OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / listopad 2016
www.praha8.cz
7
Rozhovor
Lenka Lončáková, strážník – okrskář,
držitelka ocenění MČ Praha 8
za služby občanům:
Pravou školou
policisty je
praxe na ulici
nnJedinou ženou mezi muži–policisty a hasiči, kteří 27. září
2016, v předvečer svátku české státnosti, převzali Pamětní
list za služby občanům, byla Lenka Lončáková, členka
Městské policie. Nebýt slavnostního stejnokroje, nezasvěcený by ani nevěřil, že tato skromná drobná žena patří mezi
uznávané strážníky–okrskáře Prahy 8.
Z rukou starosty MČ Praha 8
Romana Petruse jste koncem září
převzala Pamětní list za služby
občanům naší městské části.
Co pro vás toto ocenění znamená?
„Znamená to pro mě hodně,
především pocit, že práce
strážníka MP má smysl, a také
to, že o moji práci pro občany
městské části Prahy 8 se zajímá
i radnice MČ, což mně dala
najevo i udělením Pamětního
listu za služby občanům městské
části, ve které vykonávám
službu jako okrskový strážník již
mnoho let.“
vlastní prací. A ta začíná již
v nástupním kurzu na Útvaru
vzdělávání městské policie, kde
musí budoucí strážník zvládnout znalost mnoha zákonů
a vyhlášek a musí také zvládnout po teoretické i praktické
stránce taktiku zákroků a úkonů
a samozřejmě ještě mnoho
dalšího. Je ale jasné, že tou
pravou školou je teprve praxe
na ulici.“
Hrála jste v dětství s kamarády
oblíbenou hru na četníky a lupiče?
„Bohužel na četníky jsem si
nehrála, pamatuji si, že jsem
si hrávala hlavně na vojáky.“
Od vojáků je ale k policii docela
blízko. Kým jste chtěla jako dítě
být?
„Lákalo mě především být
záchranářem a jezdit se
sanitkou.“
Kdy a proč jste se rozhodla dát
se k městské policii?
„K městské policii jsem se
rozhodla nastoupit v roce 1996,
a to z důvodu určité finanční
jistoty, a také mě k této práci
přemluvil soused, který
u městské policie již pracoval.“
Co člověk musí vystudovat nebo
co musí umět, aby byl dobrým
strážníkem?
„V tomto případě podle mě
nezáleží na tom, jakou školu
vystudujete. K práci u městské
policie je nutná maturita, ale
k tomu, aby byl člověk dobrým
strážníkem, se musí vypracovat
Jaké by měl mít strážník vlastnosti?
„Měl by být především komunikativní, psychicky odolný – veřejnost nám není příliš nakloněna, samozřejmě rázný k lidem,
kteří zákony úmyslně a vědomě
porušují, ale také empatický
s uměním naslouchat lidem,
kteří potřebují pomoci.“
Práce u policie je veřejností
vnímána především jako mužská
záležitost, ale ocenění vaší osoby
dokazuje, že uplatnění najdou
i ženy. V čem si myslíte, že je v této
práci ženský prvek přínosný?
Lenka Lončáková spolu s dalšími oceněnými policisty a hasiči v debatě
se starostou Romanem Petrusem.
„Rozdíly mezi muži a ženami,
kteří u městské policie pracují,
prakticky ve služební činnosti
neexistují. Ženy musí být vždy,
stejně jako muži – strážníci,
připraveny na zvládnutí
veškerých zákroků a úkonů, ke
kterým může v souvislosti se
službou dojít. V každém případě
je ale také jasné, že muži jsou
fyzicky silnější, ženy ale mohou
být zase klidnější a citlivější.“
Vaše pracovní zařazení je strážník
specialista – okrskář, a to určitě
není jen – laicky řečeno – o honění
zlodějů. Mohla byste proto
přiblížit, co všechno má okrskář
na starost?
„Strážník–okrskář má přidělený
okrsek, což je určitý úsek
městské části, v mém případě
je to přibližně polovina Kobylis
a celé sídliště Ládví. V tomto
okrsku mám na starost
prakticky vše, k čemu jsem dle
zákona o obecní policii oprávněna – kontroluji a řeším veřejný
pořádek, čistotu veřejných
prostranství, bezpečnost,
majetek, dopravu, živnostenské
provozovny, občanské soužití
a dodržování obecně závazných
vyhlášek a nařízení hl. m.
Prahy.“
Poznávají vás lidé a naopak znáte
lidi ze svého okrsku?
„Je zcela samozřejmé, že mě lidé
v mém okrsku znají a já znám je.
Je jasné, že nemohu znát
všechny, ale ti, se kterými jsem
něco řešila, se ke mně na ulici
velmi často hlásí. Výhody
takových kontaktů s lidmi jsou
nasnadě. Lidé, se kterými se
z ulice znám, jsou otevřenější,
jsou neformální a dokáží mně
v případě potřeby i poradit
a poskytnout případnou
součinnost, kterou mohu
potřebovat i ve své službě.“
Jak vaše rodina vnímá skutečnost, že vaše práce přece jen není
úplně bez rizika? Nebojí se o vás?
„Rodina mě maximálně podporuje, ale předpokládám, že
trochu o mě i strach mají.“
Bála jste se někdy při výkonu
služby?
„Samozřejmě, že strach při
některých zákrocích určitě mám.
Je to zcela normální reakce na
případnou konfliktní situaci.“
Je strach spíš na škodu, anebo je
dobré ho v přiměřené míře mít?
„Pokud by člověk měl tu
vlastnost, že by šel do některých
zákroků absolutně bez strachu,
mohlo by to mít i fatální
následky. Strach je určitou
přirozenou obranou proti
neuváženému jednání a respektu k dané situaci.“
Když nejste ve službě a jdete po
ulici, vnímáte okolí pořád jako
policistka, nebo dokážete
vypnout?
„Určitě dokážu mimo službu
vypnout. Samozřejmě, pokud na
ulici dochází k něčemu podezřelému a neobvyklému, zbystřím
pozornost. Kdy zasáhnout
i mimo službu, to strážníkovi
vymezuje zákon o obecní
policii.“
Práce strážníka je bezesporu
nejen fyzicky, ale i psychicky
náročná. Jak po práci relaxujete?
„Ve volném čase čtu knihy,
poslouchám hudbu a utíkám
do přírody.“
Děkuji za rozhovor.
text a FOTO: Vladimír Slabý