36

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / červenec 2017 

www.praha8.cz

Historie

200 let Karlína

Jak se stavebně

vyvíjelo

Špitálsko

nnV letošním roce slaví Karlín

200 let od svého založení.

Dodnes je v jeho ulicích

patrný jasný urbanistický

plán, podle kterého se po

prvotní živelnosti rozvíjelo

území tehdejšího Špitálska.

Ve druhé polovině 18. století

vzrůstal za Poříčskou branou

stavební ruch. V posledních

dvou desetiletích byly založeny

první na pražské poměry dosti

velké manufaktury. Nájemní

domy a zájezdní hostince začaly

pozvolna přerušovat souvislý

zelený pás polí a četných

zelinářských zahrad, z nichž se

tyčily jedině ze starých vedut

známé pumpy s vysokými

zdvihadly. Roku 1816, kdy je

dosaženo počtu čtyřiceti tří

domů, začalo být jasné, že bude

zapotřebí vypracovat urychleně

regulační plán, aby bylo

zamezeno nežádoucí libovůli

v jejich výstavbě.

Tato situace se začala řešit po

úřední linii, iniciativa i prováděcí

direktivy vyšly od zemské správy

v Čechách bez jakéhokoliv

popudu z vyšších míst. Komise

složená z devíti zástupců

dotčených správních orgánů

a institucí se sešla 30. srpna 1816,

aby řešila regulaci Špitálska, jak

se tehdy dnešnímu Karlínu

říkalo. Již 11. září téhož roku

předložil stavební úřad zemskému guberniu k dalšímu projednání regulační plán zástavby pro

toto území. Hlavní slovo náleželo

vojenskému generálnímu

velitelství vzhledem k pevnostnímu významu Prahy a také jako

dozorčímu orgánu k vojenské

Invalidovně. Všechny stavební

plány projektovaných budov se

proto také musely fortifikačnímu

ředitelství v následujících letech

předkládat k odsouhlasení.

dvoru do Vídně. Souhlasná

odpověď došla do Prahy na

vídeňské dvorské poměry brzy,

za šest týdnů. Tendence

usměrnit počínající vývoj

Karlína se však neomezila jen na

regulační plán, tedy především

na dispozici půdorysnou, ale

obsáhla i požadavky, které bylo

nutné respektovat. Směrnice

o tom byly vytyčeny v guberniálním dekretu z 11. srpna 1817

a uvedeny ve známost s výslovným zdůrazněním své závaznosti pro každého, kdo chtěl

v Karlíně stavět.

Promyšlený plán

Autorství urbanistického

návrhu je připisováno řediteli

stavebního oddělení gubernia,

profesoru pražského polytechnického ústavu Jiřímu Fischerovi (1768–1828), který od roku

1796 působil v Praze a je znám

svými projekty celnice (Dům

u Hybernů), nejvýznamnější

empírové stavby v Praze

a kostela sv. Kříže na Příkopech.

Přímé důkazy pro Fischerovo

autorství sice neexistují, ze

složení komise, která urbanismus Špitálska projednávala, je

však zřejmé, že jediný Fischer

byl kvalifikován k tomu, aby

urbanistický návrh nově

zakládaného předměstí provedl.

Regulační plán prvního

pražského předměstí byl

racionálně, inženýrsky promyšlený. Podle soustavy osvědčené

již dříve při budování pevnostních měst Terezína a Josefova

byla vytvořena osnova pravoúhle se křižujících ulic. Jako základ

řešení byly stanoveny tři hlavní

třídy (Brandýská, Křižovnická

a Žižkova) vedoucí od západu

k východu po celé délce

předměstí a šest kratších

příčných ulic, všechny o šíři

dvanácti sáhů. Ve středu

Brückner – Jiří Döbler, pohled do Královské třídy v Karlíně směrem od Poříčské brány, 1840, Archiv hl. m. Prahy

Vídeň reagovala

rychle

8. května 1817 zaslalo zemské

gubernium regulační plán spolu

s žádostí o povolení založit

pražské předměstí k císařskému

Lorenz Janscha – Karel Postl, pohled na krajinu pod vrchem Žižkovem, 1803–1807, Archiv hl. m. Prahy