12

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / prosinec 2018 

www.praha8.cz

Kultura

Jubileum

Loutkové divadlo

Jiskra slaví 105 let

nnLoutkové divadlo Jiskra,

které pravidelně hraje na své

domácí scéně v Divadle Karla

Hackera v Kobylisích, oslavilo v listopadu tohoto roku již

105. narozeniny. Při této

mimořádné příležitosti jsme

se trochu poohlédli po jeho

historii a význačných osobnostech, které do souboru

patřily.

Celá historie Loutkového divadla Jiskra je od počátku spjata

s pražskými Kobylisy. Nejstarší

do dnešní doby fungující loutková scéna v Praze vznikla v roce

1913 právě Kobylisích. Založil ji

vlastenecký učitel a ředitel škol

Karel Hacker. Na podzim roku

1913 koupil za 100 korun divadelní scénu, loutky a veškeré

divadelní příslušenství od Karla

Popilky, který nepravidelně hrál

v Dělnickém domě v Kobylisích.

Divadlo nejprve působilo v sále

restaurace U Topolů. První

inscenací loutkového divadla

byla hra Kníže Oldřich a Božena.

Zakladatel

Karel Hacker

Karel Hacker (1876–1972) byl

učitel, vlastenec, aktivně pracoval v kobyliské pobočce Národní

jednoty severočeské, jejímž

jediným úkolem byla podpora

českých škol v pohraničí. Kobyliská pobočka měla na starosti

školu v České Kamenici, a tak

cílem činnosti loutkového divadla bylo také získávání finančních prostředků pro tuto školu,

... 1965...

a samozřejmě především bylo

hráno pro děti z Kobylis jako

prostředek zábavy a poučení.

Karel Hacker stál v čele divadla velmi dlouho – od založení až

prakticky do své smrti v roce

1972. I když po 2. světové válce

předal žezlo principála svému

synovi a po něm přišli další,

zůstal čestným principálem

divadélka, ale především jeho

mentorem, podporovatelem,

který je sjednocoval v nelehkých

letech a inspiroval soubor k neustálým inovacím a zvyšování

úrovně.

Cílem ochotníků bylo najít

stálou scénu, což se podařilo

v roce 1932, kdy bylo loutkové

divadlo umístěno do chlapecké

školy v Praze – Kobylisích

čp. 112. Zde divadlo nalezlo na

několik let stálou scénu. Z jednoho kabinetu byl proražen otvor

do druhé místnosti – pracovny.

V kabinetě bylo postaveno

divadlo a z přilehlé pracovny se

zřídilo hlediště. Bylo hotovo

a hrálo se.

I v období II. světové války

loutkové divadlo v chlapecké

obecné škole v Praze – Kobylisích přetrvalo. Cílem bylo především zabezpečit vkusnou zábavu s výrazným etickým nábojem

pro děti z Prahy 8. Divadlo hráli

loutkáři s velkou chutí, s velkým

zápalem a na dobré úrovni.

Tehdejší soubor tvořili především učitelé, ale i další příznivci

různých oborů a profesí. Soubor

měl kvalitní skupinu recitátorů,

zručných vodičů a také zapálené

kutily, kteří vynaložili velké úsilí,

aby na kobyliském jevišti byly

pěkné dekorace, rekvizity a různé loutkové efekty.

V roce 1949 se principálského

žezla ujal syn zakladatele RNDr.

Karel Hacker, který v divadle

začínal již ve 30. letech jako

student. V roce 1953 si soubor

zvolil jméno Jiskra, pod nímž

hraje dosud. Téhož roku se také

divadelní prostor přesunul ze

školy v Praze – Kobylisích čp.

112 tam, kde kdysi začínal – stálou scénou se mu stal sál v hostinci U Topolů. Po předčasné

náhlé smrti dr. Karla Hackera

byla slibná éra vzestupu přerušena a divadlo se potýkalo

s existenčními problémy. Především díky čestnému principálovi

Karlu Hackerovi st., jeho radám

a úsilí se podařilo toto období

překlenout a loutky nakonec

zvítězily. V roce 1962 se funkce

principála ujal Stanislav Starý

a započal formovat soubor

a jeho dramaturgii. Pod jeho

vedením divadlo nabralo druhý

dech.

Hybná síla

Petr Slunečko

V roce 1966 přišel do souboru

mladý dramaturg Petr Slunečko,

který se stal hybnou silou souboru a především tím, kdo spolu

s principálem koncipoval dramaturgický program divadla a přihlásil se ke koncepci autorského

divadla s výraznou hudební

složkou. Tak se na jeviště dostávaly nové hry, například Království Kantilénie, Džinovo království noci, Růže a ďábel,

... 1978...

Dřevorubec a medvěd, Libuše

a Čertův švagr. Z dramatizací

knih českých autorů to byli

oblíbení Broučci, Ferda Mravenec, Rumcajs, Dlouhý, Široký

a Bystrozraký.

S novou dramaturgií úzce

souviselo navázání spolupráce

s českými autory a výtvarníky,

kteří přinášeli novou tvář scéně

i loutkám. Byli mezi nimi například Radek Pilař, Irena Marečková, Bohumír Koubek, Irena

Zábojová, Vojtěch Cinybulk.

Starší sady loutek se postupně

obměňovaly. Soubor si podle

návrhů výtvarníků vyráběl

loutky sám, anebo je nechával

vyrábět odborníky. Změn doznala i scénografie, pro každou hru

vznikala samostatná výprava

a nové dekorace. Soubor obohatil skladatel Zdeněk Němeček,

který se ujal přípravy hudebního

doprovodu k jednotlivým hrám.

Skládal, organizoval orchestr

i vlastní nahrávky.

Touha Jiskry zdokonalovat

svá představení a hrát vlastní

hry pokračovala promyšlenou

dramaturgií a tvůrčím přístupem členů souboru. Vznikaly

nové úspěšné inscenace, například Pohádka o zlaté rybce,

Míček Flíček, Křemílek a Vochomůrka, Kašpárek vaří živou

vodu aneb O pyšné base, Kašpárek a zlá liška, Kocour v botách,

Pivoda, vodník pod vyšehradskou skálou. A tak za toto desetiletí uvedla Jiskra deset premiér

her celovečerního typu a třináct

individuálních výstupů, jež byly

většinou určené dospělému

publiku.

Při oslavách 70. výročí v roce

1983 připravila Jiskra pro své

diváky dvě pohádky Vojtěcha

Cinybulka Koza nebo pes

a O chytrém ševci. Pokračovalo

inscenování nových her, ale na

jeviště se vracely v novém provedení také úspěšné hry z minulých let. Významnou premiérou