14
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / prosinec 2018
www.praha8.cz
Rozhovor
Sochař a restaurátor Jiří Genzer:
Oprava východní fasády
Libeňského zámku
byla srdeční záležitost
nnJeho umění si našlo své majitele napříč celou Evropou, se svou ledovou tvorbou dokonce
zavítal i do Kanady. Jedno dílo, na jehož realizaci se podílel, najdete i v Praze 8 – na Střelničné je
monumentální kamenné sousoší Děti s drakem. Mezinárodně uznávaný sochař a historický
architekt Jiří Genzer měl navíc na starost opravu fasády východního průčelí Libeňského zámku
v roce 2016. A vítězové ankety Nejlepší sportovec Prahy 8 dostávají jeho sošku bohyně Niké.
Jak jste se dostal k sochařskému
dlátu?
„Je pravda, že sochařinu máme
v rodině – táta byl sice chirurg,
ale máma i švagr sochaři. Nicméně máma mě nikdy do sochání netlačila, naopak, zrazovala
mě od toho. Takže jsem šel na
Stavební fakultu ČVUT. A až při
studiu historické architektury
jsem začal navštěvovat soukromé kurzy v ateliérech pánů
sochařů Milana Váchy, Pavla
Přikryla, Stanislava Hanzíka,
Ludvíka Kodyma a Karla Kronycha. Začal jsem restaurovat
historické budovy a k tomu
patřila i oprava sochařské
výzdoby.“
Takže jste historickou architekturu a sochařinu organicky propojil?
„Restauroval jsem spoustu soch
i architektury nejen doma, ale
i v zahraničí, především ve
Švýcarsku a Německu. Ale také
jsem realizoval řadu monumentálních kamenných sousoší.
Jedním z těch, na kterém jsem
se podílel, je sousoší Děti s drakem v Kobylisích.“
Co znamená podílel?
„Dřív bylo běžné, že se na zakázce monumentálních skulptur
podílelo několik umělců. Někdo
ji navrhnul, další tesali. Děti
s drakem jsou od manželů Kodymových, já jsem se podílel na
realizaci v kameni, asi tak jako
jsem se podílel na realizaci
v kameni sochy Dialog v zahradě
Nové scény Národního divadla
od Stanislava Hanzíka. Ze své
vlastní tvorby v Čechách bych
tedy zmínil především sousoší
sedmi kamenných soch v Loučovicích na téma Bedřich Smetana:
Čertova stěna, dále asi 240 centimetrů vysokou sochu Českého
krále pro zámek Lužec u Karlových Varů nebo čtyři dřevěné
sochy v centru Klánovic.“
Kolik vlastně máte na svém kontě
soch?
„Realizovaných mám jen v Čechách tak 50 soch pro školy,
nemocnice, hotely, sídliště...
To bylo hlavně v 80. letech, kdy
investor musel povinně vyčlenit
čtyři procenta prostředků na
uměleckou výzdobu. Celkově
mám ovšem za sebou na
5000 soch, sošek, plastik. A to
v tom nejsou započítané restaurované sochy.“
Vaší doménou byla vždy především monumentální figurální
tvorba. Jaká je vaše největší
socha?
„Dělám z nejrůznějších materiálů včetně písku a ledu, takže se
to nedá tak jednoznačně určit.
Rozměrově to byla dvanáctimetrová socha z písku. Z těch
trvalých je to sousoší Vítězství,
která stála v Rožňavě. Tři figury
daly dohromady 32 tun.“
Nemrzí vás, že sochy z ledu nebo
písku nemají takovou trvanlivost
jako kamenné nebo dřevěné?
„Ne. Festivaly ledových nebo
pískových soch jsou pro mě něco
jako divadelní kulisy, které
poslouží své věci a pak jdou
pryč. Festivaly vydělávají tři
měsíce na vstupném a všem se
to vyplatí. A osobně je beru jako
vynikající zkušenost a školu,
příležitost si vyzkoušet něco
nového.“
Ale v Čechách takové festivaly
nejsou, proč?
„Těžko říct, nějak na to nejsme.
Už v roce 2011 jsem připravil
zajímavý projekt. Měla to být
pojízdná výstava ledových soch,
jenže pořád hledám investory…“
Vaše díla jsou rozseta po celé
Evropě, díky ledovým sochám vás
znají v Kanadě. Jsou ve vnímání
soch rozdíly mezi národnostmi?
„Jsou. Je to dáno určitě i bohatstvím národa. Třeba Němci moc
výtvarný vkus nemají, ale
hodně do umění investují na
základě cizího doporučení. Jsou
to dobří kupci bez vkusu. Švýcarsko, to je pro mě jako pro
sochaře úplná pohádka, kultivovaní a féroví lidé. Itálie? Tam
mě asi milují nejvíc. Moji Italové
mi rozumějí. Češi? Nějak je to tu
deformované, je tu zkorumpovaný systém odshora až dolů.
Málo velkých investorů. A mezi
obyčejnými lidmi to vypadá,
jako kdyby tu bylo víc výtvarníků než kupců. Ale aby to nevypadalo, že brečím – pokládám
za veliké štěstí, že mohu v této
době pro zákazníky realizovat
své náměty v úctyhodném
měřítku a z nejrůznějšího
materiálu.“
Jaký je váš nejoblíbenější
materiál?
„Kámen. To je královský
materiál.“
Sochařina byla vždycky fyzicky
namáhavá práce, je to tak?
„Je. I když dnes už nám hodně
pomáhá technika. Hrubé opracování dělám sbíječkou, postupně
beru stále jemnější nástroje.
Ale fyzická práce pořád zůstává.“
Kámen je pro Jiřího Genzera královský materiál.
Jak vlastně taková socha vzniká?
„Tvorbu ovlivňuje materiál.
Je rozdíl pracovat s kamenem,
dřevem, bronzem, nebo s moderními materiály, jako jsou
písek nebo led. Ovšem základ je
pořád stejný. Musím mít nápad,
který nejdřív nakreslím a pak
udělám sádrový nebo hliněný
model. Vytvořím několik variant, ze kterých pak realizuji tu
nejlepší.“