16

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / LISTOPAD 2020 

www.praha8.cz

Rozhovor

NOVINÁŘ, SPISOVATEL A CHOVATEL KONÍ LUDVÍK HESS:

Babybox si můžu ohlídat ze

nnBabybox, v republice sedmasedmdesátý, kam můžou

matky, které se nechtějí nebo nemůžou postarat o svoje

miminko, dítě beztrestně a anonymně odložit, slouží od

října také na Libeňském zámku. Že se na místě objeví, se

duchovní otec schránek pro odložené děti Ludvík Hess,

držitel Medaile za zásluhy, dohodl se starostou Prahy 8

Ondřejem Grosem (ODS).

Hess, který má jediné přání, aby

již nikdy nebylo nalezeno mrtvé

tělíčko novorozence, jej navštěvoval v letech 1962 až 1965

a s Emilem-Mélou Machálkem

vymyslel Divoké víno, časopis

pro mladé literáty a umělce. Ten

vychází dodnes.

Jak k tomu došlo, že babybox

našel místo i na Libeňském

zámku, kde sídlí radnice?

Koncem června na libeňském

gymnáziu, přímo proti zámečku,

mně odhalovali bronzovou pamětní desku. Je to neuvěřitelné, že

se tak stalo za živa a za účasti

neuvěřitelného množství. Při té

příležitosti jsem se dozvěděl, že

starosta Ondřej Gros chodil na

základní školu Na Palouku, kam já

chodil taky, a před tím do mateřské školy v Sokolovské, stejně jako

já. Trošku jsme se spřátelili, padlo

slovo babybox. Domluvili jsme se,

že bude na zámečku. Je na památku mého velkého kamaráda Mély

Machálka, který letos v únoru

zemřel. Nachází se v ulici U Libeňského zámku. Je to velká nostalgie, citová záležitost, protože je

přímo naproti oknům, kam jsem

chodil do třídy, a když si půjdu

sednout do lavice, budu ho moct

osobně hlídat.

LUDVÍK HESS zná Libeň velmi dobře.

Kromě jiného chodil i na tamní gymnázium.

Podle čeho vybíráte lokality?

Snažím se, aby byly všude.

Vzhledem k tomu, že jsem nedávno přišel o babybox na zámečku

v Hloubětíně, jsem rád, že teď

může být v Praze 8. Snažím se,

aby tyto schránky našly místo

v každém okresním městě. Dneska mi schází asi čtyři. Louny,

Tachov, Rokycany a Prachatice.

Sledujete dál děti, které

babybox zachrání?

Zdaleka ne všechny, vzhledem

k tomu, že jich je přes dvě stě, ale

některé ano.

A je nějaký příběh, který vám

nejde z hlavy?

Některá z těch děťátek jsem

poznal osobně a mám je docela

rád. Je jedna holčička z Nymburka,

kterou vídám často. Je jí asi deset

jedenáct. Účastnila se otevření

babyboxu v Nymburce, velmi mě

dojala, když se ke mně přitulila,

objala a říkala, že mě má ráda.

Vraťme se k prvnímu vašemu

zařízení...

První byl otevřen 1. června

2005 po dvouletém úsilí a přemlouvání. Původně jsem ho

chtěl na klinice U Apolináře,

nakonec vznikl v GynCentru

v Hloubětíně, kde jsem měl

kamarády gynekology, a ti mi to

umožnili. Pochytal 28 dětí.

Babybox je z vaší hlavy?

Nápad ze zahraničí to nebyl.

Slovo babybox je české, mám na

něj ochrannou známku. Ale je to

taková celospolečenská celohistorická aktivita, děti se odkládaly vždycky, různými způsoby,

málokde byla schránka, klimatizovaná, ventilovaná, zapojená na

nejrůznější počítače a mobily

a tak podobně. Nedávno prošly

úpravou.

Po 46 babyboxech jsme začali

vyrábět babybox nové generace.

Vyrábí je Zdeněk Juřica z Náměšti nad Oslavou a z původních

46 jsme jich, myslím, 31 vyměnili.

Změna je absolutní. Jako kdybyste před časem jezdila škodovkou

105 a teď superbem. Bedýnka má

dvoukřídlá dvířka, která se

otvírají automaticky a samočinně se zavírají, je klimatizovaná,

ventilovaná, napojená na počítače, mobilní telefony. Když se

objeví odložené dítě, dostanu

zprávu.

Jste velmi činorodý člověk.

Například chováte koně...

To byl nejšťastnější nápad

mého života. Zaujali mě v Kladně na Sletišti, kam mě dědeček

Jaroslav Matyáš vzal na jízdárnu, kde mě Sokolové posadili do

sedla a od té doby to na mě

přišlo. K obveselení všech jsem

prohlašoval, že budu sedlákem.

Podstatou mého rolnictví je

právě chov koní. Píšu o něm ve

své knížce Balady o koních

a romance o holkách, jež vyšla

19. září 2009, tedy ve výroční

den, kdy se u mne před 34 roky

narodilo první hříbě.

Koně chovám od roku 1970,

teď mám ve svém hřebčíně

v Hájku asi 25 anglických plnokrevníků. Mezi největší chovatelské úspěchy patří vítězství

Babybox na zámečku je

pro mě nostalgie, citová

záležitost. Je přímo

naproti oknům, kam

jsem chodil do třídy

mnou odchovaného hřebce

Marco Polo ve Velké jarní ceně

v roce 1985.

Stále vychází časopis Divoké

víno, který jste ze začátku vydával za různého stupně utajení.

První číslo roku 1972 už skončilo v zapečetěné tiskárně a vy

v ruzyňské věznici. Vychází od

roku 1964. Věřila byste tomu?

Čím to je, že se tak dlouho

udržel na scéně?

Mým dlouhým životem, je mi

73 let.

Čemu se v něm vlastně

věnujete?

Jedná se o umělecký časopis,

především literární. Jsou to tisíce

autorů, kteří do něj psali. Měl jsem

tu čest být jedním z prvních

čtenářů a vůbec prvním editorem

Jiřího Žáčka, Karla Sýse, Petra

Cincibucha, Jaroslava Holoubka,

Karla Hvížďaly, Zdeňka Rytíře, ale

i Václava Hraběte a Ladislava

Landy. Otiskl jsem fotografie

mladého Pavla Jasanského i kontroverzní tvorbu Pavla Hudce

Ahasvera, obrázky Vladimíra

Jiránka, Standy Holého, Jana

Vyčítala, Vladimíra Renčína

a dalších. Od roku 2002 vychází

Divoké víno na internetu. V každém čísle jsem se vracel do historie a přetiskoval několik básniček,

povídku nebo třeba fotky či

kresby z historického Divokého

vína. A přidával současné autory.

Vzpomínání na historická čísla

skončilo, na řadě už je jen současná tvorba. Podobně jako v minulosti nevybírám k publikování

jenom to, co se mi skutečně líbí,

ale snažím se, abych z časopisu

udělal autorskou tribunu.

Kromě časopisu ještě píšete

knížky.

Vyšlo mi osm knih. Aktuálně

mám rozepsanou Jaroslav má

více kamarádů nebožtíků než

těch živých, a vypráví o nebožtících, které mám. Věnoval jsem ji

Mélovi Machálkovi, který se

mnou založil Divoké víno. Kdy

vyjde, to nevím. Nepíšu

pravidelně.