Strana 8
Osmička / ZPRAVODAJ MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / ZÁŘÍ 2023 www.praha8.cz8
Rozhovor
Miloslavě Staré prošly rukama stovky dětí
sDownovým syndromem. Její život je úzce spojen
isLoutkovým divadlem Jiskra. Letos získala
ocenění čestná občanka Prahy 8.
Práce sdětmi sDownovým
syndromem musí být velmi
náročná. Co je na ní nejtěžší?
Pokusím se nahlédnutím do mé
minulosti podat vysvětlení, proč
mě celoživotně zaujaly děti
spostižením, ato nejvíce právě
ty se zmíněným syndromem.
Zprvu jen děti vpředškolním
věku, neboť jsem byla učitelkou,
později ředitelkou vMateřské
škole vNáhorní ulici. Tam byla
založena tehdejší ředitelkou A.
Chvátalovou první „výzkumná“
třída pro děti smentálním posti-
žením. VČeské republice to byla
vůbec první takováto třída. Byl
to obrovský krok, neboť vté
době existoval názor, především
ulékařů, že děti stímto syndro-
mem mají ihned zporodnice
putovat do ústavů, protože
nebudou nikdy mluvit, myslet
ani nijak fungovat. Apro rodiče
budou jen celoživotní zátěží.
Praxe mi ukázala, že ne vždy
tomu tak může být. VMŠ Ná-
horní byla jedna třída pro děti
zdravé adruhá pro děti smen-
tálním postižením. Tyto děti se
společně stýkaly vjídelně, na
zahradě atd. To byly první
známky integrace, tehdy ještě
pro společnost velmi vzdálené.
Psal se rok .
Poznala jsem, že děti se syn-
dromem jsou velmi rozdílné,
podobně jako děti zdravé, jejich
úroveň je závislá na vrozených
schopnostech omezených posti-
žením apéči rodičů, kteří ale
nevěděli, jak svým dětem pomá-
hat. Je to velmi náročná práce,
práce na celý život hlavně pro
rodiče. Všechny rodiče, kterých
se toto postižení přímo dotýká,
velmi obdivuji aza jejich péči
osvé milované děti si jich velmi
vážím. Později při funkci ředitel-
ky MŠ Náhorní jsem se stala
ředitelkou inedaleké MŠ Štíbro-
va, kde jsem začala uvažovat
azaložení spolku, kde si budou
moci rodiče dětí se syndromem
navzájem předávat své zkuše-
nosti apodporovat se. Atak
vznikl vroce Klub rodičů
apřátel dětí sDownovým syndo-
mem později Spolek Down
Syndrom.
Kolik takových dětí prošlo
vašima rukama ana co jste
nejvíce hrdá?
To je velmi těžká otázka, za
celou moji praxi to bylo několik
stovek dětí. Ještě vdnešní době
mě na ulici poznávají „moje
děti“, dnes již dospělí lidé.
Někteří mají dokonce vlastní
bydlení apráci.
Nejvíce jsem hrdá na organi-
zaci aktivit, které pomáhaly
rodičům rozvíjet své děti ve
všech oblastech. Ve zkratce
mohu uvést například orofaciál-
ní stimulace, logopedii, rozvíje-
ní komunikace, globální čtení,
masáže novorozenců, psycholo-
gickou pomoc, matematiku.
Nesmím se zapomenout zmínit
ostážích vzahraničí asdílení
zkušeností sostatními státy,
třeba sNěmeckem, Slovenskem
či Holandskem. Vtéto době
ještě pořád byly děti spostiže-
ním ve společnosti hodně roz-
dělovány anebylo knim nahlí-
ženo srespektem. Těmito
vzájemnými navštěvami jsme
velmi pomohli ulehčit život jak
rodičům, tak dětem, ale ispo-
lečnost jako taková se je učila
přijímat jako rovnocenné.
Jste zakladatelkou Společnos-
ti dětí sDownovým syndromem.
Co je její náplní?
Co jsem za svůj život mohla
udělat, jsem udělala, věnovala
jsem této práci celý svůj život
anikdy jsem ani na vteřinu
nelitovala. Svou práci jsem
milovala celým svým srdcem
stejně jako všechny děti, které
jsem mohla za ta dlouhá léta
poznat. Společnost nyní stále
funguje, setkávání se konají na
Černém Mostě. Organizují
společné pobyty, vydavají
časopis PLUS anadále pomá-
hají novým rodinám.
Velkým akontroverzním
tématem je inkluze ve vzdělává-
ní. Je to správná cesta?
Moje zkušenosti mi říkají – inklu-
ze je správná, ale individuálně.
Umí-li se dítě přizpůsobit progra-
mu ve třídě, má chápající učitel-
ku ašikovného asistenta pedago-
ga, který umí hledat cesty,
nastane-li problém. Velmi nutná
je trpělivost ze strany učitelky, ať
se samotným chodem třídy, tak
isúpravou učiva. Zároveň musí
umět vysvětlit ostatním dětem
ve třídě jinakost spolužáka
spostižením avede je kaktivitě
pomáhat mu. Což je důležité pro
jejich budoucí život. Nelze
integrovat dítě spostižením do
třídy, kde učitelka nemá sama
pro ně pochopení ani zájem
hledat společnou cestu.
Už skoro 70 let jste členkou
Loutkového divadla Jiskra. Jaká
je vaše role vsouboru?
Kloutkovému divadlu mě přive-
dl můj manžel, tehdejší principál
Stanislav Starý, který vdivadle
mimo jiné dal hlas několika
pohádkovým postavám, podílel
se na kulisách ana režii mnoha
pohádek. Láska kdětem adiva-
dlu nás oba spojovala, atak jsem
se ijá ve volných chvílích mohla
aktivně účastnit. Nyní mě můj
zdravotní stav nedovoluje být
plnohodnotnou členkou soubo-
ru, ale kontakty stále udržujeme.
Všichni členové Loutkového
divadla Jiskra dělají svou práci
skvěle amají můj velký obdiv.
Do divadla chodí sradostí imá
pravnoučata.
Má loutkové divadlo vdnešní
době informačních technologií
dětem co říct? Necítíte zjejich
strany úbytek zájmu?
Já myslím, že loutkové divadlo
adivadlo jako takové kráčí
sdobou. VLoutkovém divadle
Jiskra hrají nejen klasické po-
hádky, ale ipohádky novodobé
aneustále pracují na tom, aby
iten nejmenší divák odcházel
spokojený. Vzhledem ktomu, že
mnohdy bývají představení
beznadějně vyprodaná aněkteří
rodiče sdětmi čekají před diva-
dlem, jestli nezbyde lístek
znevyzvednutých rezervací, si
myslím, že zájem je veliký.
TK
SPECIÁLNÍ PEDAGOŽKA A ČESTNÁ OBČANKA PRAHY 8 MILOSLAVA STARÁ:
Individuální inkluze je správná
Miloslava Stará desítky let působí ivLoutkovém divadle Jiskra