OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / ÚNOR 2020
Nežije se vám tu dobře?
Žije se mi těžko. Nad vším strašlivě přemýšlím, jsem empatický
člověk, rozdal bych se. Nenávidím reklamy, uspěchanost, faleš,
přetvářku, konzum. Obdivuju
lidi, kteří umějí něco rukama.
Ale kvůli mainstreamu tyhle lidi
se zlatýma českýma rukama,
kteří by se měli mít slušně,
živoří. V okruhu mých známých
je řada extrémně šikovných lidí,
každý bojuje o přežití.
Nenávidím techniku, i když
z donucení musím ovládat PC,
sociální sítě, upřímně řečeno bez
nich bych byl pan nikdo. Ale je
to jako s ohněm. Dobrý sluha,
špatný pán. Strašně mě taky
štve, když spolu dva lidi u stolu
a mlčky každý hledí do telefonu.
To nepochopím.
Najdete něco, co vás dokáže
naladit?
Hrozně rád chodím do hospody.
Baví mě pozorovat lidi. Když
přijde člověk nebo pár úplně
střízlivý a za dvě hodiny už
nemají žádnou masku. Někdy
si beru skicář a črtám. I to se
dá nazvat inspirací.
Když tvoříte, pracujete na
několika obrazech současně?
Pro jednoho nejmenovaného
muzikanta maluju námět na
jeho kytaru, a do toho obraz, dvě
plátna do pravého úhlu, který
jsem nazval Tovaryši pátera
Koniáše, toho šíleného jezuity,
co pálil knihy. Já bych za knihy
utratil poslední peníze. Je v tom
ta hnusota, že někdo pálí knihy,
něčí víru, že k tomu našel tu
podlost. Chci motiv implementovat do dnešní doby. Ať nadnárodní korporace nebo politici,
to budou ti tovaryši. Rozhodují
o nás lidi, kteří nemají právo
o nás rozhodovat, měli by se nás
ptát, jak to chceme, a ne nám
říkat, jak to má být. Strašlivě
mě uráží, že o nás rozhodují lidé,
kteří nevědí, o čem je život tady
dole. Proto já tu dobu těžce nesu,
nemám ji rád.
Mrzí mě, že
jsem se musel z Libně
odstěhovat. Je tajemná,
drsná, surová, umí
být i vlídná.
Hýčkáte si svoje ruce, které
vás živí?
Ne. Mám to jako s autem. Auto
má sloužit, vím, kudy se leje
benzín, nastartuje, jede, nic víc
nepotřebuju. O svoji tělesnou
www.praha8.cz
schránku se v podstatě nestarám vůbec. Ale byl jsem donucen, protože mám obrovské
potíže se zády, chodit do posilovny. Kdyby mi někdo dřív řekl,
že budu pravidelně cvičit, vysmál bych se mu.
V Praze 8 máte ateliér. Bydlíte tu?
Bydlel jsem. V domě, kde žil
básník a výtvarník Karel Hlaváček. Je mi strašlivě líto, že jsem
se musel odstěhovat. Zbožňuju
Libeň, je tajemná, drsná, surová,
umí být i vlídná. Zbožňuji
obyčejné lidičky, kteří tvoří
kolorit, znal jsem libeňské
bezdomovce.
Malujete každý den?
Jasně. Rád pracuji i v noci,
nepotřebuji dokonalé světlo.
V šeru vidíte zas něco jiného
než přes den. Někdy maluji
cíleně, vím, co chci, ale někdy
mě něco vede, jindy jenom
sedím a tupě zírám. V noci si
zapisuju sny, abych nezapomněl
dobré téma pro obraz.
Vytvořil jste obraz, který
neprodáte?
Visí v ateliéru. Duch lesa. Dělal
jsem ho takzvaně suchou
jehlou, proškrabáváte se vrstvami barev. Vzniknul asi před pěti
lety, když jsme v Krkonoších za
tmy málem zabloudili cestou
k chalupě. Ve tmě vidíte všechny ty tvory, co číhají za stromy,
oživlé pařezy.
Jakou techniku používáte
nejčastěji?
Olej a akryl, občas kombinuju,
občas experimentuju. Teď
zrovna mám v úmyslu zkusit,
až budu mít vhodné téma, obraz
posolit pískem. Uvidíme, co to
udělá. Mám i svoji něžnou tvář,
která mnohé překvapila. V obchodě s módou mojí ženy Agnes
Design na náměstí dr. Holého
visí obrazy na oslavu ženské
krásy.
Malovat běsy vás baví víc?
Neumím odpovědět. Nejradši
dělám všechno po svém. Kamarád, který s partou amatérských
ornitologů vyrazil do Ugandy
vystopovat papouška zelenohlavého, mě požádal, abych
ilustroval jeho knihu, tak jsem
maloval karikatury a vtipy.
JEDNO Z DĚL Petra V. Godothora: Z kořenů (pocta Petru Brandlovi).
19
Čeká vás vbrzku nějaká výstava?
Letos už to asi nedopadne, ale
příští rok se mi to plní. Moje
práce je pro některé galerie
těžko stravitelná, což chápu.
Byl u mě jeden pán z Ekvádoru,
PROSTŘEDNÍ ČÁST triptychu
Virthuos – Pohrdání vírou.
silně katolické země, křižoval se,
lapal po dechu, když viděl moje
obrazy, ale nakonec odešel
rozesmátý. Vysvětlil jsem mu,
proč mám trpícího Ježíše Krista
na obráceném kříži. Od renesance do baroka se dělal skoro
šťastný, že ho přibyli, já to udělal,
jak si myslím, že to bylo, že trpěl.
Co vy a víra?
Pokora. To je víra. Když člověk
v něco věří a chce, tak se mu to
zákonitě, alespoň částečně,
musí splnit. Já jako 14letý
obdivoval světové kapely, jednu
výstavu mi otevírala slavná
kapela Obituary, zbožňoval
jsem básníka Pavla Zajíčka,
který byl napojený na Plastic
People of the Universe, v dospělosti jsem svoje idoly osobně
poznal.
Koho byste chtěl ještě potkat?
Z hudební branže Kima Bendixe
Petersena, který vystupuje jako
King Diamond. Je to Dán, říká
se mu Černokněžník. Toho jsem
si taky namaloval. Říká se
o něm, že má rozsah až šest
oktáv, každé jeho album je
příběh, tak jako každý můj
obraz je příběhem. Chtěl bych
mu podat ruku, abych věděl,
jaký má stisk, podívat se mu
do očí, nic víc.
Máte nějaké vzory?
Vzory ne, ale ohromný obdiv
a respekt. Jednoznačně Leonardo da Vinci, z našich mistr Aleš
Krejča, s kterým se díky Bohu
znám, nebo fenomenální malíř,
profesor Dimitrij Kadrnožka.
LUCIE FILOVÁ