24
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / LEDEN 2020
www.praha8.cz
Historie
USEDLOSTI PRAHY 8
bez milosti ruku a majetek,
pokud se však nevykoupil dvaceti kopami a vším majetkem.
Kdo škodil v noci, přišel o život
i majetek. Tresty byly přísné
a viditelným znamením, které
Karlín
n Přípitek na nový rok s přáním všeho dobrého máme již
za sebou. Jakostní šumivá
vína, sekt, šampaňské či
prosecco, byla určitě nedílnou součástí novoročních
oslav v řadě domácností,
a nejen v nich.
NENAHRADITELNÝ
OTEC VLASTI
Velký zvrat a rozmach pražského vinařství nastal za vlády
Karla IV., který strávil dětství
a mládí ve Francii a Itálii. Tyto
KARLÍN ZA POŘÍČSKOU
BRANOU
hl Ar
c
m av n h i
Pr ěs íh v
ah ta o
y
Někdo si připíjel pravým šampaňským, jehož kolébkou je
Francie, a někdo dal zase přednost sektu, který miluje střední
Evropa, šumivému vínu, jehož
základ tvoří většinou cuvée, tedy
směs maximálně tří odrůd vína.
S vínem jsou spojeny také
pražské usedlosti, které jsou
určitou zvláštností příměstského osídlení. Tyto stavby byly
velmi často postaveny při někdejších vinicích, a proto se pro
ně užívá i přívlastku viniční.
Vinice se v pražském okolí
nacházely podle tradice již
v 11. století, ale jen jednotlivě
a bez větší důležitosti. Vinná
réva byla v Čechách během
raného středověku spíše okrajovou plodinou, jejíž rozvoj započal až během rozmachu kolonizace a zakládání velkých
klášterních konventů ve 12. století. Duchovní život evropské
civilizace je totiž bez vína nemyslitelný. Církev povýšila víno na
nápoj určený k bohoslužebným
účelům. Bez vína křesťanskou
bohoslužbu nevykonáte.
Přemyslovská knížata a později králové však mnohem více
než vínu holdovali tehdy módní
medovině. Od 13. století však
docházelo ke značnému úpadku
výroby medoviny. Tím vznikl
prostor pro rozvoj a rozmach
výroby piva a vína. Zatímco pivo
se postupně stávalo vskutku
lidovým nápojem, víno se proměnilo v artikl ušlechtilý a vzácný. Změna přístupu k vínu se
projevila za vlády Přemysla
Otakara II., kdy došlo k rozšíření
vinic. Důvodem bylo nejen
tehdejší teplejší podnebí, ale
i nezanedbatelné ekonomické
výhody plynoucí z vývozu vína
do ciziny.
vinařů před nechtěnou zahraniční konkurencí. V lednu roku
1370 vydal císař a král, který byl
na dlouho jedním z nejmocnějších mužů tehdejší Evropy, zákaz
dovozu cizích vín do Čech v období od sv. Havla (16. října) do sv.
Jiří (24. dubna). V této době se
smělo šenkovat jen české víno.
Osvícený vladař Karel IV. vytvořil optimální podmínky pro
vinařské podnikání, a pomohl
tak k nevídanému rozvoji a rozmachu českého vinařství.
POHLED NA VINIČNÍ boží muka při Prosecké silnici vedoucí z Libně na
Prosek. Foto: Eduard Hnilička, 1959, Archiv hl. m. Prahy, Sbírka fotografií, sign. I 4874
země byly tehdy vinařskými
velmocemi a Karel IV. zde přišel
do styku nejen s těmi nejkvalitnějšími odrůdami vinné révy, ale
poznal i rozvinutou formu
zdejšího vinařství. Ve vínu
neviděl pouze lahodný nápoj, ale
také výjimečnou hospodářskou
plodinu, která může být nejen
cenným zdrojem příjmu do
panovnické pokladny, ale její
pěstování může vést i ke kultivaci tehdejší české krajiny.
V roce 1358 vydal císař dvě
důležitá nařízení, 16. února
privilegium pro Prahu
a 12. května pak pro všechna
královská města českých zemí,
která prosazovala zakládání
vinic na všech k tomu příhodných, k poledni obrácených
svazích. Pro splnění těchto
nařízení vytvořil Karel IV. potřebné podmínky – zajistil
sazenice révy vinné i zkušené
vinaře z Burgundska, nechal
přivést révu z Rakouska, Německa, zřídil funkci perkmistra hor
viničních. Ve viničním řádu byly
stanoveny tresty. Kdo škodil
a kradl na vinicích ve dne, ztratil
připomínalo viniční právo, jež
platilo na viničních územích, byl
vinařský sloup, u kterého se toto
právo vykonávalo. Poté co sloup
pozbyl původní funkce, začal
sloužit jako boží muka či
kaplička.
UKÁZKOVÝ VZOR
PODPORY PODNIKÁNÍ
Záměrem Karla IV. bylo viniční
podnikání ve velkém rozsahu.
Tomu odpovídaly i pobídky
ekonomické. Zakladatelé vinic
byli prvních dvanáct let osvobození od nájmu a teprve od třináctého roku měli platit desátek
a královské komoře odvádět
roční plat, tzv. perkrecht. Vedle
této počáteční výhody se vinicím dostalo i trvalé výsady
v podobě osvobození (na věčné
časy) od ungeltu, zemské i městské berně, dávek z viničního
majetku i jiných povinností.
Jelikož bylo pěstování vinné
révy důležitým příjmem pro
královský dvůr a také státní
pokladnu, musel Karel IV. na
sklonku života vydat nařízení
ochraňující práva domácích
Za Karla IV. vyrůstaly v Karlíně
na úpatí Vítkova rozsáhlé vinice
s hospodářskými staveními, tak
jak tomu bylo i na dalších místech do tří mil vzdálených od
Prahy. Vinné révě se poměrně
dařilo, než byly vinice a sady
několikrát rozvráceny a vypleněny cizími vojsky. Karel IV. dal
kolem města Prahy postavit
hradby. Tato budovatelská
obranná akce měla zabezpečit
ochranu obyvatel Prahy před
nevítanými hosty, avšak Špitálsko, či Zábransko, jak se tehdy
začalo dnešnímu Karlínu říkat,
se ocitlo v úplně jiné situaci,
ocitlo se mimo město, bylo
nechráněné, a stalo se tak místem, kde v průběhu historie
pobývala vojska, která za sebou
zanechávala spoušť.
Neúrodnou pustinou se stalo
Špitálsko roku 1420, kdy Zikmundovo údajně až třicetitisícové vojsko po přebrodění Vltavy
zaplavilo toto území. Nejprve
útočící a pak prchající tisíce
vojáků a koní rozdupaly pole
s úrodou, vyvrátily vinice,
chmelnice i štěpnice a smetly
malou osadu. Husitskými nepokoji vinice velmi utrpěly, avšak
byly znovu osazovány a vinařství pozvolna získávalo zpět
svou zašlou slávu.
Situace se opakovala v době
třicetileté války. Když se v roce
1639 blížila ku Praze švédská
armáda generála Banéra, dal
císařský velitel města Kreuz
pobořit vše, co stálo za hradbami, aby nic z toho nemohlo
posloužit za kryt nepřátelským
vojákům. Byly rozbořeny i opuštěné usedlosti a všechno zdivo
se použilo k vylepšení chatrného pražského opevnění. U některých karlínských usedlostí tak
známe pouze jejich jména –
Flanderka či Košťálka.
USEDLOST PUTOVKA
Špitálsko v 18. století bylo již
jiné. K regeneraci zničených