OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / prosinec 2018 

Takže ke kameni nebo dřevu už

přistupujete s jasnou představou,

co z toho bude?

„Musíte si umět v té hmotě

představit finální tvar. A pomalu

se k němu dopracovávat. A pořád musíte mít na paměti, že

není cesty zpět – jakmile nějaký

kus odseknete, už ho zpátky

nepřiděláte.“

Ani když děláte sochu z písku? Při

plácání pískových hradů na pláži

to jde, ale to je asi něco jiného…

(smích) „To opravdu je. U soch

z písku je postup takový, že

do formy, jejíž velikost a základní tvar si určím, se nadusá vlhký

písek. Struktura takové hmoty

je pak jako jemný pískovec.

A z něj vyřezávám finální tvar.

Můžu udělat velice jemné detaily, ale naopak na jiné musím

zapomenout. Například takový

tenký meč by se rozpadl dřív,

než bych sochu dokončil.“

V sochařině není cesty

zpět – jakmile nějaký

kus odseknete, už ho

zpátky nepřiděláte.

A jak je to s ledem?

„Základem je ledový kvádr

80 x 120 x 200 centimetrů. Led

je unikátní tím, že je průhledný,

díky tomu se dá pracovat s barevným nasvícením. A zároveň

je pořád vlastně živý. Haly, kde

se výstavy konají, jsou temperované na -8 stupňů, a přesto

se hotové výtvory časem sice

nepatrně, ale viditelně mění.

Uděláte tenký meč, a on se

za dobu trvání výstavy ohne.

Nebo jemně propracované prsty

zmizí, protože led i v mrazu

sublimuje, vypařuje se.“

Při vlastní volné tvorbě nejste

ničím omezován. Při restaurování

ale pustit uzdu fantazii nemůžete.

„To ne. Musím dodržet závazné

stanovisko památkářů, kteří

určují jak materiál, tak i barevnost a kolikrát i výrobce.“

Před dvěma lety jste restauroval

východní fasádu Libeňského

zámku, byla ta práce něčím

zvláštní?

„Musím přiznat, že to pro mě

byla především srdeční záležitost. Moje manželka Gabriela

je z Kobylis, poznal jsem ji právě

na Libeňském zámku, kde tehdy

pracovala a kde jsem měl výstavu, a v zámecké kapli jsme pak

měli i svatbu.“

www.praha8.cz

15

Takže k Praze 8 máte hlubokou

citovou vazbu?

„Velice hlubokou. Ostatně babička je Karlíňačka, byla ředitelkou

základní školy Molákova, respektive Petra Strozziho. A právě u ní ve škole jsem vedl úspěšné sochařské kurzy. Jenže po

povodni v roce 2002 to vše

skončilo. Sám jsem bydlel přes

řeku – v Lysolajích, v Suchdole,

přes Vltavu koukal na skály,

které mě neustále lákaly. Přejel

jsem na lodičce na druhou

stranu a skalami šel nahoru… “

Kurzy v Karlíně sice vzala velká

voda, ale vy své zkušenosti

předáváte dál při workshopech

v Centru RoSa v Kobylisích.

„To je fajn sochání se seniory.

Ti mi dokazují, že v každém věku

se dá s něčím novým začít a něčemu novému se naučit. Vidět

mě mohli také návštěvníci

Jarmarku uměleckých řemesel,

který se konal v září na nádvoří

Libeňského zámku.“

Jak od namáhavé sochařiny

odpočíváte?

„Poslouchám hudbu – ve sluchátkách mi zní Mike Oldfield,

Jean Michel Jarré a podobní

interpreti. A pak se hodně věnuji

sportu. Ten mě nabíjí energií,

vyčistí mi hlavu. Hodně jezdím

na kole – třeba když jsem dělal

na fasádě Libeňského zámku,

tak jsem v Panenských Břežanech, kde bydlím a mám ateliér,

sednul klidně na kolo a jel podél

řeky až do Libně. A večer těch

20 kiláků zase zpět.“

To vám bylo už přes šedesát –

klobouk dolů!

„Mám elektrokolo, takže to až

tak namáhavé není… A ještě

mě baví plavání, skialpinismus,

brusle, běžky, sjezd, surfing…

Ale kolektivní sporty mě

neberou.“

Kde čerpáte inspiraci?

„Ze života. Strašně rád cestuji

a spojuji to se sportem, a pokud

je to ještě trošku adrenalin, tím

lépe. Od roku 1988 jsem procestoval křížem krážem Itálii,

Egypt i Řecko, a Srí Lanku,

Mexiko a Dominikánu, Bali

a Thajsko. Prolétal švýcarské

Alpy na paraglidu, moře Sardinie projel na kajaku, skály Dolomit přelezl v horolezeckých

botách a zasněžené svahy Alp

projel na skialpových lyžích –

a jsem přesvědčen, že stále je co

poznávat a ztvárňovat v sochařské tvorbě. Prochodil jsem

mexická muzea a pyramidy

I ve svém domě je Jiří Genzer obklopen sochami. Foto: Vladimír Slabý

a náměty z cest vymodeloval,

zrealizoval v kameni, vystavil

a sochy si našly své nové majitele. Pak jsem prochodil Himálaj

a náměty zrealizoval a vystavil

a opět to bylo úspěšné.“

Poznal jste toho opravdu hodně.

Máte ještě nějaký sen?

„Ten se neustále mění. Ještě na

prahu šedesátky jsem si myslel,

že mě bude nejvíc lákat koupit si

jachtu, tedy kajutovou jachtičku

a budu s ní projíždět vody celé

Evropy, třebas i sám. Pak jsem

ten sen odložil na dobu, až budu

starší. Nyní jsem ve fázi, kdy mě

nejvíc baví objevovat svět

s mými holkami, tedy s manželkou a osmiletou dcerou i za cenu

toho, že slevím ze svých nároků

na dobrodružství. Koupili jsme

VW California, takové malé

kompaktní kempingové autíčko

s kuchyní a čtyřmi postelemi

a už jsme s ním vyrazili na cestu

kolem Lužických jezer nad

Drážďany, které jsme společně

projeli na kajaku i na kole, navštívili jsme ostrov Elba, kde

jsme opět jezdili na kole, kajaku

i na paddleboardu… Takové

společné věci mě naplňují štěstím a spokojeností.“

A pracovní sen?

„Dospěl jsem k poznání, že i práci

potřebuji ke štěstí a spokojenosti. A protože již pro svůj seniorský věk vypadávám z projektů,

kde jsou 20–30letí lidé, otevřel

jsem si projekty vlastní. Musím

třeba dosekat sochu Jelena pro

zámek Colloredo-Mansfeld,

dodělat fasádu zámku v Hrušovanech, snažím se rozjet i zámek

u Loděnice. Takže doufám, že mi

to půjde i přes ten věk a to, že sil

už ubylo a tělo regeneruje

pomaleji.“

Vladimír Slabý

Jiří Genzer (* 1953)

architekt, sochař a restaurátor. Studoval historickou

architekturu na Stavební

fakultě ČVUT, absolvoval

soukromé sochařské kurzy

v ateliérech Milana Váchy,

Pavla Přikryla, Stanislava

Hanzíka, Ludvíka Kodyma

a Karla Kronycha (1973).

Absolvoval Dějiny umění na

Fakultě architektury (1987).

Jeho doménou je figurální

tvorba. Vytvořil přibližně

5000 vlastních soch, sošek,

plastik, navíc nespočet děl

restauroval. Podílel se na řadě

monumentálních sousoší,

která jsou umístěna ve

veřejných prostorech, jeho

realizace najdeme po celé

Evropě. Díky svému vzdělání

a zkušenostem využívá

nespočet různých technik

a pracuje s nejrůznějšími

materiály včetně písku a ledu.

Své znalosti také dále předává

na sochařských kurzech

a sympoziích.