OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / SRPEN 2017
www.praha8.cz
15
Chtěl byste chlapy z chalupy
Lipského a Trojana mít za bráchy?
„Lipského jo, ale Trojana ne.“
Proč? Rozkmotřili jste se?
„No… (dlouhé mlčení) Když to
mám říct naprosto upřímně,
nepovažuju Trojana za nějak
zvlášť dobrého herce. (dlouhé
odmlčení) On je takovej děsně
zamindrákovanej… Jeho syn Ivan
je naopak skvělý, ten tátu
výrazně přerostl. Zato s Lipským
to bylo vždycky dobrý.“
S herečkou Věrou Tichánkovou
jste byli manželé přes 65 let. Máte
recept na spokojené manželství?
„Recept…? Nemám. Byli jsme na
sebe hodní. My jsme s Věrou byli
taková dvojka. Ona hluchá a já
slepý... Taky jsme se hádali, ale
nikdy to nebylo o hubu. A to
usmiřování bylo vždycky
krásné.“
Tři chlapi v chalupě – zprava Jan Skopeček, Lubomír Lipský a Ladislav Trojan. Foto: archív Jana Skopečka
Kdy jste stál na jevišti naposledy?
„Naposledy? To je tak rok,
možná dva, v Liberci. Přišel za
mnou Ivan Rajmont, tehdejší
ředitel libereckého divadla, který
věděl, že jsem kdysi v Čechovově
Višňovém sadu hrál stařičkého
komorníka Firse. Onemocněl jim
herec, který to hrál u nich,
a potřebovali záskok tak na tři
měsíce, než se dotyčný vrátí.
Dědka musí hrát dědek, ne?
Po první repríze mi řekli, že už se
nevrátí, protože zemřel. Takže
jsem to hrál asi rok.“
Na jaké role nebo hry nejvíc
vzpomínáte?
„Nejradši mám veselohry. Pár
vážných rolí jsem hrál taky.
Určitě si rád vzpomenu na
Harpagona v Lakomci, to je
dobře napsaná role. Rád jsem
hrál v Rivalech, v Miláčkovi
a Figarově svatbě. Zahrál jsem si
trojroli v Hamletovi a Knoflíkáře
v Peeru Gyntovi, ale to už je
všechno strašně dávno. Diváci si
mě hodně pamatují jako Cyrana
z Bergeracu. Dokonce dvakrát
jsem hrál Dona Quijota. Největší
zápřah byli ovšem Tři mušketýři, tam jsem hrál hned patnáct
rolí.“
Patnáct? To jste se musel
neustále převlékat…?
„Třicetkrát za jediné představení! A to jsem nehrál ani jednoho
z mušketýrů! (smích) Takhle mě
obsadil režisér Jaroslav Dudek.“
už vám vybere kohokoliv, musíte
to s ním nějak uhrát.“
Jaká role vás v divadle minula?
„Přitahoval mě Shakespeare.
Rozumí mu i ta prodavačka
zeleniny, v tom je jeho genialita.
Miluju některé Shakespearovy
figury, i když mi nikdo nevěří, že
bych mohl hrát třeba Richarda
III. anebo Jaga...“
V televizi jste exceloval v 60. letech v nezapomenutelném seriálu
Tři chlapi v chalupě…
„To byl, myslím, jeden z prvních
televizních seriálů vůbec!“
Jaga v Othellovi?
„No vidíte, i vy se divíte. Mě kdysi
okouzlil Jan Pivec, jak jej hrál.
Sice intrikán, ale současně
sympatickej, veselej a bodrej
kumpán, který Othella, zdá se,
upřímně miluje. Býval bych na
něj šel podobně, ale teď už je to
pryč.“
Kdo z režisérů vám dal nejvíc?
„Jednoznačně Jaroslav Dudek.
To byl Pan Režisér! A Vašek
Lohnický. Tito dva vedli
v 60. letech Divadlo S. K. Neumanna, to tehdy bylo fakt
výborné divadlo.“
Teď už není?
„Nevím, už mě neobsazujou,
a tak jsem tam dlouho nebyl
(smích).“
Se kterými hereckými kolegy se
vám hrálo nejlíp?
„To je těžké říct. Kolegy si do hry
nevybíráte, určuje je režisér. A ať
… tam ta chemie mezi vámi,
Lubomírem Lipským a Ladislavem
Trojanem fungovala, ne?
„Jo, to bylo dobrý. Jaroslav Dietl
napsal svou první divadelní hru
Nepokojné hody svaté Kateřiny.
Tam jsem byl předsedou JZD.
Současně dělal pro Městská
divadla pražská hru Čtyři ve
velkoměstě, kde hrál dědka
Mirek Lipský. A když začali
přemýšlet, jak by obsadili ten
seriál, Dietl si vzpomněl na mě
i na Lipského a přidal Trojana.“
Hádali jste se někdy?
„Ne.“
Ani o fotbale? Vy jste přece
slávista, Lipský byl sparťan
a Trojan fandí Bohemians.
„Hecovali jsme se, to jo. Ale že
bychom se hádali… Oni nebyli
zas tak zuřiví… Teď mi kluci
slávistický udělali titulem moc
velkou radost.“
Ani o ženských jste se nehádali?
„Ne. Lipan na ženský moc nebyl,
já koneckonců taky ne…“
Pamatujete si vaše první setkání?
„To bylo v Jihlavě v Horáckém
divadle a hned jsme se sblížili.
Možná i proto, že jsme oba byli za
nacismu v kriminále. Já pro svůj
ne zcela křesťanský původ a ona
proto, že na konzervatoři sbírala
potravinové lístky a dávala je
těm, kteří je potřebovali. Někdo
ji udal.“
A co vaše první rande?
„Do Jihlavy přijel cirkus a já Věru
pozval na vystoupení. Najednou
začala bouřka, představení se
zrušilo. Měli jsme jenom jeden
deštník, tak jsem se nabídl, že ji
s tím deštníkem doprovodím
domů. Před bránou ještě pršelo
a druhý den už nepršelo a ráno
jsme šli na zkoušku.“ (smích)
Býval jste fešák, vysoký chlap.
Měl jste plno obdivovatelek?
„No nějaká se našla. Víte, ony
jsou některý ženský divný.
Ale i hezký a přitažlivý.“
Přemýšlel jste někdy, jak by
vypadal svět bez zemské
přitažlivosti?
„Ne.“
A bez ženské přitažlivosti?
(smích) „Ani o tom jsem
nepřemýšlel. Ale určitě bychom
tu bez ženské přitažlivosti
nebyli.“
Děkuji za rozhovor.
Vladimír Slabý
celý rozhovor NA
www.praha8.cz