OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / LEDEN 2022 

juje hudbu a výtvarné umění.

Virtuózní pianisté Beata Hlavenková a Michal Nejtek a výtvarník Petr Nikl mění piana na

výtvarné objekty a výtvarné

objekty na hudební nástroje.

V inscenaci Jany Svobodové „Ti

kdo mluví sami za sebe“ dvanáct

žen vypráví své životní příběhy.

Jedna z nich dokonce vypráví

o architektonickém modelu

Palmovky. Inscenace je koncipována jako živá galerie, kdy diváci

si můžou zvolit vlastní způsob,

jak představení sledovat.

Dokázal byste stručně popsat

ideální systém financování

divadel a kultury obecně?

Myslím, že náš systém financování kultury nemá ve světě

obdoby. Je to více než 30 let, co

padl komunistický režim, ale

způsob, jakým je u nás financová-

Musíme se zabývat

otázkou, jak hrát

divadlo pro diváky,

které zkušenost

s pandemií proměnila.

na kultura, stále v sobě nese

dědictví socialistické kulturní

politiky. Myslím, že k ideálnímu

modelu máme hodně daleko.

První krok by měl směřovat

k tomu, aby byly kulturní aktivity podporovány, a nikoli zřizovány. Chybí zcela transparentní

kategorizace kulturních aktivit

a organizací. Podpora nezávislé

scény je stále menšinová. Nové

projekty často slyší od úřadů: „Vy

jste si vymysleli projekt, a teď

chcete, abychom vám na něj dali

peníze.“ Zcela chybí například

program financování mezinárodní spolupráce. Takže stručně

řečeno systém ideálního financování kultury by měl být zcela

transparentní. Měl by garantovat

organizacím dlouhodobý rozvoj

na základě rozdělení aktivit do

kategorií. Stát, kraje, města,

městské části by měly dát jasně

najevo své obecné cíle, kterých by

chtěly dosáhnout s pomocí

kulturních aktivit a pak teprve

stanovovat grantová kritéria.

Existují ještě aktivity Ondřeje

Hraba, o nichž veřejnost

mnoho či nic neví?

Myslím, že to nejcennější

vzniká v tichu a o samotě. To je

čas, o který se s nikým nedělím.

Své okolí pozvu do tohoto svého

světa až v okamžiku, kdy cítím,

že je ta pravá chvíle své myšlenky zveřejnit a začít připravovat

prostředí pro jejich realizaci.

Málokdo následně pozná, že za

autorskými koncepty stojí moje

chvíle osamocení. Tak se zrodil

například projekt propojit britskou skupinu Tiger Lillies s Orchestrem BERG a oslovit hudebního skladatele Michala Nejtka,

aby napsal orchestrální aranže

k písním Martina Jacquese.

Občas píšu taky texty k písním. Několik mých textů hraje

www.praha8.cz

13

JEDNÍM Z DŮVODŮ, proč vznikla Archa, byl ukázat, že divadlo, tanec a hudba mají

mnoho podob, říká Ondřej Hrab.

například skupina Allstar Ref­

júdží Band.

Jinak se můžeme potkat třeba

na cyklostezce podél Vltavy na

kole nebo v zimě v ďáblickém

háji na běžkách.

Jak se vám na Praze 8 žije?

Jak už jsem říkal při ceremoniálu čestného občanství, já jsem

na „osmičce“ vlastně náplava.

Žiju zde ale nejdéle ze svého

života. Je to už 28 let. Když jsme

mluvili o Arše, tak je potřeba

říct, že kus Archy má sídlo v Praze 8. S mou ženou Janou pracujeme v tvůrčí dvojici. A práci si

tedy samozřejmě nosíme domů.

Dům, ve kterém žijeme, vlastnil

Janin dědeček, ale my jsme se do

něj mohli nastěhovat až po

revoluci. Naše dcera Martina,

která se věnuje historii architektury, nedávno zjistila, že měšťanský tvar našeho domu v sobě

skrývá funkcionalistickou vilu,

na kterou babička nechala

nasadit sedlovou střechu, aby

prý měla v zimě kde věšet prádlo. Po bílé kostce, která je dnes

skrytá pod žlutým pláštěm

a červenou střechou, pátrali

historici architektury mnoho let.

Je to ztracený skvost funkcionalismu, jedno z odhalených tajemství Horní Libně. Je zde pěkné

místo k životu. Máme to štěstí,

že v naší ulici máme skvělé

sousedy. Scházíme se a přátelíme se. Občas dojde i na neplánované „sousedské slavnosti“.

Zvláště když napadne sníh nebo

za vlahých nocí uprostřed léta se

(jf)

najde důvod k oslavám.