OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / červenec 2017 

www.praha8.cz

15

i když zrovna tohle představení

jsem neměl moc rád, protože

jsem musel hrát tak trochu sám

sebe. Kočárek byl skutečný,

Vlastimil Brodský a Jana

Brejchová v něm odvozili Terezu,

a vozil jsem v něm i svého syna.

Karel Velebný napsal hudbu, režii

měl Jaroslav Dudek, a Helena

Štáchová senzačním způsobem

dělala mimino, které plivalo

dudlík, brečelo potoky slz...

Premiéru jsme měli v Německu

a 3000 lidí v hledišti málem

zbořilo sál. Měli jsme 27 děkovaček! Osobně za umělecký vrchol

považuji Dietlovu hru „O klaunu

a jeho sedmi špagátech“ jenom

s Hurvínkem, ve které jsem hrál

s Jiřím Sovákem. Bohužel

divácky neuspěla, netrefila se

do cílové skupiny.“

Dočkal jste se mnoha poct, mimo

jiné jste v roce 1985 obdržel titul

zasloužilý umělec.

„Ano, dostal jsem ale i jiná

ocenění – dvakrát Skupovu cenu

na festivalu Skupova Plzeň nebo

v Tokiu Cenu diváků a v roce

2009 cenu Senior Prix za

celoživotní mistrovství.“

Bohuslav Šulc svého Houslistu předvedl i na Libeňském zámku.

Kde všude jste s loutkami byl?

„Procestoval jsem přes 110 zemí

celého světa. A někdy to byla

zvláštní místa – hrál jsem

v televizní věži v japonské Ósace

100 metrů nad zemí, ve fotbalové

brance, na korbě valníku.

S Hurvínkem jsme jednou

vystupovali na pražském orloji

mezi apoštoly. A sám, bez loutky,

jsem si třeba poležel v kryptě

Julie ve Veroně…“

Jak jste vybaven jazykově?

„Tvrdím, že jakmile si v cizině

dokážete v restauraci přečíst

menu, objednat jídlo a číšník

vám přinese to, co jste si

objednal, tak už se víc jazyk

nenaučíte. Divadelně to zvládám

skvěle. Když jsme hráli ve

Washingtonu, přišla za námi na

recepci manželka amerického

ministra zahraničí. Ptala se,

kterou univerzitu jsem studoval,

že při představení nemám žádný

přízvuk! Musel jsem ji zklamat,

že to bylo všechno z playbacku,

který namluvil rodilý mluvčí…“

Vy jste vodil Hurvínka, Miloš

Kirschner vodil Spejbla a mluvil

obě postavy. Jaká to byla

spolupráce?

„Úžasná. Intuitivní, někdy až

mystická. Já udělal s Hurvínkem

nepřipravené gesto, Miloš ho

doplnil okamžitě slovy. A na-

S Milošem Kirschnerem (uprostřed) a Radko Hakenem (vpravo).

opak. I když zpočátku to tak

jednoduché nebylo. Kirschner

se zlobil, že měním Hurvínkovi

charakter, a že ho nestíhá hrát.

Tak jsem ho musel přesvědčit,

že tahle postava má vlastní

charakter. Postupně jsme

dokonce začali dělat forbíny, kdy

jsme sami vylezli před diváky

a vedli dialog loutek se svými

vodiči.“

Na které představení nejvíc

vzpomínáte?

„Těch by bylo…! Třeba Dějiny

kontra Spejbl nebo Srdečné

metamorfóry, kam Kirschner

napsal geniální filosofické

dialogy. Skvělý byl i Kočárek,

To jen potvrzuje, že jste celý život

rozdával svým uměním radost.

Hrajete ještě někdy?

„Zdraví už mi to moc nedovoluje.

Celý život jsem musel stát

a pořád se o něco opírat…

Ale v září bych měl vystoupit

v Divadle Karla Hackera

v představení Večery s hvězdou.

To bych mohl zvládnout, budu

sedět v křesle a vzpomínat, na co

jsem nezapomněl (smích). Určitě

si vezmu s sebou nějakou loutku.

Už mám vymyšlené entrée, ale

neprozradím ho!“

Děkuji za rozhovor.

Vladimír Slabý

Foto: autor a archiv B. Šulce

S cenou diváků na festivalu v Japonsku.