OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / LEDEN 2020 

vinic přikročilo jen nemnoho

majitelů, obnoveny a postaveny

byly spíše domy. Zatímco na

pozemcích podél řeky se čile

stavělo a vznikaly zde první

průmyslové závody, rozsáhlé

pozemky Křižovnického řádu

nadále zabíraly převážně pole

a zelinářské zahrady. V místech

dnešní křižovatky ulic Kolárovy

a Pernerovy se nacházela hospodářská stavení vinice Palmovka. Do majetku vinice Palmovka

ještě patřily ovocné sady a zelinářské zahrady na úpatí Vítkova a zájezdní hostinec U Města

Lipska (Sokolovská č.p. 47).

V blízkém sousedství Palmovky

se nedaleko bývalého vojenského hřbitova nacházely hospodářské budovy vinice Putovka

s oblíbeným zájezdním hostincem Na Putovce (Pernerova

č.p. 9).

O vinici Putovka se roku 1714

uvádí, že má rozlohu tři strychy

a že neposkytuje užitek, „neb jest

z valné části na vrchu a skále“.

Usedlost se stavením koupili

roku 1727 Eva a Jan Putovi

– proto název Putovka. Ti zde od

roku 1735 prodávali víno, pivo

a pálenku, na což měli povolení

od vrchnosti. Rodině Putově

patřila usedlost až do roku 1800.

Tvořily ji dva domky s č.p. 9 a 10

a stodola mezi nimi. Hospodářství čítalo také „pět krav, šenkovní zařízení, stoly, lavice, židle

v sále, zahradě a šenkovně, dvě

pole, právo výčepné a pekařské

a právo pálení kořalky“. Roku

1779 je doložen chov stáda ovcí

Dorotou Putovou.

www.praha8.cz

25

ZÁMEČEK SLUNCOVÁ, jihozápadní průčelí. Foto: autor neznámý, 1986, SDOI MČ P8

Tento příklad ukazuje, jak se

sice stále mluví o vinicích a viničních usedlostech, avšak jiná

rostlinná a hospodářská výroba

zcela převažuje. K domům začaly být přistavovány hospodářské

objekty (sýpky, chlévy, konírny),

a ty tak získaly charakter skutečné usedlosti. V 1. polovině

19. století posloužila Putovka

svými hospodářskými objekty

k zavádění manufakturní a průmyslové výroby. Od roku 1829 ji

vlastnil obchodník Antonín

Meissner, který zde zřídil přádelnu bavlny a vlny, později v budo-

ZÁMEČEK SLUNCOVÁ. Foto: autor neznámý, 1960, SDOI MČ P8

vách sídlila továrna na cukrovinky a likéry. Nakonec pozemky

odkoupila firma Breitfeld, Daněk

a spol., později součást koncernu

ČKD, a usedlost Putovka koncem 19. století zanikla.

ZÁMEČEK SLUNCOVÁ

Jedinou budovou, která upomíná

na vinařskou minulost dnešního

Karlína, je půvabný zámeček

Sluncová v ulici U Sluncové.

Dodnes používaný název pochází

z poloviny 17. století, kdy se tady

rozkládala vinice nazvaná podle

majitele, pražského měšťana

Josefa Slunce. S největší pravděpodobností se u vinice nacházela

i menší viniční usedlost a viniční

lis. Po roce 1682 vše zakoupil Jiří

Jan Reismann z Riesenberka.

V roce 1731 prodala rodina

Reismannova celý majetek,

vinici s lisem, dům a zahradu se

studnou císařské komisi, která

řídila stavbu Invalidovny. Jak je

známo, výstavba Invalidovny

proběhla jen ve zlomku zamýšleného rozsahu. Realizována byla

pouhá 1/9 původního projektu.

Poté co se ukázalo, že původní

plány jsou nad finanční možnosti, prodala v roce 1763 císařská

komise nevyužité pozemky

včetně Sluncové královskému

hejtmanovi kouřimského kraje,

rytíři Antonínu Klementu Voříkovskému z Kunratic.

V jádru barokní usedlost byla

přestavěna do dnešní klasicistní

podoby kolem roku 1800. Od té

doby byla Sluncová pouze letoviskem, zámečkem, ke kterému

nepříslušely žádné hospodářské

budovy. V roce 1870 se majitelem stal továrník Julius Heine,

po kterém se zámečku nějaký

čas říkalo také Heinovka. Po

druhé světové válce nebyl objekt

v dobrém stavu, chátral a hrozila

mu demolice. Rekonstruován byl

v letech 1978–1982 pro účely

školicího střediska ČKD. Tato

společnost v současné době

využívá zámeček, který je od

roku 1964 památkově chráněn,

především k reprezentačním

účelům.

PAVLA TOMŠÍKOVÁ