26

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / PROSINEC 2021

www.praha8.cz

Sport

JUDISTA JAROMÍR JEŽEK:

Na Ládví chci vychovat

olympijského vítěze

n Jaromír Ježek je bývalým českým

profesionálním judistou. Získal bronz

na mistrovství Evropy, zúčastnil se tří

olympijských her a nyní je asistentem

šéftrenéra reprezentačního družstva

seniorů a trenérem juniorů do 23 let.

a přemýšlel o tom, co na daného soupeře

zkusí. Já jim nediktuju, co by měli dělat a jak

by to měli dělat, protože na žíněnku se nejdu

prát já, ale oni. Musí předvést, co v nich je,

a já se snažím dostat z nich to nejlepší, co

v sobě mají.

dině, je to přirozené. Ale je to krok po kroku

– dostat se na mistrovství Evropy, udělat

tam medaili, pak na mistrovství světa,

udělat tam medaili. A pak už je ten poslední

krásný krok – dostat se na olympiádu

a udělat medaili tam.

Věnuje se výchově i mladších judistů, v září

otevřel nový oddíl Judo Klub Ládví v Praze 8. Co se snaží svým svěřencům předat

a proč si vybrat právě judo?

Zmiňujete rituály. Jaké byly ty vaše?

Já měl spoustu rituálů. Jako malé dítě

jsem začínal plyšáky, pokračoval složením

kimona, rozehřátím před zápasem a decho-

Máme na to v České republice dostatečné podmínky?

Podmínky v dnešní době jsou nesrovnatelné s těmi, ve kterých jsme se pohybovali my,

co se týče doktorského a trenérského

zázemí a sportovního vybavení. Teď už

máme i sparingy, protože se judu věnuje

spousta lidí. Podmínky tu jsou takřka

ideální a talenty se rodí. Pár juniorů má

na to, aby se prosadilo ve světě.

Co pro vás judo znamená?

Druhá rodina, přátelé, disciplína, řád.

Pocházíte ze sportovní rodiny, takže ke

sportu jste měl blízko od malička. Chtěl

jste se sportem i živit?

Táta byl házenkář, máma gymnastka

a atletka, takže mě ke sportu vedli. Když

jsem byl dítě, tak jsem šel z juda na plavání,

z plavání na atletiku. Sport se kolem mě furt

točil, takže jsem ani nepřemýšlel o tom, že

bych měl být něco jiného než sportovec.

Sport je to, co mě v životě bavilo, baví, a myslím si, že mě bude bavit do konce života.

Proč jste si nakonec vybral judo?

Jak už jsem řekl, je to druhá rodina, trenér

nás vždy vedl k tomu, že jsme jedna parta.

Měl jsem štěstí na lidi, kteří se kolem mě

točili, takže proto judo vyhrálo.

Ve své kariéře jste dosáhl řady úspěchů,

jak na ni vzpomínáte?

Myslím, že jsem toho hodně dokázal, ale

mohl jsem toho dokázat ještě víc. Bylo to

bohaté a doufám, že ještě bohatší to bude

v trenérském životě.

Prostory Beachklubu Ládví

jsou nádherné, má neskutečné

zázemí, neskutečný potenciál,

navíc je dobře situovaný.

Uvažoval jste po konci kariéry nad jinou

než trenérskou profesí?

Judo mě vychovalo k obrazu svému,

a jelikož mě baví sport, šel jsem na Fakultu

tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy

a přirozenou cestou se dostal na pozici

trenéra.

K čemu se snažíte vést své svěřence?

Snažím se jim předávat své zkušenosti,

trénováním počínaje až po závodní proces

na turnajích – aby si každý dělal svoje rituály

JAROMÍR JEŽEK má v oddílu juda už 25 dětí.

vými cvičeními. V halách bývá někdy trochu

zima, takže pak sundat tričko, složit tričko,

sundat mikinu, složit mikinu, překřížit

ponožky a vyrazit. Já se nedíval na soupeře,

taktiku už jsem měl připravenou, takže mě

nezajímal. Soustředil jsem se na sebe, protahoval se… Člověk musí sám přijít na to, jak se

dostat do „flow“.

Po ukončení kariéry jste řekl, že chcete

vychovat olympijského vítěze. Budeme

mít dalšího Lukáše Krpálka?

Když to vezmu obráceně – Lukáš se nenarodil, ale přišel z jiné galaxie. To je nadčlověk, který je jeden v sedmi miliardách.

Olympijského vítěze bych samozřejmě chtěl

vychovat. Chtěl bych, aby můj svěřenec

přeskočil i mě. Takhle by to mělo být i v ro-

Třeba se nový Krpálek zrodí

v areálu Beachklubu Ládví, kde jste

v září otevřel nový oddíl. Kdy se

zrodila myšlenka založit Judo Klub

Ládví?

Dostal jsem nabídku, která se těžko

odmítá. Prostory Beachklubu Ládví

jsou nádherné, má neskutečné zázemí,

neskutečný potenciál, navíc je dobře

situovaný. I když to není megalomanský projekt, ale malinkatý, takřka

rodinný, oddíl, ve kterém se nejede na

výkonnostní judo – v mládí by se to

takhle mělo dělat vždycky – dá se tam

najít nový Lukáš. V rakouských malých tělocvičnách se rodí hvězdy – stříbrný medailista z olympiády v Pekingu

Ludwig Paischer vyrostl na malém

prostoru a dostal se až na vrchol. My

teď máme 25 dětí. Na to, že jsme neudělali takovou kampaň, jakou jsme

původně chtěli, je to úspěch. Jsem za to

vlastně rád, jde to krok po kroku, děti

stále přibývají, a funguje to.

Proč by si děti měly vybrat judo?

Judo je takový výchovný systém – od

hygieny (ostříhání nehtů) po úctu ke starší

osobě (trenérovi). Všechno pramení z Japonska, kde to bylo až extrémně hierarchické

– nejvýše postavený sensei (mistr), pak

senpai a nejníže kohai (učeň, nováček). I já

jsem se přes všechny stupně dostal až na

senseie. Judo je hravý a koordinační sport.

Důležitá je v něm také pořádná fyzička.

Nenajdu judistu, který neumí plavat, jezdit

na lyžích, kopat do balónu nebo jím házet.

Judo sice znamená „jemná cesta“, ale není to

procházka růžovým sadem. V tom je i ta

filozofie – když spadneš, musíš se znova

postavit, a jít dál. A v tom je krása juda – dokáže člověka posunout dál v životě.

Eliška Krátká