30
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / listopad 2018
www.praha8.cz
Kultura
Pozvánka na výstavu
Nacházení Heleny Vanišové
nnPrvní patro Libeňského zámku zaplňuje od 21. listopadu 2018 do 27. ledna
2019 výstava Nacházení velmi nadané
výtvarnice Heleny Vanišové. Pojďme
a zahleďme se na díla, která jsou průřezem její novější tvorby.
Zastavme se na chvíli před díly Heleny
Vanišové a nechme se unášet jejich poetikou,
vciťme se do dějů, které v nich objevíme,
a poddejme se naléhavému působení jejich
harmonické, byť velmi syrové barevnosti.
Uvidíme obrazy velkých rozměrů i menší
obrázky, oleje, akvarely, jakož i drobná díla
vytvořená ze dřeva.
Co víme o této nepochybně velmi nadané
malířce? Nadání a naléhavá potřeba vyjadřovat své pocity a vidění světa výtvarnými
prostředky dalo jejímu životu pevný směr už
na střední škole. Zdeněk Sýkora, vynikající
abstraktní malíř, inovátor i teoretik výtvarného umění, jeden z jejích učitelů na pražské
univerzitě, nepochybně vyjádřil i její krédo,
když zmínil svůj „silný pocit přírody vnímaný všemi smysly“, který jej prostupoval po
celou dobu jeho malířského života a je bezesporu určující i pro ni. Dalším výrazným
učitelem Heleny Vanišové, který takříkajíc
ovlivnil její básnický pohled na svět, byl
Cyril Bouda, ale mnoho se naučila i od nadaných výtvarníků z téže katedry, kteří se
souhrou náhod neocitli na výsluní obecného
zájmu, nicméně byli výbornými učiteli
Zahradník na jaře, akvarel, 1989.
Helena Vanišová v ateliéru.
a výtečně ovládali své řemeslo: plastickému
vidění se naučila od sochaře a medailéra
Rudolfa Semráda a kompozičnímu mistrovství od svého manžela, malíře Leo Vaniše.
V barevné modelaci byla snad ovlivněna
Cézannem, a historici a morfologové výtvarného umění by možná shledávali celou řadu
dalších vlivů. Jeden z nich objevil neuvěřitelnou blízkost jejích obrazů k nejlepším dílům
současných inuitských umělců, s nimiž se
seznámila teprve tohoto léta 2018.
Jistěže se u Heleny Vanišové projevuje
poučenost z vývoje moderního a postmoderního umění, i umění nejrůznějších přírodních národů, který neustále sleduje, ale tady
už se dostáváme na zcela jinou půdu: tato
výtvarná umělkyně je svá a jedinečná. Jak
už jsme řekli, charakterizuje ji značné výtvarné nadání, cit pro malířské i sochařské
prostředky, ale zároveň též fascinace jejím
bezprostředním okolím, které transponuje
zcela po svém, ať už je to domácí prostředí,
nebo pošumavská krajina, k níž má velmi
silný vztah. Vše, co dělá, dělá dokonale.
Je nesmírně pilná. Její byt i venkovský dům
jsou jednou velkou galerií.
Ve zkratce bychom tedy mohli dílo Heleny
Vanišové charakterizovat takto: fascinace
přírodou jakožto celkem i věcmi blízkými,
intimními; pocitovost, snovost, zvláštní
syrové barevné vidění, posedlost prací, tudíž
neustálé hledání stylu a zdokonalování
výtvarného projevu, neobvyklost a zejména
nezařaditelnost. Oh, málem bych zapomněl,
také lidská vřelost: jen se podívejte na její
drobné plastiky, které se tak líbí nejen dětem
ale i dospělým. Přeji vám krásný umělecký
zážitek.
MichaEl Makovec
Partnerská výstava
Láskyplné Silentium Júlia Hegyesiho
nnV Libeňském zámku můžete až do
16. listopadu 2018 zhlédnout výstavu
Silentium malíře Júlia Hegyesiho,
kterou v rámci partnerství městských
částí Praha 8 a Košice – Staré Mesto
připravilo Múzeum Vojtecha Löfflera.
Vstup je zdarma.
Výstava pod názvem Silentium/Ticho
představuje tvorbu Júliusa Hegyesyho,
posledního Mohykána, který se nikdy
nesnažil začlenit do žádného z aktuálních
uměleckých proudů. Umělec, který patří
mezi nejvýznamnější představitele východoslovenského výtvarného umění druhé
poloviny minulého století, je velmi dobře
znám jako vynikající kreslíř, který našel
vzácnou rovnováhu mezi rozumem a citem.
Na výstavě jsou prezentované kresby uhlem, rudkou a suchým pastelem, také i grafické práce technikou suché jehly a linorytu.
Július Hegyesy se ve své tvorbě od začátku vytrvale a konzistentně věnoval tématu
výtvarného zpracování portrétu, aktu,
krajiny a zátiší, a to nenapodobitelným
Kavečanské lúky, 42 x 56, 2015, suchý pastel.
přístupem a rukopisem. Svá kreslířská,
malířská a grafická díla vytváří s neuvěřitelnou lehkostí, ale nikdy neklesne k okázalosti exhibicionistického virtuosa; paletu
suverénně ovládaných vyjadřovacích
prostředků používá úsporně až asketicky.
Pro jeho rukopis je charakteristická disciplína i hravost v jednom. Osoby zobrazené
ve svých portrétech vnímá láskyplně, jeho
akty jsou plné úcty k ženskosti, portréty
zdrženlivě pozorující, zátiší a krajiny jsou
meditativní a intimní. Autor nenarušuje
pokoj zobrazeného, neanalyzuje ani nehodnotí svoje modely. Nepromítá své pocity do
zobrazovaných motivů; nechává své motivy, lidi, přírodu a věci být takovými, jaké
jsou, dovolí jim „dýchat“. A nechává dýchat
i nás, diváky, dovolí nám, abychom se spolu
s ním stali tichými pozorovateli. I proto se
výstava nazývá Silentium/Ticho.
Július Hegyesy se narodil v Hosťovcích
21. února 1933. Po studiu na gymnáziu
v Košicích nastoupil roku 1953 na vysokou
školu výtvarných umění v Bratislavě.
Studium absolvoval v ateliéru Dezidéra
Millyho v roce 1959. Pedagogicky působil
v letech 1960–1964 na výtvarném odboru
Ľudovej školy umenia v Košicích a od roku
1964 působil na Katedre výtvarnej výchovy Filozofickej fakulty v Prešove UPJŠ
v Košicích. Po sloučení kateder v roce 1978
byl členem kolektivu Pedagogické fakulty
až do roku 1999. Od roku 1939 tvořil a žil
v Košicích. Zemřel v dubnu tohoto roku.
(pat)