OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / listopad 2018
www.praha8.cz
35
velká vojenská kapela, kterou
dirigoval reprezentant slavného
muzikantského rodu – Bohumil
Vejvoda. (Tohoto vlastence za
účast v odboji Němci popravili
roku 1942 v Berlíně.)
Šok: Prasklo to
i bez nich!
V šest hodin večer začala
v Obecním domě plenární schůze NVČ. Účastníci schválili
zásadní zákon, který začíná
slovy: „Samostatný stát československý vstoupil v život“.
Jednání se účastnil už také
Vavro Šrobár. Tento vůdce
pročeského křídla ve slovenské
politice přijel dopoledne do
Prahy hned poté, co opustil
maďarské vězení. Stal se členem
NVČ a ministrem pro správu
Slovenska.
Málo se ví, že nejvýznamnější
slovenský politik – Milan Rastislav Štefánik v dopisu T. G. Masarykovi vyjádřil nesouhlas
s vyhlášením republiky. Nelíbila
se mu ani přílišná demokracie,
na kterou prý není slovenský lid
zvyklý!
Paradoxem je, že historické
události se odehrávaly bez
přítomnosti předsedy NVČ
Karla Kramáře. Ten se 25. 10.
s několika známými politiky
vlakem vydal do Švýcarska.
Tam na ně čekala vůdčí osobnost zahraničního odboje –
Edvard Beneš, nad kterým jako
Damoklův meč stále visel rakouský zatykač pro velezradu.
Hranice Československé republiky v období do roku 1938.
V luxusním hotelu Beau Rivage
na břehu Ženevského jezera
jednali o tom, co udělají, „až to
doma praskne“. Nakonec 31. 10.
podepsali tři závěrečné dokumenty. Kramář a další Češi se
vrátili do Prahy až 4. listopadu.
Velice se divili, že převratné
události se odehrály bez nich!
Rychlé změny
na radnici
Není tajemstvím, že nečekané
překvapení čekalo i na jiných
místech. Dá se to říci i o pražské
radnici. Hned 29. 10. městská
rada v čele se starostou Karlem
Grošem slavně uvítala vznik
ČSR. Brzy však byl Groš i s dvěma náměstky odvolán z funkce.
Ještě stačil podepsat pozvánky
na schůzi 6. 11., kde se měla volit
nová městská rada.
NVČ však tyto plány zhatil:
Přijal usnesení o rozpuštění
dosavadního pražského zastupitelstva. Nově zřídil Správní sbor
a direktivně jmenoval jeho členy
v čele s právníkem Přemyslem
Šámalem. Ten po celém městě
nechal vyvěsit výrazné červené
plakáty s varováním: „Spoluobčané! V Praze objevili se podvratní živlové, kteří po svém způsobu
narušují klid!...“ Hlavním úkolem
byla příprava řádných pražských
obecních voleb, které se konaly
15. 6. 1919. Problémy nastaly
i s tím, že domů se vraceli demobilizovaní vojáci a také tisíce
příslušníků československého
zahraničního vojska. (Pojmenování československé legie se
objevilo až po skončení 1. světové války.) Měli se hlásit u svých
dřívějších zaměstnavatelů či ve
zprostředkovatelnách práce.
Letáky vyzývaly: „Lide dělný,…
nespoléhej se na podporu, která
může být poskytnuta jen těm,
kdož opravdu obživu zjednati si
nemohou. Kdo jsi schopný práce
zemědělské, věnuj se této!“
Pestrá národnostní
směsice
Podle oficiálního sčítání ČSR
byla v únoru 1921 domovem
13 613 172 obyvatel. Z toho bylo
6 850 000 Čechů, 3 123 000 Němců (často nespokojených),
1 910 000 Slováků, 745 000 Maďarů, 461 000 Rusů a Ukrajinců,
180 000 Židů a 75 000 Poláků.
Mladičkou republiku čekala
budoucnost pestřejší než barvy
duhy!
MILAN KOUKAL
stalo se (nejen) v praze 8...
15. 11. 1939 Pohřeb studenta
Jana Opletala, jenž vinou německých okupantů zemřel
11. 11., se stal mohutnou protiněmeckou demonstrací. Účastníky byli především studenti,
čehož nacisté využili k rozhodujícímu útoku na české vysoké
školství a českou inteligenci.
15. 11. 1944 První nálet
anglických a amerických
bombardérů na Prahu. Další
následovaly 12. 2. 1945 a 25. 3.
1945 (na území dnešní Prahy 8).
17. 11. 1939 Nacisté uzavřeli
všechny české vysoké školy.
Popravili devět studentských
předáků, brutálně obsadili
vysokoškolské koleje a 1200
vysokoškoláků deportovali
do koncentračních táborů.
17. 11. 1989 V Praze
na Albertově se konala
manifestace vysokoškoláků
za účasti 15 tisíc osob na
památku smrti Jana Opletala.
Po ní následovala pietní
vzpomínka na Vyšehradě.
Část účastníků se v průvodu
z Vyšehradu přesunula na
Národní třídu, kde je napadli
příslušníci pohotovostního
pluku SNB. Nepřiměřený zásah
a rozhořčení veřejnosti se staly
počátkem politických změn.
20.–27. 11. 1952 V Praze se
konal inscenovaný politický
proces s vedením protistátního
spikleneckého centra v čele
s R. Slánským, bývalým generálním tajemníkem KSČ. Bylo vyneseno 11 rozsudků smrti,
které byly 3. 12. vykonány.
21. 11. 1934 Na základě výnosu ministerstva školství předala
německá univerzita v Praze historické insignie Karlově univer-
zitě. Tento výnos se stal signálem k fašistickým výtržnostem
v Praze 24. listopadu.
23.–24. 11. 1990 Konaly se
první svobodné komunální
volby do zastupitelstev měst
a obcí.
25. 11. 1992 Federální shromáždění schválilo ústavní
zákon o zániku československé
federace.
25. 11. 1996 Zastupitelstvo
Prahy schválilo Územní plán
Prahy 8 s metrem do Ládví.
25.–26. 11. 1989 Ke zvýšení
tlaku na prosazení politických
změn svolalo Občanské fórum
(OF) na Letenskou pláň další
masové demonstrace, kterých
se účastnily statisíce lidí. Nové
vedení KSČ však na novou
situaci nereagovalo.
28. 11. 1932 Činnost zahájily
tzv. Zenklovy pracovní kolony.
V nich nezaměstnaní za mzdu
50 Kč za tři dny vykonávali
pouliční a nádenické práce.
28. 11. 1989 Na jednání
delegací federální vlády
a Občanského fóra došlo
k dohodě, že do 3. 12. bude
vytvořena nová československá
vláda.
30. 11. 1967 Byl vydán zákon
č. 111/1967 Sb., o hlavním městě
Praze. Mj. v § 19 připojoval od
1. 1. 1968 k území hl. města
21 obcí Středočeského kraje,
včetně Dolních Chaber a Ďáblic.
28. 11. 1980 V Praze byla
zprůjezdněna tzv. severní cesta.
Součástí je i most Barikádníků
dlouhý 222 m a široký 33,5 m.
Rekonstruoval se v letech
1974–1980.