OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / ÚNOR 2020 

Nežije se vám tu dobře?

Žije se mi těžko. Nad vším strašlivě přemýšlím, jsem empatický

člověk, rozdal bych se. Nenávidím reklamy, uspěchanost, faleš,

přetvářku, konzum. Obdivuju

lidi, kteří umějí něco rukama.

Ale kvůli mainstreamu tyhle lidi

se zlatýma českýma rukama,

kteří by se měli mít slušně,

živoří. V okruhu mých známých

je řada extrémně šikovných lidí,

každý bojuje o přežití.

Nenávidím techniku, i když

z donucení musím ovládat PC,

sociální sítě, upřímně řečeno bez

nich bych byl pan nikdo. Ale je

to jako s ohněm. Dobrý sluha,

špatný pán. Strašně mě taky

štve, když spolu dva lidi u stolu

a mlčky každý hledí do telefonu.

To nepochopím.

Najdete něco, co vás dokáže

naladit?

Hrozně rád chodím do hospody.

Baví mě pozorovat lidi. Když

přijde člověk nebo pár úplně

střízlivý a za dvě hodiny už

nemají žádnou masku. Někdy

si beru skicář a črtám. I to se

dá nazvat inspirací.

Když tvoříte, pracujete na

několika obrazech současně?

Pro jednoho nejmenovaného

muzikanta maluju námět na

jeho kytaru, a do toho obraz, dvě

plátna do pravého úhlu, který

jsem nazval Tovaryši pátera

Koniáše, toho šíleného jezuity,

co pálil knihy. Já bych za knihy

utratil poslední peníze. Je v tom

ta hnusota, že někdo pálí knihy,

něčí víru, že k tomu našel tu

podlost. Chci motiv implementovat do dnešní doby. Ať nadnárodní korporace nebo politici,

to budou ti tovaryši. Rozhodují

o nás lidi, kteří nemají právo

o nás rozhodovat, měli by se nás

ptát, jak to chceme, a ne nám

říkat, jak to má být. Strašlivě

mě uráží, že o nás rozhodují lidé,

kteří nevědí, o čem je život tady

dole. Proto já tu dobu těžce nesu,

nemám ji rád.

Mrzí mě, že

jsem se musel z Libně

odstěhovat. Je tajemná,

drsná, surová, umí

být i vlídná.

Hýčkáte si svoje ruce, které

vás živí?

Ne. Mám to jako s autem. Auto

má sloužit, vím, kudy se leje

benzín, nastartuje, jede, nic víc

nepotřebuju. O svoji tělesnou

www.praha8.cz

schránku se v podstatě nestarám vůbec. Ale byl jsem donucen, protože mám obrovské

potíže se zády, chodit do posilovny. Kdyby mi někdo dřív řekl,

že budu pravidelně cvičit, vysmál bych se mu.

V Praze 8 máte ateliér. Bydlíte tu?

Bydlel jsem. V domě, kde žil

básník a výtvarník Karel Hlaváček. Je mi strašlivě líto, že jsem

se musel odstěhovat. Zbožňuju

Libeň, je tajemná, drsná, surová,

umí být i vlídná. Zbožňuji

obyčejné lidičky, kteří tvoří

kolorit, znal jsem libeňské

bezdomovce.

Malujete každý den?

Jasně. Rád pracuji i v noci,

nepotřebuji dokonalé světlo.

V šeru vidíte zas něco jiného

než přes den. Někdy maluji

cíleně, vím, co chci, ale někdy

mě něco vede, jindy jenom

sedím a tupě zírám. V noci si

zapisuju sny, abych nezapomněl

dobré téma pro obraz.

Vytvořil jste obraz, který

neprodáte?

Visí v ateliéru. Duch lesa. Dělal

jsem ho takzvaně suchou

jehlou, proškrabáváte se vrstvami barev. Vzniknul asi před pěti

lety, když jsme v Krkonoších za

tmy málem zabloudili cestou

k chalupě. Ve tmě vidíte všechny ty tvory, co číhají za stromy,

oživlé pařezy.

Jakou techniku používáte

nejčastěji?

Olej a akryl, občas kombinuju,

občas experimentuju. Teď

zrovna mám v úmyslu zkusit,

až budu mít vhodné téma, obraz

posolit pískem. Uvidíme, co to

udělá. Mám i svoji něžnou tvář,

která mnohé překvapila. V obchodě s módou mojí ženy Agnes

Design na náměstí dr. Holého

visí obrazy na oslavu ženské

krásy.

Malovat běsy vás baví víc?

Neumím odpovědět. Nejradši

dělám všechno po svém. Kamarád, který s partou amatérských

ornitologů vyrazil do Ugandy

vystopovat papouška zelenohlavého, mě požádal, abych

ilustroval jeho knihu, tak jsem

maloval karikatury a vtipy.

JEDNO Z DĚL Petra V. Godothora: Z kořenů (pocta Petru Brandlovi).

19

Čeká vás vbrzku nějaká výstava?

Letos už to asi nedopadne, ale

příští rok se mi to plní. Moje

práce je pro některé galerie

těžko stravitelná, což chápu.

Byl u mě jeden pán z Ekvádoru,

PROSTŘEDNÍ ČÁST triptychu

Virthuos – Pohrdání vírou.

silně katolické země, křižoval se,

lapal po dechu, když viděl moje

obrazy, ale nakonec odešel

rozesmátý. Vysvětlil jsem mu,

proč mám trpícího Ježíše Krista

na obráceném kříži. Od renesance do baroka se dělal skoro

šťastný, že ho přibyli, já to udělal,

jak si myslím, že to bylo, že trpěl.

Co vy a víra?

Pokora. To je víra. Když člověk

v něco věří a chce, tak se mu to

zákonitě, alespoň částečně,

musí splnit. Já jako 14letý

obdivoval světové kapely, jednu

výstavu mi otevírala slavná

kapela Obituary, zbožňoval

jsem básníka Pavla Zajíčka,

který byl napojený na Plastic

People of the Universe, v dospělosti jsem svoje idoly osobně

poznal.

Koho byste chtěl ještě potkat?

Z hudební branže Kima Bendixe

Petersena, který vystupuje jako

King Diamond. Je to Dán, říká

se mu Černokněžník. Toho jsem

si taky namaloval. Říká se

o něm, že má rozsah až šest

oktáv, každé jeho album je

příběh, tak jako každý můj

obraz je příběhem. Chtěl bych

mu podat ruku, abych věděl,

jaký má stisk, podívat se mu

do očí, nic víc.

Máte nějaké vzory?

Vzory ne, ale ohromný obdiv

a respekt. Jednoznačně Leonardo da Vinci, z našich mistr Aleš

Krejča, s kterým se díky Bohu

znám, nebo fenomenální malíř,

profesor Dimitrij Kadrnožka.

LUCIE FILOVÁ