OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / říjen 2019
www.praha8.cz
tivně zrušen hřbitov
evangelický.
Exhumace na zrušeném
vojenském hřbitově byla započata 18. 10. 1904 a práce, kterou
vykonávali vojíni různých pluků
pod vedením jednoho důstojníka, probíhala po celý následující
rok. V letech 1905 až 1906 byla
většina náhrobků včetně ostatků přenesena na Olšany na IX.
hřbitov, odd. 10b a na I. obecní
hřbitov. Tělesné pozůstatky
vyšších důstojníků byly po
převezení na Olšany pohřbeny
s příslušnými vojenskými poctami. To byl definitivní konec
pohřebiště v Karlíně, po kterém
do dnešních dní zůstala pouze
památkově chráněná barokní
čtvercová kaple z roku 1753
u kancelářského komplexu
AFI Karlín, či chcete-li Butterfly
Karlín.
Olšany –
pražský Louvre
Náhrobek Ignáce Nováka († 1820), pískovec, v. 327 cm, autor: Václav
Prachner.
hřbitovů však nebyl určen
pouze místním. Za napoleonských válek se rychle zaplnil
nebožtíky z pražských špitálů,
kam byli dopravováni těžce
ranění po bitvě u Drážďan
a Chlumce v roce 1813. Car
Alexandr I. zde dal postavit
pomník padlým ruským důstojníkům, kteří v Praze podlehli
svým zraněním. Vězni v tento
čas denně kopali hroby na hřbitově, nejprve jich muselo být
padesát, pak jich stačilo jen
čtyřicet a někdy pouze dvacet.
Na vojenském hřbitově byli
pohřbeni také vojáci, kteří padli
v Praze a okolí v revolučních
letech 1848–1849, roku 1866
sem přibyli vojáci padlí během
pruské okupace Prahy.
V období josefínských reforem
roku 1784 byl v těsném sousedství vojenského hřbitova založen
jako důsledek tolerančního
patentu evangelický hřbitov pro
celou Prahu, rozšířený roku
1863. Pohřben na něm byl nejen
Pavel Josef Šafařík (1795–1861),
slovenský spisovatel, slavista,
literární historik, etnograf
a významný jazykovědec píšící
česky a německy, ale i filozof
a člen řádu křižovníků Augustin
Smetana (1814–1851) či Eduard
Rüffer (1835–1878), vojenský
spisovatel a romanopisec.
Vše jednou končí
Vojenský karlínský hřbitov však
roku 1866 kapacitně už nestačil,
byl přeplněn. V době, kdy
v pražských nemocnicích umírali během pruské okupace
rakouští a pruští vojáci, se
jednalo o tom, aby se v Karlíně
zřídil další vojenský hřbitov.
Této žádosti však nebylo vyhověno, naopak se žádalo až u císaře pána o zrušení stávajícího
vojenského hřbitova, čemuž
bylo 21. listopadu 1866 vyhověno. Pohřbívat se dále mělo jen
na hřbitovy občanské dle náboženského vyznání.
Karlín, z jedné strany uzavřený Vltavou, z druhé strany
vrchem Žižkov, navazující
Poříčskou branou na historické
jádro Prahy, se mohl stavebně
rozšiřovat jen jedním směrem,
a to bylo směrem, který vedl
přímo na rozsáhlý hřbitovní
komplex. Nakonec však dalšímu
rozvoji Karlína pomohla voda.
Při velké povodni v roce 1890
byl karlínský hřbitov zatopen
a zpustošen. Lze právem předpokládat, že toto pohnulo úřady
ke konečnému jednání o zrušení evangelického a vojenských
hřbitovů, které nakonec padlo
roku 1894. Tehdy došlo k oficiálnímu zrušení vojenského
hřbitova, roku 1906 byl defini-
Pokud budeme chtít objevit
alespoň něco z toho, co po vojenském a evangelickém hřbitově
v Karlíně zůstalo, musíme se
vypravit na již zmiňovaný Olšanský hřbitov. Zde můžeme
objevit něco málo přes čtyřicet
sešlých, ale historicky velmi
cenných náhrobků, které tu
působí celkem kontrastně
s okolními „civilními“ hroby
z mnohem pozdější doby. Uložení ostatků bylo smluvně ošetřeno pronájmem na padesát let,
a proto při procházení tímto
místem není obtížné získat
názor, že od 50. let 20. století jde
o postupné nahrazování starých
vojenských hrobů hroby novými. Výčet zaniklých hrobů převezených z Karlína by byl opravdu velmi dlouhý.
Přesto tu najdeme, a doufejme,
že i nadále zde zůstane zachován, pískovcový náhrobek
Viléma Watleta († 1793), který
29
je ranou prací Františka Xavera
Lederera (1758–1811). Dodejme
jen, že mezi nejznámější díla
tohoto sochaře patří například
štít východního portálu budovy
pražského Klementina, busta
panovníka pro premonstráty
v Praze na Strahově, kterou
u něho objednala sama císařovna, či kašna vztyčená na zakázku barona Wimmera v nejprominentnějším místě Prahy.
Najdeme tu také krásný náhrobek Ignáce Nováka († 1820),
který je prací Václava Prachnera
(1784–1832), přední osobnosti
pražského sochařství své doby.
Jeho náhrobní tvorba nabízí
zřetelný vrchol pražského umění náhrobku a na Olšanech se
s jeho tvorbou můžeme setkat
ještě několikrát. Václav Prachner
vydobyl své dílně v Praze výsadní postavení a jeho spolupráce
s ředitelem pražské Akademie
Josefem Berglerem, který dělal
návrhy pro náhrobky, jež Prachner realizoval, nesla své ovoce.
Co nekončí, je cesta
za tajemstvím
Na závěr však dodejme, že milý
čtenář, který se dostal až sem
a přečetl všech 9640 znaků,
může v cestě za tajemstvím
karlínských hřbitovů pokračovat. Ladislav Michálek, dvorní
fotograf Bohumila Hrabala
a Vladimíra Boudníka, propadl
vášni fotografování vojenských
hrobů, soustředěně se tomuto
tématu věnoval a díky jeho
nesmírnému zápalu a píli byla
vydána kniha Zaniklé pražské
vojenské hřbitovy, kde se dozvíte mnohem víc. Chcete znát
tajemství náhrobků, z nichž
některé jsou opatřeny německými šlechtickými tituly a erby?
Pokud ano, pak čtěte.
Pavla tomšíková
foto: Antonín Střížek
Tumba, Eduard Freiherr von Litzelhofen († 1882); hrobka, Hermann Freiherr
Dahlen von Orlaburg († 1887).