OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / říjen 2019 

www.praha8.cz

tivně zrušen hřbitov

evangelický.

Exhumace na zrušeném

vojenském hřbitově byla započata 18. 10. 1904 a práce, kterou

vykonávali vojíni různých pluků

pod vedením jednoho důstojníka, probíhala po celý následující

rok. V letech 1905 až 1906 byla

většina náhrobků včetně ostatků přenesena na Olšany na IX.

hřbitov, odd. 10b a na I. obecní

hřbitov. Tělesné pozůstatky

vyšších důstojníků byly po

převezení na Olšany pohřbeny

s příslušnými vojenskými poctami. To byl definitivní konec

pohřebiště v Karlíně, po kterém

do dnešních dní zůstala pouze

památkově chráněná barokní

čtvercová kaple z roku 1753

u kancelářského komplexu

AFI Karlín, či chcete-li Butterfly

Karlín.

Olšany –

pražský Louvre

Náhrobek Ignáce Nováka († 1820), pískovec, v. 327 cm, autor: Václav

Prachner.

hřbitovů však nebyl určen

pouze místním. Za napoleonských válek se rychle zaplnil

nebožtíky z pražských špitálů,

kam byli dopravováni těžce

ranění po bitvě u Drážďan

a Chlumce v roce 1813. Car

Alexandr I. zde dal postavit

pomník padlým ruským důstojníkům, kteří v Praze podlehli

svým zraněním. Vězni v tento

čas denně kopali hroby na hřbitově, nejprve jich muselo být

padesát, pak jich stačilo jen

čtyřicet a někdy pouze dvacet.

Na vojenském hřbitově byli

pohřbeni také vojáci, kteří padli

v Praze a okolí v revolučních

letech 1848–1849, roku 1866

sem přibyli vojáci padlí během

pruské okupace Prahy.

V období josefínských reforem

roku 1784 byl v těsném sousedství vojenského hřbitova založen

jako důsledek tolerančního

patentu evangelický hřbitov pro

celou Prahu, rozšířený roku

1863. Pohřben na něm byl nejen

Pavel Josef Šafařík (1795–1861),

slovenský spisovatel, slavista,

literární historik, etnograf

a významný jazykovědec píšící

česky a německy, ale i filozof

a člen řádu křižovníků Augustin

Smetana (1814–1851) či Eduard

Rüffer (1835–1878), vojenský

spisovatel a romanopisec.

Vše jednou končí

Vojenský karlínský hřbitov však

roku 1866 kapacitně už nestačil,

byl přeplněn. V době, kdy

v pražských nemocnicích umírali během pruské okupace

rakouští a pruští vojáci, se

jednalo o tom, aby se v Karlíně

zřídil další vojenský hřbitov.

Této žádosti však nebylo vyhověno, naopak se žádalo až u císaře pána o zrušení stávajícího

vojenského hřbitova, čemuž

bylo 21. listopadu 1866 vyhověno. Pohřbívat se dále mělo jen

na hřbitovy občanské dle náboženského vyznání.

Karlín, z jedné strany uzavřený Vltavou, z druhé strany

vrchem Žižkov, navazující

Poříčskou branou na historické

jádro Prahy, se mohl stavebně

rozšiřovat jen jedním směrem,

a to bylo směrem, který vedl

přímo na rozsáhlý hřbitovní

komplex. Nakonec však dalšímu

rozvoji Karlína pomohla voda.

Při velké povodni v roce 1890

byl karlínský hřbitov zatopen

a zpustošen. Lze právem předpokládat, že toto pohnulo úřady

ke konečnému jednání o zrušení evangelického a vojenských

hřbitovů, které nakonec padlo

roku 1894. Tehdy došlo k oficiálnímu zrušení vojenského

hřbitova, roku 1906 byl defini-

Pokud budeme chtít objevit

alespoň něco z toho, co po vojenském a evangelickém hřbitově

v Karlíně zůstalo, musíme se

vypravit na již zmiňovaný Olšanský hřbitov. Zde můžeme

objevit něco málo přes čtyřicet

sešlých, ale historicky velmi

cenných náhrobků, které tu

působí celkem kontrastně

s okolními „civilními“ hroby

z mnohem pozdější doby. Uložení ostatků bylo smluvně ošetřeno pronájmem na padesát let,

a proto při procházení tímto

místem není obtížné získat

názor, že od 50. let 20. století jde

o postupné nahrazování starých

vojenských hrobů hroby novými. Výčet zaniklých hrobů převezených z Karlína by byl opravdu velmi dlouhý.

Přesto tu najdeme, a doufejme,

že i nadále zde zůstane zachován, pískovcový náhrobek

Viléma Watleta († 1793), který

29

je ranou prací Františka Xavera

Lederera (1758–1811). Dodejme

jen, že mezi nejznámější díla

tohoto sochaře patří například

štít východního portálu budovy

pražského Klementina, busta

panovníka pro premonstráty

v Praze na Strahově, kterou

u něho objednala sama císařovna, či kašna vztyčená na zakázku barona Wimmera v nejprominentnějším místě Prahy.

Najdeme tu také krásný náhrobek Ignáce Nováka († 1820),

který je prací Václava Prachnera

(1784–1832), přední osobnosti

pražského sochařství své doby.

Jeho náhrobní tvorba nabízí

zřetelný vrchol pražského umění náhrobku a na Olšanech se

s jeho tvorbou můžeme setkat

ještě několikrát. Václav Prachner

vydobyl své dílně v Praze výsadní postavení a jeho spolupráce

s ředitelem pražské Akademie

Josefem Berglerem, který dělal

návrhy pro náhrobky, jež Prachner realizoval, nesla své ovoce.

Co nekončí, je cesta

za tajemstvím

Na závěr však dodejme, že milý

čtenář, který se dostal až sem

a přečetl všech 9640 znaků,

může v cestě za tajemstvím

karlínských hřbitovů pokračovat. Ladislav Michálek, dvorní

fotograf Bohumila Hrabala

a Vladimíra Boudníka, propadl

vášni fotografování vojenských

hrobů, soustředěně se tomuto

tématu věnoval a díky jeho

nesmírnému zápalu a píli byla

vydána kniha Zaniklé pražské

vojenské hřbitovy, kde se dozvíte mnohem víc. Chcete znát

tajemství náhrobků, z nichž

některé jsou opatřeny německými šlechtickými tituly a erby?

Pokud ano, pak čtěte.

Pavla tomšíková

foto: Antonín Střížek

Tumba, Eduard Freiherr von Litzelhofen († 1882); hrobka, Hermann Freiherr

Dahlen von Orlaburg († 1887).