14
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / SRPEN 2017
www.praha8.cz
Rozhovor
Herec Jan Skopeček, čestný občan Prahy 8:
Bez ženské
přitažlivosti
bychom tu nebyli
nnJan Skopeček (* 1925), kterého proslavil především
televizní seriál Tři chlapi v chalupě, patří k zakladatelům
Divadla Pod Palmovkou, tehdy Divadla S. K. Neumanna.
Zastupitelé MČ Praha 8 se ho rozhodli za jeho herecké
mistrovství i věrnost libeňskému divadlu jmenovat
Čestným občanem Prahy 8. Setkali jsme se v DS Slunečnice,
kde herecký bard po operaci očí nyní žije.
Předně se chci optat – co zdraví?
„No jak… Špatně vidím, špatně
slyším, špatně chodím… Ale ve
skoro dvaadesáti to pořád ještě
jde. Nedávno jsem prodělal
operaci očí, nic moc; už dlouho
mám umělou chlopeň a to
musím zaklepat, že srdíčko drží,
pan doktor Vaněk na Karláku
odvedl skvělou práci.“
Je něco, čeho se bojíte? Bojíte
se smrti?
„Ne. Nějakou dobu bych tu ještě
docela rád byl, to jo, ale vím, že to
je jenom moje přání a že to
jednou přijde, to se nedá nic
dělat. Setkám se zase
s manželkou…“
Co jí řeknete, až se shledáte?
„Že jsem se snažil bez ní žít, a že
jsem na ni hrozně myslel. Byla to
bezvadná ženská.“
Zastupitelstvo MČ Praha 8
v červnu rozhodlo, že vám udělí
čestné občanství. Co to pro vás
znamená?
„Mám z toho radost. A moc za to
děkuji. Ale nějak nevím, čím jsem
si to zasloužil…“
Jste přece zakládajícím členem
dnešního Divadla Pod Palmovkou,
tehdejšího Divadla S. K. Neumanna…
„To jo, ono tady totiž žádné
pořádné divadlo nebylo. Tak jako
tu není žádný špičkový fotbalový klub. Fandil jsem celý život
Slavii. Ale zase jsou tu fajn lidi,
a to není málo.“
Vy jste v libeňském divadle přímo
bydlel…
„Ve třetím patře budovy, ve které
bylo divadlo… Mohl jsem chodit
v papučích do práce.“
Jak dlouho jste v Divadle
Pod Palmovkou působil?
„Dlouho. Od založení v roce 1949
s přestávkama víc jak šedesát
let.“
Když jste v divadle i bydlel, kam
jste chodil ve volném čase?
Do hospody? Nebo s holkama do
parku?
„Já na hospody moc nejsem,
takže spíš do toho parku. Stýkal
jsem se trošku s Bohumilem
Hrabalem, který v divadle
pracoval a bydlel velice blízko.
Ale jinak… jsem nikam
nechodil…“
Jak vzpomínáte na dětství?
„Narodil jsem se v Litoměřicích.
Když mi bylo osm, začaly tam
sudetoněmecké spory. Tatínek
sbalil rodinu a přestěhovali jsme
se do východních Čech do
Horního Jelení. Táta byl
podnikatel, pořídil si tam malou
továrničku na dřevitou vlnu
s osmi zaměstnanci. Vydrželi
jsme tam rok, a stěhovali jsme se
do Prahy. Otec neustále s něčím
obchodoval, a myslel, že já budu
obchodovat taky. A bylo pro něj
velkým zklamáním, že chci
k divadlu.“
Foto: Vladimír Slabý
I ve skoro 92 letech je Jan Skopeček věrným fanouškem Slavie.
A jak jste se tedy k divadlu dostal?
„Začínal jsem jako ochotník,
a když jsem se v pětačtyřicátým
vrátil z koncentračního tábora,
četl jsem v novinách inzerát:
Městské a oblastní divadlo Praha
Brno Výstaviště, lidové a avantgardní divadlo, přijme mladé
herce a herečky do svého
souboru.“
To je jako kdybyste ho zrovna teď
četl…
„Jo, pamatuji si ho úplně přesně.
Takže jsem herec na inzerát. Řekl
jsem si, že svou pekelnou kariéru
přece můžu udělat nejen v Praze.
Sbalil jsem kufr a tradá do Brna.
Vydržel jsem tam jen půl roku,
bylo to divadlo pro děti, hráli
jsme pořád pohádky a já to neměl
rád. Jsem přece herec, říkal jsem
si, a chtěl jsem hrát velké divadlo.
Přešel jsem do Hanáckého
divadla v Přerově a pak do
Horáckého v Jihlavě. Tam jsem
byl dva roky a už to šlo.“
Zmínil jste se o koncentračním
táboře…
„Maminka byla židovka, byl to
koncentrák pro židovské
míšence.“
Má váš pobyt v koncentračním
táboře souvislost s dopisem,
který jste dostal od amerického
režiséra Stevena Spielberga?
„Samozřejmě. On natočil film
Schindlerův seznam. Ten se mi
moc líbil. Tak jsem mu napsal
a vylíčil mu svůj příběh. A on mi
poděkoval a popřál mi všechno
nejlepší.“
To byl příběh o tom, jak vám herec
Oldřich Nový zachránil život?
„Zachránil… To se nedá tak úplně
říct. Ale vlastně možná ano. On
měl za manželku židovku. Jeli
jsme vlakem do Osterode, a mně
se v nákladním vagónu, kde byli
dohromady židovští míšenci jako
já a křesťané, co měli za manželky židovky, udělalo špatně.
Najednou ke mně kráčí nějaký
pán, to už běžel v kinech film
Kristián, takže jsem ho hned
poznal. Přišel ke mně, změřil mi
tlak a dal mi nějaké prášky. Měl
totiž s sebou lékárničku,
a dokonce mi dal i svou deku.
Když jsme přijeli na místo, sehnal
kbelík s teplou vodou, kde jsem
se umyl. Oldřich Nový mě dal
prostě do pořádku. On byl moc
dobrý člověk….“
Ovlivnilo vás setkání s Oldřichem
Novým?
„Asi ne, bylo to naše jediné
setkání, pak už z mého života
zmizel.“
Ani herecky vás neovlivnil?
„Měl jsem ho rád jako herce, ale
že bych ho měl jako vzor? To ne.
Já byl zaměřený jinak.“