18

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / LEDEN 2022 

www.praha8.cz

Historie

KOVÁŘSTVÍ

Firma Hatle, z malé dílny

práce pro Pražský hrad

nnLoni touto dobou jsme vás, naše čtenáře, žádali o zaslání

historických fotografií městské části Praha 8. Na tuto výzvu

jsme obdrželi několik zajímavých fotografií a jeden neméně

zajímavý příběh. O tento příběh s fotografiemi se s námi podělil Jaroslav Hatle a vypráví o rodinné kovářské a zámečnické

dílně z Karlína na počátku 20. století.

Karlín tvořil na přelomu 19. a 20.

století mimo jiné součást významného strojního a dopravního pražského předměstí, což

přitahovalo nejrůznější profese,

které se nepodílely jen na rozvoji

Karlína, ale v podstatě i celé

metropole.

V rodině pana Hatleho se po

několik generací předávalo

kovářské řemeslo z otce na syna

a i pan Jaroslav se naučil řemeslu svých předků, leč mu okolnosti doby nedovolily se rodinné

firmě věnovat.

STRATEGICKÉ MÍSTO

KARLÍN

Počátek karlínské kovárny lze

datovat do konce 19. století, kdy

se rodina přestěhovala z Hořic

do domu U zlatého klíče, dnešní

Březinova 7. Dílna se zaměřovala

na zámečnické a kovářské práce

a vzhledem k tehdejší době měla

stále více zakázek. Podnik se po

čase rozšířil a menší dílna už

nedostačovala objemu výroby.

Karlín se však osvědčil jako

strategické místo a rozrůstající

se kovárna se přesunula jen o pár

ulic dál, do tehdejší Palackého

třídy 134, dnes známé jako

Sokolovská 134. Provoz zde měl

už zcela jiné podmínky. V třípodlažní budově sídlila i truhlářská

dílna, nebyl tedy problém splnit

zákazníkům kompletní objednávku. V přízemí byla výroba se

stroji poháněnými řemenovým

motorem, v druhém patře řemeslná umělecká kovárna, kde

vznikaly krásné mříže, umělecká

kování, sošky a jiná díla, vyžadující jemnocit. Zároveň v patře

byla i kancelář majitelů bratra

Jana a Otakara Hatleho. Poslední

podlaží patřilo pronajatým

dílnám a všechny provozy byly

spojeny nákladním výtahem pro

lepší přepravu materiálů mezi

nimi.

SPOLUPRÁCE S PLEČNIKEM

Z dílen odcházely výrobky

nejvyšší kvality, a není tedy divu,

že kovárna byla jedna z mála,

která se podílela na restaurátorských pracích na Pražském

hradě. Známý architekt té doby,

DĚTI RODINY HATLE před dílnou v dnešní ulici Křižíkova 58, kolem r. 1930, archiv

Jaroslava Hatleho

Jože Plečnik, dal firmě Hatle

přednost, protože více vyhovovala jeho uměleckému ztvárnění, na rozdíl od firmy Antonína

Pávy, která byla Plečnikovi

doporučena hradní

správou. Z prací,

které kovárna

Hatle na hradě

tvořila a restaurovala v letech 1921

až 1948, lze vybrat

například kování

dvířek letohrádku

Belveder, zámečnické práce v bytě

prezidenta, Tereziánském křídle

a u Plečnikova

schodiště na III.

nádvoří, hvězdu na

pomník ruského

vojína, zámečnické

práce na vlajkových žerdích na

I. nádvoří a mnoho

dalších kovářských

prací. Z památek

mimo Pražský

OPRAVY PRESIDENTOVÝCH SALONŮ, 1937-38, Gubčevský A., Archiv Pražského hradu, sign. 561a

hrad firma Hatle

renovovala interiéry Národní

galerie v Jirském klášteře na

Hradčanech, Smetanova divadla

a na fotografii lze vidět jablko na

střechu kostela Nejsvětějšího

srdce Páně na náměstí Jiřího

z Poděbrad.

Do roku 1953 byla firma Hatle

rodinným podnikem, který záhy

potkal stejný osud jako mnoho

jiných prosperujících podniků.

Po znárodnění, vstupu do družstva a změně majitelů podnik

postupně upadal, a sláva uměleckého kovářství a zámečnictví

rodiny Hatle tak uhasínala.

Až jednoho dne půjdete kolem

Pražského hradu či jiných, výše

zmíněných památek, vzpomeňte

si, že procházíte kolem prací,

které vznikaly kousek od vás

v karlínské dílně Jana Hatleho

(lj)

a Otakara Hatleho.

Pozn.: Za spolupráci na článku děkujeme rodině pana Jaroslava Hatleho, Janu Kemrovi

a Stanislavě Konvalinkové

z AMČP8 a Tomáši Zubcovi

z Archivu Pražského hradu.