OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / červenec 2017
www.praha8.cz
15
i když zrovna tohle představení
jsem neměl moc rád, protože
jsem musel hrát tak trochu sám
sebe. Kočárek byl skutečný,
Vlastimil Brodský a Jana
Brejchová v něm odvozili Terezu,
a vozil jsem v něm i svého syna.
Karel Velebný napsal hudbu, režii
měl Jaroslav Dudek, a Helena
Štáchová senzačním způsobem
dělala mimino, které plivalo
dudlík, brečelo potoky slz...
Premiéru jsme měli v Německu
a 3000 lidí v hledišti málem
zbořilo sál. Měli jsme 27 děkovaček! Osobně za umělecký vrchol
považuji Dietlovu hru „O klaunu
a jeho sedmi špagátech“ jenom
s Hurvínkem, ve které jsem hrál
s Jiřím Sovákem. Bohužel
divácky neuspěla, netrefila se
do cílové skupiny.“
Dočkal jste se mnoha poct, mimo
jiné jste v roce 1985 obdržel titul
zasloužilý umělec.
„Ano, dostal jsem ale i jiná
ocenění – dvakrát Skupovu cenu
na festivalu Skupova Plzeň nebo
v Tokiu Cenu diváků a v roce
2009 cenu Senior Prix za
celoživotní mistrovství.“
Bohuslav Šulc svého Houslistu předvedl i na Libeňském zámku.
Kde všude jste s loutkami byl?
„Procestoval jsem přes 110 zemí
celého světa. A někdy to byla
zvláštní místa – hrál jsem
v televizní věži v japonské Ósace
100 metrů nad zemí, ve fotbalové
brance, na korbě valníku.
S Hurvínkem jsme jednou
vystupovali na pražském orloji
mezi apoštoly. A sám, bez loutky,
jsem si třeba poležel v kryptě
Julie ve Veroně…“
Jak jste vybaven jazykově?
„Tvrdím, že jakmile si v cizině
dokážete v restauraci přečíst
menu, objednat jídlo a číšník
vám přinese to, co jste si
objednal, tak už se víc jazyk
nenaučíte. Divadelně to zvládám
skvěle. Když jsme hráli ve
Washingtonu, přišla za námi na
recepci manželka amerického
ministra zahraničí. Ptala se,
kterou univerzitu jsem studoval,
že při představení nemám žádný
přízvuk! Musel jsem ji zklamat,
že to bylo všechno z playbacku,
který namluvil rodilý mluvčí…“
Vy jste vodil Hurvínka, Miloš
Kirschner vodil Spejbla a mluvil
obě postavy. Jaká to byla
spolupráce?
„Úžasná. Intuitivní, někdy až
mystická. Já udělal s Hurvínkem
nepřipravené gesto, Miloš ho
doplnil okamžitě slovy. A na-
S Milošem Kirschnerem (uprostřed) a Radko Hakenem (vpravo).
opak. I když zpočátku to tak
jednoduché nebylo. Kirschner
se zlobil, že měním Hurvínkovi
charakter, a že ho nestíhá hrát.
Tak jsem ho musel přesvědčit,
že tahle postava má vlastní
charakter. Postupně jsme
dokonce začali dělat forbíny, kdy
jsme sami vylezli před diváky
a vedli dialog loutek se svými
vodiči.“
Na které představení nejvíc
vzpomínáte?
„Těch by bylo…! Třeba Dějiny
kontra Spejbl nebo Srdečné
metamorfóry, kam Kirschner
napsal geniální filosofické
dialogy. Skvělý byl i Kočárek,
To jen potvrzuje, že jste celý život
rozdával svým uměním radost.
Hrajete ještě někdy?
„Zdraví už mi to moc nedovoluje.
Celý život jsem musel stát
a pořád se o něco opírat…
Ale v září bych měl vystoupit
v Divadle Karla Hackera
v představení Večery s hvězdou.
To bych mohl zvládnout, budu
sedět v křesle a vzpomínat, na co
jsem nezapomněl (smích). Určitě
si vezmu s sebou nějakou loutku.
Už mám vymyšlené entrée, ale
neprozradím ho!“
Děkuji za rozhovor.
Vladimír Slabý
Foto: autor a archiv B. Šulce
S cenou diváků na festivalu v Japonsku.