14
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / březen 2018
www.praha8.cz
Rozhovor
„Líný tenor“ či „romantický baryton“ Bohuš Matuš:
Karlín mi nastartoval kariéru
nnSedí proti mně, sem tam
potáhne z elektronické
cigarety, odpovídá zpod
kšiltovky tiše, až plaše,
usmívá se a vyzařuje z něj
klid a pohoda. Čtyřiačtyřicetiletý zpěvák Bohuš Matuš,
nejmladší z interpretů, který
bude v cyklu koncertů pro
seniory vystupovat v KD
Krakov a KD Ládví.
Vůbec nevypadáte na toho
bohéma, jak vás vykreslují
především bulvární média...
„Novináři toho o mně napsali…
Nesmíte jim všechno věřit...“
Ale byl by to krásný příběh
o napraveném hříšníkovi, který
teď kromě v muzikálech zpívá
i babičkám a dědečkům…
„Nebyl jsem vzorňák, to asi
málokdo, ale některé věci prostě
nejsou pravda. Z konzervatoře
jsem třeba odešel sám – z brněnské, protože jsem chtěl do
Prahy, a z pražské proto, že jsem
začal zpívat – a vydělávat
– v muzikálech... Teď chodím na
hodiny k paní Jeleně Noskové,
učitelce zpěvu z Národního
divadla. Ta zcela přesně ví, jak
mám s hlasem pracovat.“
Vaše diskografie obsahuje šest
alb, poslední ale z roku 2011...
„První album bylo hned zlaté,
a to je docela závazek. Recyklovat pořád dokolečka ty samé
hity jsem nechtěl. Mám ale pro
všechny naprosto čerstvou
informaci, že už mám sedmé
album – v březnu proběhne
křest nového cédéčka Nechci
zůstat sám, které jsme udělali
spolu s Magdou Malou a Lubou
Rysem Čužákem. Tenhle
Kladeňák, věrný přítel Jardy
Jágra, má totiž velmi příjemný
a velmi hluboký bas.“ (Pozn.:
Toto CD můžete vyhrát
v křížovce tohoto čísla
Osmičky.)
Jako zpěvák jste byl v roce 2003
třetí v anketě Český slavík, první
CD hned zlaté, to jsou skutečně
vysoko nastavené laťky. Ale už
před konzervatoří váš život
směřoval do výšin – vyučil jste
se kominíkem…
„Ano, výšky mě vždycky lákaly
(smích). Miloval jsem hory
a kvůli nim jsem po základce
nastoupil na vojenskou školu
v Liptovském Mikuláši. Náborář
o nich tak krásně mluvil…! Ale
i když na lidi si nemůžu
stěžovat, byli fajn, byla to vojna
a já to nezvládal. Pořád jsem byl
nemocný a tak si pro mě táta po
necelém půlroce přijel. To byl
rok 1987. ... Mimochodem – už
z kominických dob se znám
s Jarkem Šimkem, učil se na
zedníka a vystupoval na
soutěžích s kapelou, já jako
sólista. A přitom teprve vloni
pro mě napsal písničku Náš hlas
je v souznění.“
V muzikálu Mary Poppins byste
tedy mohl zpívat sám za sebe –
tam je přece nádherná píseň,
kterou zpívá na střechách nad
městem sbor kominíků.
„Nevím, jestli skutečně sám
za sebe, nikdy jsem se čistění
komínů nakonec nevěnoval…“
Láska k výškám vám zůstala –
umíte zpívat hodně vysoko…
„Jsem vysoký baryton, nejvyšší
tón mám vysoké bé. O zpěvácích jako já se říká, že jsme ‚líní
tenoři‘. Rozsah mám skoro tři
oktávy, ale čistých a pěvecky
použitelných je něco přes dvě.
No, já bych o sobě řekl, že jsem
‚romantický baryton‘...“
Když mi bylo čtrnáct,
nahrál mě kámoš
na stařičký kazeťák.
Motor mu už šel nějak
divně, a když jsme
si to pustili, tak jsem
zněl jako Walda.
Kdy jste v sobě objevil talent
ke zpěvu?
„Zpíval jsem už jako malý kluk.
S dědou jsme jezdili na výlety
do tehdejší NDR a já tam v pěti
letech zpíval holkám gottovku:
Vy ten dům snad líp nežli já
budete znát… Křemílek a Vochomůrka, Pohádky z mechu
a kapradí. A měl jsem prý
úspěch! Když mi bylo dvanáct,
objevil jsem u dědy s babičkou
na půdě staré kytary po svém
strýci a začal na ně drnkat.
Bohuš Matuš zpívá v domově pro seniory v Mšeně. Foto: Josef Havel
Děda mi zajistil učitele a od
kytarového mistra jsem se
naučil klasické držení a hraní.“
Jenže kariéra kytarového
virtuóza vás nějak minula...
Kdo vás definitivně nasměroval
ke zpěvu?
„Vděčím za to především paní
Brabcové, vychovatelce od
kominíků, která mě podporovala ve zpěvu a posílala na
pěvecké soutěže. A pak
sbormistryni Markétě Jedličkové ze souboru Kampanela, která
mě v 15 letech dá se říci objevila
a připravila ke zkouškám na
brněnskou konzervatoř. Dodnes
s Kampanelou občas zpívám.“
Připravila vás výborně, na
konzervatoř jste se dostal.
„Brno byla skvělá doba. Bylo
mi osmnáct devatenáct, hrál
a zpíval jsem na chodníku a za
hodinu si vydělal 2,5 tisíce. Můj
učitel zpěvu František Hrabal,
jinak skvělý člověk, mi za toto
‚koncertování‘ sice vyhrožoval
vyloučením, ale k tomu nedošlo.
A navíc mě lákala Praha a tak
jsem po roce přestoupil na
konzervatoř Jaroslava Ježka
k paní profesorce Walterové.“
Jak jste se dostal k muzikálům?
„Na konzervatoř přišel producent Janis Sidovský, že hledají
někoho do tehdy nového
muzikálu Dracula. Prošel jsem
konkurzem a bylo to. Najednou
se to začalo valit, nějakou dobu
jsem současně vystupoval
v Hudebním divadle Karlín,
v Semaforu, který sídlil ve
stejné budově, a ve Státní opeře
v představení Boris Godunov.“
To jste se po Karlíně dost
naběhal?
„Když se sešla dvě představení
v jeden den, byla to lítačka.
Naštěstí opera není od Karlínského divadla přehnaně daleko.
Dá se říct, že Karlín mi nastartoval kariéru. A víte, že jsem
nakonec v Karlíně jeden čas
i bydlel?“
Tak to jste do práce měl docela
blízko.
„Právě že ne. Přistěhoval jsem
se krátce po povodních 2002,
divadlo bylo zatopené. Semafor