14
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / ČERVENEC / SRPEN 2021
www.praha8.cz
Rozhovor
VÝTVARNICE MARKÉTA LAŠTUVKOVÁ:
Karlín je taková malá Paříž
nnPři procházení Sokolovské ulice nacházíme ateliér, který
spoluzaložila akademická malířka, ilustrátorka, grafička,
fotografka a dvojnásobná máma Markéta Laštuvková, jež od
poloviny července do půlky září představí svá nejnovější díla
v Libeňském zámku. Malířku jsme vyzpovídali, proč si vybrala ateliér v Karlíně a na jaké obrazy se můžeme v Libni těšit.
Ateliér 45. Název vašeho
ateliéru je podle místa, kde se
nachází, tedy v Sokolovské 45?
Kdepak, je to náhoda. Zakládali
jsme ho s kamarádkou a dávnou
spolužačkou z Hollarky Veronikou Kostovou, když nám bylo
pětačtyřicet. Původně jsme sídlili
v Křižíkově ulici a po čtyřech
letech jsme se rozšíříli o prostor
na Sokolovské. Křižíkovu jsme
před rokem opustili a zůstali
jsme zde na Sokolovské 45.
ji na prostor kolem sebe, vůně,
vzduch… Malování podle fotografie jsou omalovánky. Fotografie mi může připomenout náladu, proč mě to místo oslovilo.
Máte celkem široký umělecký
záběr, ale když jste v plenéru,
nemáte vždycky čas si
načrtnout něco do skicáku.
Podívejte se (podává nám
výtvarnice dva sešity). To jsou
připravujeme na talentové
zkoušky na střední a na vejšku.
Na figurální malbu chodí kromě
studentů i dospělí, ženy i muži
většinou mezi 30 až 40 lety.
A starší ročníky učíme většinou
v dopoledních kurzech. Tam
dochází i naše „stálice“, s nimiž
jedeme letos na podzimní plenér
na Šumavu.
Co vás na učení baví?
Sejdou se lidé, kteří se vůbec
neznají, vytvoří skupinu, postupně se uvolní, a i když ve finále
tvoří každý sám, v ateliéru
panuje příjemná nálada. My
jsme tady pro ně, abychom jim
poradili, nasměrovali, ale do
Kde se vzal nápad založit
vlastní ateliér?
V Paříži, před sedmi lety.
Seděli jsme s Veronikou a naším
kamarádem v kavárně a napadlo
nás, že je právě ten nejlepší čas
pro založení společného ateliéru.
Hledali jsme inspirativní místo,
kde nápad realizovat. A objevili
jsme Karlín, což je pro nás taková malá Paříž.
V Paříži je spousta míst, která
malíři zvěčňují. Jsou taková
i v Karlíně?
„Jistě. Kaizlovy sady, Karlínské
náměstí, Rohanský ostrov,
Lyčkovo náměstí s nádherně
zdobenou školou… Když se
studenty chodíme do plenéru,
vždycky je co kreslit.
Jsem takový rychlý
malíř, nejraději mám
akvarel a akryl.
Olejomalba mě zdržuje.
Nosím s sebou vždycky
barvy, štětec a kelímek
s vodou.
Vy sama jste i vynikající
fotografka. Není jednodušší
kreslit podle fotografie? Nehýbe se, všechny detaily máte
krásně vidět…
Fotografie je jiná „disciplína“.
Proč bych malovala něco, co už
je vyfocené? Na malování je
skvělé, že maluji, co vnímám
před sebou, ale i za sebou, reagu-
poslouchám okolí. Ale chápu, že
to běžce často motivuje.
Čím jste chtěla být jako dítě?
Servírkou. Také jsem jí asi rok
byla. Ale kreslila jsem už od
malička. Po základní škole jsem
chodila na Střední odbornou
školu výtvarnou Václava Hollara. Právě tam jsem se seznámila
s Veronikou, seděly jsme v jedné
v lavici a v hodinách chemie
jsme vyrušovaly. Po absolvování
Hollarky jsem na třetí pokus
splnila talentovky na AVU
v Praze a dostala se k profesorům Čepelákovi a Kokoliovi.“
Jak vzpomínáte na dobu
studií?
Hollarka – dodnes oceňuji tu
neuvěřitelnou svobodu, která
tam panovala. Užívali jsme si ji
a spolu s námi i profesoři. Ze
střední školy mám kamarády
dodnes. AVU – tam byl už každý
víc sám za sebe.
Projevila se doba covidová
nějak na vaší tvorbě?
Mám pocit, že se obecně kvůli
covidu doba zpomalila, a nebylo
kam spěchat. Najednou bylo víc
času i na malování.
MNOHO DĚL Markéty Laštuvkové osvěžuje ženské tělo.
moje skicáky. Rychlé akvarelové
poznámky toho, co mě v tu chvíli
zaujalo. Jsem takový rychlý
malíř, nejraději mám akvarel
a akryl. Olejomalba mě zdržuje.
Nosím s sebou vždycky barvy,
štětec a kelímek s vodou. Pokud
není čas, pak mi fotografie poslouží jako záznam atmosféry, ale
ne jako předloha pro obraz.
Jaké kurzy v Ateliéru 45
zájemcům nabízíte?
Kromě klasických, jako jsou
kresba, malba, akvarel, příprava
na talentovky a figurální malba,
máme nově fotografii a videotvorbu. Velký zájem je o kaligrafii. K ručně psanému písmu se
lidé vracejí a je to jeden z nejžádanějších kurzů.
To je docela široké spektrum
výuky, kdo na kurzy chodí?
Máme studenty všech věkových kategorií. Mladší studenty
práce nezasahujeme. Je skvělé
vidět, že jsou lidé spokojeni
a rádi se k nám vrací.
Jak jste se dostala k ilustrování dětských knih?
Ilustrovat jsem začala, když
byly moje děti malé, pracovala
jsem také jeden čas v malém
nakladatelství a velmi přínosné
a inspirativní pro mě byly návštěvy knižních veletrhů ve Frankfurtu a v Bologni. Volná tvorba
mě neuživí (se smíchem), proto
mám Ateliér a dětské knížky.
Někomu pomáhá ve vytvoření
správné nálady hudba,
například běžci se jí nechávají
motivovat k výkonům, je to
i váš případ?
Ne, já hudbu při malování
neposlouchám, zjistila jsem, že
potřebuji ticho. Neposlouchám
ale hudbu ani při běhání, nevychází mi krok ani dech a raději
Výstava na zámku vychází
z obrazů namalovaných právě
v době covidu, na jaké obrazy
se můžeme těšit?
Maluju krajinu a zajímá mě
lidské tělo, na které se dívám
jako na krajinu. I když jde zdánlivě o dva různé směry, tak pro mě
toto spojení dává smysl a krajiny
vedle aktů vytváří harmonický
celek.
V ateliéru vidíme hlavně ženy,
malujete i muže?
Ano, v kurzu figury střídáme
ženský i mužský akt. Já ale
v současné době dávám přednost jedné modelce, Kristýně. Na
každém obrazu je jiná, záleží na
tom, s jakou náladou přijde do
ateliéru a jaký tichý dialog mezi
námi ten den vznikne. A také,
přestože jsem žena, ženské tělo
je pro mě nějak krásnější.
Otázka na závěr. Na co se
těšíte?
Na výstavu v Libeňském
zámku.
Lenka Jančijuková, Vladimír Slabý
Celý rozhovor na www.praha8.cz