14

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / ČERVENEC / SRPEN 2021 

www.praha8.cz

Rozhovor

VÝTVARNICE MARKÉTA LAŠTUVKOVÁ:

Karlín je taková malá Paříž

nnPři procházení Sokolovské ulice nacházíme ateliér, který

spoluzaložila akademická malířka, ilustrátorka, grafička,

fotografka a dvojnásobná máma Markéta Laštuvková, jež od

poloviny července do půlky září představí svá nejnovější díla

v Libeňském zámku. Malířku jsme vyzpovídali, proč si vybrala ateliér v Karlíně a na jaké obrazy se můžeme v Libni těšit.

Ateliér 45. Název vašeho

ateliéru je podle místa, kde se

nachází, tedy v Sokolovské 45?

Kdepak, je to náhoda. Zakládali

jsme ho s kamarádkou a dávnou

spolužačkou z Hollarky Veronikou Kostovou, když nám bylo

pětačtyřicet. Původně jsme sídlili

v Křižíkově ulici a po čtyřech

letech jsme se rozšíříli o prostor

na Sokolovské. Křižíkovu jsme

před rokem opustili a zůstali

jsme zde na Sokolovské 45.

ji na prostor kolem sebe, vůně,

vzduch… Malování podle fotografie jsou omalovánky. Fotografie mi může připomenout náladu, proč mě to místo oslovilo.

Máte celkem široký umělecký

záběr, ale když jste v plenéru,

nemáte vždycky čas si

načrtnout něco do skicáku.

Podívejte se (podává nám

výtvarnice dva sešity). To jsou

připravujeme na talentové

zkoušky na střední a na vejšku.

Na figurální malbu chodí kromě

studentů i dospělí, ženy i muži

většinou mezi 30 až 40 lety.

A starší ročníky učíme většinou

v dopoledních kurzech. Tam

dochází i naše „stálice“, s nimiž

jedeme letos na podzimní plenér

na Šumavu.

Co vás na učení baví?

Sejdou se lidé, kteří se vůbec

neznají, vytvoří skupinu, postupně se uvolní, a i když ve finále

tvoří každý sám, v ateliéru

panuje příjemná nálada. My

jsme tady pro ně, abychom jim

poradili, nasměrovali, ale do

Kde se vzal nápad založit

vlastní ateliér?

V Paříži, před sedmi lety.

Seděli jsme s Veronikou a naším

kamarádem v kavárně a napadlo

nás, že je právě ten nejlepší čas

pro založení společného ateliéru.

Hledali jsme inspirativní místo,

kde nápad realizovat. A objevili

jsme Karlín, což je pro nás taková malá Paříž.

V Paříži je spousta míst, která

malíři zvěčňují. Jsou taková

i v Karlíně?

„Jistě. Kaizlovy sady, Karlínské

náměstí, Rohanský ostrov,

Lyčkovo náměstí s nádherně

zdobenou školou… Když se

studenty chodíme do plenéru,

vždycky je co kreslit.

Jsem takový rychlý

malíř, nejraději mám

akvarel a akryl.

Olejomalba mě zdržuje.

Nosím s sebou vždycky

barvy, štětec a kelímek

s vodou.

Vy sama jste i vynikající

fotografka. Není jednodušší

kreslit podle fotografie? Nehýbe se, všechny detaily máte

krásně vidět…

Fotografie je jiná „disciplína“.

Proč bych malovala něco, co už

je vyfocené? Na malování je

skvělé, že maluji, co vnímám

před sebou, ale i za sebou, reagu-

poslouchám okolí. Ale chápu, že

to běžce často motivuje.

Čím jste chtěla být jako dítě?

Servírkou. Také jsem jí asi rok

byla. Ale kreslila jsem už od

malička. Po základní škole jsem

chodila na Střední odbornou

školu výtvarnou Václava Hollara. Právě tam jsem se seznámila

s Veronikou, seděly jsme v jedné

v lavici a v hodinách chemie

jsme vyrušovaly. Po absolvování

Hollarky jsem na třetí pokus

splnila talentovky na AVU

v Praze a dostala se k profesorům Čepelákovi a Kokoliovi.“

Jak vzpomínáte na dobu

studií?

Hollarka – dodnes oceňuji tu

neuvěřitelnou svobodu, která

tam panovala. Užívali jsme si ji

a spolu s námi i profesoři. Ze

střední školy mám kamarády

dodnes. AVU – tam byl už každý

víc sám za sebe.

Projevila se doba covidová

nějak na vaší tvorbě?

Mám pocit, že se obecně kvůli

covidu doba zpomalila, a nebylo

kam spěchat. Najednou bylo víc

času i na malování.

MNOHO DĚL Markéty Laštuvkové osvěžuje ženské tělo.

moje skicáky. Rychlé akvarelové

poznámky toho, co mě v tu chvíli

zaujalo. Jsem takový rychlý

malíř, nejraději mám akvarel

a akryl. Olejomalba mě zdržuje.

Nosím s sebou vždycky barvy,

štětec a kelímek s vodou. Pokud

není čas, pak mi fotografie poslouží jako záznam atmosféry, ale

ne jako předloha pro obraz.

Jaké kurzy v Ateliéru 45

zájemcům nabízíte?

Kromě klasických, jako jsou

kresba, malba, akvarel, příprava

na talentovky a figurální malba,

máme nově fotografii a videotvorbu. Velký zájem je o kaligrafii. K ručně psanému písmu se

lidé vracejí a je to jeden z nejžádanějších kurzů.

To je docela široké spektrum

výuky, kdo na kurzy chodí?

Máme studenty všech věkových kategorií. Mladší studenty

práce nezasahujeme. Je skvělé

vidět, že jsou lidé spokojeni

a rádi se k nám vrací.

Jak jste se dostala k ilustrování dětských knih?

Ilustrovat jsem začala, když

byly moje děti malé, pracovala

jsem také jeden čas v malém

nakladatelství a velmi přínosné

a inspirativní pro mě byly návštěvy knižních veletrhů ve Frankfurtu a v Bologni. Volná tvorba

mě neuživí (se smíchem), proto

mám Ateliér a dětské knížky.

Někomu pomáhá ve vytvoření

správné nálady hudba,

například běžci se jí nechávají

motivovat k výkonům, je to

i váš případ?

Ne, já hudbu při malování

neposlouchám, zjistila jsem, že

potřebuji ticho. Neposlouchám

ale hudbu ani při běhání, nevychází mi krok ani dech a raději

Výstava na zámku vychází

z obrazů namalovaných právě

v době covidu, na jaké obrazy

se můžeme těšit?

Maluju krajinu a zajímá mě

lidské tělo, na které se dívám

jako na krajinu. I když jde zdánlivě o dva různé směry, tak pro mě

toto spojení dává smysl a krajiny

vedle aktů vytváří harmonický

celek.

V ateliéru vidíme hlavně ženy,

malujete i muže?

Ano, v kurzu figury střídáme

ženský i mužský akt. Já ale

v současné době dávám přednost jedné modelce, Kristýně. Na

každém obrazu je jiná, záleží na

tom, s jakou náladou přijde do

ateliéru a jaký tichý dialog mezi

námi ten den vznikne. A také,

přestože jsem žena, ženské tělo

je pro mě nějak krásnější.

Otázka na závěr. Na co se

těšíte?

Na výstavu v Libeňském

zámku.

Lenka Jančijuková, Vladimír Slabý

Celý rozhovor na www.praha8.cz