26
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / PROSINEC 2021
www.praha8.cz
Sport
JUDISTA JAROMÍR JEŽEK:
Na Ládví chci vychovat
olympijského vítěze
n Jaromír Ježek je bývalým českým
profesionálním judistou. Získal bronz
na mistrovství Evropy, zúčastnil se tří
olympijských her a nyní je asistentem
šéftrenéra reprezentačního družstva
seniorů a trenérem juniorů do 23 let.
a přemýšlel o tom, co na daného soupeře
zkusí. Já jim nediktuju, co by měli dělat a jak
by to měli dělat, protože na žíněnku se nejdu
prát já, ale oni. Musí předvést, co v nich je,
a já se snažím dostat z nich to nejlepší, co
v sobě mají.
dině, je to přirozené. Ale je to krok po kroku
– dostat se na mistrovství Evropy, udělat
tam medaili, pak na mistrovství světa,
udělat tam medaili. A pak už je ten poslední
krásný krok – dostat se na olympiádu
a udělat medaili tam.
Věnuje se výchově i mladších judistů, v září
otevřel nový oddíl Judo Klub Ládví v Praze 8. Co se snaží svým svěřencům předat
a proč si vybrat právě judo?
Zmiňujete rituály. Jaké byly ty vaše?
Já měl spoustu rituálů. Jako malé dítě
jsem začínal plyšáky, pokračoval složením
kimona, rozehřátím před zápasem a decho-
Máme na to v České republice dostatečné podmínky?
Podmínky v dnešní době jsou nesrovnatelné s těmi, ve kterých jsme se pohybovali my,
co se týče doktorského a trenérského
zázemí a sportovního vybavení. Teď už
máme i sparingy, protože se judu věnuje
spousta lidí. Podmínky tu jsou takřka
ideální a talenty se rodí. Pár juniorů má
na to, aby se prosadilo ve světě.
Co pro vás judo znamená?
Druhá rodina, přátelé, disciplína, řád.
Pocházíte ze sportovní rodiny, takže ke
sportu jste měl blízko od malička. Chtěl
jste se sportem i živit?
Táta byl házenkář, máma gymnastka
a atletka, takže mě ke sportu vedli. Když
jsem byl dítě, tak jsem šel z juda na plavání,
z plavání na atletiku. Sport se kolem mě furt
točil, takže jsem ani nepřemýšlel o tom, že
bych měl být něco jiného než sportovec.
Sport je to, co mě v životě bavilo, baví, a myslím si, že mě bude bavit do konce života.
Proč jste si nakonec vybral judo?
Jak už jsem řekl, je to druhá rodina, trenér
nás vždy vedl k tomu, že jsme jedna parta.
Měl jsem štěstí na lidi, kteří se kolem mě
točili, takže proto judo vyhrálo.
Ve své kariéře jste dosáhl řady úspěchů,
jak na ni vzpomínáte?
Myslím, že jsem toho hodně dokázal, ale
mohl jsem toho dokázat ještě víc. Bylo to
bohaté a doufám, že ještě bohatší to bude
v trenérském životě.
Prostory Beachklubu Ládví
jsou nádherné, má neskutečné
zázemí, neskutečný potenciál,
navíc je dobře situovaný.
Uvažoval jste po konci kariéry nad jinou
než trenérskou profesí?
Judo mě vychovalo k obrazu svému,
a jelikož mě baví sport, šel jsem na Fakultu
tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy
a přirozenou cestou se dostal na pozici
trenéra.
K čemu se snažíte vést své svěřence?
Snažím se jim předávat své zkušenosti,
trénováním počínaje až po závodní proces
na turnajích – aby si každý dělal svoje rituály
JAROMÍR JEŽEK má v oddílu juda už 25 dětí.
vými cvičeními. V halách bývá někdy trochu
zima, takže pak sundat tričko, složit tričko,
sundat mikinu, složit mikinu, překřížit
ponožky a vyrazit. Já se nedíval na soupeře,
taktiku už jsem měl připravenou, takže mě
nezajímal. Soustředil jsem se na sebe, protahoval se… Člověk musí sám přijít na to, jak se
dostat do „flow“.
Po ukončení kariéry jste řekl, že chcete
vychovat olympijského vítěze. Budeme
mít dalšího Lukáše Krpálka?
Když to vezmu obráceně – Lukáš se nenarodil, ale přišel z jiné galaxie. To je nadčlověk, který je jeden v sedmi miliardách.
Olympijského vítěze bych samozřejmě chtěl
vychovat. Chtěl bych, aby můj svěřenec
přeskočil i mě. Takhle by to mělo být i v ro-
Třeba se nový Krpálek zrodí
v areálu Beachklubu Ládví, kde jste
v září otevřel nový oddíl. Kdy se
zrodila myšlenka založit Judo Klub
Ládví?
Dostal jsem nabídku, která se těžko
odmítá. Prostory Beachklubu Ládví
jsou nádherné, má neskutečné zázemí,
neskutečný potenciál, navíc je dobře
situovaný. I když to není megalomanský projekt, ale malinkatý, takřka
rodinný, oddíl, ve kterém se nejede na
výkonnostní judo – v mládí by se to
takhle mělo dělat vždycky – dá se tam
najít nový Lukáš. V rakouských malých tělocvičnách se rodí hvězdy – stříbrný medailista z olympiády v Pekingu
Ludwig Paischer vyrostl na malém
prostoru a dostal se až na vrchol. My
teď máme 25 dětí. Na to, že jsme neudělali takovou kampaň, jakou jsme
původně chtěli, je to úspěch. Jsem za to
vlastně rád, jde to krok po kroku, děti
stále přibývají, a funguje to.
Proč by si děti měly vybrat judo?
Judo je takový výchovný systém – od
hygieny (ostříhání nehtů) po úctu ke starší
osobě (trenérovi). Všechno pramení z Japonska, kde to bylo až extrémně hierarchické
– nejvýše postavený sensei (mistr), pak
senpai a nejníže kohai (učeň, nováček). I já
jsem se přes všechny stupně dostal až na
senseie. Judo je hravý a koordinační sport.
Důležitá je v něm také pořádná fyzička.
Nenajdu judistu, který neumí plavat, jezdit
na lyžích, kopat do balónu nebo jím házet.
Judo sice znamená „jemná cesta“, ale není to
procházka růžovým sadem. V tom je i ta
filozofie – když spadneš, musíš se znova
postavit, a jít dál. A v tom je krása juda – dokáže člověka posunout dál v životě.
Eliška Krátká