OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / prosinec 2017 

www.praha8.cz

15

Rozhovor

Tereza Šefrnová, herečka,

scénáristka, spisovatelka:

V Karlíně jsem

nejšťastnější

nnTereza Šefrnová (* 1980) je ženou mnoha profesí. Je herečkou (mj. Desdemonou

v Othellovi nebo Julií v Romeo a Julie), scénáristkou (populárně-vědecký pořad

Odhalení získal v roce 2006 cenu Panda Award na festivalu Wildscreen v Bristolu),

moderátorkou (např. seznamovací reality show Balírna), režisérkou (např. seriál

krátkých pohádek Mojánky pro ČRo a ČT), spisovatelkou (na svém kontě má šest knih,

které vyšly i v zahraničí), ale také úspěšnou mladou vědkyní (její disertační práce

o srovnání podmínek k herectví mezi USA a ČR je první na světě).

Otázka na úvod – kým se cítíte

být nejvíc?

„Terezou. Už jako malá holka

jsem na otázku, kým budeš, až

budeš velká, odpovídala – Terezou. Kým bych měla být jiným?“

Dobře, Terezo. Teď vychází váš

první román Holka Drzá, který

je přímo z Karlína. Proč zrovna

odtud?

„Protože Karlín miluju. Procestovala jsem půlku světa a můžu

zodpovědně říct, že Karlín je

nejhezčí místo k životu, které

jsem kdy viděla. Pro Karlín

dýchám a jsem strašně šťastná,

že žiju zrovna tady. Miluju ho

i historicky. Byl obchodní cestou

do majestátné Prahy, kde se děly

ty nejdůležitější věci. A také byl

centrem informací. Jsem ráda, že

se dneska znovu proměňuje do

své původní podoby a prázdné

tovární haly dostávají lidskou

prací nový smysl. Zkrátka Karlín

je moje láska. Jen to parkování

by mohlo být lepší.“

Čím je pro vás Karlín tak přitažlivý?

„Po povodních se to tu změnilo

k nepoznání. Navíc všechno je

zde v pěším dosahu, MHD mám

hned za rohem… Ale hlavně to tu

všude žije. Chodím skrz parky

dolů k Vltavě, kde můžu běžet

až do Troji a přes Holešovice

zpátky do Karlína. V přístavišti

hrajeme s kamarády v létě

volejbal. Dokonce uvažuju, že si

pořídím rybářský lístek. Vídám

chlapíky na břehu, jak chytají,

a lehce jim závidím.“

Je mi jasné, že na Karlín nedáte

dopustit.

„Je to takové pohádkové místo.

Kdysi jsem měla výhled na

kostel Cyrila a Metoděje, ale už

jsem se přestěhovala o kousek

vedle… Já místu, kde bydlím,

říkám záměstí. Člověk se ocitne

jakoby někde mezi městem

a venkovem, na jedné straně

kostel, na druhé zámeček,

kaplička… Lidé se tu znají

a pomáhají si. A to ne jen v rámci

jednoho domu či bloku, ale tak

obecně. Vždycky když u někoho

slyšíte, že něco nejde, je to nějaká

náplava, co sem jezdí jen

pracovat. V Karlíně jde totiž

všecko.“

Vždycky, když u někoho

slyšíte, že něco nejde,

je to nějaká náplava,

co do Karlína jezdí

jen pracovat.

Co například?

„Píšu to v tom románu. Jednu

historku za druhou. Tak třeba je

tu dost domů, ve kterých žijí

výhradně senioři, a do jednoho

takového jsem se omylem

nastěhovala. To víte, holka na

šteklích a ještě z televize versus

důchodci. To bylo tóčo. V takovém domě fungují úplně jiná

pravidla. Například při odchodu

jim zaplatíte stokorunu, a když

se vracíte, vyzvednete si večeři

jak od babičky. Taková důchodcovská vývařovna svépomocí

tam v rámci domu vznikla.

Říkala jsem jim moje babís

– od slova babi. Měla jsem

je všechny moc ráda..“

Tvrdíte, že Karlín je český

Manhattan. Jak tomu máme

rozumět?

„Román Holka Drzá je napsán

takovým způsobem, jako by se

americký seriál Sex ve městě

odehrával v Praze. Je podobný

právě tím upřímným stylem.

Sarkastickým uchopováním

aktuálních věcí kolem nás. Místo

Manhattanu je v románu Karlín.

Místo novinářského prostředí to

herecké, protože je mi vlastní.

A snáz tak mohu ukázat, co se

v daném oboru vaří pod

pokličkou.“

Jak daleko je z libeňského Divadla

Pod Palmovkou, kde jste pět let

hrála, k napsání karlínského

románu?

„Pěšky asi 3800 kroků. Šlapala

jsem to dost často, tak to vím. :)

Hraní má k psaní hodně blízko.

Je to jen jiná forma skutečnosti,

že chcete něco lidem říct, potěšit

je, pobavit.“

Do Ameriky je to ale určitě dál…

Před vstupem na tamní půdu jste

moderovala seznamovací reality

show Balírna, kterou v roce 2004

vysílala televize Prima, nebo psala

scénáře k další reality show

z pavilonu goril pražské zoo

Odhalení. Byla seznamka nebo

gorily dostatečnou průpravou

pro psaní o hercích?

„Průpravou bylo především to,

že jsem sama herečka. Navíc

jsem poměrně dlouho studovala

i novinařinu a psychologii.

Vstupenkou mi jistojistě byl

projekt na doktorandském

studiu na DAMU. Věnovala jsem

se pět let zkoumání rozdílných

podmínek k herectví v USA

a ČR. Nejen na Columbia

University, ale především přímo

v divadlech a na natáčeních.“

Do Ameriky, ale i jinam jezdíte

velice často. Co vám pobyty

v cizině – kromě práce – daly?

„Tak určitě mnoho. Je těžké to

shrnout do pár vět. Ráda si

všímám všeho kolem sebe,

a zrovna co se chytrých větiček

týče, je New York stejně jako

Karlín pestrým polem. V Americe jsem třeba na pograffitované

zdi našla tohle: ‚Once is lucky,

twice is talent.‘ (Dalo by se to

volně vysvětlit jako: ‚Štěstí je,

když se ti něco podaří. Zopakuješ-li úspěch, máš talent.‘)

Podobná naučení mají i karlínské štíty domů. Považuji to za

velmi důležité, že člověk jen

někam spěchá a mimoděk do

sebe vstřebává jejich moudro.

Já mám nejradši: ‚Dej Bůh všem

těm, co mě znají, tisíckrát víc, než

mi přejí.‘ To je přece fantastické.“

Vladimír Slabý

Foto: archív Terezy Šefrnové

celý rozhovor na

www.praha8.cz

Karlínské náměstí je po Terezu Šefrnovou krásné v každé roční době.