36
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / červenec 2017
www.praha8.cz
Historie
200 let Karlína
Jak se stavebně
vyvíjelo
Špitálsko
nnV letošním roce slaví Karlín
200 let od svého založení.
Dodnes je v jeho ulicích
patrný jasný urbanistický
plán, podle kterého se po
prvotní živelnosti rozvíjelo
území tehdejšího Špitálska.
Ve druhé polovině 18. století
vzrůstal za Poříčskou branou
stavební ruch. V posledních
dvou desetiletích byly založeny
první na pražské poměry dosti
velké manufaktury. Nájemní
domy a zájezdní hostince začaly
pozvolna přerušovat souvislý
zelený pás polí a četných
zelinářských zahrad, z nichž se
tyčily jedině ze starých vedut
známé pumpy s vysokými
zdvihadly. Roku 1816, kdy je
dosaženo počtu čtyřiceti tří
domů, začalo být jasné, že bude
zapotřebí vypracovat urychleně
regulační plán, aby bylo
zamezeno nežádoucí libovůli
v jejich výstavbě.
Tato situace se začala řešit po
úřední linii, iniciativa i prováděcí
direktivy vyšly od zemské správy
v Čechách bez jakéhokoliv
popudu z vyšších míst. Komise
složená z devíti zástupců
dotčených správních orgánů
a institucí se sešla 30. srpna 1816,
aby řešila regulaci Špitálska, jak
se tehdy dnešnímu Karlínu
říkalo. Již 11. září téhož roku
předložil stavební úřad zemskému guberniu k dalšímu projednání regulační plán zástavby pro
toto území. Hlavní slovo náleželo
vojenskému generálnímu
velitelství vzhledem k pevnostnímu významu Prahy a také jako
dozorčímu orgánu k vojenské
Invalidovně. Všechny stavební
plány projektovaných budov se
proto také musely fortifikačnímu
ředitelství v následujících letech
předkládat k odsouhlasení.
dvoru do Vídně. Souhlasná
odpověď došla do Prahy na
vídeňské dvorské poměry brzy,
za šest týdnů. Tendence
usměrnit počínající vývoj
Karlína se však neomezila jen na
regulační plán, tedy především
na dispozici půdorysnou, ale
obsáhla i požadavky, které bylo
nutné respektovat. Směrnice
o tom byly vytyčeny v guberniálním dekretu z 11. srpna 1817
a uvedeny ve známost s výslovným zdůrazněním své závaznosti pro každého, kdo chtěl
v Karlíně stavět.
Promyšlený plán
Autorství urbanistického
návrhu je připisováno řediteli
stavebního oddělení gubernia,
profesoru pražského polytechnického ústavu Jiřímu Fischerovi (1768–1828), který od roku
1796 působil v Praze a je znám
svými projekty celnice (Dům
u Hybernů), nejvýznamnější
empírové stavby v Praze
a kostela sv. Kříže na Příkopech.
Přímé důkazy pro Fischerovo
autorství sice neexistují, ze
složení komise, která urbanismus Špitálska projednávala, je
však zřejmé, že jediný Fischer
byl kvalifikován k tomu, aby
urbanistický návrh nově
zakládaného předměstí provedl.
Regulační plán prvního
pražského předměstí byl
racionálně, inženýrsky promyšlený. Podle soustavy osvědčené
již dříve při budování pevnostních měst Terezína a Josefova
byla vytvořena osnova pravoúhle se křižujících ulic. Jako základ
řešení byly stanoveny tři hlavní
třídy (Brandýská, Křižovnická
a Žižkova) vedoucí od západu
k východu po celé délce
předměstí a šest kratších
příčných ulic, všechny o šíři
dvanácti sáhů. Ve středu
Brückner – Jiří Döbler, pohled do Královské třídy v Karlíně směrem od Poříčské brány, 1840, Archiv hl. m. Prahy
Vídeň reagovala
rychle
8. května 1817 zaslalo zemské
gubernium regulační plán spolu
s žádostí o povolení založit
pražské předměstí k císařskému
Lorenz Janscha – Karel Postl, pohled na krajinu pod vrchem Žižkovem, 1803–1807, Archiv hl. m. Prahy