OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / LEDEN 2020
to podařilo. To je ta motivace,
ale jakmile bude v lehátku, bude
sice nadšené, ale ztrácí motivaci
se o něco snažit. Na toto a mnoho dalšího rodiče málokdo
upozorní.
Jak to bylo s následnou péčí, když
jste byla malá?
Tenkrát to nikdo neřešil. Já měla
velké bolesti zad už někdy
v 18 letech, snad každý den jsem
se budila s bolestmi bederní
páteře, trápila mě kolena. Až
kolem dvaceti jsem objevila
kouzlo fyzioterapie. Vím, jak je
důležité toto nezanedbat.
Můžou se s vámi klienti setkat
přímo v ordinaci?
Nejsem fyzioterapeut, mám
jenom vlastní zkušenosti. Dělám
koncepci, dávám dohromady
tým, který se o lidi stará.
Jak na dětství na lyžích vzpomínáte?
Na střední škole jsem měla
úplně jiný život než moji vrstevníci. Škola a povinnosti, ale já to
brala, že to tak musí být. Rodiče
mě na lyže postavili asi hodně
brzo, kolem druhého roku. Měli
jsme chalupu na Benecku, takže
to tak přirozeně vyplynulo.
Narodila jsem se tam, doma,
ne v porodnici. Pro mě je to do
dnes nepochopitelné, že do toho
moje máma šla. V zimě, skoro na
samotě. Tatínek se rozhodl, že
si svoji holčičku odrodí sám.
Zimu jsme trávili na horách, léto
v Praze.
Kdy jste si uvědomila, že vám
lyžování jde?
V 15 letech jsem vyhrála neoficiální mistrovství světa žáků,
slalom, a byla jsem třetí v obřím
slalomu. Tam jsem si začala
říkat, že by to jednou mohlo být
dobré. A bylo, ale vedla k tomu
dlouhá cesta.
Jsou závody, na které nezapomenete?
Je jich spousta. A nejedná
se jen o závody. Poznali jsme
krásná místa, třikrát nebo
čtyřikrát jsme byli v Ohňové
zemi (Ushuaia), což je nejjižnější cípeček Jižní Ameriky. Jezdili
jsme tam přes léto trénovat.
Nikdy nezapomenu na závod
v Åre, kde jsem v roce 2007
vybojovala titul mistryně světa.
Pak olympiáda ve Vancouveru
o tři roky později. Nejsem člověk, který by si udělal síň slávy,
jediné, co jsem si schovala, byly
medaile. Když si je vezmu do
ruky, dodnes cítím ty emoce.
A udržujete přátelství s bývalými
rivalkami?
Ne že bychom se navštěvovaly,
občas si přes sociální sítě
napíšeme.
Jak vypadá váš den?
Život sportovce je trochu víc
mimo reálný život, máte všechno hodně nalinkované. Teď vás
potkávají věci spojené s běžným
životem, nevíte, i kvůli malé
dceři, jak to bude další den
vypadat. Sport mě ale naučil
hodně improvizovat. Vždyť jsme
byli závislí na počasí, takže jsme
se museli umět přizpůsobit.
Kromě občasného lyžování,
co děláte, když zbývá čas?
Vyrážíme na vycházky. Dám
Emičku do krosny a zamíříme
svižnou chůzí do lesa. S pejskem.
Foto: Tomáš Kňourek
V létě brusle a kočárek, ale nemá
to žádnou pravidelnost.
Co plány do budoucna?
Chceme se ještě víc zaměřit na
dětskou fyzioterapii a fyzioterapii pro ženy. Plánujeme tematické semináře, spousta lidí se trápí
zbytečně, protože ani neví, že lze
s problémem pracovat. Kliniku
rozšiřovat nehodlám, protože
chceme zachovat individuální
přístup. Klinika má kapacitu
150 až 180 klientů týdně, nechceme, aby se naše zařízení
proměnilo v polikliniku, kudy
projdou davy, ale nevíte, jak jsou
spokojení, jestli jim péče
pomohla.
Pracujete
i s těhotnými
ženami?
www.praha8.cz
V rámci fyzioterapie pracujeme
se sterilitou funkčního rázu.
Speciálním cvičením a péčí se dá
hodně vyřešit a pomoci. Nabízíme péči během těhotenství,
společně připravíme tělo na to,
aby se po porodu dalo brzy do
formy. Důležitá je péče o jizvu
po císařském řezu, což spousta
maminek vůbec neví, že zanedbaná jizva může vést například
až k bolestem hlavy nebo páteře.
Když zatuhne, může totiž limitovat některé z pohybových řetězců. To se samozřejmě týká
jakékoliv jizvy.
Zmínila jste také biorezonanci. Co to je?
To se dá těžko
popsat pár
větami. Každopádně je
to jeden
z nástrojů
funkční
medicíny,
se kterým
na klinice
pracujeme. Biorezonance je
testovací
a léčebná
terapeutická
metoda,
díky
které
se dají
najít
19
skutečné příčiny zdravotních
obtíží, především chronického
rázu, jakými jsou například
alergie, ekzémy, chronické
záněty, migrény a mnoho dalšího. Ale když byla řeč o dětech
a maminkách, biorezonanci lze
také využít jako podporu při
očkování. Před očkováním se dá
u miminka nebo dítěte zkontrolovat a posílit preventivně
imunita a určitou dobu po
očkování udělat tzv. detoxikaci
od aditiv, která vakcíny obsahují,
a bez kterých bohužel samotné
očkování nejde. Já osobně mám
s tímto výbornou zkušenost.
LUCIE FILOVÁ