OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / LEDEN 2020 

to podařilo. To je ta motivace,

ale jakmile bude v lehátku, bude

sice nadšené, ale ztrácí motivaci

se o něco snažit. Na toto a mnoho dalšího rodiče málokdo

upozorní.

Jak to bylo s následnou péčí, když

jste byla malá?

Tenkrát to nikdo neřešil. Já měla

velké bolesti zad už někdy

v 18 letech, snad každý den jsem

se budila s bolestmi bederní

páteře, trápila mě kolena. Až

kolem dvaceti jsem objevila

kouzlo fyzioterapie. Vím, jak je

důležité toto nezanedbat.

Můžou se s vámi klienti setkat

přímo v ordinaci?

Nejsem fyzioterapeut, mám

jenom vlastní zkušenosti. Dělám

koncepci, dávám dohromady

tým, který se o lidi stará.

Jak na dětství na lyžích vzpomínáte?

Na střední škole jsem měla

úplně jiný život než moji vrstevníci. Škola a povinnosti, ale já to

brala, že to tak musí být. Rodiče

mě na lyže postavili asi hodně

brzo, kolem druhého roku. Měli

jsme chalupu na Benecku, takže

to tak přirozeně vyplynulo.

Narodila jsem se tam, doma,

ne v porodnici. Pro mě je to do

dnes nepochopitelné, že do toho

moje máma šla. V zimě, skoro na

samotě. Tatínek se rozhodl, že

si svoji holčičku odrodí sám.

Zimu jsme trávili na horách, léto

v Praze.

Kdy jste si uvědomila, že vám

lyžování jde?

V 15 letech jsem vyhrála neoficiální mistrovství světa žáků,

slalom, a byla jsem třetí v obřím

slalomu. Tam jsem si začala

říkat, že by to jednou mohlo být

dobré. A bylo, ale vedla k tomu

dlouhá cesta.

Jsou závody, na které nezapomenete?

Je jich spousta. A nejedná

se jen o závody. Poznali jsme

krásná místa, třikrát nebo

čtyřikrát jsme byli v Ohňové

zemi (Ushuaia), což je nejjižnější cípeček Jižní Ameriky. Jezdili

jsme tam přes léto trénovat.

Nikdy nezapomenu na závod

v Åre, kde jsem v roce 2007

vybojovala titul mistryně světa.

Pak olympiáda ve Vancouveru

o tři roky později. Nejsem člověk, který by si udělal síň slávy,

jediné, co jsem si schovala, byly

medaile. Když si je vezmu do

ruky, dodnes cítím ty emoce.

A udržujete přátelství s bývalými

rivalkami?

Ne že bychom se navštěvovaly,

občas si přes sociální sítě

napíšeme.

Jak vypadá váš den?

Život sportovce je trochu víc

mimo reálný život, máte všechno hodně nalinkované. Teď vás

potkávají věci spojené s běžným

životem, nevíte, i kvůli malé

dceři, jak to bude další den

vypadat. Sport mě ale naučil

hodně improvizovat. Vždyť jsme

byli závislí na počasí, takže jsme

se museli umět přizpůsobit.

Kromě občasného lyžování,

co děláte, když zbývá čas?

Vyrážíme na vycházky. Dám

Emičku do krosny a zamíříme

svižnou chůzí do lesa. S pejskem.

Foto: Tomáš Kňourek

V létě brusle a kočárek, ale nemá

to žádnou pravidelnost.

Co plány do budoucna?

Chceme se ještě víc zaměřit na

dětskou fyzioterapii a fyzioterapii pro ženy. Plánujeme tematické semináře, spousta lidí se trápí

zbytečně, protože ani neví, že lze

s problémem pracovat. Kliniku

rozšiřovat nehodlám, protože

chceme zachovat individuální

přístup. Klinika má kapacitu

150 až 180 klientů týdně, nechceme, aby se naše zařízení

proměnilo v polikliniku, kudy

projdou davy, ale nevíte, jak jsou

spokojení, jestli jim péče

pomohla.

Pracujete

i s těhotnými

ženami?

www.praha8.cz

V rámci fyzioterapie pracujeme

se sterilitou funkčního rázu.

Speciálním cvičením a péčí se dá

hodně vyřešit a pomoci. Nabízíme péči během těhotenství,

společně připravíme tělo na to,

aby se po porodu dalo brzy do

formy. Důležitá je péče o jizvu

po císařském řezu, což spousta

maminek vůbec neví, že zanedbaná jizva může vést například

až k bolestem hlavy nebo páteře.

Když zatuhne, může totiž limitovat některé z pohybových řetězců. To se samozřejmě týká

jakékoliv jizvy.

Zmínila jste také biorezonanci. Co to je?

To se dá těžko

popsat pár

větami. Každopádně je

to jeden

z nástrojů

funkční

medicíny,

se kterým

na klinice

pracujeme. Biorezonance je

testovací

a léčebná

terapeutická

metoda,

díky

které

se dají

najít

19

skutečné příčiny zdravotních

obtíží, především chronického

rázu, jakými jsou například

alergie, ekzémy, chronické

záněty, migrény a mnoho dalšího. Ale když byla řeč o dětech

a maminkách, biorezonanci lze

také využít jako podporu při

očkování. Před očkováním se dá

u miminka nebo dítěte zkontrolovat a posílit preventivně

imunita a určitou dobu po

očkování udělat tzv. detoxikaci

od aditiv, která vakcíny obsahují,

a bez kterých bohužel samotné

očkování nejde. Já osobně mám

s tímto výbornou zkušenost.

LUCIE FILOVÁ