14

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / prosinec 2018 

www.praha8.cz

Rozhovor

Sochař a restaurátor Jiří Genzer:

Oprava východní fasády

Libeňského zámku

byla srdeční záležitost

nnJeho umění si našlo své majitele napříč celou Evropou, se svou ledovou tvorbou dokonce

zavítal i do Kanady. Jedno dílo, na jehož realizaci se podílel, najdete i v Praze 8 – na Střelničné je

monumentální kamenné sousoší Děti s drakem. Mezinárodně uznávaný sochař a historický

architekt Jiří Genzer měl navíc na starost opravu fasády východního průčelí Libeňského zámku

v roce 2016. A vítězové ankety Nejlepší sportovec Prahy 8 dostávají jeho sošku bohyně Niké.

Jak jste se dostal k sochařskému

dlátu?

„Je pravda, že sochařinu máme

v rodině – táta byl sice chirurg,

ale máma i švagr sochaři. Nicméně máma mě nikdy do sochání netlačila, naopak, zrazovala

mě od toho. Takže jsem šel na

Stavební fakultu ČVUT. A až při

studiu historické architektury

jsem začal navštěvovat soukromé kurzy v ateliérech pánů

sochařů Milana Váchy, Pavla

Přikryla, Stanislava Hanzíka,

Ludvíka Kodyma a Karla Kronycha. Začal jsem restaurovat

historické budovy a k tomu

patřila i oprava sochařské

výzdoby.“

Takže jste historickou architekturu a sochařinu organicky propojil?

„Restauroval jsem spoustu soch

i architektury nejen doma, ale

i v zahraničí, především ve

Švýcarsku a Německu. Ale také

jsem realizoval řadu monumentálních kamenných sousoší.

Jedním z těch, na kterém jsem

se podílel, je sousoší Děti s drakem v Kobylisích.“

Co znamená podílel?

„Dřív bylo běžné, že se na zakázce monumentálních skulptur

podílelo několik umělců. Někdo

ji navrhnul, další tesali. Děti

s drakem jsou od manželů Kodymových, já jsem se podílel na

realizaci v kameni, asi tak jako

jsem se podílel na realizaci

v kameni sochy Dialog v zahradě

Nové scény Národního divadla

od Stanislava Hanzíka. Ze své

vlastní tvorby v Čechách bych

tedy zmínil především sousoší

sedmi kamenných soch v Loučovicích na téma Bedřich Smetana:

Čertova stěna, dále asi 240 centimetrů vysokou sochu Českého

krále pro zámek Lužec u Karlových Varů nebo čtyři dřevěné

sochy v centru Klánovic.“

Kolik vlastně máte na svém kontě

soch?

„Realizovaných mám jen v Čechách tak 50 soch pro školy,

nemocnice, hotely, sídliště...

To bylo hlavně v 80. letech, kdy

investor musel povinně vyčlenit

čtyři procenta prostředků na

uměleckou výzdobu. Celkově

mám ovšem za sebou na

5000 soch, sošek, plastik. A to

v tom nejsou započítané restaurované sochy.“

Vaší doménou byla vždy především monumentální figurální

tvorba. Jaká je vaše největší

socha?

„Dělám z nejrůznějších materiálů včetně písku a ledu, takže se

to nedá tak jednoznačně určit.

Rozměrově to byla dvanáctimetrová socha z písku. Z těch

trvalých je to sousoší Vítězství,

která stála v Rožňavě. Tři figury

daly dohromady 32 tun.“

Nemrzí vás, že sochy z ledu nebo

písku nemají takovou trvanlivost

jako kamenné nebo dřevěné?

„Ne. Festivaly ledových nebo

pískových soch jsou pro mě něco

jako divadelní kulisy, které

poslouží své věci a pak jdou

pryč. Festivaly vydělávají tři

měsíce na vstupném a všem se

to vyplatí. A osobně je beru jako

vynikající zkušenost a školu,

příležitost si vyzkoušet něco

nového.“

Ale v Čechách takové festivaly

nejsou, proč?

„Těžko říct, nějak na to nejsme.

Už v roce 2011 jsem připravil

zajímavý projekt. Měla to být

pojízdná výstava ledových soch,

jenže pořád hledám investory…“

Vaše díla jsou rozseta po celé

Evropě, díky ledovým sochám vás

znají v Kanadě. Jsou ve vnímání

soch rozdíly mezi národnostmi?

„Jsou. Je to dáno určitě i bohatstvím národa. Třeba Němci moc

výtvarný vkus nemají, ale

hodně do umění investují na

základě cizího doporučení. Jsou

to dobří kupci bez vkusu. Švýcarsko, to je pro mě jako pro

sochaře úplná pohádka, kultivovaní a féroví lidé. Itálie? Tam

mě asi milují nejvíc. Moji Italové

mi rozumějí. Češi? Nějak je to tu

deformované, je tu zkorumpovaný systém odshora až dolů.

Málo velkých investorů. A mezi

obyčejnými lidmi to vypadá,

jako kdyby tu bylo víc výtvarníků než kupců. Ale aby to nevypadalo, že brečím – pokládám

za veliké štěstí, že mohu v této

době pro zákazníky realizovat

své náměty v úctyhodném

měřítku a z nejrůznějšího

materiálu.“

Jaký je váš nejoblíbenější

materiál?

„Kámen. To je královský

materiál.“

Sochařina byla vždycky fyzicky

namáhavá práce, je to tak?

„Je. I když dnes už nám hodně

pomáhá technika. Hrubé opracování dělám sbíječkou, postupně

beru stále jemnější nástroje.

Ale fyzická práce pořád zůstává.“

Kámen je pro Jiřího Genzera královský materiál.

Jak vlastně taková socha vzniká?

„Tvorbu ovlivňuje materiál.

Je rozdíl pracovat s kamenem,

dřevem, bronzem, nebo s moderními materiály, jako jsou

písek nebo led. Ovšem základ je

pořád stejný. Musím mít nápad,

který nejdřív nakreslím a pak

udělám sádrový nebo hliněný

model. Vytvořím několik variant, ze kterých pak realizuji tu

nejlepší.“