30

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / listopad 2018 

www.praha8.cz

Kultura

Pozvánka na výstavu

Nacházení Heleny Vanišové

nnPrvní patro Libeňského zámku zaplňuje od 21. listopadu 2018 do 27. ledna

2019 výstava Nacházení velmi nadané

výtvarnice Heleny Vanišové. Pojďme

a zahleďme se na díla, která jsou průřezem její novější tvorby.

Zastavme se na chvíli před díly Heleny

Vanišové a nechme se unášet jejich poetikou,

vciťme se do dějů, které v nich objevíme,

a poddejme se naléhavému působení jejich

harmonické, byť velmi syrové barevnosti.

Uvidíme obrazy velkých rozměrů i menší

obrázky, oleje, akvarely, jakož i drobná díla

vytvořená ze dřeva.

Co víme o této nepochybně velmi nadané

malířce? Nadání a naléhavá potřeba vyjadřovat své pocity a vidění světa výtvarnými

prostředky dalo jejímu životu pevný směr už

na střední škole. Zdeněk Sýkora, vynikající

abstraktní malíř, inovátor i teoretik výtvarného umění, jeden z jejích učitelů na pražské

univerzitě, nepochybně vyjádřil i její krédo,

když zmínil svůj „silný pocit přírody vnímaný všemi smysly“, který jej prostupoval po

celou dobu jeho malířského života a je bezesporu určující i pro ni. Dalším výrazným

učitelem Heleny Vanišové, který takříkajíc

ovlivnil její básnický pohled na svět, byl

Cyril Bouda, ale mnoho se naučila i od nadaných výtvarníků z téže katedry, kteří se

souhrou náhod neocitli na výsluní obecného

zájmu, nicméně byli výbornými učiteli

Zahradník na jaře, akvarel, 1989.

Helena Vanišová v ateliéru.

a výtečně ovládali své řemeslo: plastickému

vidění se naučila od sochaře a medailéra

Rudolfa Semráda a kompozičnímu mistrovství od svého manžela, malíře Leo Vaniše.

V barevné modelaci byla snad ovlivněna

Cézannem, a historici a morfologové výtvarného umění by možná shledávali celou řadu

dalších vlivů. Jeden z nich objevil neuvěřitelnou blízkost jejích obrazů k nejlepším dílům

současných inuitských umělců, s nimiž se

seznámila teprve tohoto léta 2018.

Jistěže se u Heleny Vanišové projevuje

poučenost z vývoje moderního a postmoderního umění, i umění nejrůznějších přírodních národů, který neustále sleduje, ale tady

už se dostáváme na zcela jinou půdu: tato

výtvarná umělkyně je svá a jedinečná. Jak

už jsme řekli, charakterizuje ji značné výtvarné nadání, cit pro malířské i sochařské

prostředky, ale zároveň též fascinace jejím

bezprostředním okolím, které transponuje

zcela po svém, ať už je to domácí prostředí,

nebo pošumavská krajina, k níž má velmi

silný vztah. Vše, co dělá, dělá dokonale.

Je nesmírně pilná. Její byt i venkovský dům

jsou jednou velkou galerií.

Ve zkratce bychom tedy mohli dílo Heleny

Vanišové charakterizovat takto: fascinace

přírodou jakožto celkem i věcmi blízkými,

intimními; pocitovost, snovost, zvláštní

syrové barevné vidění, posedlost prací, tudíž

neustálé hledání stylu a zdokonalování

výtvarného projevu, neobvyklost a zejména

nezařaditelnost. Oh, málem bych zapomněl,

také lidská vřelost: jen se podívejte na její

drobné plastiky, které se tak líbí nejen dětem

ale i dospělým. Přeji vám krásný umělecký

zážitek.

MichaEl Makovec

Partnerská výstava

Láskyplné Silentium Júlia Hegyesiho

nnV Libeňském zámku můžete až do

16. listopadu 2018 zhlédnout výstavu

Silentium malíře Júlia Hegyesiho,

kterou v rámci partnerství městských

částí Praha 8 a Košice – Staré Mesto

připravilo Múzeum Vojtecha Löfflera.

Vstup je zdarma.

Výstava pod názvem Silentium/Ticho

představuje tvorbu Júliusa Hegyesyho,

posledního Mohykána, který se nikdy

nesnažil začlenit do žádného z aktuálních

uměleckých proudů. Umělec, který patří

mezi nejvýznamnější představitele východoslovenského výtvarného umění druhé

poloviny minulého století, je velmi dobře

znám jako vynikající kreslíř, který našel

vzácnou rovnováhu mezi rozumem a citem.

Na výstavě jsou prezentované kresby uhlem, rudkou a suchým pastelem, také i grafické práce technikou suché jehly a linorytu.

Július Hegyesy se ve své tvorbě od začátku vytrvale a konzistentně věnoval tématu

výtvarného zpracování portrétu, aktu,

krajiny a zátiší, a to nenapodobitelným

Kavečanské lúky, 42 x 56, 2015, suchý pastel.

přístupem a rukopisem. Svá kreslířská,

malířská a grafická díla vytváří s neuvěřitelnou lehkostí, ale nikdy neklesne k okázalosti exhibicionistického virtuosa; paletu

suverénně ovládaných vyjadřovacích

prostředků používá úsporně až asketicky.

Pro jeho rukopis je charakteristická disciplína i hravost v jednom. Osoby zobrazené

ve svých portrétech vnímá láskyplně, jeho

akty jsou plné úcty k ženskosti, portréty

zdrženlivě pozorující, zátiší a krajiny jsou

meditativní a intimní. Autor nenarušuje

pokoj zobrazeného, neanalyzuje ani nehodnotí svoje modely. Nepromítá své pocity do

zobrazovaných motivů; nechává své motivy, lidi, přírodu a věci být takovými, jaké

jsou, dovolí jim „dýchat“. A nechává dýchat

i nás, diváky, dovolí nám, abychom se spolu

s ním stali tichými pozorovateli. I proto se

výstava nazývá Silentium/Ticho.

Július Hegyesy se narodil v Hosťovcích

21. února 1933. Po studiu na gymnáziu

v Košicích nastoupil roku 1953 na vysokou

školu výtvarných umění v Bratislavě.

Studium absolvoval v ateliéru Dezidéra

Millyho v roce 1959. Pedagogicky působil

v letech 1960–1964 na výtvarném odboru

Ľudovej školy umenia v Košicích a od roku

1964 působil na Katedre výtvarnej výchovy Filozofickej fakulty v Prešove UPJŠ

v Košicích. Po sloučení kateder v roce 1978

byl členem kolektivu Pedagogické fakulty

až do roku 1999. Od roku 1939 tvořil a žil

v Košicích. Zemřel v dubnu tohoto roku.

(pat)