24

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / LEDEN 2020 

www.praha8.cz

Historie

USEDLOSTI PRAHY 8

bez milosti ruku a majetek,

pokud se však nevykoupil dvaceti kopami a vším majetkem.

Kdo škodil v noci, přišel o život

i majetek. Tresty byly přísné

a viditelným znamením, které

Karlín

n Přípitek na nový rok s přáním všeho dobrého máme již

za sebou. Jakostní šumivá

vína, sekt, šampaňské či

prosecco, byla určitě nedílnou součástí novoročních

oslav v řadě domácností,

a nejen v nich.

NENAHRADITELNÝ

OTEC VLASTI

Velký zvrat a rozmach pražského vinařství nastal za vlády

Karla IV., který strávil dětství

a mládí ve Francii a Itálii. Tyto

KARLÍN ZA POŘÍČSKOU

BRANOU

hl Ar

c

m av n h i

Pr ěs íh v

ah ta o

y

Někdo si připíjel pravým šampaňským, jehož kolébkou je

Francie, a někdo dal zase přednost sektu, který miluje střední

Evropa, šumivému vínu, jehož

základ tvoří většinou cuvée, tedy

směs maximálně tří odrůd vína.

S vínem jsou spojeny také

pražské usedlosti, které jsou

určitou zvláštností příměstského osídlení. Tyto stavby byly

velmi často postaveny při někdejších vinicích, a proto se pro

ně užívá i přívlastku viniční.

Vinice se v pražském okolí

nacházely podle tradice již

v 11. století, ale jen jednotlivě

a bez větší důležitosti. Vinná

réva byla v Čechách během

raného středověku spíše okrajovou plodinou, jejíž rozvoj započal až během rozmachu kolonizace a zakládání velkých

klášterních konventů ve 12. století. Duchovní život evropské

civilizace je totiž bez vína nemyslitelný. Církev povýšila víno na

nápoj určený k bohoslužebným

účelům. Bez vína křesťanskou

bohoslužbu nevykonáte.

Přemyslovská knížata a později králové však mnohem více

než vínu holdovali tehdy módní

medovině. Od 13. století však

docházelo ke značnému úpadku

výroby medoviny. Tím vznikl

prostor pro rozvoj a rozmach

výroby piva a vína. Zatímco pivo

se postupně stávalo vskutku

lidovým nápojem, víno se proměnilo v artikl ušlechtilý a vzácný. Změna přístupu k vínu se

projevila za vlády Přemysla

Otakara II., kdy došlo k rozšíření

vinic. Důvodem bylo nejen

tehdejší teplejší podnebí, ale

i nezanedbatelné ekonomické

výhody plynoucí z vývozu vína

do ciziny.

vinařů před nechtěnou zahraniční konkurencí. V lednu roku

1370 vydal císař a král, který byl

na dlouho jedním z nejmocnějších mužů tehdejší Evropy, zákaz

dovozu cizích vín do Čech v období od sv. Havla (16. října) do sv.

Jiří (24. dubna). V této době se

smělo šenkovat jen české víno.

Osvícený vladař Karel IV. vytvořil optimální podmínky pro

vinařské podnikání, a pomohl

tak k nevídanému rozvoji a rozmachu českého vinařství.

POHLED NA VINIČNÍ boží muka při Prosecké silnici vedoucí z Libně na

Prosek. Foto: Eduard Hnilička, 1959, Archiv hl. m. Prahy, Sbírka fotografií, sign. I 4874

země byly tehdy vinařskými

velmocemi a Karel IV. zde přišel

do styku nejen s těmi nejkvalitnějšími odrůdami vinné révy, ale

poznal i rozvinutou formu

zdejšího vinařství. Ve vínu

neviděl pouze lahodný nápoj, ale

také výjimečnou hospodářskou

plodinu, která může být nejen

cenným zdrojem příjmu do

panovnické pokladny, ale její

pěstování může vést i ke kultivaci tehdejší české krajiny.

V roce 1358 vydal císař dvě

důležitá nařízení, 16. února

privilegium pro Prahu

a 12. května pak pro všechna

královská města českých zemí,

která prosazovala zakládání

vinic na všech k tomu příhodných, k poledni obrácených

svazích. Pro splnění těchto

nařízení vytvořil Karel IV. potřebné podmínky – zajistil

sazenice révy vinné i zkušené

vinaře z Burgundska, nechal

přivést révu z Rakouska, Německa, zřídil funkci perkmistra hor

viničních. Ve viničním řádu byly

stanoveny tresty. Kdo škodil

a kradl na vinicích ve dne, ztratil

připomínalo viniční právo, jež

platilo na viničních územích, byl

vinařský sloup, u kterého se toto

právo vykonávalo. Poté co sloup

pozbyl původní funkce, začal

sloužit jako boží muka či

kaplička.

UKÁZKOVÝ VZOR

PODPORY PODNIKÁNÍ

Záměrem Karla IV. bylo viniční

podnikání ve velkém rozsahu.

Tomu odpovídaly i pobídky

ekonomické. Zakladatelé vinic

byli prvních dvanáct let osvobození od nájmu a teprve od třináctého roku měli platit desátek

a královské komoře odvádět

roční plat, tzv. perkrecht. Vedle

této počáteční výhody se vinicím dostalo i trvalé výsady

v podobě osvobození (na věčné

časy) od ungeltu, zemské i městské berně, dávek z viničního

majetku i jiných povinností.

Jelikož bylo pěstování vinné

révy důležitým příjmem pro

královský dvůr a také státní

pokladnu, musel Karel IV. na

sklonku života vydat nařízení

ochraňující práva domácích

Za Karla IV. vyrůstaly v Karlíně

na úpatí Vítkova rozsáhlé vinice

s hospodářskými staveními, tak

jak tomu bylo i na dalších místech do tří mil vzdálených od

Prahy. Vinné révě se poměrně

dařilo, než byly vinice a sady

několikrát rozvráceny a vypleněny cizími vojsky. Karel IV. dal

kolem města Prahy postavit

hradby. Tato budovatelská

obranná akce měla zabezpečit

ochranu obyvatel Prahy před

nevítanými hosty, avšak Špitálsko, či Zábransko, jak se tehdy

začalo dnešnímu Karlínu říkat,

se ocitlo v úplně jiné situaci,

ocitlo se mimo město, bylo

nechráněné, a stalo se tak místem, kde v průběhu historie

pobývala vojska, která za sebou

zanechávala spoušť.

Neúrodnou pustinou se stalo

Špitálsko roku 1420, kdy Zikmundovo údajně až třicetitisícové vojsko po přebrodění Vltavy

zaplavilo toto území. Nejprve

útočící a pak prchající tisíce

vojáků a koní rozdupaly pole

s úrodou, vyvrátily vinice,

chmelnice i štěpnice a smetly

malou osadu. Husitskými nepokoji vinice velmi utrpěly, avšak

byly znovu osazovány a vinařství pozvolna získávalo zpět

svou zašlou slávu.

Situace se opakovala v době

třicetileté války. Když se v roce

1639 blížila ku Praze švédská

armáda generála Banéra, dal

císařský velitel města Kreuz

pobořit vše, co stálo za hradbami, aby nic z toho nemohlo

posloužit za kryt nepřátelským

vojákům. Byly rozbořeny i opuštěné usedlosti a všechno zdivo

se použilo k vylepšení chatrného pražského opevnění. U některých karlínských usedlostí tak

známe pouze jejich jména –

Flanderka či Košťálka.

USEDLOST PUTOVKA

Špitálsko v 18. století bylo již

jiné. K regeneraci zničených