OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / březen 2019 

Právě tomu se věnovaly ty články

v časopise Sdělovací technika,

které jsem dohledal.

„Začal jsem se věnovat výzkumu

diod, tranzistorů, velkoplošných

usměrňovačů, fototranzistorů

a s tím související měřicí techniky.

Abych si zvýšil kvalifikaci, přihlásil jsem se k večernímu studiu na

elektrotechnické fakultě ČVUT

a v roce 1958 jsem absolvoval

jako elektrotechnický inženýr.“

A mohl se už naplno věnovat vědě?

„Mohu hrdě říct, že jsem byl

u počátků Ústavu radiotechniky

a elektroniky ČSAV. Jednotlivé

laboratoře nově vznikajícího

ústavu byly roztroušeny na

14 místech v Praze. Ta, ve které

jsem pracoval, byla ve sklepním

prostoru v Křižíkově ulici č. 113

v Karlíně. Pak jsme přesídlili do

dalšího suterénního bytu ve

Vršovicích, následovalo znova

stěhování do pronájmu v nově

postaveném Geofyzikálním

ústavu na Spořilově. Začátkem

roku 1960 jsem přešel do jiné

skupiny a tím jsem se vrátil na

Prahu 8 – pracovali jsme v dřevěném baráku pod kobyliskou

vozovnou a nakonec jsme v roce

1961 přešli definitivně do nové

budovy v Lumumbově, dnešní

Chaberské ulici v Kobylisích.“

To by se vám vyplatilo být spíš

placen jako stěhovák od naježděných kilometrů než od odvedené

práce…

(smích) „Poslední stěhování bylo

fajn období. Tehdy jsem se totiž

přestěhoval na osmičku i s rodinou, ženil jsem se na Libeňském

zámku a narodil se mi syn

Vladimír, který je dnes profesorem a uznávaným specialistou

v pivovarnictví v oboru technologie nápojů, a dcera Jana, která

pracuje v pojišťovnictví..“

Na svém kontě máte přes padesát

přihlášek vynálezů a udělených

patentů pro Československo,

a mnohé i pro zahraničí. Dá se

pro laiky srozumitelně vysvětlit,

čemu jste se věnoval?

„Vidím, že máte skvělý foťák,

ukažte (bere mou zrcadlovku

a ukazuje mi displej). Vidíte?

Právě záznam obrazu a jeho

zobrazení na displeji je jedním

z výsledků mé práce. Nebo

zobrazování číslic a písmen

v digitálních hodinách. Displej

mobilního telefonu. Ploché

LED televize a monitory.“

To mě udivuje, myslel jsem, že

to vše naopak přišlo k nám ze

západu, z Ameriky, z Německa…

„To až později. Nezapomeňte,

jaká byla tehdy doba.“

Vysvětlete mi, prosím, ten foťák…

„To byla vize, kterou jsem prezentoval v dubnu 1968 na vědeckém kongresu o elektronice

v Římě. Mluvil jsem tam právě

o možnostech fotoelementů,

které jsou v podobě snímačů

základem všech dnešních digitálních fotoaparátů. A mluvil

jsem také o již zrealizovaném

diodovém zobrazování číslic

a písmen, na kterém jsme v Ústavu už čtvrtým rokem pracovali.“

Diodové zobrazování číslic –

to jsou digitální hodiny?

„Ano. Základem je LED, tedy

Light Emitting Diode, česky

elektroluminiscenční nebo

světelná dioda. S kolegou Josefem Bejčkem jsme od roku 1964

pracovali na vynálezu prvních

světelně zobrazujících číslicových elementů. Nejprve jsme

používali žárovkové vlákno, pak

mě ale napadlo použít LEDky.

O rok později jsme měli funkční

zhruba centimetr velký vzorek

ve formě do hranaté osmičky

uspořádaných červeně svítících

sedmi segmentů pro zobrazení

číslic 0 až 9 a některých písmen.

To byl první displej na světě –

a podívejte se dnes na nejběžnější hodinový displej, je to stále

tentýž model. Celé to bylo neskutečně průkopnické dílo, které

přispělo k rychlému rozvoji zcela nového oboru

optoelektroniky.“

www.praha8.cz

vždy Ústav, ne já, a pro přihlášení vynálezu do zahraničí vyžadovalo Patentové středisko

ČSAV provézt průzkum trhu.

V souvislosti s LED zobrazováním číslic bylo osloveno asi

15 světových firem, z nich deset

odpovědělo se zájmem. A americký Hewlett-Packard raději

okamžitě vyslal ředitele své

pobočky v Německu Freda

Schrödera do Prahy. Jenže já byl

zrovna na dovolené v jižních

Čechách, tak tam přijel za mnou!

Američané tehdy pracovali na

tomtéž, ale my byli úspěšnější,

a tak jsme je předběhli.“

A pak přišla ta slavná dubnová

přednáška v Římě?

„Ta byla z dnešního pohledu

dost vizionářská. Na kongresu

jsem totiž představil i princip

vytvoření ploché obrazovky.

Asi nemá smysl zabíhat

do technických podrobností, ale

v principu

šlo o to,

že LED

diody,

pracující s výhodou

velmi

malého

napětí

bez

13

vakua, byly uspořádané v mozaice 7 x 5 bodů, tedy sedm řádek

a pět sloupců, a to je už princip

konstrukce ploché, malé i velkoplošné obrazovky, jaké známe

dnes. Přednáška vzbudila velký

rozruch – v celém světě pak

v krátké době nastala exploze

výroby polovodičových světelných ukazatelů–displejů. Jen

v Československu ne…“

Proč?

„Přišel srpen 1968. A já v roce

1969 odešel do Západního

Německa. Uvěřil jsem tomu, co

jednou řekl prezident Svoboda

– kdo máte možnost, jeďte ven

a sbírejte zkušenosti, které po

návratu domů zužitkujete. Jenže

pak už to neplatilo a mě v nepřítomnosti odsoudili na 18 měsíců. Nikdy jsem ale nepřestal

věřit, že se jednou vrátím. Akorát to trvalo víc než dvacet

let. Když jsem se

v roce 1992 už

jako důchodce

vrátil, byl jsem

plně rehabilitován a dnes

si spokojeně

užívám

důchodu.“

text

a Foto:

Vladimír

Slabý

Co následovalo?

Předpokládám,

že patentové

řízení.

„Vynálezy

přihlašoval

celý rozhovor

najdete na

www.praha8.cz