OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / LEDEN 2020
vinic přikročilo jen nemnoho
majitelů, obnoveny a postaveny
byly spíše domy. Zatímco na
pozemcích podél řeky se čile
stavělo a vznikaly zde první
průmyslové závody, rozsáhlé
pozemky Křižovnického řádu
nadále zabíraly převážně pole
a zelinářské zahrady. V místech
dnešní křižovatky ulic Kolárovy
a Pernerovy se nacházela hospodářská stavení vinice Palmovka. Do majetku vinice Palmovka
ještě patřily ovocné sady a zelinářské zahrady na úpatí Vítkova a zájezdní hostinec U Města
Lipska (Sokolovská č.p. 47).
V blízkém sousedství Palmovky
se nedaleko bývalého vojenského hřbitova nacházely hospodářské budovy vinice Putovka
s oblíbeným zájezdním hostincem Na Putovce (Pernerova
č.p. 9).
O vinici Putovka se roku 1714
uvádí, že má rozlohu tři strychy
a že neposkytuje užitek, „neb jest
z valné části na vrchu a skále“.
Usedlost se stavením koupili
roku 1727 Eva a Jan Putovi
– proto název Putovka. Ti zde od
roku 1735 prodávali víno, pivo
a pálenku, na což měli povolení
od vrchnosti. Rodině Putově
patřila usedlost až do roku 1800.
Tvořily ji dva domky s č.p. 9 a 10
a stodola mezi nimi. Hospodářství čítalo také „pět krav, šenkovní zařízení, stoly, lavice, židle
v sále, zahradě a šenkovně, dvě
pole, právo výčepné a pekařské
a právo pálení kořalky“. Roku
1779 je doložen chov stáda ovcí
Dorotou Putovou.
www.praha8.cz
25
ZÁMEČEK SLUNCOVÁ, jihozápadní průčelí. Foto: autor neznámý, 1986, SDOI MČ P8
Tento příklad ukazuje, jak se
sice stále mluví o vinicích a viničních usedlostech, avšak jiná
rostlinná a hospodářská výroba
zcela převažuje. K domům začaly být přistavovány hospodářské
objekty (sýpky, chlévy, konírny),
a ty tak získaly charakter skutečné usedlosti. V 1. polovině
19. století posloužila Putovka
svými hospodářskými objekty
k zavádění manufakturní a průmyslové výroby. Od roku 1829 ji
vlastnil obchodník Antonín
Meissner, který zde zřídil přádelnu bavlny a vlny, později v budo-
ZÁMEČEK SLUNCOVÁ. Foto: autor neznámý, 1960, SDOI MČ P8
vách sídlila továrna na cukrovinky a likéry. Nakonec pozemky
odkoupila firma Breitfeld, Daněk
a spol., později součást koncernu
ČKD, a usedlost Putovka koncem 19. století zanikla.
ZÁMEČEK SLUNCOVÁ
Jedinou budovou, která upomíná
na vinařskou minulost dnešního
Karlína, je půvabný zámeček
Sluncová v ulici U Sluncové.
Dodnes používaný název pochází
z poloviny 17. století, kdy se tady
rozkládala vinice nazvaná podle
majitele, pražského měšťana
Josefa Slunce. S největší pravděpodobností se u vinice nacházela
i menší viniční usedlost a viniční
lis. Po roce 1682 vše zakoupil Jiří
Jan Reismann z Riesenberka.
V roce 1731 prodala rodina
Reismannova celý majetek,
vinici s lisem, dům a zahradu se
studnou císařské komisi, která
řídila stavbu Invalidovny. Jak je
známo, výstavba Invalidovny
proběhla jen ve zlomku zamýšleného rozsahu. Realizována byla
pouhá 1/9 původního projektu.
Poté co se ukázalo, že původní
plány jsou nad finanční možnosti, prodala v roce 1763 císařská
komise nevyužité pozemky
včetně Sluncové královskému
hejtmanovi kouřimského kraje,
rytíři Antonínu Klementu Voříkovskému z Kunratic.
V jádru barokní usedlost byla
přestavěna do dnešní klasicistní
podoby kolem roku 1800. Od té
doby byla Sluncová pouze letoviskem, zámečkem, ke kterému
nepříslušely žádné hospodářské
budovy. V roce 1870 se majitelem stal továrník Julius Heine,
po kterém se zámečku nějaký
čas říkalo také Heinovka. Po
druhé světové válce nebyl objekt
v dobrém stavu, chátral a hrozila
mu demolice. Rekonstruován byl
v letech 1978–1982 pro účely
školicího střediska ČKD. Tato
společnost v současné době
využívá zámeček, který je od
roku 1964 památkově chráněn,
především k reprezentačním
účelům.
PAVLA TOMŠÍKOVÁ