16
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / BŘEZEN 2020
www.praha8.cz
Rozhovor
PŘEDSEDOVÉ FK METEOR A ADMIRY PRAHA MILOSLAV VOLF A JOSEF PŘITASIL:
Tělocvik
občas nemá
se sportem nic
společného
n Osmý obvod lze považovat za pražskou fotbalovou
velmoc. Kromě jiných menších klubů se může pochlubit
tradičními značkami FK Meteor a Admira Kobylisy, které
slaví úspěchy i v mládežnických soutěžích.
Šéfem Meteoru je Miloslav Volf.
Kolem fotbalu se pohybuje
v podstatě celý život, do svých
39. narozenin hrál jako záložník,
pak několik let podnikal, v roce
1996 se stal sportovním ředitelem libeňského klubu, od roku
1997 je jeho předseda. V prosinci
sedmdesátiletý Josef Přitasil
začínal v roce 1956 v Holešovicích jako brankář, fotbalovým
funkcionářem je už padesát let,
v Admiře „předsedá“ od roku 1991.
Oba u fotbalu působíte dlouho.
Každý rok pořádáte nábory, jaký
je o kopanou mezi dětmi zájem ve
srovnání s minulostí? Mám na
mysli hlavně různá elektronická
lákadla, která mládež od sportu
odlákávají.
Přitasil: Zájem o sport i o fotbal
je podstatně menší než býval
dřív. Souvisí to i s tím, že rodiče
nemají v dnešní hektické době
tolik času, nemohou se tak
dětem dostatečně věnovat.
Ty pak bohužel končí u počítače.
Je vidět v celém českém sportu,
zvláště kolektivních, značný
ústup ze slávy. Není se co divit,
když máte mládežnickou základnu nedostatečnou a nekvalitní.
Své sehrává i výchova na školách, kde tělocvik často nemá
se sportem nic společného. Děti
hodně bývají od tělocviku osvobozeny. Mnozí učitelé se také
bojí, aby se žákům něco nestalo,
raději nevyžadují nic náročného.
Tím ale nechci házet všechny
tělocvikáře do jednoho pytle.
Znám jich pár, kteří svým přístupem dokáží děti zaujmout a pro
sport nadchnout. A mimochodem jedna perlička. Při několika
loňských náborech na Admiře
přišlo více dívek než chlapců.
Volf: Vše závisí na rodičích,
ti musejí své děti usměrňovat,
držet u sportu. Pokud své ratolesti posílají do nejen fotbalových klubů jako do mateřské
školy, většinou dlouho nevydrží,
začnou dělat jiný, pohodlnější
sport, nebo si sednou k počítači.
V této souvislosti se musíme
bavit i o roli státu. Ten přivádět
mladé k tělovýchově nezvládá.
Důvody jsou hlavně finanční,
chybějící či zanedbaná infrastruktura. Zkrátka nabídnout
něco, co je bude zajímat a motivovat. Nedostatek sportu se
postupem času také projeví
na investicích, které stát bude
muset dát do zdravotní péče.
Dá se říct, že je fotbal „levný“
sport? Třeba ve srovnání
s hokejem určitě ano...
Přitasil: Takto bych otázku
nekladl. Jak už bylo řečeno,
problém není ani tak ve financích, jako ve výchově dětí. Samozřejmě vybavení a insfrastruktura je u zmíněného hokeje
náročnější. Víte, z vlastní zkušenosti vím, že někdy o sportování
rozhodují pro někoho takové
maličkosti, jako třeba parkování.
Do Kobylis na tréninky rodiče
často děti vozí autem, ale kolem
stadionu jsou parkovací zóny.
Už řadu z nich tento problém
odradil.
Volf: I fotbal je dnes už mnohem
finančně náročnější. Třeba my
máme v sezóně měsíční náklady
na provoz v průměru přes 600
tisíc korun. Někteří si dnes stále
myslí, že vše funguje tak nějak
samo a zdarma. Ještě vloni jsme
od hlavního města dostávali tzv.
tříletý grant na provoz a údržbu.
K 28. únoru jsme mohli s těmi
penězi počítat. Ale pak tento
systém někdo zrušil, zřejmě neví,
že každý rok začíná prvním
lednem. Když pak ze všech stran
MILOSLAV VOLF A JOSEF PŘITASIL (vpravo) „dělají“ fotbal v podstatě celý
život. Foto: Vladimír Slabý
slyšíte, dávejte od začátku co
nejvíc mládeži, je to postavené
na hlavu. Dělám fotbal celý život
a nikdy to tak nebylo. Kde jsou
trenéři s profesionálními licencemi? Někde si je mohou dovolit, to však neplatí pro nás,
přestože jsme v současné době
v oblasti výchovy talentované
mládeže mezi šestnácti nejlepšími kluby v republice! Zarážející
je přístup fotbalové asociace.
Nechápu, proč je hlavním kritériem pro výchovu talentů
a možnosti být zařazeni do
elitních skupin akademií, sportovních center mládeže či sportovních středisek mládeže účast
1. mužstva dospělých v profesionálních soutěžích. To mi smysl
nedává.
Při několika loňských
náborech na Admiře
přišlo více dívek
než chlapců.
Přitasil: Svaz mládeži ročně
přidělí desítky milionů korun,
z nich ale naprostou většinu
dostávají velké kluby. Proč
Sparta či Slavie dostávají dotace
na mládežnická střediska?
Vemte si přitom, jak horentně
některé své hráče platí. Pak to
chybí menším klubům, které
bývají ve výchově mladých
talentů v řadě případů stejně
úspěšní.
Volf: Se Spartou či Slavií spolupracujeme, ale jak je možné, že
dostáváme třeba dvacetkrát
méně peněz na rozvoj klubu?
Přitom profesionální kluby jsou
obchodní společnosti.
Když už jste zmínili pražské
velkokluby, kolik vašich odchovanců třeba hraje v první lize a lze
na výchově talentů vydělat?
Přitasil: Z prodeje hráčů jde do
klubové kasy minimum. Velké
kluby si vždy nadějné fotbalisty
takzvaně vyzobou včas, nejčastěji když jim je kolem patnácti
let. Jsou samozřejmě chytří,
v osmnácti letech by kompenzace byla mnohem vyšší. Co vím,
tak ve Spartě skončil náš bývalý
brankář Jan Čtvrtečka, Pavel
Hájek v Příbrami a Tomáš
Čvančara v Jablonci.
Volf: Obecně, když si Sparta se
Slavií nevyberou nejtalentovanějšího hráče do jeho 15 let,
dělají to špatně. Odhaduji, že
Meteorem prošla šestice reprezentantů v současné české
mládežnické kopané. Některé
odchovance máme i v první lize.
Meteor má krásný areál v Bedřichovské ulici v Kobylisích, ale
zázemí už, jak se říká, vypadlo
z tempa doby. Co s tím? A má
podobné problémy i Admira?
Volf: Už za starosty Prahy 8
Václava Musílka jsem bojoval
o to, abychom se sociálním
zázemím něco dělali. Nebylo to
tehdy vyslyšeno. Pak nám cestu
zkomplikoval nový zákon, kde
pozemek i budovu musí vlastnit
jeden subjekt. Proto jsme se
snažili získat od hlavního města
600 metrů čtverečních velký
pozemek pod stávajícím zázemím do vlastnictví, což se nám
nakonec povedlo. Překvapilo mě