14

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / SRPEN 2017 

www.praha8.cz

Rozhovor

Herec Jan Skopeček, čestný občan Prahy 8:

Bez ženské

přitažlivosti

bychom tu nebyli

nnJan Skopeček (* 1925), kterého proslavil především

televizní seriál Tři chlapi v chalupě, patří k zakladatelům

Divadla Pod Palmovkou, tehdy Divadla S. K. Neumanna.

Zastupitelé MČ Praha 8 se ho rozhodli za jeho herecké

mistrovství i věrnost libeňskému divadlu jmenovat

Čestným občanem Prahy 8. Setkali jsme se v DS Slunečnice,

kde herecký bard po operaci očí nyní žije.

Předně se chci optat – co zdraví?

„No jak… Špatně vidím, špatně

slyším, špatně chodím… Ale ve

skoro dvaadesáti to pořád ještě

jde. Nedávno jsem prodělal

operaci očí, nic moc; už dlouho

mám umělou chlopeň a to

musím zaklepat, že srdíčko drží,

pan doktor Vaněk na Karláku

odvedl skvělou práci.“

Je něco, čeho se bojíte? Bojíte

se smrti?

„Ne. Nějakou dobu bych tu ještě

docela rád byl, to jo, ale vím, že to

je jenom moje přání a že to

jednou přijde, to se nedá nic

dělat. Setkám se zase

s manželkou…“

Co jí řeknete, až se shledáte?

„Že jsem se snažil bez ní žít, a že

jsem na ni hrozně myslel. Byla to

bezvadná ženská.“

Zastupitelstvo MČ Praha 8

v červnu rozhodlo, že vám udělí

čestné občanství. Co to pro vás

znamená?

„Mám z toho radost. A moc za to

děkuji. Ale nějak nevím, čím jsem

si to zasloužil…“

Jste přece zakládajícím členem

dnešního Divadla Pod Palmovkou,

tehdejšího Divadla S. K. Neumanna…

„To jo, ono tady totiž žádné

pořádné divadlo nebylo. Tak jako

tu není žádný špičkový fotbalový klub. Fandil jsem celý život

Slavii. Ale zase jsou tu fajn lidi,

a to není málo.“

Vy jste v libeňském divadle přímo

bydlel…

„Ve třetím patře budovy, ve které

bylo divadlo… Mohl jsem chodit

v papučích do práce.“

Jak dlouho jste v Divadle

Pod Palmovkou působil?

„Dlouho. Od založení v roce 1949

s přestávkama víc jak šedesát

let.“

Když jste v divadle i bydlel, kam

jste chodil ve volném čase?

Do hospody? Nebo s holkama do

parku?

„Já na hospody moc nejsem,

takže spíš do toho parku. Stýkal

jsem se trošku s Bohumilem

Hrabalem, který v divadle

pracoval a bydlel velice blízko.

Ale jinak… jsem nikam

nechodil…“

Jak vzpomínáte na dětství?

„Narodil jsem se v Litoměřicích.

Když mi bylo osm, začaly tam

sudetoněmecké spory. Tatínek

sbalil rodinu a přestěhovali jsme

se do východních Čech do

Horního Jelení. Táta byl

podnikatel, pořídil si tam malou

továrničku na dřevitou vlnu

s osmi zaměstnanci. Vydrželi

jsme tam rok, a stěhovali jsme se

do Prahy. Otec neustále s něčím

obchodoval, a myslel, že já budu

obchodovat taky. A bylo pro něj

velkým zklamáním, že chci

k divadlu.“

Foto: Vladimír Slabý

I ve skoro 92 letech je Jan Skopeček věrným fanouškem Slavie.

A jak jste se tedy k divadlu dostal?

„Začínal jsem jako ochotník,

a když jsem se v pětačtyřicátým

vrátil z koncentračního tábora,

četl jsem v novinách inzerát:

Městské a oblastní divadlo Praha

Brno Výstaviště, lidové a avantgardní divadlo, přijme mladé

herce a herečky do svého

souboru.“

To je jako kdybyste ho zrovna teď

četl…

„Jo, pamatuji si ho úplně přesně.

Takže jsem herec na inzerát. Řekl

jsem si, že svou pekelnou kariéru

přece můžu udělat nejen v Praze.

Sbalil jsem kufr a tradá do Brna.

Vydržel jsem tam jen půl roku,

bylo to divadlo pro děti, hráli

jsme pořád pohádky a já to neměl

rád. Jsem přece herec, říkal jsem

si, a chtěl jsem hrát velké divadlo.

Přešel jsem do Hanáckého

divadla v Přerově a pak do

Horáckého v Jihlavě. Tam jsem

byl dva roky a už to šlo.“

Zmínil jste se o koncentračním

táboře…

„Maminka byla židovka, byl to

koncentrák pro židovské

míšence.“

Má váš pobyt v koncentračním

táboře souvislost s dopisem,

který jste dostal od amerického

režiséra Stevena Spielberga?

„Samozřejmě. On natočil film

Schindlerův seznam. Ten se mi

moc líbil. Tak jsem mu napsal

a vylíčil mu svůj příběh. A on mi

poděkoval a popřál mi všechno

nejlepší.“

To byl příběh o tom, jak vám herec

Oldřich Nový zachránil život?

„Zachránil… To se nedá tak úplně

říct. Ale vlastně možná ano. On

měl za manželku židovku. Jeli

jsme vlakem do Osterode, a mně

se v nákladním vagónu, kde byli

dohromady židovští míšenci jako

já a křesťané, co měli za manželky židovky, udělalo špatně.

Najednou ke mně kráčí nějaký

pán, to už běžel v kinech film

Kristián, takže jsem ho hned

poznal. Přišel ke mně, změřil mi

tlak a dal mi nějaké prášky. Měl

totiž s sebou lékárničku,

a dokonce mi dal i svou deku.

Když jsme přijeli na místo, sehnal

kbelík s teplou vodou, kde jsem

se umyl. Oldřich Nový mě dal

prostě do pořádku. On byl moc

dobrý člověk….“

Ovlivnilo vás setkání s Oldřichem

Novým?

„Asi ne, bylo to naše jediné

setkání, pak už z mého života

zmizel.“

Ani herecky vás neovlivnil?

„Měl jsem ho rád jako herce, ale

že bych ho měl jako vzor? To ne.

Já byl zaměřený jinak.“