24 Osmička / ZPRAVODAJ MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / ČERVEN 2023 

www.praha8.cz

Zdravotní a sociální péče

PSYCHOTERAPEUTICKÁ PÉČE

I s duševním onemocněním se dá žít

„Když se poprvé pokusíte o sebevraždu, už nikdy

nebude nic jako dřív. Nebo jsem si to alespoň myslela.

Bylo mi tehdy dvanáct a strašně moc jsem chtěla nebýt.

Vzala jsem provaz a vyrobila smyčku. Došla jsem ke

stromu na konci louky, uvázala ho a dramaticky jsem se

naposled nadechla – naposled vydechla. Skok dolů.

Jenomže rupla pode mnou větev. Dlouho jsem

o svém nepovedeném pokusu o sebevraždu mlčela,“

říká Eliška Bittnerová, současná zaměstnankyně

neziskové organizace BONA, o.p.s.

Té byla diagnostikována insomnie, tedy chronická nespavost a později schizoafektivní

porucha, následkem níž je

člověk nevyspalý, trpí silnými

depresemi, postupně téměř

úplným vyčerpáním organismu

a někdy i halucinacemi a bludy.

Eliška poté často končila

v psychiatrických léčebnách,

kde vždy strávila několik týdnů

nebo měsíců. Začala navštěvovat svého psychiatra a pobírala

nezbytné léky. To vše činí dosud. Vyhovuje jí však, že se

o psychických onemocněních

více mluví a že není s péčí

o svoje zdraví odkázána jen na

velká psychiatrická zařízení.

Pacienti, kteří se v životě setkali

s duševním onemocněním,

mnohdy nedokáží včas svůj

zdravotní stav podchytit a pojmenovat. O tom mimochodem

vypovídá i Eliščin příběh.

BOHNICE I SEBEVRAŽDA

„Nevěděla jsem, že to, co právě

prožívám, jsou úzkosti, měla

jsem dojem, že nejsem dost

dobrá. U nás doma se hrálo

především na výkony. A já jsem

byla jedničkářkou. Později na

gymplu jsem trpěla. Mým snem

bylo dělat krejčovinu. Nestalo se.

Zůstal gympl a výkon. Zdravotní

stav se postupně zhoršoval.

Následovaly deprese a první

halucinace – sluchové. Když mi

bylo devatenáct, přešla jsem

k lékařce, která mi konečně

naslouchala a dala mi žádanku

k psychologovi. Tehdy jsem

zjistila, že to, co prožívám, jsou

opravdové deprese. Nepřidalo

mi, že mi tehdy mamka onemocněla rakovinou, na krku maturita

a výběr vysoké. Tehdejší terape-

utka mě naštěstí poslala k psychiatričce. Tam jsem nafasovala

první neurol. Poprvé za několik

let jsem se dobře vyspala,“ líčí

svůj příběh Eliška.

„Šla jsem záměrně na vysokou, které u nás doma nikdo

nerozuměl. A tak obor molekulární biologie a biochemie organismů bylo to pravé. Někdy

v prvním semestru jsem poprvé

vyzkoušela, jaké to je dát si kafe

a cigaretu. A také jsem napsala

první povídku. V dalším semestru se však ze mě stávala hromádka stresových hormonů

zralá na hospitalizaci. Následovaly Bohnice. Poté ve druháku

jsem se opět pokusila zabít.

Následoval Národní ústav duševního zdraví v Klecanech.“

Odtud Eliška odcházela stabilizovaná a opět se pokusila o studium. Po půl roce se sesypala jako

nikdy předtím. A tak následovaly

další Bohnice a poté doléčení ve

Šternberku. „Tam to bylo skvělé,

začínalo jaro a areál, kde byla

mimo jiné i voliéra s papoušky,

krásně kvetl,“ popisuje Eliška,

Můj dávný sen se stal

skutečností, konečně

jsem začala šít.

která během té doby již začala

kompletovat svoje mikropovídky,

jež jí pomáhaly vyrovnat se s tím,

co prožívala. V knize „Vrásky

jedné rusovlásky“ jich pod pseudonymem Ella Mrkvičková

později zveřejnila dvacet pět.

 Elišce Bittnerové pomohla spolupráce s organizací BONA

Po delší hospitalizaci se naposledy pokusila o studium. Nevyšlo to. Nevěděla, co dál. Musela

si najít práci. Plný úvazek však

pro ni nebyl. Věřila, že už nikdy

nebude hospitalizovaná. Po

devíti měsících se však opět

sesypala. Po propuštění z léčebny na Karlově náměstí věděla,

že potřebuje najít zaměstnání,

ve kterém bude plně respektován její zdravotní stav. Naštěstí

narazila na textilní dílnu JEDNA

BEDNA fungující pod neziskovou organizací BONA, o.p.s.,

která pomáhá vracet lidi se

zkušeností s duševním onemocněním do života. „Můj dávný

sen se stal skutečností, konečně

jsem mohla začít dělat řemeslo

– šít. Sice bez výučního listu, ale

šít. Mezitím, co pracuji v JEDNÉ

BEDNĚ, jsem byla ještě jednou

hospitalizovaná, ale už jsem

neměla hrůzu z toho, co se

stane, až vylezu z léčebny. A tak

pracuji v JEDNÉ BEDNĚ, šiju,

píšu a žiju si svůj skromný

životní sen.“

S PODPOROU RADNICE

„Naši klienti pracují nejenom

v textilní dílně,“ říká Jan Kret,

který v BONA vede také středisko úklidu a údržby zeleně. „Ve

spolupráci s městskou částí

Praha 8 uklízíme domy s pečovatelskou službou, udržujeme

zeleň v parku Pod Čimickým

hájem. BONA také každým

rokem s finanční podporou a pod

záštitou radních osmého obvodu

Vladimíry Ludkové (ODS) a Tomáše Slabihoudka (TOP 09 +

STAN) pořádá velkou společenskou akci pod názvem Zahradní

slavnost. „I letos ji podpoříme,“

říká místostarostka Ludková,

radní pro zdravotnictví a sociální

služby Prahy 8. (TK)