16

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / BŘEZEN 2020 

www.praha8.cz

Rozhovor

PŘEDSEDOVÉ FK METEOR A ADMIRY PRAHA MILOSLAV VOLF A JOSEF PŘITASIL:

Tělocvik

občas nemá

se sportem nic

společného

n Osmý obvod lze považovat za pražskou fotbalovou

velmoc. Kromě jiných menších klubů se může pochlubit

tradičními značkami FK Meteor a Admira Kobylisy, které

slaví úspěchy i v mládežnických soutěžích.

Šéfem Meteoru je Miloslav Volf.

Kolem fotbalu se pohybuje

v podstatě celý život, do svých

39. narozenin hrál jako záložník,

pak několik let podnikal, v roce

1996 se stal sportovním ředitelem libeňského klubu, od roku

1997 je jeho předseda. V prosinci

sedmdesátiletý Josef Přitasil

začínal v roce 1956 v Holešovicích jako brankář, fotbalovým

funkcionářem je už padesát let,

v Admiře „předsedá“ od roku 1991.

Oba u fotbalu působíte dlouho.

Každý rok pořádáte nábory, jaký

je o kopanou mezi dětmi zájem ve

srovnání s minulostí? Mám na

mysli hlavně různá elektronická

lákadla, která mládež od sportu

odlákávají.

Přitasil: Zájem o sport i o fotbal

je podstatně menší než býval

dřív. Souvisí to i s tím, že rodiče

nemají v dnešní hektické době

tolik času, nemohou se tak

dětem dostatečně věnovat.

Ty pak bohužel končí u počítače.

Je vidět v celém českém sportu,

zvláště kolektivních, značný

ústup ze slávy. Není se co divit,

když máte mládežnickou základnu nedostatečnou a nekvalitní.

Své sehrává i výchova na školách, kde tělocvik často nemá

se sportem nic společného. Děti

hodně bývají od tělocviku osvobozeny. Mnozí učitelé se také

bojí, aby se žákům něco nestalo,

raději nevyžadují nic náročného.

Tím ale nechci házet všechny

tělocvikáře do jednoho pytle.

Znám jich pár, kteří svým přístupem dokáží děti zaujmout a pro

sport nadchnout. A mimochodem jedna perlička. Při několika

loňských náborech na Admiře

přišlo více dívek než chlapců.

Volf: Vše závisí na rodičích,

ti musejí své děti usměrňovat,

držet u sportu. Pokud své ratolesti posílají do nejen fotbalových klubů jako do mateřské

školy, většinou dlouho nevydrží,

začnou dělat jiný, pohodlnější

sport, nebo si sednou k počítači.

V této souvislosti se musíme

bavit i o roli státu. Ten přivádět

mladé k tělovýchově nezvládá.

Důvody jsou hlavně finanční,

chybějící či zanedbaná infrastruktura. Zkrátka nabídnout

něco, co je bude zajímat a motivovat. Nedostatek sportu se

postupem času také projeví

na investicích, které stát bude

muset dát do zdravotní péče.

Dá se říct, že je fotbal „levný“

sport? Třeba ve srovnání

s hokejem určitě ano...

Přitasil: Takto bych otázku

nekladl. Jak už bylo řečeno,

problém není ani tak ve financích, jako ve výchově dětí. Samozřejmě vybavení a insfrastruktura je u zmíněného hokeje

náročnější. Víte, z vlastní zkušenosti vím, že někdy o sportování

rozhodují pro někoho takové

maličkosti, jako třeba parkování.

Do Kobylis na tréninky rodiče

často děti vozí autem, ale kolem

stadionu jsou parkovací zóny.

Už řadu z nich tento problém

odradil.

Volf: I fotbal je dnes už mnohem

finančně náročnější. Třeba my

máme v sezóně měsíční náklady

na provoz v průměru přes 600

tisíc korun. Někteří si dnes stále

myslí, že vše funguje tak nějak

samo a zdarma. Ještě vloni jsme

od hlavního města dostávali tzv.

tříletý grant na provoz a údržbu.

K 28. únoru jsme mohli s těmi

penězi počítat. Ale pak tento

systém někdo zrušil, zřejmě neví,

že každý rok začíná prvním

lednem. Když pak ze všech stran

MILOSLAV VOLF A JOSEF PŘITASIL (vpravo) „dělají“ fotbal v podstatě celý

život. Foto: Vladimír Slabý

slyšíte, dávejte od začátku co

nejvíc mládeži, je to postavené

na hlavu. Dělám fotbal celý život

a nikdy to tak nebylo. Kde jsou

trenéři s profesionálními licencemi? Někde si je mohou dovolit, to však neplatí pro nás,

přestože jsme v současné době

v oblasti výchovy talentované

mládeže mezi šestnácti nejlepšími kluby v republice! Zarážející

je přístup fotbalové asociace.

Nechápu, proč je hlavním kritériem pro výchovu talentů

a možnosti být zařazeni do

elitních skupin akademií, sportovních center mládeže či sportovních středisek mládeže účast

1. mužstva dospělých v profesionálních soutěžích. To mi smysl

nedává.

Při několika loňských

náborech na Admiře

přišlo více dívek

než chlapců.

Přitasil: Svaz mládeži ročně

přidělí desítky milionů korun,

z nich ale naprostou většinu

dostávají velké kluby. Proč

Sparta či Slavie dostávají dotace

na mládežnická střediska?

Vemte si přitom, jak horentně

některé své hráče platí. Pak to

chybí menším klubům, které

bývají ve výchově mladých

talentů v řadě případů stejně

úspěšní.

Volf: Se Spartou či Slavií spolupracujeme, ale jak je možné, že

dostáváme třeba dvacetkrát

méně peněz na rozvoj klubu?

Přitom profesionální kluby jsou

obchodní společnosti.

Když už jste zmínili pražské

velkokluby, kolik vašich odchovanců třeba hraje v první lize a lze

na výchově talentů vydělat?

Přitasil: Z prodeje hráčů jde do

klubové kasy minimum. Velké

kluby si vždy nadějné fotbalisty

takzvaně vyzobou včas, nejčastěji když jim je kolem patnácti

let. Jsou samozřejmě chytří,

v osmnácti letech by kompenzace byla mnohem vyšší. Co vím,

tak ve Spartě skončil náš bývalý

brankář Jan Čtvrtečka, Pavel

Hájek v Příbrami a Tomáš

Čvančara v Jablonci.

Volf: Obecně, když si Sparta se

Slavií nevyberou nejtalentovanějšího hráče do jeho 15 let,

dělají to špatně. Odhaduji, že

Meteorem prošla šestice reprezentantů v současné české

mládežnické kopané. Některé

odchovance máme i v první lize.

Meteor má krásný areál v Bedřichovské ulici v Kobylisích, ale

zázemí už, jak se říká, vypadlo

z tempa doby. Co s tím? A má

podobné problémy i Admira?

Volf: Už za starosty Prahy 8

Václava Musílka jsem bojoval

o to, abychom se sociálním

zázemím něco dělali. Nebylo to

tehdy vyslyšeno. Pak nám cestu

zkomplikoval nový zákon, kde

pozemek i budovu musí vlastnit

jeden subjekt. Proto jsme se

snažili získat od hlavního města

600 metrů čtverečních velký

pozemek pod stávajícím zázemím do vlastnictví, což se nám

nakonec povedlo. Překvapilo mě