OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / březen 2019
Právě tomu se věnovaly ty články
v časopise Sdělovací technika,
které jsem dohledal.
„Začal jsem se věnovat výzkumu
diod, tranzistorů, velkoplošných
usměrňovačů, fototranzistorů
a s tím související měřicí techniky.
Abych si zvýšil kvalifikaci, přihlásil jsem se k večernímu studiu na
elektrotechnické fakultě ČVUT
a v roce 1958 jsem absolvoval
jako elektrotechnický inženýr.“
A mohl se už naplno věnovat vědě?
„Mohu hrdě říct, že jsem byl
u počátků Ústavu radiotechniky
a elektroniky ČSAV. Jednotlivé
laboratoře nově vznikajícího
ústavu byly roztroušeny na
14 místech v Praze. Ta, ve které
jsem pracoval, byla ve sklepním
prostoru v Křižíkově ulici č. 113
v Karlíně. Pak jsme přesídlili do
dalšího suterénního bytu ve
Vršovicích, následovalo znova
stěhování do pronájmu v nově
postaveném Geofyzikálním
ústavu na Spořilově. Začátkem
roku 1960 jsem přešel do jiné
skupiny a tím jsem se vrátil na
Prahu 8 – pracovali jsme v dřevěném baráku pod kobyliskou
vozovnou a nakonec jsme v roce
1961 přešli definitivně do nové
budovy v Lumumbově, dnešní
Chaberské ulici v Kobylisích.“
To by se vám vyplatilo být spíš
placen jako stěhovák od naježděných kilometrů než od odvedené
práce…
(smích) „Poslední stěhování bylo
fajn období. Tehdy jsem se totiž
přestěhoval na osmičku i s rodinou, ženil jsem se na Libeňském
zámku a narodil se mi syn
Vladimír, který je dnes profesorem a uznávaným specialistou
v pivovarnictví v oboru technologie nápojů, a dcera Jana, která
pracuje v pojišťovnictví..“
Na svém kontě máte přes padesát
přihlášek vynálezů a udělených
patentů pro Československo,
a mnohé i pro zahraničí. Dá se
pro laiky srozumitelně vysvětlit,
čemu jste se věnoval?
„Vidím, že máte skvělý foťák,
ukažte (bere mou zrcadlovku
a ukazuje mi displej). Vidíte?
Právě záznam obrazu a jeho
zobrazení na displeji je jedním
z výsledků mé práce. Nebo
zobrazování číslic a písmen
v digitálních hodinách. Displej
mobilního telefonu. Ploché
LED televize a monitory.“
To mě udivuje, myslel jsem, že
to vše naopak přišlo k nám ze
západu, z Ameriky, z Německa…
„To až později. Nezapomeňte,
jaká byla tehdy doba.“
Vysvětlete mi, prosím, ten foťák…
„To byla vize, kterou jsem prezentoval v dubnu 1968 na vědeckém kongresu o elektronice
v Římě. Mluvil jsem tam právě
o možnostech fotoelementů,
které jsou v podobě snímačů
základem všech dnešních digitálních fotoaparátů. A mluvil
jsem také o již zrealizovaném
diodovém zobrazování číslic
a písmen, na kterém jsme v Ústavu už čtvrtým rokem pracovali.“
Diodové zobrazování číslic –
to jsou digitální hodiny?
„Ano. Základem je LED, tedy
Light Emitting Diode, česky
elektroluminiscenční nebo
světelná dioda. S kolegou Josefem Bejčkem jsme od roku 1964
pracovali na vynálezu prvních
světelně zobrazujících číslicových elementů. Nejprve jsme
používali žárovkové vlákno, pak
mě ale napadlo použít LEDky.
O rok později jsme měli funkční
zhruba centimetr velký vzorek
ve formě do hranaté osmičky
uspořádaných červeně svítících
sedmi segmentů pro zobrazení
číslic 0 až 9 a některých písmen.
To byl první displej na světě –
a podívejte se dnes na nejběžnější hodinový displej, je to stále
tentýž model. Celé to bylo neskutečně průkopnické dílo, které
přispělo k rychlému rozvoji zcela nového oboru
optoelektroniky.“
www.praha8.cz
vždy Ústav, ne já, a pro přihlášení vynálezu do zahraničí vyžadovalo Patentové středisko
ČSAV provézt průzkum trhu.
V souvislosti s LED zobrazováním číslic bylo osloveno asi
15 světových firem, z nich deset
odpovědělo se zájmem. A americký Hewlett-Packard raději
okamžitě vyslal ředitele své
pobočky v Německu Freda
Schrödera do Prahy. Jenže já byl
zrovna na dovolené v jižních
Čechách, tak tam přijel za mnou!
Američané tehdy pracovali na
tomtéž, ale my byli úspěšnější,
a tak jsme je předběhli.“
A pak přišla ta slavná dubnová
přednáška v Římě?
„Ta byla z dnešního pohledu
dost vizionářská. Na kongresu
jsem totiž představil i princip
vytvoření ploché obrazovky.
Asi nemá smysl zabíhat
do technických podrobností, ale
v principu
šlo o to,
že LED
diody,
pracující s výhodou
velmi
malého
napětí
bez
13
vakua, byly uspořádané v mozaice 7 x 5 bodů, tedy sedm řádek
a pět sloupců, a to je už princip
konstrukce ploché, malé i velkoplošné obrazovky, jaké známe
dnes. Přednáška vzbudila velký
rozruch – v celém světě pak
v krátké době nastala exploze
výroby polovodičových světelných ukazatelů–displejů. Jen
v Československu ne…“
Proč?
„Přišel srpen 1968. A já v roce
1969 odešel do Západního
Německa. Uvěřil jsem tomu, co
jednou řekl prezident Svoboda
– kdo máte možnost, jeďte ven
a sbírejte zkušenosti, které po
návratu domů zužitkujete. Jenže
pak už to neplatilo a mě v nepřítomnosti odsoudili na 18 měsíců. Nikdy jsem ale nepřestal
věřit, že se jednou vrátím. Akorát to trvalo víc než dvacet
let. Když jsem se
v roce 1992 už
jako důchodce
vrátil, byl jsem
plně rehabilitován a dnes
si spokojeně
užívám
důchodu.“
text
a Foto:
Vladimír
Slabý
Co následovalo?
Předpokládám,
že patentové
řízení.
„Vynálezy
přihlašoval
celý rozhovor
najdete na
www.praha8.cz