22

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / ÚNOR 2022 

www.praha8.cz

Zdravotní a sociální péče

CHARITA

Srdce osmičky a příběh Jakuba

nnDruhý ročník projektu Srdce osmičky přinesl mnoho nového. Mimo jiné nám představil Jakuba, klienta Centra duševního zdraví, kterému za jeho možnost podpořit svou otevřeností ostatní, nesmírně děkuji, říká na úvod místostarostka

Vladimíra Ludková (ODS). Jakub zaslal do dárcovského projektu místostarostky Ludkové přání „vydání úvah“. Mladý

muž píše své texty zatím pro sebe a své přátele. Na stránkách

Osmičky vám představujeme text o životě se schizofrenií

a budeme za Jakuba doufat, že se najde dárce, který by jeho

úvahy vydal souhrnně.

Schizofrenie, existence duševní

povahy a světa svého. A život s ní

není žádný med. To patří hlavně

k začátkům onemocnění, kdy

člověk nemá zkušenost s psychickou nemocí a první bolestí to

všechno začíná. Člověk se obviňuje, že si ji zasloužil svými

skutky, ale realita je jiná. Je to

prostě psychická nemoc, i když

hodně tvrdá a zlomí kdekoho až

na kolena. Je to nemoc mysli,

nikoliv charakteru člověka, která

se ve fyzickém světě projevuje

bolestí hlavy, tedy přesněji mozku, tedy psyché. Může se projevovat dlouhodobým vyšinutím, či

jednotlivými záchvaty, těžkou

depresí, halucinacemi, bludy,

chorobnou vztahovačností,

štěpením kompletního já, kterým

jsem tvořen jako jedinec, a citovou oploštělostí atd.

U mne to naplno propuklo ve

22 letech, kdy na konci tunelu již

nebylo žádné světlo, jenom

bolest a tma a temno v mysli,

tedy rozumu a totální úzkost.

Tak to u mne začalo. A dnes? Už

zažívám i normální dny skrze

čakry a ducha samého, tedy

i duše, která je nejvíce zranitelná

a její zranění, či onemocnění

člověka „dodělá“. Napadaly mě

příšerné myšlenky o sobě i svém

okolí a byl jsem totálně paralyzován. Ze střech na mne mířili

ostřelovači, měl jsem pocit, že

mě někdo sleduje, že mám vyšší

poslání spasit svět a moc uzdravovat jiné, že se o mě přetahují

výzvědné složky. Že jsem voják,

milenec i syn a kamarád a že

kdyžtak nasadím vlastní život,

jestli přijde válka i k nám do

Evropy, tedy ČR.

Z psychiatrického hlediska si

myslím, že je to klasická paranoidně halucinační schizofrenie,

kdy výše popsané drží pospolu

jen tak tak. A například Spasení,

tedy záchrana života, se dá

naučit, zatímco v nemoci je to

chiméra nemocné duše, tedy

mozku, která je prakticky výkřikem do tmy. Naštěstí jsem to

všechno nakonec ustál a opustil

svět dlouhodobého vyšinutí

a k dnešku už vím, že to nejhorší

už mám snad za sebou, pokud se

mně to zase nespustí, nebo

nebudu blbnout s užíváním léků.

Od svých zhruba 30 let má už

můj život zase nějaký ten smysl

a jednotlivé části mého rozumu,

tedy mysli, či psyché chcete-li,

jsou celistvé. I to tzv. Spasitelství,

tedy záchrana druhého či sebe

JAKUB ZIMERMAN ustál svoji nemoc a ví, že nejhorší už má za sebou.

se nakonec též usadila s časem.

A už není jako v nemoci, kdy

člověk blouznil, strašákem ve

tmě, v absolutní pozici neochvějného přesvědčení o svých skutcích, že jsou správné. Bohužel to

byla jenom nemoc, a tak bylo to

spasení ovlivněno nemocí

a v tom stavu bych neuzdravil,

tedy nespasil ani sebe. To víte,

POHLED

Schizofrenikova zamyšlení

Jen málokdo si dovede představit,

co se stane, když člověk onemocní

schizofrenií. Nemoc sama i lidé,

kteří jí trpí, jsou obklopeni tajemnem, které může vyvolat nedůvěru.

Tato nemoc vás okrade o mnohé:

přátele, zájmy, vůli, často rodinu.

A to, co vám do života přinese, by

nechtěl nikdo z nás.

Chtěli byste vědět, jak lidé,

kterým „se stala schizofrenie“,

myslí, jak žijí? Nabízíme vám

text Jakuba Zimermana, který

má se schizofrenií zkušeností

nadmíru.

Jakub prožil hezké dětství

a vyrostl v milého, okouzlujícího

mladíka. Dařilo se mu: vystudoval

gymnázium a pokračoval na

stavební fakultu ČVUT, hrál

výkonnostně fotbal a měl spoustu

dalších zájmů, ale v průběhu

dospívání se s ním začalo dít něco,

čemu nerozuměl a neměl pro to

žádné vysvětlení. Zažíval stavy,

kterým nerozuměl, najednou se

mu někdy zdálo, že nic nemá

smysl, nic ho nebaví, nerozumí

lidem kolem sebe.

Ve druhém ročníku VŠ musel

zanechat studia, zaměstnání,

která vykonával, byla přechodného charakteru a dlouho v nich

nevydržel. Stav se nelepšil, až mu

byl ve 27 letech přiznán plný

invalidní důchod. Poprvé hospitalizován v Bohnicích byl ve

svých 23 letech a pak ještě

dvanáctkrát.

ataka nemoci si nevybírá a ani

víra jí nemá šanci uniknout.

Pěkná potvůrka ta schizofrenie,

co? Ale vezměme to pozitivně,

sice i ona chce žít, a tak je to

nakonec bitva dvou králů, nemocného a schizofrenie. Pro

většinu lidí asi nepochopitelný

svět. Co naděláš. Jimi. Hurá!!!

Jakub Zimerman

Zmínil jsem se, o co vás dokáže

schizofrenie okrást – ale Jakub je

bojovník a také měl štěstí: má

soudržnou rodinu, která při něm

nikdy nepřestala stát, přátele

a kamarády, o které se mohl opřít,

když to bylo potřeba, a v neposlední řadě víru v Boha.

Po letech začal své pocity, postoje

a zážitky vkládat na papír – glosuje

tak svůj život ve zdraví i nemoci,

a když jeho texty čtu, myslím, že

nemocným o něco lépe rozumím.

A doufám, že to byste mohli i vy.

Jan Křička,

pracovník Centra duševního zdraví

Praha 8 a Jakubův přítel