Strana 13
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA / LEDEN www.praha.cz
juje hudbu a výtvarné umění.
Virtuózní pianisté Beata Hlaven
-
ková a Michal Nejtek a výtvar-
ník Petr Nikl mění piana na
výtvarné objekty a výtvarné
objekty na hudební nástroje.
V inscenaci Jany Svobodové „Ti
kdo mluví sami za sebe“ dvanáct
žen vypráví své životní příběhy.
Jedna z nich dokonce vypráví
o architektonickém modelu
Palmovky. Inscenace je koncipo
-
vána jako živá galerie, kdy diváci
si můžou zvolit vlastní způsob,
jak představení sledovat.
Dokázal byste stručně popsat
ideální systém financování
divadel akultury obecně?
Myslím, že náš systém financo-
vání kultury nemá ve světě
obdoby. Je to více než let, co
padl komunistický režim, ale
způsob, jakým je u nás financová
-
na kultura, stále v sobě nese
dědictví socialistické kulturní
politiky. Myslím, že k ideálnímu
modelu máme hodně daleko.
První krok by měl směřovat
k tomu, aby byly kulturní aktivi
-
ty podporovány, a nikoli zřizová-
ny. Chybí zcela transparentní
kategorizace kulturních aktivit
a organizací. Podpora nezávislé
scény je stále menšinová. Nové
projekty často slyší od úřadů: „Vy
jste si vymysleli projekt, a teď
chcete, abychom vám na něj dali
peníze.“ Zcela chybí například
program financování mezinárod
-
ní spolupráce. Takže stručně
řečeno systém ideálního financo
-
vání kultury by měl být zcela
transparentní. Měl by garantovat
organizacím dlouhodobý rozvoj
na základě rozdělení aktivit do
kategorií. Stát, kraje, města,
městské části by měly dát jasně
najevo své obecné cíle, kterých by
chtěly dosáhnout s pomocí
kulturních aktivit a pak teprve
stanovovat grantová kritéria.
Existují ještě aktivity Ondřeje
Hraba, onichž veřejnost
mnoho či nic neví?
Myslím, že to nejcennější
vzniká v tichu a o samotě. To je
čas, o který se s nikým nedělím.
Své okolí pozvu do tohoto svého
světa až v okamžiku, kdy cítím,
že je ta pravá chvíle své myšlen
-
ky zveřejnit a začít připravovat
prostředí pro jejich realizaci.
Málokdo následně pozná, že za
autorskými koncepty stojí moje
chvíle osamocení. Tak se zrodil
například projekt propojit brit
-
skou skupinu Tiger Lillies s Or-
chestrem BERG a oslovit hudeb-
ního skladatele Michala Nejtka,
aby napsal orchestrální aranže
k písním Martina Jacquese.
Občas píšu taky texty k pís
-
ním. Několik mých textů hraje
například skupina Allstar Ref-
júdží Band.
Jinak se můžeme potkat třeba
na cyklostezce podél Vltavy na
kole nebo v zimě v ďáblickém
háji na běžkách.
Jak se vám na Praze 8 žije?
Jak už jsem říkal při ceremoni-
álu čestného občanství, já jsem
na „osmičce“ vlastně náplava.
Žiju zde ale nejdéle ze svého
života. Je to už let. Když jsme
mluvili o Arše, tak je potřeba
říct, že kus Archy má sídlo v Pra
-
ze . S mou ženou Janou pracu-
jeme v tvůrčí dvojici. A práci si
tedy samozřejmě nosíme domů.
Dům, ve kterém žijeme, vlastnil
Janin dědeček, ale my jsme se do
něj mohli nastěhovat až po
revoluci. Naše dcera Martina,
která se věnuje historii architek
-
tury, nedávno zjistila, že měšťan-
ský tvar našeho domu v sobě
skrývá funkcionalistickou vilu,
na kterou babička nechala
nasadit sedlovou střechu, aby
prý měla v zimě kde věšet prád
-
lo. Po bílé kostce, která je dnes
skrytá pod žlutým pláštěm
a červenou střechou, pátrali
historici architektury mnoho let.
Je to ztracený skvost funkciona
-
lismu, jedno z odhalených tajem-
ství Horní Libně. Je zde pěkné
místo k životu. Máme to štěstí,
že v naší ulici máme skvělé
sousedy. Scházíme se a přátelí
-
me se. Občas dojde i na nepláno-
vané „sousedské slavnosti“.
Zvláště když napadne sníh nebo
za vlahých nocí uprostřed léta se
najde důvod k oslavám.
(jf)
Musíme se zabývat
otázkou, jak hrát
divadlo pro diváky,
které zkušenost
spandemií proměnila.
JEDNÍM ZDŮVODŮ, proč vznikla Archa, byl ukázat, že divadlo, tanec ahudba mají
mnoho podob, říká Ondřej Hrab.