28
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / říjen 2019
www.praha8.cz
Historie
Krása a tajemství hřbitovů I.
Karlín
nnTajemství je to, co vědí jen vyvolení. Tajemství je vždy
někým drženo a něčím střeženo. Starobylé tajemství egyptských pyramid, posvátné tajemství Mayů, tajemství tibetských mnichů, také zvuk Stradivariho houslí je obestřen
tajemstvím. Nádherný čistě silný zvuk svých houslí Stradivari nikomu neodhalil. A nakonec i na Praze 8 máme tajemství,
jedním z nich je například hřbitov v Karlíně.
Procházíme-li současný Karlín,
představa, že tu někdy někde byl
hřbitov, může být pro mnohé
překvapením. Hřbitov v Karlíně?
Můžeme procházet Karlín od
Rohanského nábřeží po vrch
Vítkov, můžeme se štvát od ulice
Ke Štvanici přes Karlínské až po
Lyčkovo náměstí a nic. Budemeli křižovat Karlín křížem krážem,
opravdu na nic, co by se podobalo náhrobku či ohradní hřbitovní
zdi, nenarazíme, ani teskné,
mlčenlivé cypřiše nikde nerostou. Pokud však otevřeme knihu,
která se zabývá historií Karlína,
staneme se těmi vyvolenými,
těmi, kteří vědí a kteří tajemství
odhalili.
Tajemství
Pobřežní ulice
Naše putování za tajemstvím
můžeme začít v Pobřežní ulici,
kde přibližně v místech domu
čp. 224 stával kostel Obrácení
sv. Pavla, který zde založili roku
1504 bratři řádu Křižovníků
s červenou hvězdou. V místech,
kde ještě před dvě stě padesáti
Náhrobek Viléma Watleta († 1793),
pískovec, v 113 cm, autor: F. X. Lederer.
lety zněly modlitby, byste nyní na
zvoncích zdejší budovy našli
odkazy na společnosti Euro-holding, TT Consulting, Euro – Gruppe, Agreement či Euro Capital
2000 a řadu dalších, žádní Novákovi, Růžičkovi či paní Novotná.
Podle těchto cizojazyčných
názvů to vypadá, že modlitby za
život věčný zde byly nahrazeny
reportingem, benchmarkingem,
feed backem a někdo zde může
třeba i checkovat down-sizing.
Pražany počátkem 16. století
nedusil tlak společnosti na stále
větší výkon či nedeprivovaly
vyšší a vyšší ceny bytů, nemilosrdně a nelítostně je po tisících
rovnou kosil mor. Rozsah této
nakažlivé a smrtelné nemoci byl
tak veliký, že množství trpících
si vyžádalo stavbu zděné budovy, do níž by se mohli nemocní
uchýlit. Proto byl za městskými
hradbami postaven špitál pro
nemocné, a proto se Karlínu
dříve říkalo Špitálsko. Při špitálu
byl postaven nejen zmiňovaný
kostel, ale i hospodářský dvůr
s chlévem a stodolou, prádelna
a chybět nemohl ani hřbitov,
který se rozkládal jižně a východně od kostela. Byli by to
právě zaměstnanci vídeňské
pojišťovny Kooperativa, kteří
by z budovy Main Point měli na
hřbitov krásný výhled. Možná
by jim to pomohlo i k vyššímu
počtu uzavřených pojistných
smluv…
Nebyl to však pouze počátek
16. století, kdy se na zdejším
hřbitově hromadně pohřbívalo,
bylo to také během morové
epidemie roku 1680, kdy se tu
kopaly hroby pro třicet až čtyřicet zemřelých denně, stejně tak
byla krušná i morová léta 1743
a 1771. Roku 1787 byl kostel
i hřbitov zrušen. Kostel byl
zbořen roku 1861 a když zde
byla v 90. letech 19. století
stavěna Všeobecná záložna na
dnešní Sokolovské třídě, byly
nalezené kosterní pozůstatky
v několika vozech vyváženy na
hřbitov Olšany.
Přenesené náhrobky z karlínského hřbitova na Olšany na IX. hřbitov,
oddělení 10b.
Tajemství archivu
Kromě hřbitova u kostela Obrácení sv. Pavla však v Karlíně
existovalo ještě jedno místo,
které poskytlo azyl těm, kteří
odešli mnohem dříve, než jsme
my přišli na tento svět. Rozsáhlý
hřbitovní prostor existoval
v Karlíně u Invalidovny pod
vrchem Žižkovem mezi ulicemi
Šaldovou, Pernerovou, U Invalidovny a železniční tratí. Karlínská Invalidovna se začala projektovat koncem roku 1731,
základní kámen byl položen za
přítomnosti císaře Karla VI. dne
15. srpna 1732 a prvních dvě stě
invalidů bylo do ještě nedokončené stavby přijato v roce 1735.
Vzhledem k věku a zdravotnímu
stavu obyvatel Invalidovny lze
předpokládat, že hřbitov zde již
byl nejspíše od roku 1732.
Přesné datum vzniku tohoto
hřbitova je však nejasné. Mohlo
by se zdát, že toto tajemství
bychom mohli odhalit v archivu.
Materiál v Archivu hl. města
Prahy je však ztracen, zbyly zde
ve fondu Město Karlín pouze
prázdné desky nadepsané Hřbitov vojenský a evangelický – zrušení. Přesný termín vzniku
a vysvěcení hřbitova se tak už
nikdy nikdo nedozví. Ve válkách
pruských musela být Invalidovna jako vojenský objekt vyklize-
na a při tom patrně na archivní
materiály nebylo příliš dbáno.
Dbáno nebylo ani ve 20. století,
kdy se nenašel nikdo, kdo by
k archivu přilnul a zachránil
před zkázou alespoň to, co ještě
zůstalo. Archiv byl tehdy prodán
na starý papír, celkem se jednalo
o 3 750 kg starých spisů a protokolů. 5. května 1945 posádka
Wehrmachtu použila v Invalidovně v prvním poschodí pro
otevření a zajištění oken, ve
kterých zřídila střílny pro pušky
a kulomety, spisový materiál,
místo obvyklých pytlů s pískem,
a bylo dokonáno.
Smrt je jistá,
hodina nejistá
Vraťme se však ke hřbitovu.
Roku 1753 nastala potřeba zřídit
nový hřbitov pro zemřelé vojíny.
Hřbitov vojenských invalidů tak
byl doplněn o hřbitov určený
pro celou pražskou posádku, pro
důstojníky a vojíny zemřelé
během služby, kteří neměli
nikoho, kdo by je vypravil na
poslední cestu. V tomto roce
byla postavena kostnice a na
části věnované důstojníkům
také čtvercová kaple s okrouhlým presbytářem. Další rozšíření čekalo tento vojenský hřbitov
o čtyřicet osm let později. Rozsáhlý komplex vojenských