28

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / říjen 2019 

www.praha8.cz

Historie

Krása a tajemství hřbitovů I.

Karlín

nnTajemství je to, co vědí jen vyvolení. Tajemství je vždy

někým drženo a něčím střeženo. Starobylé tajemství egyptských pyramid, posvátné tajemství Mayů, tajemství tibetských mnichů, také zvuk Stradivariho houslí je obestřen

tajemstvím. Nádherný čistě silný zvuk svých houslí Stradivari nikomu neodhalil. A nakonec i na Praze 8 máme tajemství,

jedním z nich je například hřbitov v Karlíně.

Procházíme-li současný Karlín,

představa, že tu někdy někde byl

hřbitov, může být pro mnohé

překvapením. Hřbitov v Karlíně?

Můžeme procházet Karlín od

Rohanského nábřeží po vrch

Vítkov, můžeme se štvát od ulice

Ke Štvanici přes Karlínské až po

Lyčkovo náměstí a nic. Budemeli křižovat Karlín křížem krážem,

opravdu na nic, co by se podobalo náhrobku či ohradní hřbitovní

zdi, nenarazíme, ani teskné,

mlčenlivé cypřiše nikde nerostou. Pokud však otevřeme knihu,

která se zabývá historií Karlína,

staneme se těmi vyvolenými,

těmi, kteří vědí a kteří tajemství

odhalili.

Tajemství

Pobřežní ulice

Naše putování za tajemstvím

můžeme začít v Pobřežní ulici,

kde přibližně v místech domu

čp. 224 stával kostel Obrácení

sv. Pavla, který zde založili roku

1504 bratři řádu Křižovníků

s červenou hvězdou. V místech,

kde ještě před dvě stě padesáti

Náhrobek Viléma Watleta († 1793),

pískovec, v 113 cm, autor: F. X. Lederer.

lety zněly modlitby, byste nyní na

zvoncích zdejší budovy našli

odkazy na společnosti Euro-holding, TT Consulting, Euro – Gruppe, Agreement či Euro Capital

2000 a řadu dalších, žádní Novákovi, Růžičkovi či paní Novotná.

Podle těchto cizojazyčných

názvů to vypadá, že modlitby za

život věčný zde byly nahrazeny

reportingem, benchmarkingem,

feed backem a někdo zde může

třeba i checkovat down-sizing.

Pražany počátkem 16. století

nedusil tlak společnosti na stále

větší výkon či nedeprivovaly

vyšší a vyšší ceny bytů, nemilosrdně a nelítostně je po tisících

rovnou kosil mor. Rozsah této

nakažlivé a smrtelné nemoci byl

tak veliký, že množství trpících

si vyžádalo stavbu zděné budovy, do níž by se mohli nemocní

uchýlit. Proto byl za městskými

hradbami postaven špitál pro

nemocné, a proto se Karlínu

dříve říkalo Špitálsko. Při špitálu

byl postaven nejen zmiňovaný

kostel, ale i hospodářský dvůr

s chlévem a stodolou, prádelna

a chybět nemohl ani hřbitov,

který se rozkládal jižně a východně od kostela. Byli by to

právě zaměstnanci vídeňské

pojišťovny Kooperativa, kteří

by z budovy Main Point měli na

hřbitov krásný výhled. Možná

by jim to pomohlo i k vyššímu

počtu uzavřených pojistných

smluv…

Nebyl to však pouze počátek

16. století, kdy se na zdejším

hřbitově hromadně pohřbívalo,

bylo to také během morové

epidemie roku 1680, kdy se tu

kopaly hroby pro třicet až čtyřicet zemřelých denně, stejně tak

byla krušná i morová léta 1743

a 1771. Roku 1787 byl kostel

i hřbitov zrušen. Kostel byl

zbořen roku 1861 a když zde

byla v 90. letech 19. století

stavěna Všeobecná záložna na

dnešní Sokolovské třídě, byly

nalezené kosterní pozůstatky

v několika vozech vyváženy na

hřbitov Olšany.

Přenesené náhrobky z karlínského hřbitova na Olšany na IX. hřbitov,

oddělení 10b.

Tajemství archivu

Kromě hřbitova u kostela Obrácení sv. Pavla však v Karlíně

existovalo ještě jedno místo,

které poskytlo azyl těm, kteří

odešli mnohem dříve, než jsme

my přišli na tento svět. Rozsáhlý

hřbitovní prostor existoval

v Karlíně u Invalidovny pod

vrchem Žižkovem mezi ulicemi

Šaldovou, Pernerovou, U Invalidovny a železniční tratí. Karlínská Invalidovna se začala projektovat koncem roku 1731,

základní kámen byl položen za

přítomnosti císaře Karla VI. dne

15. srpna 1732 a prvních dvě stě

invalidů bylo do ještě nedokončené stavby přijato v roce 1735.

Vzhledem k věku a zdravotnímu

stavu obyvatel Invalidovny lze

předpokládat, že hřbitov zde již

byl nejspíše od roku 1732.

Přesné datum vzniku tohoto

hřbitova je však nejasné. Mohlo

by se zdát, že toto tajemství

bychom mohli odhalit v archivu.

Materiál v Archivu hl. města

Prahy je však ztracen, zbyly zde

ve fondu Město Karlín pouze

prázdné desky nadepsané Hřbitov vojenský a evangelický – zrušení. Přesný termín vzniku

a vysvěcení hřbitova se tak už

nikdy nikdo nedozví. Ve válkách

pruských musela být Invalidovna jako vojenský objekt vyklize-

na a při tom patrně na archivní

materiály nebylo příliš dbáno.

Dbáno nebylo ani ve 20. století,

kdy se nenašel nikdo, kdo by

k archivu přilnul a zachránil

před zkázou alespoň to, co ještě

zůstalo. Archiv byl tehdy prodán

na starý papír, celkem se jednalo

o 3 750 kg starých spisů a protokolů. 5. května 1945 posádka

Wehrmachtu použila v Invalidovně v prvním poschodí pro

otevření a zajištění oken, ve

kterých zřídila střílny pro pušky

a kulomety, spisový materiál,

místo obvyklých pytlů s pískem,

a bylo dokonáno.

Smrt je jistá,

hodina nejistá

Vraťme se však ke hřbitovu.

Roku 1753 nastala potřeba zřídit

nový hřbitov pro zemřelé vojíny.

Hřbitov vojenských invalidů tak

byl doplněn o hřbitov určený

pro celou pražskou posádku, pro

důstojníky a vojíny zemřelé

během služby, kteří neměli

nikoho, kdo by je vypravil na

poslední cestu. V tomto roce

byla postavena kostnice a na

části věnované důstojníkům

také čtvercová kaple s okrouhlým presbytářem. Další rozšíření čekalo tento vojenský hřbitov

o čtyřicet osm let později. Rozsáhlý komplex vojenských