24

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / SRPEN 2017 

www.praha8.cz

školství a mládež

ANUSRI A LAURA NA ČESKÉM GYMNÁZIU:

Jak nás vidí

zahraniční

středoškolačky

nnCestování, hledání, poznávání, výměna zkušeností,

prolínání kultur... Tyto věci k dnešní mládeži (naštěstí)

neodmyslitelně patří. Potvrzuje to i pohled mezi

studenty Gymnázia Ústavní.

Poměrně pestré jazykové

a národnostní spektrum se pro

uplynulý školní rok rozšířilo

o dvě dívky pobývající u nás na

výměnném studijním pobytu –

šestnáctiletou Anusri Arulmozhi

z Indie a osmnáctiletou Lauru

Chironi z Itálie. Rozhovor s nimi

před jejich návratem domů

připravily „domácí“ studentky

Kristýna Svobodová a Lucie

Jungová.

Češi jsou klidní…

Anusri Arulmozhi se u nás

nejvíc líbila architektura a nejvíc

jí vadila zima. Naše gymnázium

považuje za velmi pěknou školu

a Čechy za klidné lidi. S češtinou

jí pomáhají kamarádi a paní

profesorka Dalila Durčáková

(„je moc hodná“).

Mohla bys nám stručně popsat,

jak se k nám dá dostat na

výměnný pobyt? Přihlášení

do programu atd.

„Vybrala jsem si tři země:

Německo, Rakousko a Českou

republiku. Zkoušky se dělají pro

každou zemi zvlášť a mně se

povedly právě ty do České

republiky. Potom mi přidělili

rodinu, která je taky přihlášena

do programu. Během celého

pobytu musím rodinu třikrát

vystřídat.“

Proč jsi chtěla jet do ČR? Jak se

ti tu líbí? Co tě tu zaujalo?

Laura a Anusri s autorkami rozhovoru.

„V Indii jsem se o vaší zemi dost

učila. Po příjezdu mne zaujaly

především památné budovy

nebo třeba Karlův most. Mám

moc ráda lidi, kteří tu žijí, jsou

hodně klidní. V Indii je většinou

velké teplo, u vás jsem poznala,

co to je zima. Líbí se mi vaše

svátky, které jsem předtím

neznala – Vánoce, Velikonoce...

Mám ráda Ježíška, čerta

a Mikuláše. Zaujalo mě i jídlo.

V Indii jíme rukama, ale zvykla

jsem si.“

Je pro tebe čeština těžká?

„Ano, je hodně těžká, ale

strukturou je podobná našemu

jazyku. Musím se hodně snažit.“

Co tě tady překvapilo, nebo

naopak zklamalo?

„Překvapilo mě, že lidé tady se

snaží pomocí make-upu získat

tmavší odstín pleti, zatímco lidé

u nás se snaží být co nejsvětlejší

:D. A samozřejmě příroda a taky

kultura, která je jiná.“

Co si myslíš o lidech, které jsi tady

poznala?

„V Indii lidé více pomáhají

cizincům. Tady jsou lidé na

cizince zvyklí a nevšímají si jich.

Musím být nezávislá. Zdejší lidé

se mi zdáli zpočátku uzavření,

ale musím říct, že jak jsme se

poznali, jsou úžasní a moc

kamarádští.“

Je to pro tebe těžké, být tak

daleko a dlouho od rodiny

a přátel?

„Chtěla jsem se osamostatnit.

Vše jsem chtěla zkusit, ale někdy

mi rodiče moc chyběli.“

Máš doma v Indii nějaké koníčky?

„Samozřejmě. Dělám bojový

sport s tyčí nazývaný silambam.

Zajímají mě i další sporty, cvičím

jógu. Taky hodně spím...“

Jaké to pro tebe bylo v české

škole? Bylas na začátku nervózní?

„Škola je stejná. Jen u nás se

začíná v 9 a končí v 15.30.

Všichni spolužáci mi moc

pomáhali.“

Na co budeš nejraději vzpomínat?

„První sníh… Byla jsem šťastná

jako malé dítě. Taky si budu

navždy pamatovat své poprvé