let strčí
do kapsy i dvojnásobně kluky
třeba kolem 20 let věku. Samozřejmě se to promítá i do sportu.
V oddíle často narážím na to, že
děti neumí základní dovednosti
(kotouly, přemety, stojky), které
jsme my běžně dělali na základní
škole. Doba se hodně změnila. Je
to vidět i u dospělých. Mohu to
teď posoudit jak profesně, tak
i jako trenér. Dnešní lidi, ať děti,
či dospělí, se neumí kousnout.
Neumí se zapřít a makat. Chybí
jim vůle, disciplína, motorika,
koordinace. Najdou se samozřejmě výjimky, ale je jich málo
oproti našemu dětství. Dnes
vzhledem ke koronavirové
situaci je to horší. Ale věřím, že
se vše zase zlepší.
Existuje nějaká cesta, jak
z toho ven?
Snažím se cvičence namotivovat v rámci výuky, aby se ve
volném času věnovali svému
rozvoji. Některé lidi z oddílu
jsem dovedl k černému pásu,
některé děti, z nichž vyrostli
muži, se dostaly k policii, jedno
z nich dokonce i do zásahové
jednotky. Dotyčný psal, že mi
děkuje za dobrý základ v sebeobraně. Některým se zlepšily
zdravotní problémy, zesílilo se
jim svalstvo, zbavily se disbalance nebo křivých zad. To mě
vždy potěší, když vidíte, že to
co děláte, má smysl. To je největší odměna pro trenéra.
Asi to všichni tušíme, obzvláště dnes, ale čím to je, že
je fyzická připravenost
zejména mladých na tak
žalostné úrovni?
Těžko říci. Ve školách se
změnily osnovy výuky, tělocvikáři nemohou to, co kdysi bylo
běžné. Výchova v rodině na to
má také vliv. Dnešní rodiče mají
velmi benevolentní způsob
výchovy, což také není dobře.
Jsem již také rodič a jsem tedy
přísný. Ale vše musí být v rozumné míře a vyvážené nebo by
mělo.
Kdo a jak by se měl postarat
o to, aby měli mladí větší chuť
lépe a intenzivněji pečovat
o své tělo a zdraví?
Myslím si, že na toto si musí
přijít každý individuálně sám.
Vzory jsou určitě rodiče, přátelé,
sportovci, umělci. Mě třeba
motivoval Chuck Norris a jeho
kopy, nebo Bruce Lee. Dnes, když
se zeptám svého 23letého žáka,
tak pomalu ani neví, kdo tito lidé
jsou. Nutím je pak dívat se na
filmy, jinak je nepustím ke
zkouškám na vyšší technické
(jf)
stupně.